Rozhovor s Juanitou Juarezem (nejen) o RBMA

Co tě přimělo přihlásit se na Redbull Music Academy?
Myslím, že o Red Bull Music Academy jsem se dozvěděl na internetu. Letos, jsem to zkoušel podruhé. Poprvé před rokem, když byla Red Bull Music Academy v Sao Paulu. Tam se tenkrát dostala IM Cyber. Jestli se tam chceš dostat, musíš vyplnit asi čtyřiceti stránkový dotazník. Když jsem ho vyplňoval poprvé, hrozně jsem taktizoval a přemýšlel nad tím, co se jim asi tak bude líbit. A nedostal jsem se. Teď podruhé mě napadlo, že by byla škoda to nezkusit, ale zároveň jsem tím nechtěl ztratit moc času, takže jsem to napsal jak nejrychleji se to dalo. Naprosto upřímně, na nic jsem si nehrál a vyšlo to.

Co jsi od pobytu v Kapském městě čekal?
Díky IM Cyber jsem už předem částečně věděl, o čem to je. Očekával jsem, že se tam setkám s profíkama okolo hudby, že tam třeba budu moct dělat i vlastní hudbu, že získám skvělé kontakty po celém světě, a že tam asi budou dost dobří lidé, kteří byli vybraní, aby byli „kompatibilní“ přes hudbu i lidsky. Splnilo se tvé očekávání?

Splnilo. Jak vypadá taneční scéna v Jihoafrické republice, v Kapském městě?
Tak to je asi nadýl, ale co se týče taneční scény, nejpopulárnějším stylem je tam house, ale house na -4. Pomalejší. Tenhle rytmus asi těm černochům víc vyhovuje. Ještě populárnější je kwaito, což je africká mutace housu s hodně perkusemi, vokály a africkými rytmy. Kwaito je v Jihoafrické republice opravdu masová záležitost. Lidi znají jednotlivé písničky a když přijdeš do klubu, je jich tam čtyři sta a sborově zpívají to, co hraje DJ. Prodej těchhle věcí tam jde do milionů.

Hodně velká je i rastafariánská komunita, pro je dost populární reggae a dance hall. Byli jsme se podívat v klubu, který se jmenuje Uhuru, a musím říct, že i když jsem měl vůči reggae dlouhou dobu averzi, tam to bylo něco úžasného. Devadesát devět procent lidí s dreddama a devadesát devět procent lidí s obrovskýma fajfkami pařilo jako o život.

Je tam i docela dost drum´n´bassu a breakbeatu - někteří z těch lidí byli hrát i u nás: Moodphase 5ive, Krushed & Sorted. Ty jsem tam potkal… Jihoafrická republika je dost daleko od Evropy a zvlášť od Londýna, takže to tam žije vlastním životem a jsou tam hodně zajímaví producenti se zvukem, který je hodně odlišný od toho, co se dělá v Evropě. Někomu se může zdát, že jsou pozadu, ale já si naopak myslím, že jsou někde jinde. Je atmosféra v klubech více rozjetější než jinde? Tančí tam více lidí? Protože když byla IM Cyber v Sao Paulu, říkala, že co se týče tance je Brazílie úplně neuvěřitelná…

Je atmosféra v klubech více rozjetější než jinde? Tančí tam více lidí? Protože když byla IM Cyber v Sao Paulu, říkala, že co se týče tance je Brazílie úplně neuvěřitelná…
Určitě i v Kapském městě je vděčnější a otevřenější publikum. Člověk má pocit, že se tam dokáží bavit více než u nás a nejsou zmlsaní tím, že by tam byl britský DJ každý týden. Proto jsou vděční za jakoukoliv novou hudbu. My jsme tam byli za hvězdy. Po Kapském městě nás vozili vlastní dodávkou s logem Redbull Music Acadamy, a když jsme po týdnu projížděli po ulicích, lidi na nás troubili a byli z toho hotoví.

V rámci akademie se asi každý den děly zajímavé věci, ale co tě zaujalo nejvíc? Na co si hned teď vzpomeneš?
Vzpomenu si na Boba Mooga. To je asi osmdesátiletý dědoušek, který sestrojil snad nejznámější synťák na světě MOOG. Schodou okolností chodil Bob Moog na stejnou střední školu jako já, když jsem byl v Americe, takže jsme si dobře popovídali. Byl tam se svojí hippiesáckou manželkou, která všude chodila bosá a pořád pletla nějaké ponožky nebo šály z bavlny. Zatímco Bob předváděl svůj synťák, ona po něm vždycky tak hodila očkem a občas něco připomněla, třeba: „Bobe, proč jim neukážeš, jak funguje cut off?“ A Bob: „No jasně! Dobrej nápad.“

 Určitě hodně zajímavou přednášku měl Michael Reinboth, který vlastní Kompost records. Ten to vzal hodně profesionálně. Každému z nás dal brožurku, která pojednává o tom, jak vést nezávislý label a jak zároveň vydělávat peníze. Příjemný byl Seiji a Hugh Massekilla. Toho asi moc lidí nezná, ale je to jazzman, největší hvězda v Jihoafrické republice. Zná se s Milesem Davisem a takovými lidmi. S Hugem jsme dokonce jamovali ve studiu.

Mluvil jsi s Marcusem Intalexem?
Jo. To je příjemný chlapík. Když hrál v Praze, zdál se mi takový nevrlý, ale tam byl fakt v pohodě. Dokonce si mě z Prahy pamatoval a byli jsme na večeři a tak dále. Hrál i v jednom místním klubu. V Kapském městě je výhoda, že většina klubů je koncentrována na jednu ulici. Když se ti někde nelíbí, jdeš jednoduše dva bloky dál, do jiného klubu. Kluby tam jsou většinou menší, ne nějak extrémně luxusní, ale příjemné. Takové Punta (Punto Azul).

S Michaelem Reinbothem máš pěknou fotku ;)
Diky ;)

Pouštěl jsi mu něco?
Ne, ale dal jsem mu CDečka. V tu chvíli nás tam bylo tolik, že to ani nešlo. Každý rozdával CDečka. Mimochodem, když jsem na Redbull Music Academy odjížděl, měl jsem jeden celý kufr věnovaný jen Cdečkům s hudbou lidí od nás a ty jsem tam pak každému cpal.

Potkal jsi tam zajímavé nováčky? Někoho, z koho máš pocit, že o něm ještě uslyšíš?
Byli tam perfektní hip hopoví DJs a turntablisti. Jeden skvělý kluk z Finska měl shodou okolností hrát na minulé léto na Hip Hop Kempu, ale kvůli nějakým problémům s letenkou nakonec nedorazil. Řekl jsem si, že musím zajistit, aby se k nám podíval, protože strčí všechny naše DJs do kapsy. No a co se týče producentů, byl tam osmnáctiletý kluk z Polska, který se pohybuje v té partě kolem Skalpelu (Skalpel je polská dvojice, která nedávno podepsala smlouvu s kultovním britským labelem Ninja Tune., pozn. autor). Slyšel jsem jeho věci a znělo to hodně nadějně. Byla tam i přítelkyně Schneider FM, to je chlapík z Berlína…

Byli tam drum´n´bassoví, breakbeatoví, downtempoví DJs nebo producenti?
Většina lidí tam byla přes breaky. Buď přes hip hop, jazz nebo drum´n´bass. Junglistů nás tam bylo asi tři - čtyři.