Emphonic: "Miluju, když se v muzice dokážu ztratit..."

Díky, že sis udělal čas na náš rozhovor, Romane a na rozjezd tradiční otázka... Jak se ti vede v tomto parném létě?

Vede se mi skvěle, konečně mám trochu víc času na všechny koníčky a aktivity, tak jsem moc rád! Poslední dva roky jsem žil v šíleném tempu, takže si teď užívám letní pohodu...

Jaká byla tvá cesta k elektronické hudbě?

Táta byl DJ, takže jsme měli doma nabušenou soupravu, (kterou se mi samozřejmě podařilo, jako každýmu správnýmu synovi, odpálit) k tomu plnou skříň desek jako "Din Daa Daa" od George Kranz, se kterou jsem pak vždycky po škole dělal sousedům z paneláku super diskošku. V době Winampu a Napsteru jsem pak poslouchal všechno, co se mi dostalo pod ruku, no a pak jednoho krásnýho večera na lavičce za kotelnou mi někdo podal kazetu, na které bylo napsaný "KOOGI in Da Bush" a v podstatě bylo na dalších deset let vystaráno. Hned druhý den jsem nainstaloval na své 486ce prográmek ReBirth a začal si vytvářet vlastní realitu.



Už dlouhá léta se věnuješ DJingu a vlastní produkci... Šlo to ruku v ruce, nebo to mělo postupný vývoj?

Já měl k DJs vždycky velkej respekt, takže mi chvilku trvalo, než jsem vůbec nad hraním začal přemýšlet. Samozřejmě jsem si postupem času pořídil "stovkový pioneery" a v podstatě rozjel doma ještě se spolubydlícím takovej privátní miniklubík (opět ke všeobecné radosti sousedů). Jednoho dne pak přišel Frenzy s Errorem a nabídli mi hraní v Puntu a opět bylo na několik dalších let vystaráno.

Co tvé producentské začátky? Jak ses k tomu dostal a vzpomínáš si ještě na svůj první track? Jak to vnímáš s odstupem času?

To už je fakt dávno, ale měl jsem rád jak rozjetou párty, tak příjemný melodie, což vyústilo k tomu, že jsem pak hodně dlouho všem ve svém okolí cpal nabušený drumandbassový beaty s cinkající kalimbou. Jinak první release, co se objevil i na Beatportu, byla skladba "Leaving Me Out" pro domácí Vodkaredbull Records (nyní BioBull Records) a kupodivu se mi stále libí. Ale je fakt, že jsem ji už léta neslyšel. :)


Znám tě jako multižánrového producenta a styly jako house, breakbeat nebo drumandbass ti nejsou cizí... Proč jsi zakotvil zrovna v těchto vodách? Čím tě tyto hudební žánry uchvátily?

V podstatě jsem na technu začínal ještě v době legendárního festivalu Hradhouse v Boskovicích nebo na Pevnůstce v Olomouci. Takže například k house music jako takové jsem se opravdu dlouho nedostal... Ale už tam jsem se pokaždé k ránu ztratil na drumandbass stage, která v té době byla maximálně pro pár desítek lidí. Až v posledních několika letech jsem si našel cestu k pomalejším žánrům jako deep house, down tempo, trip hop a dalším z mnoha podob elektroniky. Nevím, čím to je, ale asi jsem se už konečně ve svejch třiatřiceti letech vyblbnul a zklidnil. :)

Z tvé produkce vždy vnímám silnou atmosféru a emoce. Odkud čerpáš inspiraci pro svou tvorbu? Mám pocit, že do skladeb vždy vtiskneš určitý příběh...

Miluju, když se v muzice dokážu ztratit, když zapomenu, kde zrovna jsem, a nechám se v myšlenkách unést někam hodně daleko. Miluju, když se zaseknu na několik hodin a postupně vytvářím smyčku po smyčce a stopu po stopě novou věc. Jako bych tvořil obraz, začnu s hrubými konturami a postupně dodělávám menší detaily, jako jsou dozvuky ozvěn obarvené různými filtry a modulacemi. Celý proces je pro mě takovou formou meditace a určitou katarzí. Za ty roky jsem zjistil, že nejlepší věci vznikají v době, kdy jsem pod velkým vypětím, ať už se jedná o pracovní, či osobní záležitosti. Do těch tracků pak podvědomě vtisknu veškeré své emoce. Tak možná proto ten příběh, o kterém mluvíš... Jinak velkou inspirací pro mě vždy byl a bude Bonobo. K jeho věcem se vždy rád vracím již spoustu let a pokaždé v nich dokážu najít něco nového. A když mluvíš o příběhu, nemůžu nezmínit Thylacine - "Mountains". Tahle věc má, včetně klipu, neuvěřitelně silnou atmošku, co mě vždycky pohltí. Z poslední doby pak určitě seriál Černobyl - to je hodně silná záležitost! Obecně mě hodně inspirují temnější a ponurejší věci, takovej ten post-apokalyptickej feeling, což je zvláštní, protože když pak někde hraju, tak vybírám hlavně veselý a příjemný tracky.



Co je pro tebe při produkci naopak nejtěžší?

Jednoznačně dokončování... Ten moment, kdy už je skladba hotová, ale ještě dolaďuješ poslední fixy, mastering, porovnávání s referenčnímy tracky a vše kolem. V tomto bodě už mám ten track tak oposlouchanej, že si už nejsem jistej ani tím, jak se jmenuju, natož jestli mám uřezat ekvalizér na 666 Hz o 0,2 dB.

Nedávno ti u Kiosek Records vyšel skvělý čerstvý release. Můžeš nám prozradit, jak vznikal?

Oba tracky vznikly hned, jak jsem se vrátil ze Střední a Jižní Ameriky, kde jsem strávil dohromady něco přes dva měsíce. Hned jak jsem přišel domů, hodil jsem kufr do rohu, otevřel pivko a sedl na dalších šest hodin ke kompu. Za tu dobu jsem vlastně vytvořil asi šest nápadů, ze kterých jsem nakonec poskládal tyto dva tracky. Neměl jsem žádnou představu o tom, co z toho bude, jednoduše jsem vypnul a začal dávat dohromady nápady a prostě jsem tam hodil všechny svoje zážitky a nahromaděné emoce. To vyústilo ve velkou rozmanitost, barevnost, klidnější tempo a ve velké množství použitých samplů. Je tam spousta smyček a zvuků, které se objeví, až když si to člověk opravdu naposlouchá a nejlépe na kvalitních sluchátkách. Určitou změnou v mém workflow pak bylo to, že jsem na všech nápadech dělal souběžně. Ty tracky se tedy vzájemně doplňují a vytváří, jak už jsi zmínil, určitý obraz a příběh...



Máš už na tenhle počin nějaké ohlasy?

Spoustu pozitivních ohlasů! Vlastně jsem tracky upsal ještě před tím, než jsem je pověsil na SoundCloud. Poslal jsem je jen na ukázku pár známým, ti to přeposlali dál a najednou to bylo na Kiosku, za což jsem moc rád a všem tímto moc děkuju, protože sám několik releasů tohoto labelu mám a hraju je...

A co tvé plány do budoucna? Kam bys chtěl svou hudbu dál posunout? A co třeba album?

Určitě bych chtěl víc experimentovat, nedržet se jednoho stylu, používat víc reálné akustické nástroje zkombinované s klasickými analogovými synťáky pro dokres toho drumandbass feelingu, který mě kdysi tak pohltil. Taky bych chtěl najít někoho, kdo se nebojí experimentovat se svým hlasem, a vytvořit menší společný projekt, kde bychom mohli takzvaně "go wild". To samozřejmě není limitováno vokalisty, ale cíleno na všechny kreativce a muzikanty. Také mě laká propojení s vizuálem, videomapping nebo tvorba audio materiálu pro nějaký postapokalyptický film nebo hru. Rád dělám totiž i na temnějších materiálech, nicméně ty moc ven nepouštím... Také mám rozjednaný projekt s expediční partičkou Srdcaři, kterým jsem již dělal nějaké podklady pro cestopis, co běžel na České televizi. A samozřejmě nesmím opomenout kluky z Parallel Activity, s nimiž máme taky připraveno pár tracků.




V poslední době jsi také dost cestoval... Podepsalo se to nějak na tvé tvorbě?

Ty cesty byly především pracovního charakteru, a styl, kterým se jelo, opravdu nechával minimum volného času. Což znamenalo, že jsem putoval hlavně mezi letištěm, hotelem a kanceláří. Nicméně v každé zemi jsme trávili kolem čtyř týdnů a součástí byla i prohlídka továren, které byly povětšinou stranou na odlehlejších místech. K nim se nedalo dostat jinak než několikahodinovou jízdou autem a to má člověk už opravdu možnost poznat skutečný život a zemi takovou, jaká je a ne, jak se tváří na fotkách různých influencerů z Instagramu. Země jako Pakistán, Pobřeží Slonoviny nebo Ghana byly doslova "breathtaking". I když jsem vždycky rád sledoval cestopisy a různé dokumenty, nad osobní zkušenost nic nemá. Opravdu se musím smát, když slyším někoho si stěžovat nad tím, jak se tady máme špatně. Tedy abych to shrnul, nedá se říct, že bych měl možnost pít Aayahuascu někde uprostřed pralesa s místním šamanem za rytmu bubnů z přilehlé vesnice... Ta změna byla spíš vnitřní, pocitová a emoční. Něco, co lze těžko popsat slovy. Mohly to být určité momenty, kdy jsem se probudil ve tři ráno v Pekingu na hotelovém pokoji v nějakém třicátém patře a díval se na směs světel dvacetimilionového města, moment kdy jsme "uber" vrtulníkem vzlétali z mrakodrapu uprostřed Sao Paula nebo kdy jsem sledoval západ slunce nad pláží v Accře, kde na každých sto metrech šel do dálky černý kouř z otevřených ohňů skrz palmy nad otevřené moře. Určitě jsem teď víc otevřený experimentům a nechci se zbytečně nechat svazovat nějakým stylem nebo nálepkou.

Už se na české elektronické scéně pohybuješ velmi dlouho... Jak bys ji zhodnotil a kam se bude podle tvého názoru dál vyvíjet? A je něco, co ti vyloženě vadí?

Mně se líbí, jak si tady každej jede svoje vlastní štýlo, všichni se vyznají v subžánrech a dokáží ocenit i hodně alternativní projekty. Každej den máš po Praze spousty DJs, co hrají od house music po drumandbass a můžeš si vybrat dle toho, co tě baví. Je tu spousta míst, který jsou naprosto nenahraditelný, jako je třeba Punto nebo Cross. Každej letní víkend je nějakej festival a pořád se vesměs něco děje. Tohle jsem v zahraničí, ať už to byla Belgie, Švýcarsko nebo mimo Evropu, neměl úplně možnost poznat. Možná jsem měl jenom smůlu, ale vesměs se všude jel komerční house nebo klasický zremixovaný rádiovky. Líbí se mi, jak jsou tady lidi zapálený a kolikrát i chytrý jak rádio, ale to k tomu prostě patří a je to na tom to super.



Když se ohlédneš zpět, tak který vlastní release máš ty osobně nejraději? A existuje naopak i nějaký, který už vyloženě nemusíš? Je něco, co bys s odstupem času udělal jinak?

Vždycky nejvíc poslouchám tu poslední věc, na které zrovna dělám, ale mám tam pár stálic, ke kterým se vracím. Například breakbeatový remix česko-francouzského projektu Perpetuum Mobile a skladby Integrity. S tímto projektem mám rozděláno víc věcí a do budoucna jsou v plánu i další remixy. Jeden ze starších dokonce vyhrál v proslulém magazínu Knowledge "Unsigned Competition" v roce 2012. Další oblíbená věc je "Víno si dám", kterou nazpívala Lusiula. A co bych udělal jinak? Asi bych se tak urputně nedržel jen "dramíku", víc bych experimentoval a dal bych větší prostor samplům. Dlouhou dobu jsem zastával názor, že poskládat track pomocí samplů není dostatečně kreativní, a že je to takovej podvod. Takže jsem se snažil dělat vše pomocí synťáků, včetně skládání vlastních bicích, dokonce jsem jednu dobu nahrával kalimbu, vrzání židle a podobný nesmysly. Dneska na to už opravdu nemám čas, navíc celá hip-hopová kultura vznikla na základě samplování starých desek, takže je nesmysl se tomu takto vehementně bránit. Samozřejmě nemluvím tady o klasickém systému copy-paste. Každý z přístupů má své pro a proti. Každopádně v dnešní době, kdy je všechno propojené, a kdy existují mraky způsobů, jak vytvořit nějaký zvuk či sampl, je děsně krátkozraký se zaměřit pouze na jednu techniku nebo instrument.

Co bys poradil začínajícím producentům? Na co se v začátcích zaměřit a čeho se naopak vyvarovat?

Naučte se pořádně používat software, ve kterém děláte, naučte se základní pravidla a postupy, pak na tahle pravidla zapomeňte a "break them", experimentujte, experimentujte "bit more", pořiďte si Microkorg, nebo nějaký jiný "entry-level" synťák, nestahujte miliony pluginů a hlavně dělejte to, co vás baví a ne to, co zrovna jede, protože pak zní všechno stejně.

Jak vypadá tvé studio? Co za software a hardware k produkci používáš?

Právě díky tomu, že jsem tolik cestoval, jsem hodně "zeštíhlil", takže můj on-the-go setup je UAD Apollo, Korg Minilogue a Moog Minitaur. Nicméně doma na mě čeká ještě Korg MS20, Korg Microkorg, Access Virus TI a několik kytarových effektů jako Roland Space Echo RE-20 a různé efekty firmy Boss jako distortion, flanger, delay a podobně. Jinak jsem spoustu let dělal v Cubase, nicméně nedávno jsem přesedlal na Studio One. Na mém webu www.emphonic.com mám pár fotek ještě ze starého studia, tak se můžeš mrknout.

A jak trávíš svůj volný čas, když zrovna nehraješ nebo nesedíš ve studiu a netvoříš hudbu?

Poslední dva roky jsem především makal, nicméně obecně se vždycky nadchnu pro něco nového, takže jsem zkoušel kreslit tužkou různé sci-fi a post-apokalyptická města, malovat krajinky, ve Photoshopu dělat různé koláže, vektorovou grafiku, videa s GoPro a dokonce jsem začal psát i cyberpunkovou knížku. Nicméně mezi ty stálice určitě patří fotografování, DJing, vyjížďky s mou nejúžasnější crazy holkou, pivko s přáteli, a aby toho nebylo málo, tak jsem si přidal ještě certifikaci na pozici Ethical Hacker. Takže se opravdu nenudím...

Blížíme se ke konci našeho rozhovoru... Máš nějaký vzkaz pro naše čtenáře?

Rock on!

Díky za rozhovor a ať se ti daří!

Já moc díky!

Ptal se stanjah v červnu 2019.

foto: archiv