ROZHOVOR
Spirit: "Tvorba by měla být více o emocích..."
Je vzácné být skoro 30 let na scéně a hudebně nevyčpět. Drumandbassový veterán Spirit je důkazem, že to jde. Zatímco jeho parťáci z raných časů polámaných beatů to buď zabalili, nebo spíše než na progres žánru dbají na svá konta, Duncan Busto neúnavně rozvíjí svůj zvuk. Bez ohledu na trendy, mimo současné škatulky. Spirit 22. října na dalším vydání večírku Volnej Průběh Crossem poprvé zahraje pro české publikum a dostane na to rovnou tři hodiny. Zeptali jsme se ho na jeho mínění o současném drumandbassu, ale také na to, proč byl vždycky spíše nenápadnou postavou scény.
Co tě před lety přivedlo k drumandbassu?
Byl to vývoj. Od londýnské warehouse scény v pozdních 80. letech, přes nadvládu acid house music a postupné přidávání sub bassů, až po breakbeat v raných 90. letech. V té době jsem byl lokální DJ, ale také clubber. Takže celou tuhle cestu jsem prošel a nakonec jsem se zabydlel u drumandbassu.
Jsi na scéně od samotného začátku, máš na kontě řadu nadčasových hitů, vydával jsi skoro na všech zásadních labelech, přes to jsi tak trochu pod radarem. Nemrzí tě to?
Časy se mění, trendy se mění, zvuk se mění, ale vše se zároveň točí v kruhu. Možná se zdá, že jsem trochu opomíjený, ale ve skutečnosti mám za sebou hodně nabitý rok. Jasně, že byly časy, kdy jsem byl populárnější, nebo chcete-li víc na výsluní. Jako například na přelomu milénia a v druhé polovině první dekády milénia, kdy jsem v rychlém sledu vydával na značkách jako Shogun Audio, Metalheadz, Violence a řadě dalších. Dneska se všechno dělí podle labelů a zvuku. Produkce jistých vydavatelství je adorována. Je ale opravdu tak kvalitní? Nebo spíš sociální sítě, labelové noci a vymizení pestrosti otupily individuální hudební vkus? Poslední dobou nicméně začíná být scéna opět otevřená, ale lidé zakletí neurofunkem to zřejmě ani nezaznamenají.
Co na tuhle momentální neurofunkovou módu vůbec říkáš?
Nejsem jeho fanoušek. Je to podobné jako s jakoukoliv jinou stylovou větví nebo dělením hudby. Některé tracky mě sice baví, na druhou stranu mi v něm chybí emoce a nějaká organická složka. Neurofunk je příliš chladný a soustředí se příliš na technickou stránku na úkor atmosféry. To je podle mě špatný přístup k hudbě. Jasně, že je zlepšování techniky fajn, ale tvorba by měla být více o emocích než o filtrech a kompresích.
Několik let sis dal pauzu. Co se stalo?
Neplánoval jsem to. Posledních šest let jsem žil ve Spojených státech, ale teď jsem se zase vrátil do Anglie. Ve Státech jsme se před návratem hodně stěhovali, takže studio jsem ani nerozbaloval. V Británii jsem zase musel zařizovat kopec věcí, takže na hudbu jednoduše nezbyl čas. Chvíli prostě trvalo, než si vše sedlo. Ale upřímně, vůbec mi to nepřijde jako dlouhá pauza, protože jsem se za tu dobu nezastavil.
V Crossu ti dáme na set 3 hodiny. To je docela výjimečná příležitost. Jak se bude lišit tvoje selekce od klasického hraní?
Hodně se na to těším. Už je to dlouho, co jsem hrál takhle dlouhý set. Snažím se o vývoj, i když hraju jen hodinu. Pak si říkám, proč jsem nedal tohle nebo tohle, když ty skladby mám přece tak rád. Často mám třeba vlastní novinky, které bych rád vyzkoušel, ale zrovna se mi do setu nehodí. Prostě nerad ruším atmosféru, jen abych si zahrál oblíbenou skladbu. Ale protože teď jsem dostal tři hodiny, budu se moct během hraní vydat různými směry.
Chystáš si sety, nebo preferuješ improvizaci?
Většinou mám promyšleny první dvě, tři skladby. Ale i to se může změnit. Když to třeba DJ přede mnou sype, musím se zamyslet, jestli je vhodné navázat tak, jak jsem původně plánoval.
Jaké ze svých skladeb si nejvíce ceníš?
To je těžké. Je jasné, že ty prominentní a nejúspěsnější jako "Redial", "Siren", "Final Chapter" a "Phantom Force" mají speciální místo. Ale pak jsou tu další, více osobní, a ty mám ještě raději. Upřímně, po 20ti letech tvorby cítím, že dělám nejlepší hudbu, co jsem kdy dělal. Mám hodně rád "Request Line", "Stolen Desire", "From Creation" a "Life Goes On". Ty dvě poslední řadím vůbec k mým nejlepším trackům. Stejně tak je řada mých skladeb, které mě už prostě neberou...
Hodně jsi dělal s Digitalem... Jak jste se potkali?
Od roku 1992 do roku 1997 jsem pracoval v obchodu s hudbou Redeye Records v Ipswitchi a on tam chodil nakupovat desky. Potkávali jsme se taky na různých mejdanech a v klubech, takže jsme se bavili víc a víc. Oba jsme navíc začali tvořit ve stejnou dobu.
Je rozdíl, když jsi ve studiu sám, a když děláte společně?
Rozhodně. Náš zvuk vychází z různých vlivů a v určitých aspektech pracujeme odlišně. On třeba vyzkouší něco, co by mě nenapadlo, ať už jde o nějaký zvuk, o němž si třeba myslím, že se nehodí, nebo změní basovou linku. Myslím, že skladba od Digital & Spirit se rozhodně liší od sólo věcí Digitala a Spirita.
Digital hrál v Crossu relativně nedávno. Říkal ti o něm něco?
Hodně si to užil. Ale i další známí ho líčili jako skvělý klub, takže o to víc se těším.
Jakou hudbu posloucháš, když si potřebuješ oddychnout od drumandbassu?
Žádný konkrétní styl. Někdy, když vylezu ze studia, je poslech hudby poslední věcí, na kterou mám náladu.
Myslel jsem, že máš rád techno…
Musím se přiznat, že už nějakou dobu ho nesleduji. Přestal jsem někdy po roce 2000, když začalo být příliš taneční a vycházely převážně DJ tracky. Nejvíc mě zaujal Detroit a první generace téhle vlny společně s některými evropskými jmény jako Maurizio, Orlando Voorn, Black Dog/Plaid a Kirk Degiorgio.
Co další vlivy?
Třeba výše zmíněný neurofunk je zjevně ovlivněný zvukem Bad Company a labelu Virus. Já jsem ale z generace, která z drumandbassu nemohla čerpat, protože ještě neexistoval. Takže u mě to bylo techno, funk, jazz, dub a další žánry.
Co právě nosíš v iPodu?
Zrovna teď hodně drumandbassu. Poslouchám vynikající tracky, co mi přistály v mailu...
Ptala se VPX crew v říjnu 2016.
foto: archiv
Britský DJ a producent Spirit se představí v tříhodinovém setu na dalším dílu akce Volnej Průběh Crossem 22. října v klubu Cross.
English version
Who or what brought you in D´n´B?
It was just a progression really, from the London warehouse scene of the late 80´s, the acid house takeover and then that UK influence that started to bring in the sub basslines then on to breakbeats in the very early 90´s. I was a local DJ back in those days but also a clubber so I followed it through and found my home in D´n´B.
You’ve been in the game since the day one, you´ve released various timeless tunes, you´ve released on almost all big labels, but it seems, you are bit under the radar. Don´t you regret it a bit?
Times change, trends change, sound changes but things also go around in circles. You could say I’m a bit under the radar at the moment but I’ve had quite a busy year overall. There have been times when I’ve been more popular or in the forefront such as the beginning of the millenium or the mid 2000’s when I was releasing on the likes of Shogun Audio, Metalheadz, Violence and lots of other labels over a short period of time. Things seem more label and sound focused these days though. Every thing on certain labels is perceived as good but is it really, or have people´s own musical identities and tastes been corroded by social media, label focused nights and lack of variety? It also depends where you are. Right now it seems things are opening up again musically but people in a neuro stronghold are very unlikely to experience it.
You recently took a break from producing, why?
It wasn’t intentional at all. I was living in the U.S. for nearly 6 years and then moved back to the UK. And for the last 7-8 months of living there we did a lot of moving around, with the studio packed up for all that time. When we arrived back in the UK there was a lot to sort out which didn´t leave much time for working on music. It all took some time for everything to fall back into place. To be honest, it didn’t actually feel like a long break because there was so much else happening that it was a very busy time.
What do you think about recent wave of so called neurofunk, do you like it?
In general I´m not really a fan. l think it´s the same case with any form/division of music where I´ll like some tracks but in general I feel this wave lacks feeling and organics. It´s very cold and seems to be far more focused on technique rather than vibe. To me personally that’ s the wrong way to approach something like music. Sure you can add in some more complex techniques but it should be more about emotion and soul than filters and side-chain compression.
I guess it´s a rare occasion to play 3 hours set. How it´s going to differ from normal set?
I´m looking forward to it. It´s been a while since i got to play a really long set, Even in an hour I try to take it on a journey. I´ve always thought one hour is way too short. I´ve finished the set thinking how I didn´t get to play this track or that track, not because I didn´t like them enough. Some have been brand new from myself that I would have liked to test out but they just didn´t fit at the time in the context of that particular set. I´m not going to interrupt a flow just to play one track however much I like it. In three hours I´ll be able to take the journey in a few further directions.
Do you prepare your sets, or you prefer to improvise?
I usually know the first two or three tracks but that can change. If someone is really hammering it out before me non-stop then I have to think if they’re going to work following on from that.
Which of your tracks do you prize the most?
That’s a tough one... Obviously the ones that have ended up being most prominent and useful have a special place such as "Redial", "Siren", "Final Chapter", "Phantom Force" but there are others that are more personal to me that I like more. Honestly, 20 years later and I feel I´m making some of the best music I´ve ever done. I really like tracks like "Request Line", "Stolen Desire", "From Creation" and "Life Goes On". I´d certainly rank those last two in my most prized tracks ever. There are plenty I don´t care for any more though as well!
You are a long time production partner with Digital, how did you two meet?
I worked at Red Eye Records in Ipswich from 1992 to 1997 and Digital would come into the shop and buy records. We´d also see each other out at various raves and clubs in the area so we just ended up talking more, especially as both of us started producing at similar times.
Production-wise does it make any difference between working on your own and sharing a studio with Digital?
Definitely. Our influences come into the sound and we have our different ways of working in some aspects. One of us may try something that we wouldn´t have thought of otherwise, whether it’s choosing a sound that He or I might not think will fit or changing a bassline etc. I think there´s definitely a difference between a Digital & Spirit track and a Digital or Spirit track.
Did you hear something about Cross club from Digital?
He enjoyed it and I´ve had lots of other people tell me it´s a great club so I´m really looking forward to it!
What music do you listen to when you want to rest form D´n´B?
No particular style. Sometimes if I’ve been working in the studio the last thing I want to do is listen to any much at all!
I guess you like techno, what are your favorite techno producers/labels?
I have to admit I haven´t really followed it that intensely for a while. I started to drift away from it when it became really dancefloor-heavy and filled with DJ tracks back in the early 2000´s. I was still more interested in what was coming out from Detroit and those first few generations are still probably my favourites along with some of the Europeans from that era like Maurizio, Orlando Voorn, Black Dog/Plaid, Kirk Degiorgio...
What are your other influences?
All kinds. Going back to the new neurofunk sound, that´s something that seems to be heavily influenced by D´n´B, from that Virus and Bad Co sound where as I´m from a generation where D´n´b once didn´t exist, whether it’s house, techno, funk, jazz, dub...
What´s in your iPod right now?
Actually there´s a lot of D´n´B at the moment. Some good new tracks that I´ve been sent and listening to!