Ohm Square: "Musíte ztratit iluze o tom, že z vás bude hvězda..."

Na začátek bych ráda zabrousila do vaší historie... Kdy jste se vůbec poprvé potkali, a kdy z toho tak nějak vyplynulo, že chcete dělat hudbu?

Abych se přiznal, už si to ani nepamatuji. Tuším, že už se známe osmnáct let... S Honzou Kleníkem a Dušanem Lippertem jsme dávali dohromady skupinu. Každý z nás měl nějakou část hardwaru, v té době se to tak muselo dělat, nebylo to tak jednoduchý jako dnes, v době silných počítačů. No a hledali jsme nějakou zpěvačku, která by nás mohla doprovázet. Oslovili jsme Charlottu, kterou jsme já s Dušanem znali a ta kývla. Ze začátku musela pendlovat mezi Londýnem a Prahou, ale potom, po několika letech, se definitivně přestěhovala sem. V té době to bylo docela náročný, když teď tak vzpomínám, letenky stály daleko víc než dnes...

Změnilo se toho u vás hodně za ta léta?

Hrozně všechno utíká, přijde mi, jako by to bylo včera... Ale změnilo se toho hodně, dnes už každý může dělat hudbu a má vlastně neomezené množství prostředků a nástrojů. Na druhou stranu je ale trochu přesyceno a najít něco, co stojí za to, dá trošku práce.

Myslíš si, že pro začínající umělce je v současné době mnohem jednodušší se prosadit?

Něco dělat a produkovat dnes může každý, ale prosadit se nemusí. Musí ztratit iluze o tom, že z něj bude hvězda...

Taková internetová hvězda přes noc je teď za každým rohem...

Což je ale v podstatě na nic...

Co bys ale poradil začínajícím umělcům, kteří mají prostředky tak akorát na software a internet?

Pro začátek to stačí... Vezmi si, že dřív tomu tak nebylo, teď je ta dostupnost mnohem lepší. Třeba když jsme kupovali první sampler (kam sis mohla dát z diskety kopák, virbl a hajtku), tak jsme museli makat dva měsíce. Teď to samé můžeš udělat de facto na telefonu...

Co je pro tebe v podstatě kvalitní hudba?

Mám rád i "nekvalitní" hudbu (třeba techno nebo indie). :) Prostě to nerozlišuji - buď se mi to líbí a něčím mě to zaujme, nebo ne...

A co se ti tedy líbí?

Zajímá mě především taková hudba, která mi přináší nové impulzy. Bohužel si ale připadám docela starý (smích) a zajímá mě především originální hudba, která ve mně vyvolá nějakou emoci. Z hudby, kterou jsem už někde slyšel, se ztrácí ta intenzita emocí. Je to jako dokolečka poslouchat jednu písničku - ze začátku jste z ní nadšeni, ale pak už to přestává mít ten správný říz. Myslím si, že to je problém dneška – hudby je mnoho, ale není identická.

Zvláště pak ta elektronická...

Jen na ni bych to nevztahoval... Spíš ten samotný způsob, jakým se používají nástroje - ten by se měl nějakým způsobem vyvíjet a měnit. Dneska platí, že kapely se snaží znít jako "někdo kdysi". Tenhle přístup se dá tolerovat u teenagerů, ale člověk přes 30 už by mohl mít trochu rozum. :)

Je to taky důvod, proč vám vždy trvá tak dlouho, než vydáte nové album?

Asi jo. Vždycky se totiž snažíme, abychom nevykrádali sami sebe a nikoho jiného, vždycky se snažíme najít něco nového... Trvá to vždy zhruba kolem těch čtyř let. Třeba na jednom tracku z nového alba jsme se vraceli k vokálu z roku 2008 a zas některé další písničky vznikaly tak tři měsíce před vydáním.

Navazuje to na předešlá alba, nebo je to úplně něco jiného?

Změna je hlavně v tom, že na tomto jsme pracovali už jenom my dva, zatímco na předešlém s námi tvořil i Jan Kleník. Čím míň hlav, tím míň názorů, bylo jednodušší dosáhnout určitého "konsensu". :)

Jak to teď vlastně Charlie zvládá s dítětem?

Ale jo, zvládá to dobře... Má teď ještě chvilku volna, než nám začne šňůra, protože křest máme naplánovaný až na 26. října na festivalu Multimediale v Paláci Akropolis. Tam jsme vlastně před třemi lety položili základy k našemu současnému albu.

A samotné projekce a vizuální stránku koncertu taky vymýšlíte sami?

Dělá nám ji Honza Šíma, který je zároveň i autor jednoho z našich videoklipů, za který loni získal 2 ceny na Ibiza Music Video Festivalu...

Mluvíš o klipu "Humanic", že jo? Zrovna nedávno jsem na něj koukala na YouTube a přišlo mi, že je to hodně postprodukčně upravené... Je to fakt tak opravdové, živé a realistické?

Je to opravdu natočené na foťák a na kameru GoPro a pak je tam samozřejmě hodně kvalitní domácí postprodukce. Samotnou skladbu jsme už v podstatě měli hotovou a Honza se jen tak zmínil, že jede na Island a že by nám rád natočil nějaký videoklip. Takže se za deset dní vrátil a měl hotovo...

Ta paní, která si tam holí hlavu, ta je taky opravdová?

Jasně, to je Ida, performerka z Brna, která žila nějakou dobu na Islandu a Honza za ní v podstatě jel, takže ji takhle pěkně využil. :)

Co jsem ale tak koukala, videoklip má na YouTube docela málo shlédnutí... Není to škoda?

Má to přes 12 tisíc shlédnutí. Myslím, že to je skvělý! Lidi našeho věku už hudba tolik nezajímá a pro ty mladý jsme moc starý (smích), ti se zajímají o ty, co rapují o perníku a hulení. S tímto videoklipem je určitě neoslovíme a v podstatě je to dobře. Jsme rádi, že ten videoklip uspěl na té soutěži, díky čemuž teď máme i nějaké nabídky na vydání třeba v Americe...

Čím to je, že jste v devadesátých letech zněli víc drumandbassově a teď jste změnili žánr a hrajete spíše electropop?

Drum and bass byl v té době úplně v plenkách, šlo úplně o něco čerstvého, ale postupem času si člověk začne více a více uvědomovat, že už nechce dělat věci podle nějakého mustru, proto jsme začali skládat i hudbu bez ohledu na to, jestli to má správný tempo atd. Mně osobně se líbí kapely nebo interpreti, kteří se snaží překročit svůj stín a stále aktivně hledají. Paradox je, že se mi často líbí desky, které jsou pak kritikou špatně přijaté.

A kdo konkrétně tě u nás nejvíc baví teď?

Je toho fakt hodně, ale v elektronice mě hodně baví Subject Lost, Holy, Brooklyn 83 a ze sousedního Slovenska třeba Pjoni & Ink Midget nebo Foolk.

To jo, zrovna Subject Lost je podle mě moc nadaný! Věřím, že za tou jeho produkcí je hodně píle...

Není to zrovna mainstream, což se mi líbí, jeho hudba je opravdu dobrá.

Když se teď vrátím k vaší tvorbě, máte nějakou ambici dostat se do zahraničí?

Teď jsme zrovna dostali nabídky na vydání v Americe, uvidíme, jestli se domluvíme... Jak už jsem se o tom zmiňoval, teď je jiná doba a člověk není nějak vázaný na jednu zemi, doba internetu má mnoho výhod!

Když už jsme u toho internetu, v poslední době se rozmohly různé servery nebo aplikace jako Spotify, Grooveshark a další, které umožňují poslouchat hudbu zadarmo. V podstatě i vy jste své album dali zadarmo ke stažení...

Jasně, naše album je zadarmo a samozřejmě je tam i možnost, že nám můžou posluchači dobrovolně přispět. Ale je ke koupi například i na iTunes nebo si můžete pořídit CD či vinyl. Prostě jsme se snažili vydat to všemi cestami, jak to jenom jde, aby měl posluchač šanci se k tomu dostat co nejjednodušší cestou, či cestou, na kterou je zvyklý. Spotify mám docela rád, moje děti na tom poslouchají snad všechno...

Když už mluvíme o tom albu, proč jste zvolili takový název?

Název alba "A Curious Place Between Souls and Atoms" vznikl tak nějak přirozeně, uvažovali jsme o něm už v průběhu nahrávání desky, takže logicky jsme chtěli přijít na něco, co by tu desku charakterizovalo. Je to spojení reálného a nereálného elementu... Je v tom odraz jak technologií, tak emocí.

Jak vznikaly texty k jednotlivým skladbám? Měli jste nějaký koncept, nebo jste vše dělali intuitivně?

Vše se odehrávalo v našich hlavách a dělali jsme vše tak, jak to z nás vycházelo ven. Bylo to o životním období, kdy nám bohužel odešlo pár blízkých přátel a známých a snažili jsme se s tím vypořádat a zahrnout to zároveň i do našeho alba. Tahle deska je hodně osobní!

Kromě toho na té desce není žádný nápis, nebo průvodní info...

Nechtěli jsme dublovat to, co fotka sama o sobě říká... Museli jsme kvůli tomu odmítnout i spolupráci s Radiem 1, protože jsme tam bohužel nemohli umístit jejich logo.



To máš pravdu, to by vypadalo hodně blbě. Mimochodem teď jste vyhráli první místo v žebříčku Velká sedma, tak gratuluju!

Vidíš to, taky jsem na to nevěřícně koukal! Většinou to vyhrávala kapela Sto zvířat a my byli tak maximálně pátý a tentokrát se to konečně povedlo. (smích)

Myslíš si, že se dá obecně vydělávat alternativní hudbou?

No jasně, ale jenom koncertováním nebo hraním... A taky "merchem". Třeba skupina Kabát prý prodávala kamiony svého zboží a byla to významná část jejich příjmu, ale to se musíš zeptat jich. (smích)

Jenže pak se zase ozývají někteří, že sem nikdo nejezdí a nic tu nemáme...

Ale kdepak, když někdo chce, tak si svoje vždycky najde. To spíš lidé o víkendu jezdí na kole a na chatu, což je samozřejmě taky skvělé, já to mám taky rád... (smích)

Chodíš třeba i na drum and bass o víkendech, nebo jsi přesně ten, kdo jezdí radši na chatu?

Chodím spíš na koncerty, tak čtyřikrát do roka. Mám velké rozpětí. Teď bych třeba zašel na Annu Calvi nebo bych si rád poslechl Disclosure.

Jaké jsou teď vaše plány na léto?

Zatím to vypadá, že budeme hrát na United Islands a na Pohodě...

A co klipy? Musím říct, že vaše klipy patří podle mě k těm opravdu kvalitním a profesionálně zpracovaným... Rozjíždíte teď nějaký nový?

Určitě ano, hodně nás to baví a chceme v tom pokračovat. Dokonce by teď každá písnička z nového alba měla mít svůj vlastní klip. Spolupracujeme s mladými kluky, co ještě třeba studují na umprumce, ale i s vrstevníky, jako je třeba grafické studio Oficína, Petr Němeček či kluci z 3lo3... A jsme moc rádi, že se okolo nás točí hodně zajímavých lidí, kteří jsou ochotni nám pomáhat a přinášet nové věci.

Děkuju moc za tvůj čas a budu se těšit na nějaký z vašich koncertů!

Ptala se mamba v březnu 2014.

foto: terezi