Rido: "Svět drum & bassu nemá být jen vážný, drsný a důležitý..."

Říkám si, jak se asi profesionálnímu producentovi během let změní vnímání hudby. Neřešíš někdy technickou stránku až příliš a skladby si tolik neužiješ?

To stoprocentně. Každému, kdo jde u něčeho do hloubky, se vnímání nějak změní. Kdybych to tolik neprožíval, dělal bych třeba i jiné tracky. Jenže já mám pocit, že nemá smysl dělat to samé pořád dokola. A co se týče poslouchání jiných věcí... Určitě mne dnes máloco osloví tak, že bych si řekl: "Je to paráda." Ale na druhou stranu, když to má fakt nějaký vibe, odpustím i ten zvuk. A ve finále si to dokážu užít.

A máš to vnímaní tak i u jiných žánrů?

Určitě. Já mám zvláštní úchylku na klasickou a filmovou hudbu. Sám se divím, kde se to ve mně bere. Ale dokážu si představit, že bych to dělal místo drum & bassu. Možná i proto mám někdy problém udělat skladbu jen s jednou basovou notou. A to neříkám, že jsou špatné. Na druhou stranu jsem taky udělal nějaké jednodušší tracky.

Když zmiňuješ emoce, jak se ti to do skladeb promítá? Zažiješ třeba dny, které se ve svých skladbách snažíš vystihnout?

To asi ne, pocity se popsat nesnažím. Ale nejlepší tracky jsem většinou udělal v nejhorších dobách.

Tak to je taková smutná klasika...

Můj první vydaný track vznikl, když se se mnou rozešla má tehdejší přítelkyně. Hlavní nápad jsem dodělal za den a celou skladbu třeba za týden. Já nejsem matematický typ, všechno musím prožívat a cítit. Dneska už nesnáším skládání myší. Potřebuju mít klávesy. Ale to neznamená, že je skládání myší špatné. Někdy člověk vymyslí mnohem zajímavější věci, když to do programu nakreslí. Jenže pro mě to už bez kláves není ono. Když chci třeba vymyslet nějakou zajímavou klavírní melodii, sednu si radši k piánu. Napadají mě jiné věci, něž kdybych seděl u počítače.

A dokážeš skládat každý den?

Když to cítím, tak jo. Ale jsou dny, kdy nesložím nic...


Stává se ti třeba, že proto ze studia odejdeš?

To víš, že jo. Ale taky se mi třeba stává, že to půl dne nejde a když najednou dostanu nápad, musím zrovna odejít. To jsem zažil xkrát a vždycky mě to naštve. Potom je skvělé, když se člověk živí jako umělec. Neřešíš kolik je, a ve studiu můžeš být, jak dlouho chceš. Ale i to je těžké. Dělat hudbu na plný úvazek je náročné.

Můžeš přiblížit, čím je hudba jako práce tak náročná?

Všichni mi to říkali už dřív, třeba Dušan z Ohm Square. Shodli se, že by se nebránili ani jiné práci. A já tomu nemohl uvěřit. Vždyť dělat jen hudbu musí být nejlepší pocit na světě. Nakonec jsem se vydal cestou, ve které je i moje normální práce spojena se zvukem. Takže nedělám nic jiného než hudbu nebo zvuk.

Napadá mě, že bych se při takovém režimu k produkci někdy jen těžko nutil...

Když dorazíš domů po celém dnu ve studiu, je někdy náročný se k tomu ještě přemluvit. Ale kdyby člověk dělal celý den ve fabrice, přijde domů taky vyčerpaný.

Ale jiným způsobem...

To je pravda.


Máš někdy pocit, že by sis raději vydělával něčím jiným?

Občas mě to napadne a s přibývajícím věkem se člověku priority různě mění. Já se navíc ještě pořád hledám. Jsou věci, které mě baví i mimo hudbu a přemýšlím, jestli se jim třeba někdy budu věnovat. Ale pak třeba týden nedělám hudbu, stačí mi něco slyšet a jsem z toho úplně paf. A potom jsem v tom studiu strašně šťastný.

A je to teda tvůj plán? Dostat se do bodu, ve kterém se budeš živit skládáním hudby?

To bych moc rád. Ale je tu ještě pár věcí, které mě baví a přemýšlím o nich. Vyhovovalo by mi třeba pracovat více s lidmi. Nejsem samotářský typ. Dušan z Ohm Square tomu říká "studiová vdova".

Jakým způsobem svůj život vyvažuješ? Předpokládám, že přes den pracuješ, večer skládáš a o víkendech jsi pak jako DJ někde do noci...

Musíš být trochu jako voják. Potkal jsem několik úspěšných hudebníků a všichni to jsou strašní workoholici. Mají sami na sebe neskutečný nároky. Já se snažím každé ráno vstávat, přes den pracovat a večer skládat. Ale někdy cítím, že tu energii nemám. Musím říct, že mi hodně pomáhá sport. Posledních sedm let sportuju každý týden několikrát. Chodím běhat, hraju tenis a posiluju. Bez toho bych se asi zbláznil.



A jak to vychází časově? Pokud se nepletu, máš také přítelkyni.

Může to být náročný. Partnerce se snažím vysvětlit, že bez toho nedokážu fungovat. Nikam proto moc nechodím. Většinou pracuju a skládám. Ale sem tam je zapotřebí udělat si výlet, zajít do kina nebo do divadla.

A co neviditelné součásti producentského života? Napadá mne socializace a vytváření kontaktů.

Určitě pomáhá, když je člověk hovorný. Nejlépe tak, aby tě upřímně bavilo si s lidmi povídat. Já s tímhle měl vždycky trochu problém. Řekl bych, že jsem velmi společenský a komunikativní. Ale nejsem klasický kariérista, který by se bavil a stýkal s lidmi jen proto, že mě někam posunou.

Je tu ještě něco, co třeba lidi nenapadne?

Když to opravdu chceš dělat, nikdy se nevzdávej. Myslím si, že by se na to devadesát procent lidí na mém místě už dávno vy... Ale já jsem zřejmě tvrdohlavý snílek. Většinou jsem zklamání řešil tak, že jsem se začal snažit ještě víc. A jestli to bylo dobře? To vlastně nevím. Ale věřím, že v životě věci mají být těžké. Ulovit mamuta taky nebylo jednoduché.

Jak to vypadá s hudební spoluprací, chystáš nějaké skladby se známými jmény?

Na něčem novém spolupracujeme s Mefjusem a už dlouho máme rozpracovanou skladbu s Counter-Strike. Rád bych taky složil další tracky s Hybrisem. Těch věcí je víc, ale tohle je asi to hlavní.

Vybavuju si, že jsi chystal remix Cause4Concern.

Jo, ale neudělal jsem ho... Měl jsem tou dobou plné ruce práce s jinými projekty, ale třeba na něj ještě dojde. Makal jsem tehdy na věcech pro Metalheadz. Remixy dělám hrozně rád, takže se k tomu snad někdy vrátím.

A co klip k tvé skladbě "Cocroach Funk"? Jednou jsi zmiňoval, že to bylo docela náročný.

Ono se v průběhu strašně moc věcí zkomplikovalo. Režisérova přítelkyně dostala nepříjemnou nemoc, a on se pak na práci nemohl soustředit. Následně si s tím materiálem neporozuměl první střihač. Rozbil se také disk, na kterém jsme měli uložená data, a některé scény proto bylo potřeba převádět z menší kvality. Mezitím docházely peníze a já musel hledat nového střihače. Po barevných korekcích byla hudba asynchronní, následně to zase nešlo přehrát. Výrobně by to asi takový problém nebyl, ale při práci na videu se pokazilo vážně neskutečné množství složek.

Prozradil bys, kolik ten klip stál?

Hele klidně. Zhruba sedmdesát tisíc.

Co považuješ za svůj nejlepší track?

Asi originální verzi "Twisted". Napadá mě jich ještě pár. Ale udělat právě takový track jako "Twisted" jsem si vždycky přál. Za tu skladbu jsem vážně rád.

Co se stalo s podcastem Záblesk, který jsi vydával s Brooklynem?

Čas se stal, ale moc mě to mrzí. Nedaří se nám potkávat a mám méně energie, abych do toho Brooklyna tlačil. Oba toho máme zkrátka hodně. Ale doufám, že jsme ještě neřekli svoje poslední ano. Nebo ne. Nebo jak se to vlastně říká? Poslední slovo, co? Ono to vzniklo spontánně a hlavním důvodem byla zábava. Chtěli jsme se na hodinu potkat, zahrát si tracky a poklábosit. Cílem taky bylo veřejnosti ukázat, že svět drum & bassu nemá být jen vážný, drsný a důležitý. V Česku jsem se bohužel setkal i s tím, že lidé neznají rozdíl mezi producentem a DJem. Posluchači si mnohdy myslí, že DJ hudbu taky vytváří. A jsem rád, že se to trochu začíná měnit. I to byl jeden z našich cílů. Radost mi dělá, když za mnou občas někdo přijde a říká, že ten náš podcast poslouchá pořád dokola. Že ho to baví a je to vtipné. Doufám proto, že se s Brooklynem ještě potkáme a dojde na další díly.

Takže doufáš, že jste neřekli svoje poslední ano?

A nebo svoje poslední ne.

Ptal se panorama v březnu 2014.

foto: archiv

Domácí DJ a producent Rido se představí 5. dubna na historicky prvním dílu label night Authentic Music v klubu Storm!