Babe LN: "Pomyslné etapy určují klíčoví lidé, které člověk potkal..."

Babe LN je bezesporu jednou z nejdéle hrajících a nejzkušenějších DJek u nás. Ano, letos je tomu dvacet let, co se poprvé postavila za DJský pult a od té doby se jí DJing, potažmo láska k hudbě, drží zuby nehty. Kromě mixování desek v klubech působí Elen také jako moderátorka legendárního Radia1. Letos v červnu při téhle výjimečné příležitosti uspořádala tak trochu slavnostní večírek v pražském klubu Cross. O hudební produkci se postarala nejen ona, ale i mnoho jejích přátel z hudební branže a právě u této příležitosti jsem se rozhodla Elen položit pár otázek. Tady jsou:

D Smack U + Babe LN @ Flex, 1996

Elen, v Crossu jsi oslavila úctyhodných dvacet let za gramcema. To je fakt dlouhá doba na to, abys o DJingu sakra něco věděla. Mohla bys nějak shrnout těch dvacet let, třeba do nějakých etap, a říct nám, co ti v tvým životě přinesly, nebo naopak vzaly?

Věci, které dělám, mi umožnily setkání se spoustou zajímavých lidí a zavedly mě na hodně zajímavá místa. Hraní se postupně z koníčka stalo ústředním zájmem (dnes to už zase neplatí, věnuju se opět i věcem, které jsem pár let opomíjela). Pomyslné etapy vlastně určují klíčoví lidé, které člověk potkal a dostal od nich příležitost. Na začátku byl Obejvák ve Slovanském domě, potom Roxy, postupně vznikaly kluby jako XT3, Wakata, Punto Azul a Divadelní bar Paláce Akropolis. Všechny tyhle kluby se staly nadlouho domáckou základnou. K tomu první velké festivaly v režii D Smack U nebo Lighthouse a pocta zahrát si po boku hvězd. Jezdili jsme hrát do Vídně do klubu Flex, Roxy a dalších míst, zahrála jsem si v Manchestru s Mr. Scruffem...

Babe LN @ Jelení Příkop, 1998

Díky klukům kteří měli tehdy na triku Divadelní bar, jsme dostali prostor k jamům s muzikanty a pár večírků, kdy se tančilo na stolech, bylo nezapomenutelných. Díky těmhle večerům v Akropoli jsme s T-breakem vyrazili na festival Printemps de Bourge ve Francii a zahrála jsem si v Lisabonu, který jsem si zamilovala... Všechno rostlo, přibývalo festivalů, akcí i klubů. Jednu z etap tvoří taky TWMko - nedřív ve Školský a potom na Smíchově - nejen DJská škola, ale i akce, které kluci dělali třeba ve Spilce. Hodně se to na konci 90. let rozjelo v Ostravě, kam jsme často jezdili (třeba na Aquasky ve Fabriku si vzpomenu hned). Jezdili jsme taky hrát na sever, točilo se to kolem Teplic a party, která pak měla na triku jeden ze zásadních festivalů - Cosmic Trip. Bylo zajímavý sledovat, jak s každým rokem roste ta menší D´n´B stage, až se počty tanečníků v podstatě srovnaly s techno pódiem. Taky to byl mejdan, kde se jednou za rok potkali vpodstatě všichni.

Babe LN @ Carl Cox, 1999

Jedna etapa se pro mě uzavřela pár let po začátku milénia. Oblíbené kluby se zavíraly nebo měnily majitele, tak například skončily pravidelné večery v Divadelním baru, klub Roxy na mě po 15ti letech zapomněl, hlavně jsem ale onemocněla a myslela, že končí všechno, nejen hraní... Posledních pár let je to etapa pokory. Snažím se dělat věci, které mě těší, být s lidmi, které mám ráda a užívám si, že tu jsem. Vedu míň kočovný život, ale na hraní jsem stále závislá a nabíjí mě energií. Mám ráda Cross, zvlášť, když je příležitost zahrát si s projektem Nasty No Stars (většinou s bubeníkem Tomášem Herianem aka Dramajaqua a dalšími muzikanty, např. saxofonistou Richem FD, zpěvačkou Klárkou Nemravovou, Ka3N, MC Turnerem...), jednou měsíčně je v Akropoli na Malé Scéně a v klubu Abstrakt večírek Sonic Journey, občas někam vyrazím s Bassistaz. K příjemným mejdanům patří taky oldskool D´n´B večírky v režii Bassbeastu a striktly vinyl sety z desek do roku 2000...


Večírek, o kterém se tu bavíme, byl vlastně rozšířenou speciální verzí Sonic Journey - hlavním hostem byl Pat Fulgoni z  Manchesteru, zpěvák kapely Kava Kava, který spolupracoval s D´n´B producenty, jako jsou London Elektricity, Nu Tone, Camo and Krooked... Nemenší radost jsem ale měla z toho, že tam zahráli Philip T.B.C., ty, Stanzim, Liquid A vážil cestu z Brna... Prostě každý host byl tím nejlepším dárkem a byl z toho vydařený večírek. :) Mám v plánu to příští rok zopakovat!

Tak si myslím, že mi hraní i další věci, co dělám, spíš hodně daly a vlastně dál dávají...

S hraním jsi začínala jen pár let po revoluci. Kde to bylo a jak ses k tomu vůbec dostala?

V prvním roce po revoluci jsem byla přijata na AVU. Bylo to hodně podnětné prostředí - profesoři i spolužáci (z nichž někteří byli čerství maturanti a jiní byli třicátnící, tedy pěkně namixovaná parta) byli výjimečné osobnosti. Na škole se pořádaly párty při různých příležitostech. Ani nevím, jak došlo k tomu, že jsem tam začala pravidelně pouštět hudbu a uplatnila svou poměrně rozsáhlou hudební kolekci. Prvním regulerním klubem, kde jsem začala hrát nebo spíš pouštět hudbu, byl Obejvák, chillout klub ve Slovanském domě, kde na hlavním pódiu hráli DJs (zahraniční a těch pár domácích, co tu bylo a já se na to chodila fascinovaně dívat. Snažila jsem se zjistit, jak to s těmi deskami dělají a chtěla jsem to taky zkusit.


Babe LN @ San Francisco, 1996

Pak už to jelo: prodávala jsem v Maximum Underground, abych byla u zdroje a mohla si obednávat desky. Většinou jsem tam nechala výplatu a ještě něco navíc. Kluci, kteří později ze špinavýho sklepa na Letný vlastníma rukama vyloupli Wakatu, mě brali sebou hrát třeba na Újezd, byl to soundsystem čítající jeden CD player, jeden gramofon a jeden přehrávač kazet. :) Vznikl klub Roxy (kde ten soundsystem ze začátku vypadal dost podobně a přijde mi úsměvné, že prvních pár let klub neměl gramofony a na akce je půjčovali DJs,kteří tam hráli). V roce 1994 jsem si koupila gramofony Technics. David Urban (D Smack U) začal dělat první festivaly, což byla velká euforie - kdo zažil první Jelení příkop, tak asi ví, o čem mluvím...

Jako DJka jsi známá tím, že hraješ drum and bass, ale já vím, že jsi koketovala i s jinými hudebními styly. Mlhavě se mi v paměti uložila jedna párty, to bude určitě přes deset let, na které jsme se za gramcema ocitly spolu v tzv. ping pong techno setu. Pamatuješ? :) Nicméně otázka mířila jinam... Jakými hudebními styly sis jako DJ prošla a proč je tvoje doména právě drumec?

Jasně, že se pamatuju. :) Začínala jsem pomalými BPM, hrála jsem breakbeat, prostě cokoliv, co mě baví. Myslím, že hudební přihrádky jsou jen pomocný nástroj, jak věci utřídit a zorientovat se v nich. Vlastně se teď ráda vracím k původní rozmanitosti, k setům, které jsem hrávala v Divadelním Baru, kdy se proměňovalo tempo, a v jednom setu se spojilo více stylů. Techno mi v určitou chvíli připadalo jako nejrozvinutější a nejodvážnější forma taneční hudby, ale věřila jsem, že něco podobného čeká i D´n´B, že je to jen otázkou času, kdy bude mít srovnatelnou posluchačskou, DJskou a producentskou základnu. Tak jsem se soustředila na rozmanitost D´n´B a našla jsem v něm i temnou hypnotickou energii, která mě bavila právě v technu. Koketuju dál: ráda si zahraju v chilloutu v pomalejším tempu, k D´n´B přidám dubstep a Martin Juráček mě tak trochu přivedl k elektroswingu...

Babe LN, 2013

Co nový technologie v DJingu? Jak tě zasáhly a co z nich momentálně ke svýmu hraní využíváš?

V tomhle jsem oldschool - po letech hraní z vinylu jsem sice přešla na digitál, používám Serato, ale zacházím s ním jako s deskou, takže klasický setup s gramofony. Na jednu stranu je škoda, že vinylovou desku dnes digital tak trochu vytlačuje - je prostě nenahradiltelná ať už zvukově nebo jako objekt, sběratelský předmět. Na druhé straně nové technologie a internet obrovským způsobem demokratizovaly tvůrčí možnosti. Možnost publikovat a sdílet vlastní hudbu bez časové prodlevy a potenciální dosah jsou skvělé!

Vím o tobě, že jsi studovala Akademii výtvarného umění. Co konkrétně to bylo a věnuješ se tomu nějakým způsobem doteď?

Na AVU jsem se dostala v roce 1990, tedy do prvního ročníku školy, která prošla totální proměnou. Dva roky jsem byla v ateliéru Monumentální grafiky Aleše Veselého, po otevření školy Nových médii Michala Bielického jsem přestoupila tam a poslední dva roky jsem byla v Intermediální škole Milana Knížáka, kde jsem taky dělala diplomovou práci. V posledních letech jsem moc nevystavovala, ale příští rok si to snad vynahradím. Jednak připravuji práce na výstavu "Někdy v sukni" v Moravské galerii v Brně. Tam budou věci z druhé poloviny 90. let. Rýsuje se taky výstava současnějších věcí, velmi intimních kreseb - deníku z let 2002-2013. Příští rok je rokem české hudby - jestli to vyjde, tak si nadělím obrazovou publikaci těch dvou dekád mé Sonic Journey. :)

Babe LN, 2013

Vrátím se k nedávné oslavě tvých narozenin. Vybrala sis pro ni pražský klub Cross. Proč právě tohle místo?

Cross je moje srdeční záležitost od úplného začátku. Je to unikátní klub, který Prahu posunul v kulturním smyslu blíž Berlínu, městu, které mám hodně ráda. Moc si vážím lidí, kteří ho tvoří, líbí se mi jejich vizionářská koncepce. A líbí se mi i symbolika lokace, křižovatka na hranici města a periférie.

Vyselektovala jsem pro čtenáře i pár zákulisních fotek z tvojí oslavy. A otázka zní: Co ta limuzína, šampáňo a červenej kobereček? :)

Tak to by ses měla zeptat spíš lidí, kteří to všechno vymysleli a zařídili. :) Bylo to milé překvapení a myslím, že si ho užil i náš host Pat Fulgoni. Prahu miluju, ale ze stropního okna limuzíny jsem ještě po cestě z Hradu na Klárov nevlála. A zapomněla jsi na skvělé suši a lahůdkovou hudbu k naší limuzínové tour de Prague. Kobereček je vtip a nadsázka a nebyl jen pro mě, ale pro všechny, kdo za tou párty stáli, ať už tam účinkovali, nebo jí organizovali. Těší mě, že jsou zároveň mými přáteli, které mi dala právě hudba...

Kdosi mi na tebe napráskal, že máš ráda motorky. Je to pravda a proháníš se na ňáký?

Mám, ale už je to nějaký čas, co mě ta má opustila. Dneska bych si pořídila jiný stroj, spíš nějakého naháče nebo starou Jawu. Miluju veterány!

Děkuju ti moc za rozhovor a přeju mnoho dalších let se stejným elánem a energii do života i tvojí práce.

Ptala se nika77 v červnu a v listopadu 2013.

foto: archiv