Loadstar: "Takovej nudnej vztah..."

Tak se konečně slyšíme!

Je mi líto, že jsem to nezvládl dřív, ale poslední dny byly šílené. Byli jsme dost dlouhou dobu pryč, jeli tour po státech a já pak schytal nějakou nemoc...

To se snad šíří celou Evropou. Všichni jsou nemocní.

Už je to naštěstí v pořádku a dávám se dohromady...

Tak hlavně, že jsi to zvládl před pátkem! Pojďme to vzít od vzniku Loadstar. Co má vaše jméno společného s legendárním diskmagem pro Commodore 64?

Spousta lidí si to spojuje... V podstatě něco a nic. Vzniklo to tak, že se zrovna chystal náš první společný release a nám připadalo, že bude lepší fungovat pod jedním společným jménem, než abychom se dál prezentovali pod našimi oddělenými přezdívkami. Tudíž jsme chtěli něco jednoduchého, jednoslovného a s nádechem retra. Jednou jsme na něco zkoušeli použít náš starý sampler, který když naskočí, objeví se hvězda. Tak od toho jsme to odvodili.

Aha! Mě to zajímalo i proto, že na C64 se už také dala skládat hudba. Jak vypadal váš set-up v začátcích kariéry?

To byl určitě počítač mojí mámy. Hodně starý PC. Někdy mezi lety 95 a 96 bylo přesně to období, kdy jsem se začínal se skládáním seznamovat a první kousky byly něčím, co bych asi mohl nazvat acid. Samozřejmě se k tomu pak přidal rozvoj různých programů, hraní, zkoušení prvních plug-inů a samozřejmě sem tam i nějakej ten analog. Gav začal skládat o trochu později. Pořídil si fakt obří analogovej pult se spoustou super funkcí, které se teď ovšem dají obsáhnout digitálně, takže na tom vidíš, jak šlo všechno dopředu. Nicméně takhle nějak jsme začínali.


Došlo to až k tomu, že v květnu konečně vydáte u RAM Records desku "Future Perfect". Patnáct tracků, spousta zajímavých hostů. Přiblížil bys ji čtenářům?

Jasně. Musím říct, že už to budou tři roky, co jsme na albu začali pracovat. Trvalo to vážně dlouho, ale měli jsme potřebu zkoumat, kam až můžeme zvukově zajít. Nechtěli jsme zůstat pouze u drumandbassu, ale chtěli jsme zabrousit i do jiných žánrů a ukázat určitou univerzálnost. Samozřejmě jsme se ale chtěli držet na poli taneční hudby. Dubstepu jsme se nevyhnuli. Abych vypíchnul nějaký track, určitě by to byl "Black & White", na kterém jsme dělali s Benny Banksem, pevně spjatým s londýnskou scénou. Myslím, že to svým textem a frázováním posouvá do dalšího levelu a dostali jsme hned od začátku velmi pozitivní ohlasy. Pak třeba skladba "Losing You", kde se na vokálech podílela Jenn D, která má podle mě veliký cit pro skládání. U ní jsme hned věděli, že dá do spolupráce veškeré úsilí. Že to není jen tak nějaká věc narychlo a z povinnosti. A track "Do You Feel Me", který tu desku otevírá. Myslím, že je velká věc mít na desce Scrufizzera. Jednoduše jsme interprety velmi pečlivě vybírali...

Když jste ve studiu jenom s Gavem, jde to vždy hladce? Jak své síly dělíte?

(smích) Určitě se někdy pohádáme, ale za ty roky jsme si vypěstovali, nejen co se práce týče, super vztah. Nejdůležitější je, že jsme pokaždé ve studiu spolu. Spousta interpretů pracuje tak, že si rozdělané tracky mezi sebou posílají, což je podle mě velká ztráta času. Nám se snad nikdy ani nepodařilo být během práce oddělení. A jde nám to od ruky taky proto, že Gav je více technický typ. Zaměřuje se na to, jak zvuk tvořit, čím ho tvořit, kdežto já jsem vyšel z hudebně klasického prostředí, zabývám se především samotným nahráváním. Myslím si, že jsme v tomto ohledu naprosto ideální dvojice. Takovej nudnej vztah, co? (smích)

Ne každý ideál musí být nudný! Nicméně jsem slyšela, že zrovna ty jsi schopný zahrát na téměř jakýkoliv nástroj...

(smích) Tak to bych zrovna neřekl, ale odmala jsem byl veden k hudbě. Hrál jsem na klavír. A vlastně i na univerzitě jsem studoval hudbu. Tak nějak se to všechno propojilo. Před vysokou už jsem skládal, pak jsem si zase dal chvíli klasiky a pak se opět vrátil k drumandbassu. Myslím, že z toho pořád těžím a snad se to nějak promítne...

Kromě vlastních skladeb máte na kontě i spoustu remixů. Jak taková práce vypadá?

Jasně. Skladby pro remixy si vybíráme vážně pečlivě. Nikdy bychom nešli do něčeho, co by nám stoprocentně nesedlo. Snažíme se ke každému tracku přistupovat zcela novým způsobem, ale pořád tak, abys tam slyšela nás. Vybereš ze skladby ústřední téma a dál se snažíš to rozpracovat okolo, jako intro a podobně. Pak přijde na řadu hlavní drop...

Z vašich vlastních skladeb bych vyzdvihla singl "Refuse To Love", ke kterému se před pár dny objevil i videoklip. Stalo se poslední dobou něco zásadního, že se ta skladba týká toho, čeho se týká?

To je dobrá otázka. (smích) Asi bych neřekl, že je za tím momentálně nějaká špatná zkušenost. Ale samozřejmě se chceš songem posluchače dotknout. A kdo z nás si někdy něco takového nezažil, že... Když bychom se bavili o videoklipu, jeho podoba nás napadla už při psaní samotné písničky. Že se ti něco porouchá. Něco tě naštve. Chceš to rozbít, rozmlátit. To cákání barvou je jako příslib něčeho lepšího. Tak, jak to vždycky se ženami bývá. (pauza) Neboj, dělám si srandu. (smích)

Už jsem si říkala... Když spolupracujete s vokalisty, jako zde, jak moc jim necháváte volnou ruku?

Když přijde na texty, tak nejsme zrovna těmi nejlepšími, kdo by se toho měl zhostit. Proto se snažíme dát vokalistům co možná nejvolnější ruku. Samozřejmě, že k tomu občas něco řekneme, ale moc se do toho nemontujeme. Je to i o tom, koho si ke spolupráci vybereš. Musíš oslovit ty nejlepší. Je milion melodií, kterými můžeš vyjádřit pocit, ale najít to jedno správné slovo je občas sakra těžký! Proto si myslím, že jsme zatím měli veliké štěstí na samé velmi šikovné umělce, se kterými to vždycky dávalo smysl.

Kdo by byl tím pomyslným vrcholem, co se vokálů týče?

To by musel být Prince. Je to pravděpodobně můj nejoblíbenější muzikant. Nejen, co se zpěvu týče, ale vůbec celkově. Jeho songy mě provázejí od mládí. Je neuvěřitelně univerzální, takže by byla fakt pecka moct pro něj napsat nějakej pořádnej drumandbass od podlahy. (smích)

Tak on má k elektronice blízko, i když se to nemusí zdát. Tedy doufejme... (smích) Někde jsem četla, že kdybyste nebyli u RAM Records, snovým labelem by byl XL. Proč právě ten?

Není to tak o labelu, jako spíš o tom, co se na něm celkově vydává a vydávalo. Vždycky to byla záruka nejvyšší kvality. Něco, na čem většina z nás vyrostla. Vydávali nejrůznější elektroniku od techna po drumandbass. Vyšly zde třeba zásadní věci od Prodigy. A to nemluvím o těch velkých jménech, která tam jsou dnes. Snad to tedy nevyznělo, že bychom chtěli zdrhnout. Jsme strašně rádi tam, kde právě jsme. Tohle bylo míněno jen jako taková pocta důležité značce.

Co plány po vydání alba? Slyšela jsem o live show...

S tím už jsme v rámci prezentace desky začali. Musíme to zas někam posunout. Pohnout s hranicemi toho, jak můžeš s tracky manipulovat. Prostě ten set oživit. Ruku v ruce s tím jde samozřejmě i velká light show. Myslím, že to vypadá dobře. Už máme za sebou dvě vystoupení a odezvy jsou kladné. Třeba se nám tak podaří oslovit širší publikum. Samozřejmě to ale stále budeme střídat. Jednak kvůli náročnosti hraní live a pak také ne všichni posluchači preferují právě tohle. Někdo si chce poslechnout normální DJ set...


Ten si poslechneme již v pátek v Praze. Máte nějaký vzkaz pro fanoušky?

Milujeme Českou republiku! Hráli jsme u vás už několikrát, ale nikdy v Roxy. Slyšeli jsme o tomhle klubu ty nejlepší věci. Že je to jedno z nejoblíbenějších míst na světě, kam se všichni rádi vracejí. Takže se na to vážně moc těšíme. I z toho důvodu, že vaše scéna má zvuk a posluchači dodají potřebnou podporu a mají skutečný zájem o hudbu. Tudíž čekejte, že do toho dáme všechno, aby byli úplně všichni spokojeni!

Ptala se saiha v dubnu 2013.

foto: archiv

Britské duo Loadstar se u nás historicky poprvé představí v klubovém prostředí a to tento pátek 12. dubna v klubu Roxy!