Pokecal jsem se Sidecarem

Pohledem básníka hektický tvor. Pohledem realisty výjimečný člověk. Pohledem člověka, člověk. Každý, kdo ho pozná, si jistě musí položit otázku, co je na něm tak zajímavého. Jedná se o obyčejného člověka, který Vás zaujme až ve chvíli, kdy poznáte jeho pravé já. A já měl tu čest a doufám, že jsem ji využil nadmíru dobře. Chtěl jsem ho poznat, chtěl jsem ho vnímat a chtěl jsem ho pochopit. Nemůžu s určitostí tvrdit, jestli se vše povedlo, tak jak jsem si představoval, ale v této době jistě vím jen to, že právě tento člověk mne nezklamal a těmito řádky se Vám pokusím vylíčit proč.

Sidecar se na scéně pohybuje již pěkně dlouho. Dalo by se bez nadsázky říci, že se jedná o jednoho z prvních průkopníku djingu u nás. Bezmála 7 let ho můžete potkávat na akcích jako běžného konzumenta nebo, a to především, jako dje. Narodil se v Praze a zde také pořád žije. Již od mládí se pohybuje v hudebních kruzích a to zapříčinilo jeho velmi pozitivní vztah k muzice samotné. Otec muzikant mu nesmazatelně vtiskl pocit, že hudba je dobrá, když se cítí srdcem. Tohoto motta své životní dráhy se držel a to se i silně promítá na jeho interpretaci hudby. Dnes, a podle jeho vyjádření určitě i v budoucnu, neholduje pouze taneční elektronické hudbě, ale snaží se zdokonalovat i v hraní na klasické hudební nástroje jako je třeba klavír nebo akordeon. Ani studium klasické hudby mu není cizí. Rodiče ho v tomto oboru (a nejenom v něm) silně podporují a věří, že to, co syn dělá, je hlavně k jeho dobru. I on sám tomu věří a to je důležité, protože mu to dává sílu a odvahu zkoušet a objevovat nové a seznamovat s tím lidi kolem sebe.

Tolik k úvodnímu slovu. Přejděme teď k samotnému rozhovoru, který se odehrával v příjemném zahradním prostředí u grilu, na kterém se opékala kuřátka a na stole idylku dokreslovalo červené víno. Nalévám si tedy skleničku a pokládám první otázku.

Poznámka autora: nečekejte, že se zde dovíte něco konkrétního, jedná se spíše o tlachání a povídání si o věcech, které nejsou pro život až tak podstatné.

Existuje něco, pro co by si byl ochotný umřít a co máš rád, či co ti vadí?

Smích a zamyšlení. "Nevím, co si o otázce mám myslet a nevím jak na ní odpovědět", míní Sidecar. "Rozhodně existuje spousta věcí, které mám rád a naopak spousta věcí, které přímo nesnáším. Jsem přece jenom normální člověk. Ale abych odpověděl. Určitě mi vadí stres. Nemám ho rád a snažím se mu vyhnout, ale v dnešním světě to snad ani nejde".

Zamyslí se a já se snažím uhodnout na co asi myslí. Z výrazu obličeje chápu, že stres mu jde opravdu na nervy a je vidět, že i pouhé zamyšlení se nad tímto problémem mu nahání husí kůži.

"A co mam rád", pokračuje, "určitě všechno, co je příjemné. Zastávám názor, že pozitivní na životě jsou ty dobré věci a to špatné a nepříjemné se prostě musí zvládnout, jinak bychom si to dobré ani neuvědomili", a mně nezbývá, než souhlasit. Tón a výraz mu dávají silně za pravdu a osobní zkušenosti každého z nás jistě také.
"A umřít", směje se a chystá si zapálit cigaretu, "to se mi ještě nechce, tak nad tím ani nepřemýšlím".

Já ještě dodám, že Sidecar je tak trochu introvert. Jak sem poznal, tak se rád chlubí, ale nikomu se nevnucuje. Spíše čeká, že si jeho pozitiv někdo všimne a pokud se tak stane, umí dát svůj vděk silně najevo. Chová se přátelsky ke každému, ale pokud mu to umožníte svým chováním a postojem, dovolí Vám trochu nahlédnout do svého nitra. A to je rozhodně příjemné a uklidňující. Také si zapaluji a přemýšlím, zda by se z jeho odpovědi nedalo vytlouct téma na nějakou další otázku.

Co obdivuješ?

Napadlo mě a hned jsem s tím vyrazil na světlo. "No všechno!", a stejně jako byl on zaskočen první otázkou, tak i já jsem nyní zaskočen touto odpovědí. "Víš, koukám se na to tak, že obdivovat se musí vše. I to špatné. To totiž logicky vede k tomu, že se špatné mění na dobré". Já osobně zastávám stejný názor a tak pouze upřesním otázku. Co obdivuješ na scéně (taneční pochopitelně)?

"Nejvíce asi lidi. Fascinuje mě, s jakým odhodláním a výdrží dokáží strávit noc. Dále lidi, kteří to s lidmi umí. Například dje, kteří vědí jak lidi bavit svojí hudbou nebo producenty, kteří neustále objevují něco nového a neotřelého".

Na scéně si znám jako dj. Méně už jako producent a muzikant. Co chystáš, co nechystáš, co preferuješ?

"Chtěl bych produkovat ve větší míře. Prozatím jsem se dostal k vydání dvou dubplatů s Davidem Kopeckým. Jak jsem řekl, chtěl bych produkovat, ale jsem línej". Přítelkyně se začala smát a já pochopil, že si asi nedělá srandu. Sidecar si zapaluje další cigaretu a já si neodpustím otázku: Kouříš hodně? "Jo" – stručná a jednoduchá odpověď, přesný opak jejího majitele.

"Ale určitě bych nechtěl produkovat proto, abych byl slavný. Spíše mi jde o osobní naplnění. Sláva pro mne mnoho neznamená. Je to sice příjemný pocit, ale pokud je jí moc, člověka to mění a už to není co bývalo. Například obdivuji producenty jako jsou Jirka Rousek nebo Daho a Ginger. Jsou to lidé, kteří mají v muzice jasno a vědí, co chtějí."

Při diskusi na toto téma jsem se mimo jiné dověděl, že Sidecar má rád nováčky v oboru. Snaží se jim pomoci, jak jen to jde a obdivuje jejich odhodlanost. Sám takový není, dodává, a opět zdůrazňuje, že je trochu líný.

Co tě v poslední době nejvíce baví a jaké jsou tvoje plány jako dje?

"Baví mě Mega. Je to pro mě svátek a hlavně je to jedna z mála pravidelných akcí, kde si můžu zahrát. Na Mega jsem si nejvíc vychutnával Ruskina. Jeho zvuk mi sedí a jako producenta ho mam opravdu rád". Přichází čas na pozdní večeři a Sidecar se svojí přítelkyní se pouští do jídla. Popřeji jim dobrou chuť, ale moje zpovídání tím zdaleka nekončí. Najednou přichází chvíle, na kterou jsem doslova čekal. Sidecar odchází pro něco do domu a já mám chvíli na pokec s jeho přítelkyní.

Dozvídám se, že je to tolerantní a vyrovnaný člověk a že je hodně šikovný. Nevím sice v čem, ale určitě to bude pravda. Zajímaly mě hlavně neduhy a zjistil jsem, že jich má také mnoho. Je to přece jenom taky člověk, vzpomínám na jeho vlastní slova a poslouchám. "Nechce nic řešit. Problém pro něj neexistuje. Má rád klid a pohodu." a já si uvědomuji, že celé tohle, poněkud neobvyklé setkání tomu jenom dává zapravdu. "Je spíš sám se sebou a potom teprve ti ostatní. Ale určitě tím nechci říci, že by byl nespolehlivý. To určitě ne. Spíš jedná tak trochu s rozmyslem, ale někdy přemýšlí tak dlouho, že už vlastně pak žádný problém není", smějeme se oba a pozorujeme jak si Sidecar sedá. Není zvědavý o čem jsme se bavili; určitě ví, že vše, co jsem se dozvěděl, je pravda a nemá potřebu mi ji vyvracet. To obdivuji. Důvěru a porozumění, se kterým přistupuje k lidem je opravdu fascinující.

"Nedám dopustit na českou muziku. Je to nádhera a dobře se to poslouchá. Naštěstí mě nikdy nechytly takové ty výstřelky moderního popu, ale lidé, co to poslouchají, mi nevadí. Já mám svoje a oni také. Stejně se jednou všichni potkáme na nějaké akci", dokončuje svojí předešlou řeč Sidecar.

"Co se týká mojí budoucnosti jako dje, nevím. Vezmi třeba v úvahu fakt, že jsem nikdy, co si pamatuji, neposlal nikomu svoje demo". Tato skutečnost mě poměrně zaráží a napadá mě se zeptat kolik desek si tak průměrně za měsíc koupí? "10 – 15 maximálně, ale spíš méně. Celkem jich mám, teda těch s elektronikou, něco kolem 300, což není moc.". To opravdu není, dodávám a uvědomuji si, že barvitost, se kterou Sidecar na akcích hraje, není jenom o tom, kolik má desek, jako tomu je u jiných českých djs, ale o něčem jiném, ale to je možná téma na samostatný článek nebo zamyšlení.

"A plány? No třeba si zahrát na MayDay" dodává s úsměvem a mě napadá další otázka.

Jaký typ akce ti nejvíce sedí a jaký ti naopak nesedí ani trochu?

"To je různé. Jde o to jak akce sedne a jak se ten den cítíš. Pro někoho může být jedna konkrétní akce hodně dobrá a pro druhého zase děsná pruda. Já osobně mám rád akce, kde lidi baví být a poslouchat. Hned jak do klubu přijdu, tak mě musí kopnout ten pocit, že to lidi děsně žerou a pak je akce dobrá. Jde hlavně o lidi.". Určitě s tebou souhlasím, ale nemáš pocit, že akce jsou dnes hlavně o penězích?

"To určitě ne. Akce jsou pořád akce, akorát se o nich více mluví nebo píše a tak jsou vidět i problémy a nedostatky. Malé klubovky, které držely scénu, jsou teď spíše ve stylu undergroundu a ten zbytek jsou velké akce, které potřebují velké peníze. To je prostě vývoj a nedá se s tím nic dělat."

V jednom rozhovoru s tebou mě zaujalo tvoje vyjádření k muzice, kterou hraješ. Sám si tehdy řekl, že hraješ "valivé atmosférické vrstvené techno". Jak by si tohle přirovnání převedl do češtiny?

Oba dva si zapalujeme a chvíli je ticho. Je vidět, že je Sidecar trochu zaskočený a dává si dohromady odpověď.

"Osobně mám rád valivý minimal. Takovou tu muziku, co je nepředrážděná a nepředimenzovaná zvuky a motivy. Spíše mám rád hudbu, která vrství jednotlivé segmenty pomalu na sebe a dochází tak k jejich slučování pomalu a nenásilně". Napadá mě se zeptat, jak vůbec popisuje minimal z osobního pohledu? "Minimal by měl být o minimu. Minimum zvuků a melodií, které se vzájemně netlučou. Spíše rovnou a vyrovnanou hudbu. Tak takhle nějak bych to asi popsal". On je opravdu vyrovnaný, prolétá mi hlavou a vzniká ve mě pocit, že Sidecarovo vyjádření minimalu, je stejné jako on sám.

Kdy se budeš cítit starý?

Tuto otázku pokládám proto, že během jeho popisu slova minimal mě napadá, že smýšlet o stylu, který spíše pocitově zatlačuje a ubíjí, může pouze duchem mladý člověk. "Někdy se tak cítím pořád, ale to je dáno prostředím, ve kterém žiji a tím, co dělám. Ale opravdu starý se budu cítit teprve, až si budu myslet, že dělám všechno špatně", a já mám v tu chvíli pocit, že já osobně bych měl být alespoň třikrát po smrti.

Jak vnímáš taneční scénu se všemi svými pozitivy (ale i negativy), které si sebou nese?

Vínko je již skoro dopito a Sidecar se nabízí, že dojedeme k nejbližší pumpě pro další. Odmítám a spíše jsem zvědavý, jak odpoví. Nenechal mě dlouho čekat.

"Scénu vnímám jako mohutný balík krásy a problémů. Scéna pro mne byla dokonalá, když jsem byl jenom konzument. Chodil jsem na akce a bavilo mě to, protože jsem neviděl do toho zákulisí a ani mne to v podstatě nezajímalo. Pak jsem začal hrát a s tím přišly i první zkušenosti a scéna se pro mne stávala něčím novým". Bavíme se na toto téma ještě hodnou chvíli a já se mimo jiné dozvídám, že Sidecar byl ve snídani s Novou, kde ukazoval, jak se správně míchá techno z desek.

"Mám rád, když na akci někdo přijde, poslechne si moje hraní a pak mi do očí řekne, jaké to bylo. Ocením kritiku a rozhodně se nebojím a neschovávám se ani před tou negativní. Patří to k tomu a myslím, že dj je umělec a jako umělec musí umět snášet jakoukoli formu kritiky.", říká a zamyšleně se přitom dívá někam do neznáma a tím pouze podtrhuje vážnost svých slov.

Ještě chvíli se spolu bavíme na různá témata a já jsem rád, že naše setkání proběhlo v tak uvolněném duchu. Osobně jsem si o Sidecarovi udělal dobrý obrázek a možná jsem ho i trochu pochopil z jeho úhlu pohledu. Pomalu se zvedám a loučím se s touto velmi milou společností. Můj odchod provází řada dojmů a prvotních reakcí a jak mizím v dálce, pomalu si uvědomuji, že celá řada otázek vlastně zůstala nezodpovězena.

Deepdance & Vanessa