Modestep: "Trváme na tom, že Praha byla nejlepší!"

Nechápu, kde se tam vzal dostatek kyslíku pro všechny, protože jsem měla chvílemi pocit, že se udusím. Zvlášť nahoře, kde mě po příchodu pokaždé praštil do obličeje závan horkého vzduchu, páry a kouře. Kluci byli ohromní, nejen při rozhovoru ale i mimo něj. S Tonym jsme pili absinth a nebýt jejich manažera, který mi objednal taxi, tak se asi ráno s nimi probudím ve Vídni. Z Tonyho jsem po dlouhém dohadování dostala, že je mu 27 let. Původně jsem měla za to, že jsou daleko mladší... Rozhovor proběhl až po koncertu a protože byli unavení, moc jsme tomu nedali. I když jsem u sebe měla všechny čtyři členy kapely, tak mi na otázky nejvíc odpovídal Josh.


V jejich profilu jsem uvedla, že každý koncert odehrají na sto procent, a nemůžu než to potvrdit. Basy vibrovaly tak, že se Roxy prakticky rozpadla. Na záchodě jsem si ani nemohla sednout, protože pode mnou nadskakoval a velcí dubstepoví nadšenci ohýbali těla téměř k zemi, takže si člověk musel až obsesivně hlídat pití, aby mu ho někdo nevyrazil z ruky hlavou. Nechyběla ani zpětná vazba fanoušků – say: "Oh yeah!" anebo sborový zpěv za ztišené hudby. Jeden kluk u pódia skákal tak vysoko, že nebýt zábradlí, mohl těm čtyřem udělat na pódiu taneční kulisu. Při coveru "Paradise" od Coldplay se zdálo, že se všechny holky rozbrečí. Musím uznat, že Modestep vážně ví, jak na lidi a ti, kteří je přišli podpořit a nasát atmosféru téhle kapely z kolébky nejlepší elektronické muziky, nemuseli litovat, že vynaložili peníze na lístek a potom mrzli na "Hlaváku" při čekání na ranní vlak, nebo šli ráno do práce... Teď už však ke zmiňovanému rozhovoru.



Jak jste si užili pražské vystoupení?

Myslím, že to byla zatím naše nejlepší akce. V posledních čtyřech pěti týdnech jsme odehráli okolo 25 koncertů.

Neříkáte tohle vždycky?

V podstatě jo, ale tahle show byla vážně nejlepší!

Naposledy jste hráli v Belgii a hned nato v Paříži - jaké to bylo?

Cool, ale skutečně trváme na tom, že Praha byla nejlepší...

Vy jste z Londýna, ale narodili jste se "online"... Můžete to vysvětlit?

Nick se hodně vyznal v eBay a našel program, jak hrát na kytaru přes internet, a když na to přijde, tak jsme vlastně všichni začali hrát přes internet...

Tím pádem je to spojené i s vaší radio show "Modestep"?

Přesně tak, mimo jiné...

Léta se znáte, co tenhle fakt přináší do vaší muziky?

S Tonym jsme bráchové a s Nickem a Mattem jsme dobří přátelé. Je fajn, že víme, co od sebe můžeme čekat. To nám spoustu věcí ulehčuje...

Je ve vaší rodině někdo, po kom jste zdědili hudební nadání?

Vlastně není, i když jo, u Matta v rodině jsou nějací muzikanti, ale neživí se tím...

Joshi, prošel jsi nějakými kurzy zpívání?

Několik let zpátky ano, ale musím říct, že víc tě stejně naučí, když to zkoušíš sama a mým kurzem jsou právě naše koncerty...

Jaký je Tvůj hudební vzor?

Stevie Wonder!

Jak často zkoušíte? Tím mám na mysli, předtím než jste vyjeli na turné s "Evolution Theory"?

Nikdy...

Vážně nikdy?

Ne moc, vlastně to nepotřebujeme. Řekněme, že od roku 2011 to bylo jen několik dní...

Pracujete v novém studiu. Můžete ho srovnat s tím starým?

Nové studio je přímo v našem domě. Do toho starého jsme museli dojíždět, takže tohle je vážně velká výhoda...

A co ostatní kluci, jak je to pro ně daleko?

Matt s námi pořád bydlí a Nick to má kousek...

Co na to vaše přítelkyně?

Holky? (nadšené výkřiky) Ony chápou, že hodně pracujeme...

Nicku, ty jsi jediný single, jak si užíváš obdiv fanynek?

Josh: Nick je hodně emotivní, on se hlavně nechává obletovat, ale tím to u něj taky končí... (Nick souhlasně přikyvuje)

Vidíte se teď na turné každý den. Hádáte se někdy?

Pořád. My se prostě nesnášíme!

A o čem se hádáte?

Hlavně o muzice, všichni chceme mít hlavní slovo...

Abychom se dostali k vašemu albu, proč jste vlastně zvolili název Evolution Theory?

Protože to je naše evoluční teorie - hudba se pořád vyvíjí...

Co bývá u vás první? Text, nebo melodie?

To záleží na tracku, ale spíš to bývá text...

Kdo z vás je píše?

Josh: Hlavně já, ale i kluci někdy přijdou se zajímavým nápadem. Vlastně tvořím i melodii a oni to pak zpracují tak, aby to vyhovovalo všem...

Jaký track si na pódiu užíváte nejvíc? Všimla jsem si, že atmosféra byla nejvíc nabitá u "Show Me A Sign", který jste hráli téměř jako poslední...

Je to tak. Užíváme si všechny ale "Show Me A Sign" je naše srdcovka. Jaký se líbil nejvíc tobě?

Škoda mluvit, "Show Me A Sign" - skákala jsem až do stropu... Jaký to je pocit, když tisíce vašich fanoušků zpívají vaše texty?

Užasný, je vidět, že stačí psát věci, které se ostatních dotknou a nemusí být příliš složité...

Improvizujete?

Rozhodně, díky tomu je každá naše show jiná...

Jaký máte nejlepší moment z turné?

To bylo, když se Nick směšně opil a snažil se něco říct...

A nejhorší moment?

No, když se Nick opil... (smích)

Abych nezapomněla – kdo vytváří design pro váš e-shop? Masky, trička atd.

Josh: Hlavně já.

Takže ty děláš vlastně všechno...

Josh: Dalo by se říct... (ostatní kluci: "To si z nás děláš srandu?!" (smích)

Po oficiálním rozhovoru jsem si ještě popovídala soukromě s Tonym.

Vzpomínáš na ten phoner?

To jsi byla ty?

Přesně tak. (plácli jsme si)

Za to se vážně omlouvám, měli jsme toho hodně...

Vím, že jsi to slyšel už milionkrát, ale proč pořád nosíš tu masku? Vždyť ji nepotřebuješ...

Potřebuju...

Nepotřebuješ. Máš obličej, který nemusíš schovávat. To se vážně stydíš, nebo jsi pořád tolik nervózní?

Dneska je to spíš už jenom image...

Co tvoje tetování? Které bylo první?

Ruka, a pak to sama znáš – jakmile si necháš udělat jedno, tak je to jako droga...

Jaký je Tvůj nejoblíbenější film?

"Twilight"!

To si ze mě děláš srandu, že jo?!

Jasně (smích). To se nedá říct. Co tvůj?

Já mám ráda Tarantina. Ale měli jsme přece mluvit o tobě...

To je fakt, tak si dej ještě panáka...

Ptala se Tereza K. 27. února 2013 v klubu Roxy.

foto: e_vita