Layo & Bushwacka!: "Nevěřte v hype, sledujte šuškandu..."

Pojďme začít zlehka. Jak to jde a co vás během toho pomalu končícího roku nejvíc nabilo?

Layo: Zrovna jsem na cestě do Číny a mám se fajn, díky za optání! Ve výsledku ale musím říct, že rok 2012 byl z mnoha důvodů docela těžkým rokem. Nicméně vypadá to, že se to pomalu ale jistě začíná konečně obracet k lepšímu...

Právě vám vychází nová, v pořadí už čtvrtá řadovka "Rising & Falling", na kterou se čekalo dlouhých šest let. Proč tak dlouho?

Layo: Ha ha ha, hádám, že to "proč tak dlouho" bude nějaký druh českého humoru. Vůbec to netrvalo dlouho. Ve výsledku jsme desku natočili za míň jak rok, těch pět předcházejících nám zabralo rozhodování, kdy se pustíme do práce a něco složíme... :)

Míň než rok? Čekal jsem, že to trvalo déle... Měnili jste nějak způsob práce, že vám to tak odsýpalo, nebo už jste naopak rutinéři?

Layo: První možnost je správně! Nové věci jsme skládali dost odlišným způsobem od předchozích desek. Hodně rychlí jsme byli zejména s nástřely jednotlivých songů. Po pár měsících a více než třiceti nových skladbách či spíše jejich demo snímcích jsme začali filtrovat na: ano/ne/možná. A pak už následovalo klasické vybrušování a editace, aby všechno znělo přesně tak, jak jsme měli pocit, že je to v daném případě nejlepší...

Na předchozí desce "Feel Closer" jste měli spoustu hostujících muzikantů. Jak je tomu na "Rising & Falling"?

Layo: Tentokrát žádní hostující muzikanti. Minule to bylo hodně dané tím, že jsme nahrávali v New Yorku, novinka vznikala naopak převážně v Londýně a možná i díky tomu je hodně elektronická. Je tam samozřejmě pár samplů, ale žádné živé nástroje. Jedinými hosty tak byli vokalisté Kim Ann Foxman, Cevin Fisher a Mina Vico a pár věcí jsme nazpívali sami.

Takže už žádné speciality typu onen poslíček pizzy, ze kterého se vyklubal skvělý saxofonista?

Layo: Nene, tentokrát žádná pizza, jedeme na zdravé vlně. Prostě žádná pizza, žádný saxofon a trochu anglického humoru. Hehe...

Existuje v souvislosti s novinkou něco, na co jste obzvlášť pyšní?

Layo: Myslím, že už jen fakt, že i po třinácti letech od debutu "Lowlife" děláme desky, za kterými si stojíme a jsme s nimi spokojeni, je skvělý výkon. Cením si hlavně té konzistence, kterou – když si poslechnu naše starší věci – za ta léta prokazujeme. Plus je to fakt, že máme stále svůj vlastní typický sound, podle kterého nás poznáš. Jasně, že se vyvíjí a jsou v něm patrné vlivy aktuálního dění, ale pořád jsme to my.

Mimochodem má pro vás název novinky "Rising & Falling" nějaký speciální skrytý význam?

Layo: Je tam spousta významů. Od toho základního, kdy tohle slovní spojení napadlo Matta při cestě letadlem, až po naše osobní životní zkušenosti včetně nějaké té reflexe naší umělecké kariéry.

Když jste v roce 2006 vydávali "Feel Closer" a byl jsi dotázán na svůj dojem z tehdejší elektronické scény, odpověděl jsi mimo jiné: "elektronická scéna znovuobjevila své sebevědomí a své kořeny." Jak to s elektronickou scénou vidíš teď v roce 2012?

Layo: To není špatná citace, musel jsem se tehdy asi dobře vyspat. :) Myslím si, že to platí pořád, jelikož elektronická muzika si pořád drží svůj vysoký standard. Je ale pravda, že se místy možná díky přechodu na digitální média trochu vytrácí pravá duše muziky. A to od způsobu, jakým muziku nakupujeme až po to, jak si ji pak přehráváme. Nic totiž nemůže nahradit zvuk klasické nahrávky na vinylu. Samozřejmě, že digitální věk a všechno to samplování, loopování nebo efekty, to vše přidává hodně nových možností, ale je to jaksi lineární a trochu tomu chybí další rozměr, třetí dimenze. Z hlediska obsahu se to ale určitě vyvíjí zajímavým směrem a je prima sledovat, jak moderní doba reflektuje klasiky z konce osmdesátých let, rozmach house music nebo zpomalování tempa.

Co si pak myslíte o tom, že moderní technologie umožňují dělat muziku takřka každému a objevují se názory, že budeme zahlceni nadprodukcí a začne čím dál tím víc chybět skutečná kvalita?

Matt: S tím nesouhlasím, jen ať se toho lidi chopí, ať mají možnost sami sebe vyjádřit. Někteří zazáří, ostatní odpadnou po cestě...

Co vás na současné (nejen) elektronické hudební scéně nejvíc baví a co naopak nebaví?

Matt: Baví mě to, že aniž bych opustil pohodlí domova, můžu pracovat na tracku s někým, kdo je v tu samou chvíli na druhém konci světa. Baví mě taky, že když chci, můžu si nahrát třeba dvanáctihodinový set a odnést si ho jen tak v kapse. Co mě naopak vytáčí, je ta jakože "nejpopulárnější" a nejposlouchanější muzika, která mě baví ze všeho nejmíň, respektive mám chuť ji okamžitě vypnout...

S digitálními technologiemi řada DJs a producentů dříve známých pro svou lásku k vinylům začíná skládat a hrát třeba jen přes MacBook a své staré vybavení rozprodává. Jak jste na tom vy?

Matt: U mě je to jak kdy. Někdy hraju jen přes Traktor, čudlíky a efekty, někdy si vystačím s USB flash diskem a jindy zas hraju jen vinyly, které stále poctivě nakupuju místo všech těch MP3 a podobných formátů. Pro mě je to obecně především o tom bavit lidi tím, co hraju... Pokud je roztančím a jsou spokojení, je mi úplně jedno, jak toho dosáhnu. Nemám si co dokazovat, stačí prostě mixovat chytře.

A co nějaká nová muzika? Máte pro naše čtenáře tipy na věci, které opravdu stojí za to podpořit?

Matt: Ani ne. Když se vám to líbí, kupte si to. Nevěřte v hype, spíš sledujte šuškandu a zjistěte, kam vede.

V ROXY nebudete hrát v pátek 19.10. rozhodně poprvé, naopak sem jezdíte dost často. Jaký máte k tomuto klubu vztah?

Matt: No, však nás znáte, jezdíme sem každý rok takřka odjakživa. ROXY milujeme, čeští fanoušci k nám byli vždycky přívětiví a každé vystoupení bylo díky tomu výjimečné. Víc asi říkat netřeba...

A co nějaké vtipné historky z hraní v ROXY, nebyly by?

Matt: To víš, že jo. Vzpomínám, že když jsem tam jednou hrál, šel jsem si do backstage vykouřit jointa nebo tak něco. Byl jsem tehdy už trochu opilý a s někým jsem se tam zakecal, když najednou přiběhl týpek, že prý mi dohrála deska... To byl panečku trapas. Ha ha ha...

Chystáte si na svůj set v rámci týdne oslav 20. narozenin BE TWENTY něco speciálního?

Matt: Fantastickou muziku a spoustu energie! Takže koukejte vzít všechny svý rozjetý kámoše a pořádně zapaříme! :)

Ptal se Lukáš Kadeřábek v září 2012.

foto: archiv

Britská dvojice Layo & Bushwacka se znovu představí v České republice a to v pátek 19. října v rámci oslav BE TWENTY v klubu Roxy!