Oliver Ackermann: "Hrát nahlas budu klidně až do úplného ohluchnutí!"

Předem děkuju moc za váš čas, který jste si udělali na tenhle rozhovor - v mém nekonečně dlouhém TOP listu hudebních kapel a interpretů jste zaručeně na druhém místě. Dokonce jsem měla už tu čest zažít jeden z vašich "hlasitých" koncertů ve švédském Malmö. Vadí vám hodně, když je vám věčně připisována nálepka nejhlasitější kapely New Yorku?

Já tohle přirovnání beru úplně v pohodě. Být hlasitý, pro nás znamená být kompletně ponořený do naší hudby. Musí to vycházet z našeho nitra, a pokud je to dobře slyšet, je to způsob, jak kapela A Place To Bury Strangers dává najevo dobře odvedenou práci. Miluju všechnu tu jemnost a dynamičnost jednotlivých zvuků, které pak splynou v neobyčejnou skladbu!

Kdybys ten samý zvuk, který je tak charakteristický pro vaši skupinu, měl sám popsat, jaká slova bys asi použil?

Kolikrát už se mě lidi ptali na tuhle otázku, a přesně tolikrát jsem si na to nedokázal odpovědět. Možná to správné slovo je "paralyzovaný"... Je pravda, že v Brooklynu teď býváme jen zřídka, i když naposledy to bylo zrovna před týdnem. Byla tam pohodová atmosféra, kterou vytvářeli docela přátelští lidé všude kolem nás.

Jak už jsem zmiňovala tu vaši věčně zmiňovanou přezdívku "Ti více hlasití", napadá mě, jestli s tím nesouvisí i nějaké problémy se sluchem... To by mohla být dost nepříjemná daň za tak skvělou hudbu!

Já mám na to neuvěřitelné štěstí. Zní to možná nezodpovědně, ale nehodlám se muziky vzdát kvůli svým uším. Budu hrát na koncertech klidně až do doby, než ohluchnu, věřím tomu, že pak se najde zase něco, co se dá dělat i bez sluchu. Chci si vychutnávat život naplno, a pokud se to tak má stát, ať se stane, mě to neděsí.

Z vašeho koncertu si pamatuju moment, jak jsi rozmlátil kytaru o zem. To je úplně běžné pro každé vaše vystoupení, nebo to bylo nějaké emoční vypětí?

Není to tak úplně běžné... Především chci říct, že žádný náš koncert není stejný. To turné jsme cestovali s extra dobrým lepidlem. Jinak těch kytar mám spoustu, ale tak samozřejmě je to tím, že na ně taky spoustu let hraju... A když hraju, tak lámu.

Vyslovit rychle tak dlouhé jméno "A Place To Bury Strangers" dá občas zabrat. Kdo přišel s tím nápadem si tak říkat?

Když otevřeš stránky Bible, někde tam na tu frázi narazíš. Vymyslel to náš bývalý bubeník Justin Avery, mimochodem strašně chytrý týpek s výbornou schopnosti, jak objevovat nová slova a fráze.

Slyšela jsem, že vaše studio je přímo u tebe doma. Předpokládám, že jsi tam pečený vařený, ale jak se k tomu staví tvoje přítelkyně?

Ona je k tomu velmi tolerantní, vlastně ke všemu, co dělám, se staví pozitivně. Ale myslím si, že by si neměla stěžovat, když už jsem kromě toho studia vybudoval i ložnici, kuchyň a koupelnu...

Vaše poslední album Worship, které vyšlo teprve v červnu letošního roku, bylo hodně očekávané. Přistupovali jste k němu stejně jako k předchozí desce Exploding Head?

Tentokrát jsme na celý koncept nového alba byli dva - já a náš basák Dion Lunadon. Velmi klíčové byly naše zkušenosti v hudebním showbyznysu, ze kterých nakonec vyšlo společné dílo představující budoucnost, kterou máme v očích. Když jsme do toho šli, absolutně jsme neměli tušení, co z toho vznikne a nakonec se mi zdá, že je to naše nejlepší album vůbec. Tedy zatím...

Podívám-li se na všechny obaly vašich alb, je mi jasné, že mají něco společného. Vznikaly tvou rukou, nebo je vám někdo navrhoval? Mám takový dojem, že oficiální videoklip k "Onwards To The Wall" vznikl právě tvou zásluhou...

Doposud jsem byl zvyklý dělat si vše sám. Ale k poslednímu albu Worship přispěl svou fotkou Dion, a já ji postupně upravil do nynější podoby. Zkrátka se nám ta fotka líbila. Klip jak k "Onwards To The Wall", tak i k "Leaving Tomorrow", vznikal sestříháním všech fotek z mého foťáku, které jsme spolu udělali v průběhu dvou let.

Máš ty sám nějaké oblíbené skladby, které na koncertech upřednostňuješ?

To se vůbec nedá takhle jednoduše říct, pořád se to mění...

Mě jste úplně dostali s tou novinkou "You Are The One", hraje mi denně snad tisíckrát. Jaký příběh se v ní odehrává?

Mým posláním bylo, abych dal najevo, jak křehký je život a jak důležité je správně rozeznávat sen od reality. Je to o člověku, který cítí nesmírnou lítost nad umírajícími lidmi a nad jejich životy, které jsou už nenávratně pryč.

Už je to dávno, co jsem propadla kapelám, které představovaly temný post-punk, jako třeba My Bloody Valentine, The Clash... A jsem ráda, že momentálně jste to zrovna vy, kteří v sobě nesete podobný sound. Vadí vám takové srovnávaní s nimi, nebo naopak?

Vždycky jsem byl a stoprocentně vždycky budu takovými kapelami inspirován. Je to pro nás neuvěřitelná čest být srovnáváni s takovými kapelami. My jsme totiž zvyklí dělat všechno na vlastní pěst a na vlastní nebezpečí, takže být srovnáván s kapelou, která na tohle všechno měla svoje finanční prostředky a podporu nahrávacího studia, to je obrovská čest. Opravdu o to stojíme a opravdu nás to těší...

Myslíš si, že post-punk zase vstává z mrtvých a nabývá na své popularitě?

Rozhodně, ale není to jenom o post-punku. Všechno se nám vrací z minulosti a stává se populárním, i když tentokrát v mnohem lepší kvalitě - z tohoto hlediska bych řekl, že jde o mnohem čistší propojení mezi posluchačem a hudbou.

Už jsi sice o vašem novém členovi Dionovi mluvil, ale nedá mi to se nezeptat. Jak jste se vlastně našli? Dion má přeci jen tak trochu garage-rockovou minulost…

Potřebovali jsme někoho, kdo by dokázal všem nakopat zadek. A to on samozřejmě umí!

Jednoho dne vaše turné skončí. Kdy plánujete, že se vrhnete na další nahrávání?

Já si myslím, že příští rok se ponese hodně v tom nahrávacím duchu. Uvidíme!

Dokázal by sis vůbec představit svůj život bez hudby?

Dokázal, sám sebe bych tipoval na nějakého pokojového malíře nebo stavbaře. Na světě je přece tolik zábavných věci, co by se daly dělat!

Nevím, jak po tomhle rozhovoru dospím váš koncert... Moc se těším a ještě jednou díky za tvůj čas!

To my děkujeme, už se nemůžeme Prahy dočkat!

Ptala se mamba v září 2012.

foto: Joel Barhama + archiv

Americká kapela A Place To Bury Strangers se představí 26. září v MeetFactory!