Schwa: "Do klubů jsem chodíval na falešnou kartičku VZP..."

Hudbou jsi se prý začal zabývat díky tatínkovi, tehdy to ale asi ještě nebyla elektronika, že? Tak na čem jsi vyrůstal?

Vyrůstal jsem na jazzu, ale elektronickou hudbu jsem objevil hodně brzy díky bráchovi, který mě seznámil s kapelama jako Underworld, Leftfield a Massive Attack. V té době jsem také začal poslouchat Radio 1, které mi představilo spoustu skvělé muziky. Všechno jsem si to tenkrát nahrával ještě na kazety.

Byla pak nějaká konkrétní jména nebo zážitky, které tě inspirovaly k tomu stát se DJem a producentem?

Pro mě to nebylo o jménech. DJing mě fascinoval sám o sobě. Celá ta kultura kolem toho. Vinyly, gramce, kluby, videoprojekce, lidi. Všechno jsem to děsně prožíval. V té době jsem ještě neměl ani občanku, takže jsem v noci utíkal z domu a chodil například do Radosti na falešnou kartičku VZP. Domů jsem jezdil prvnim metrem. Tedy přesně předtím, než se probouzeli rodiče. Občas nechápali, proč o víkendech spím tak dlouho. Asi únava z náročného týdnu ve škole...

V roce 2004 jsi se stal spolumajitelem labelu Tribal Vision, ale už o rok později jsi založil vlastní label BEEF Records. Co stálo za tím, že jsi se nakonec rozhodl udělat takříkajíc sám pro sebe?

Label BEEF Records jsem založil, když jsem byl v Sydney v roce 2006. Chtěl jsem mit naprostou kontrolu a svobodu, co se týče muziky, kterou vydávám. Hudebně jsem se posunul někam jinam, takže bylo naprosto přirozené, že si založím vlastní label.

Mít vlastní label dá člověku jistě velkou tvůrčí svobodu, na druhou stranu je s tím ale také spojena spousta povinností netýkajících se jenom hudby. Jak tyhle věci zvládáš? Mění se to třeba nějak s tím, jak je label BEEF Records známější a zajetější?

Vidíš, to je zrovna něco, co řeším v těchto týdnech. Je toho opravdu hodně. Skládám muziku, starám se o BEEF Records, řeším bookingy, hodně hraju a dělám spoustu dalších věci. Začínám zjišťovat, že je to celé náročnější, než jsem si původně myslel, takže akorát vymýšlím, jak část práce a zodpovědnosti rozdělit mezi více lidí. Nechci nic zanedbávat, ale chci mit také osobní život mimo tento neustalý kolotoč. Takže další krok je, najít spolehlivého člověka, který mi bude pomáhat.

Jak si vybíráš lidi, kteří u tebe vydávají? Objevuješ si je jen a pouze sám, nebo je už nyní BEEF Records natolik prestižní značka, že je zájemců víc, než je možné zvládnout a pojmout?

Chodí nam obrovské množství demo tracků. Skoro se to nedá zvládat všechno poslouchat. Nechceme vydávat každý týden nové EP. Tudy pro nás cesta nevede, takže dost věcí prostě musíme odmítnout. Dále ale máme zajeté producenty, se kterými vždy rádi spolupracujeme. Jsou to lidé jako Pezzner, The Timewriter, Uone, Carlo, Peter Horrevorts a samozřejmě Shades of Gray.

Víc času než v ČR trávíš v poslední době v Austrálii. Co ti na téhle zemi imponuje?

Ba ne. Poslední rok jsem byl více v Čechach než v Sydney. Austrálie je skvělá země s vysokou životní úrovní a multikulturní společností. Neustále tam potkáváš lidi z celého světa. To se mi na Austrálii moc libí. Nevýhodu bych viděl akorát v tom, jak je to daleko a jak je drahé se tam dostat. Rád bych jezdil do Sydney na víkendová hraní, ale to prostě nejde. Musí se vždy naplánovat delší tour...

Jak je na tom vlastně tamější elektronická scéna?

Tamní scéna je velice dobře propojená s Mekkami elektronické hudby, jako jsou Berlín, Londýn a Barcelona. Hodně světových producentů jezdí do Austrálie hrát a propagovat muziku. Fungují tam skvělé bookingové a touringové agentury a celá scéna funguje velice profesionálně. Sydney má v tomhle k Londýnu a Berlínu mnohem blíže než Praha a přitom je Sydney na druhé straně zeměkoule...

Pokud vím, začínal jsi tam víceméně od píky. Proč jsi se rozhodl opustit ČR, kde už jsi měl něco za sebou a začal znovu v zemi, kde tě nikdo neznal?

Hodně mě v tomhle motivovali rodiče. Chtěli, abych po škole odjel za hranice (oni tu možnost neměli). Chtěl jsem do anglicky mluvící země, takže Austrálie byla docela příjemná volba. To, že tam ale zůstanu 6 let, jsem v té době opravdu netušil. Je to skvělá zkušenost jet takhle někam na blind. Když došly peníze, tak jsem například pokládal koberce nebo jsem vypálil CDčka a obcházel bary a ptal se, jestli někde nemůžu hrát. První 2 roky byly náročnější, ale pak se všechno dobře rozjelo a já tak získal mnoho zkušeností.

BE AT: Schwa (live mix) by Shades of Gray

Na druhou stranu, když se člověk prosadí v Austrálii, má to asi přeci jen trochu jinou váhu než úspěch na zdejším malém písečku. Vnímáš to taky tak?

Ani ne... Nevím, co má větší váhu. Občas mi přijde, že živit se muzikou u nás je mnohem náročnější. Hlavně pro DJs. U nás DJové musí hrát mnohem častěji než venku. Peněz se tu za DJ sety platí opravdu málo a to i ve velkých klubech, takže DJové musí hrát třeba 4x týdně a většinou se stejně uživí jen tak tak. Venku stačí jeden/dva dobré bookingy za víkend a máš vystaráno. Přes týden se můžete v klidu věnovat muzice.

Jaký máš teď, když jsi bohatší o zkušenosti s australskou scénou, vlastně názor na tuzemskou elektronickou scénu?

Nadšených lidí je tady hodně, ale mnoho klubů se potýká s finančními problémy. Také je tu každý druhý návštěvník klubu zároveň DJ, promotér a kdoví co ještě. Všichni si stahují na internetu empétrojky, chtějí hrát a to klidně i zadarmo. Na to, jak je pražská scéna malá, tak máme asi milion různých klubů a barů, kde se hraje. Mnohdy na velice špatném zvuku. Stačí se podívat na partylist nebo si poslechnout Kulturni servis na Radiu 1. Každý víkend je obrovské množství akcí. Řekl bych až 3x více než v Sydney, což je město, které má asi 5 milionů obyvatel. Je to zvláštní, tento nepoměr. Ze zahraničí znám, že každé město má několik (2–3) zajetých akcí/klubů, kolem kterých se celá scéna vyvíjí. Když je pak něco zajímavého, tak se tam sejdou opravdu všichni.

S tvým působením v Austrálii je neodmyslitelně spjatý projekt Shades of Gray. Jak jste se vlastně dali dohromady s Nickem Westem, druhou polovinou Shades of Gray?

Potkali jsem se na nějakém mejdanu v Sydney a Nick mě pozval k sobě do studia. Hned jsme se vrhli na skládáni muziky. Byli jsme oba stejně zapálení a spolupráce nám šla velice dobře, takže jsme se začali scházet i čtyřikrát týdně. Vydali jsme první vinyl, který se hned rozprodal, což byla ta nejlepší motivace pokračovat dál. A hned další deska se dostala do TOP 10 na Beatportu.

Když tvoříte, máte nějak rozdělené role, nebo každý dělá od všeho trochu?

Je to různé. Nemáme zajetý systém. Snad kromě toho, že já tracky dokončuju tady v Praze ve studiu a Nick má zase obrovské množství nápadů, ale nemá čas a motivaci věci dodělávat. On je taková obrovská studna nápadů, ze které já lovím ty nejlepší kousky. Tímto způsobem se velice dobře doplňujeme...

Jak pak fungujete, když ty jsi v ČR a Nick v Austrálii?

Funguje to úplně normálně. Známe se natolik dobře, že si naprosto důvěřujeme. Rozdělané tracky si posíláme přes internet a děláme na nich postupně. Někdy je to takhle i lepší a rychlejší. Aspoň se spolu ve studiu pořád neopíjíme...

BTW: Co používáte za techniku?

Oba máme Ableton Live jako hlavní sekvencer. Dále využíváme Maschine, Moog Voyager, Juno 106, SH2000, Trillian a další synťáky. Také používáme Korg Kaoss Pad.

Víceméně už od prvních vydaných tracků je na vaši tvorbu velmi dobrý ohlas po celém světě, díky čemuž jste si coby Shades of Gray zahráli např. v Japonsku, Francii, Británii nebo USA. Kde se vám hraje nejlíp a proč?

Oba máme moc rádi Japonsko. Jinak nám ale moc nezáleží na tom, kde hrajeme. Jde spíš o to, aby se párty povedla a aby byla dobrá atmosféra. Třeba jedno z našich nejoblíbenějších hraní bylo na festivalu KOPR (u Jihlavy) v roce 2010, kde jsme hráli v armádním stanu pro asi 300 nadšenců. Už se moc těšíme na pokračování toto léto...

Dá se případně nějak diferencovat publikum podle národnosti?

Myslím, že nedá. Je to o lidech jako takových a ne o národnosti. Lidé jsou ve své podstatě stejní, ať jsi kdekoliv. Jenom jsou různě deformovaní prostředím, ve kterém žijí.

Jak bys popsal rozdíl mezi DJem Schwa jako takovým a tím, co děláš společně s Nickem Westem pod hlavičkou Shades of Gray?

Jako Shades of Gray nehrajeme DJ sety. Hrajeme pouze live. Proto jsem si nechal své DJ jméno Schwa, pod nímž live vůbec nehraju. Takže rozdíl je to veliký. Navíc ve svých vlastních setech tracky Shades of Gray tolik nehraju, protože si je "šetřím" na naše živáky.

Alex Neivel & Dj Schwa (SOG) - Percolator feat. David Bowles (96kbps preview) by Shades of Gray

Loni vám vyšlo první debutové album Soul Machine, které sbírá samé pozitivní ohlasy. Už je v dohledu nějaká nová věc, nebo zatím nikam nespěcháte a užíváte si skvělý feedback, kterého se vám teď dostává?

Už od alba Soul Machine jsme vydali několik EPček. To, že je na naše první album dobrý ohlas, má za následek, že mnoho labelů chce, abychom jim dělali remixy a EPčka. Teď toho máme fakt hodně. Včera jsme například podepsali smlouvu s King Street Records, kde vydávají mimo jiné takové legendy jako Osunlade, Sascha Dive a Kerri Chandler. Dále nám za pár týdnů vyjde EP na Large Music, na kterém jsem spolupracoval s Alex Neivelem a Davidem Bowlesem z Prahy.

Co tě baví víc - hrát live, nebo klasický DJing?

Baví mě oboje. Oboje je něco úplně jiného. Když hrajeme live, tak jsou to jen a jen naše tracky. To je sama o sobě velká zatěžkávací zkouška pro naše skladby...

V sobotu budeš hlavním hostem klubové noci Flow v Roxy, co si při téhle příležitosti chystáš?

Chystám speciální DJ set okořeněný o vlastní hudbu, efekty a mašinky. Budu s sebou mít NI Maschine a počítač. Bude to trošku kombinace live show a DJ setu. Dále budu mít CDčka a gramce. Jsem sám zvědavej, jak to budu celé stíhat...

Jaký je vlastně tvůj vztah k noci Flow?

Flow je skvělá párty a já Romanovi a Fattymu moc fandím. Snaží se dělat kvalitní noc, což u nás není nic lehkého. Přeji Flow dlouhé trvání a spoustu vydařených dílů!

Ptal se Lukáš Kadeřábek v květnu 2012.

foto: archiv

DJ Schwa se představí už tuto sobotu 9. června na dalším dílu noci Flow v klubu Roxy!