Jukiho rozhovor s Tvyksem

Během přípravy na naše setkání jsem narazil na dvě důležitá data, jež pro tebe byla svým způsobem zlomová. Jedná se o dobu zhruba před deseti roky, položím proto zcela neformální otázku na úvod. Kolik je ti vlastně let?

Osmnáct. :) Ne, vážně, to mi bylo před deseti lety.

Padne-li během diskuse jméno Tvyks, většina čtenářů si ho automaticky pojí s profesí houseového DJe. Ti sečtělejší vědí, že máš i druhou tvář - rozhlasového moderátora. Jaký je mezi nimi rozdíl z pohledu umělce - hudebníka?

To je jednoduché. Ve chvíli kdy v rádiu pouštíš hudbu, představuješ si atmosféru, kterou u posluchačů navozuje. Většinou se tak nabízí prostor daleko poslouchatelnějším kouskům než na party, různým komentářům a věcem, které si myslím, můžou lidi zajímat. Na akci se výběr omezuje na muziku vyloženě taneční, jež má za úkol navodit atmosféru při níž se lidé baví a cítili, že noc na kterou přišli stála za to. Jde hlavně o komunikaci s lidmi a mou povinností je, aby odcházeli s dobrým pocitem a nejlépe s úsměvem na tváři. Máš zde příležitost vidět interakci s publikem, vycházet z ní a atmosféru posouvat. V radiu ti někdo maximálně zavolá a zajímá se co hraješ či naopak prudí: "ty debile co to pouštíš?"

Na akcích se nic takového nestává?

Ale ano samozřejmě. Procentuálně to vychází stejně. Občas si také někdo přijde zaprudit - ale většinou nemůžu vyhovět, protože chtějí slyšet něco co nehraju.

Máš pocit, že jsi dokázal z moderování pro kariéru DJe vytěžit? Zviditelnit se?

Hm, tak to ti opravdu neřeknu...

Proč mi to nepovíš? :) Myslím, že odpověď je tu v zásadě jasná.

Rozhodně ne, že bych nechtěl. Prostě to neumím správně pojmout. Všechno je se vším spojené a cokoliv děláš o tobě u ostatních lidí utváří obraz. Různé věci na sebe mají zásadní vliv a v obecném pojetí z toho vyleze výsledek. Otázkou zůstává, zda-li to lidi zajímá či nikoliv. V každém případě myslím, že ti to dají najevo. To ano.

Ptám se proto, že jedním z témat která mě zajímají je síla a vliv public relations a marketingu obecně. Abys pochopil, myslím ve vztahu k DJs, hraní a vším co s tím souvisí. Je to ještě o hudebníkových kvalitách, nebo lepší reklamě a vymývání mozků?

Je jasné, že to má jakousi souvislost. Ve chvíli, kdy se o tobě hodně píše, lidé o tobě hodně vědí. Pokud je ovšem o čem psát, že. :o) Je jen otázkou, zda-li chce být dotyčný viděný u takového množství lidí. Záleží na preferencích. PR jako takové stoprocentně roli hraje a teď už jde jen o to jestli je dělané regulérně, nebo na bázi podvědomí. Druhý případ je mimochodem v negativním slova smyslu dost hustý. Závěr by byl asi takový, že vnímáš-li se jako produkt, potřebuješ PR, aby ses prodal. Ve chvíli kdy dokážeš fungovat i bez toho, občas ti pomůže a využíváš ho v únosné míře, nevidím v ničem potíž. Je to jen ku prospěchu věci.

Když už o tom mluvíš, vnímáš se jako produkt?

Já se rozhodně nevnímám jako produkt a určitě bych v jeho pozici ani nechtěl být.

Dobrá. Čistě jen pro mou osobní zvídavost - zkus prosím shrnout, jak se element PR za poslední dekádu vyvíjel.

Před deseti lety tyhle věci opravdu nikdo neřešil. Byla tu parta lidí, kteří dělali mejdany, pozvali své známé a užili si večer. Později se všechno začalo rozšiřovat, akce opustily hranice Prahy a ve chvíli, kdy promotéři začali pořádat větší party, bylo potřeba, aby se o nich dovědělo více lidí. Nutně došlo ke spojení s reklamou. Najednou jsme zjistili, že když o akci nedáš vědět, nikdo na ní nepřijde. Co se týče propagování jednotlivce, například časopis o tobě rád napsal, protože něco děláš. Dnes o tobě píše, aby měl vůbec o čem psát. Je to opravdu těžké vysvětlit a mluvit o tom, protože….no, nechme to raději být.

Přesně to je důvod, proč se ptám. Je to plodné téma ne?

Dobře. Dnes máš média, která si někoho vyberou a podporují ho. Tomu člověku to obrovsky pomůže a zároveň i neuvěřitelně uškodí. Můžeš se dokonce i stát nejúspěšnějším DJem v zemi. Otázkou je, jak dlouho ti to vydrží a co se stane, když pozici ztratíš.

Existuje v tomto směru mezi vámi "populárními" nějaká forma rivality?

S nikým bojovat nechci a DJové si podle mě nemají co závidět. Prioritou je spolupracovat s lidmi, s nimiž si rozumím a budovat koncept, který funguje. Jasně, dal jsem si období během něhož jsem hledal chyby jen na ostatních a jediné co z toho vzniklo byla vypruzelost a naštvání. Ve chvíli, kdy jsem začal něco dělat, přišlo opravdové uspokojení. Základ je neusnout na vavřínech.

Říkáš tedy, že korigovat vlastní ego do přijatelných kolejí ti nečinilo významný problém?

Jediné co jsem v souvislosti s úspěchem pocítil, byl určitý odstup. Nemám potíže mluvit s kýmkoliv a kdekoliv. Horší je pokud někdo nerozezná hranice a narušuje tvé soukromí a chce s tebou komunikovat za každou cenu. Nejsem veřejný majetek a dovedu pochopit lidi jako je Tráva, kteří kdekoho pošlou do p**dele. Je to totiž často jediné řešení. To je fakt.

Jestli správně chápu, jde tedy primárně o úmysly dané osoby. Jsi schopen je rozeznávat?

Někdy ano, někdy ne, někdy to neřešíš a někdy tě to pak třeba štve. V drtivé většině případů to, ale okamžitě poznáš.

Osobně používám termín "celebrita" velice nerad, nicméně popiš mi prosím životní pocitové vyjádření člověka, který se jím v naší společnosti tak hojně označuje...

Určitě se nepovažuji za celebritu.

Chápu. Uvedu však příklad. V zimě jsme spolu před objektivem fotoaparátu předávali ceny v Puma store a podpořili tak v rámci několika subjektů obchodní značku. Jde mi tedy o pohled osobnosti, jež si už může svým jménem dovolit posunout prodej výrobku jiné komerční oblasti.

Rozumím. Co se týče výrobku, který se mi líbí a zajímá mě, nemám s tím problém. To je třeba případ Pumy. Ve chvíli kdybych se cítil manipulovanou loutkou, řeknu ne. Nikdo mě do ničeho nenutí. Jsem svobodný člověk.

V pořádku. Hovor bych nyní rád posunul do osobnější roviny. Začneme například pražskými kluby. Společně s nimi diferencuji i sociální skupiny, tedy klientelu, která jednotlivá místa navštěvuje. Jak jsi na tom ty? Preferuješ z nich nějakou?

Ne. Když se lidé uvolní a neřeší hlouposti, je mi to vesměs jedno. Jde o lidi, ne o peníze.

Mezi témata, jež jsou s taneční scénou nerozlučně spjaty bezesporu patří i drogy. Jak se k nim staví Tvyks? Má zkušenosti? :)

Své zkušenosti mám, ale tohle téma nehodlám dlouze řešit. Důležité je jak se k nim člověk jako individuum postaví a zda-li má schopnost je zvládnout. Trošku mi vadí pseudoprávní poměry ve státě, kde se drogy rozdělují na legální a nelegální. Alkohol, nebo chemie - nalinkovaný systém je odtržený od reality a problém rozhodně neřeší.

Požíváš v současné době k relaxaci nějaké legální - nelegální drogy?

Plavání. :) Ne, doopravdy si to ani nemůžu dovolit. Kdyby ano, byl bych po těch deseti letech v rozkladu. A pokud chci splnit to co lidé očekávají, musím být fit.

To je vcelku logické. Děvčata určitě bude zajímat jak a kde se oblékáš...

Dříve mě bavilo lišit se. Dnes to už neřeším, ale leckdy jsem se dostal do situace, kdy jsem si přál být co nejbarevnější a zároveň neviditelný. To je takový úsměvný paradox. Nevím proč mají lidé tendence odlišovat se, nicméně kdyby se lidé oblékali unifikovaně... Na druhou stanu, proč ne? :)

Jak vnímá tvou práci a životní styl rodina? Smířili se s Tvyksem - kluberem?

Určitě fajn. Ze začátku sice panovala jistá skepse, hlavně ze strany dědečka, ale už to myslím pochopili a výsledek jasně vidí.

Na závěr. Životospráva. Sport. Relaxace.

Rád spím, rád jím, mám se rád a jsem rád, že jsem. Miluji svou lásku a přátele, kterých si velice vážím. Občas chodím plavat a běhám na metro či tramvaj. :) Zbožnuju procházky v přírodě a cestování obecně.

Perfektní. Ondro děkuji za příjemné odpoledne a budu se těšit příště...

Rozhovor připravil: Juki [Techno.cz]