Yapacc: "Neuton? Půl roku jsem pracoval úplně zadarmo, ale to už je prostě byznys..."

Uwe, asi nebudu ani první, ani poslední, kdo se tě na to zeptá, ale jak člověk přijde k tak krkolomné přezdívce? Navíc, když jsem produkčnímu Bukanýra oznamoval, že na jeho palubě zahraje Yapacc, zasvítily mu oči a zeptal se, jestli jsem to nepopletl a nebude to spíš Dapayk... :)

Yapacc je samozřejmě vymyšlené jméno... Původně vychází ze slova "Yapak", což je jméno jednoho útesu na filipínském ostrově Boracay a  právě tam jsem si před patnácti lety dělal potápěčský kurz. Teprve až po nějaké době jsem si na to místo vzpomněl a od té chvíle mám k němu mnohem blíž. Vždycky si vybavím to úžasné uvolnění, respekt pro úplně každou bytost v moři a také všechny ty nádherné barvy, které tam na mě každý den ze všech stran svítily...

Na každém kroku nás teď obklopují mladí talentovaní producenti, ale ty už se mezi nováčky počítat nemůžeš. Pokud se nepletu, tak tvým úplně prvním materiálem bylo EP Viper 2000 ještě pod hlavičkou projektu Electrasmus už v roce 1997. Jak jsi tvořil muziku tenkrát a jak je tomu dnes?

No... Je tu ještě moje muzika 30 let stará, ale ta nikdy nevyšla. Potřeboval jsem dalších 15 let k tomu, abych mohl svůj první materiál vydat oficiálně. Jasně, asi ti to teď připadá jako hrozně dlouhá doba, ale já jsem vážně nejdřív musel pochopit hudební byznys a naučit se, jak lidi zaujmout, jak na ně zapůsobit. To EP Viper 2000 bylo hodně ovlivněno acidem a triphopem – přes tyhle dva styly jsem se totiž k technu propracoval. Teprve až o něco později jsem začal dělat všechnu tu syntetickou muziku tak, jak ji dneska známe a  tolik milujeme, díky svému vlastnímu labelu. Možná až dneska jsem schopný udělat track přesně takový, jaký ho chci mít - tedy i s tím, co od něho očekávám... Každopádně po hudební stránce se vždycky snažím o určitý kompromis mezi současnou hudební scénou a zároveň v tom najdeš i můj osobní hudební vzkaz, který tam prostě musí být, abych měl z výsledku už zase radost.

Přestože tvoříš většinou sám, nějaké kolaborace by se v tvé diskografii našly. Třeba ta s Franklinem De Costou, jehož vlastní věci mě v poslední době berou čím dál víc... V čem je tedy lepší ta sólová tvorba? Nikdo ti do ničeho nekecá?

Ale já nemám pocit, že bych byl aktuálně příliš velkým sólistou... Pořád hodně pracuju se zajímavými lidmi, s nimiž získá každý ten track úplně jiný rozměr. Ze všeho nejvíc mě to baví s naším triem Narcotic Syntax, pak jsi možná zaregistroval, nebo teprve zaregistruješ, výsledky od projektů Yapacc & Treu, Yapacc & Lady Bash nebo Yapacc & Wittmann a spolupracuju také s vokalisty, za všechny můžeme zmínit Fadilu a Roberta Conroye. Nicméně je pravdou, že samostatnou práci ve studiu preferuju. Mám prostě potřebu sdělit lidem svůj vlastní příběh. A těch příběhů teď bude čím dál víc. Nebo jinak – právě začínám lidem ukazovat svou hudební vizi...

Je pravdou, že už máš za sebou neuvěřitelné množství singlů, EP a remixů pro jiné... Asi u padesáti jsem to vzdal a přestal počítat. Proč však pouze jedno album, navíc hodně zásadní album Nirvana Beach? Bojíš se, že bys laťku, kterou sis v tom roce 2008 nastavil opravdu velmi vysoko, už znovu nepřeskočil, nebo ti chybí základní kameny do konceptu toho dalšího?

Zrovna jsem dokončil album s Achimem Treu! Je to sice krautrock, zcela poslechová hudba, tak doufám, že to tanečníkům nebude příliš vadit. Momentálně pracuju na desce s irskou skladatelkou Maryam Bash a co se týče toho dalšího sólového alba, tak to bych chtěl dodělat koncem roku. Všechno už je skoro připraveno a musím se pochlubit, že jsem nakoupil spoustu nových nástrojů. .) S tím předchozím albem byl jeden zásadní problém... Label Neuton se dostal do červených čísel a následně skončil, takže má veškerá práce byla ztracena. :( Dělal jsem vlastně půl roku úplně zadarmo a stejně to bylo i se dvěmi EP pro ně. Ale to už je prostě byznys... Bohužel neexistuje na světě příliš mnoho značek, které by měly zájem vydat ti vyloženě umělecké album a tak se ta scéna stává víc a víc komerční. Výhodou pro mě je snad jen fakt, že se učím z chyb a v budoucnu vytvořím i pár prvoplánovějších věcí a uvidíme, co se stane... :)

Je pro tebe snadnější sednout si k prázdnému listu papíru a načrtnout nový track, nebo tě víc baví remixy? Používáš pak fragmenty věcí, které remixuješ i do své vlastní tvorby, když už se k těm základům dostaneš?

Mám takový pocit, že zrovna remixy, které jsem udělal, jsou v podstatě už spíš mé vlastní tracky inspirované originálem. Někdy do nich použiju jen fragment vokálu, někdy části samplů, někdy obojí... Když bych byl hodně drzý, mohl bych remixy cizích skladeb vydávat za své vlastní tracky. Je pravdou, že když pak začínám dělat na novém tracku, může se stát, že použiju základ nějaké starší věci, abych se rychleji posunul dál...

Poraď, co dělat v Berlíně v okamžiku, kdy si vystojíš tu hodinovou frontu do Berghainu nebo do Watergate a aniž bys vlastně věděl proč, místo “rechts“ půjdeš nedobrovolně “links“? Jaký klub, kde neprobíhá tahle šílená selekce, je v Kreuzbergu tvým oblíbeným?

Víš, ona je ta selekce vážně důležitá, ale rozumím tomu, že u spousty lidí stále vzbuzuje hodně emocí... V tom případě doporučuji Golden Gate, Mikz, Suicide Circus a také Arena Club, kde ti nic podobného nehrozí a vyhlášené jsou i naše vyloženě undergroundové párty. Stačí se jen zeptat "domorodců", jak se na ně dostat. :)

Já jsem tě objevil relativně pozdě... Až v souvislosti s tím neskutečným trackem Karma Of Battlefield, který jsem si prostě před těmi dvěma roky musel koupit na vinylu! Téměř třináctiminutový opus, kterému předchází dvouminutové intro plné střelby ála Zachraňte vojína Ryana. Co tě k téhle “bojovné“ skladbě přivedlo? Mimochodem úžasný kontrast mezi tou temnou kanonádou vs. optimismem skrze skotské dudy...

Kdepak Skotsko... Tyhle dudy pochází od jednoho německého pastevce a pevně věřím, že se kromě téhle skladby nikde jinde neobjevily, to by byla škoda a Karma Of Battlefield by částečně ztratila své kouzlo. Šel jsem v ní hodně do hloubky a klidně si porovnej všechny ty rakety a zbraně s tím, jak jsou techno beaty a různé studiové ruchy na parketu podobně útočné. A ten kontrast? Klasicky válka a mír, nebo dobro a zlo, které má každý z nás v sobě, ať chceme, nebo ne...

Yapacc - Karma of battlefield | WIR#018 by WIR Network

Právě tady jsem si všiml tvé unikátní práce s automatickým bubeníkem, který zní až neskutečně živě a dneska už jsem schopen tě bezpečně dešifrovat, aniž bych se díval, kdo novou skladbu dělal. Čím to je? Máš vlastní banku na beaty, kterou si pečlivě střežíš, nebo je to opravdickou bubenickou průpravou?

Jsem muzikant a tak se jednoduše učím od bubeníků. Kromě toho taky čas od času nahrávám kámoše, jak hrajou na opravdické bicí, a jednotlivé fragmenty pak mohu kdykoliv použít...

Tvé skladby jsou nezvykle dlouhé a velmi psychedelické... Je to proto, že se neumíš během pouhých pěti minut vyjádřit, nebo chceš DJům umožňit, aby si v pohodě odskočili na toaletu?

Přikláním se spíš k tomu druhému. :) Přesto moc rád sním a zároveň vyprávím poutavé příběhy. Ten poslední track, který má pouhou minutu, už je deset let starý... Chceš ho slyšet? :)

Jasně, sem s ním! Ale spíš mi řekni, kolik let tu s námi ještě bude house? Také máš pocit, že znovu zažívá obrovský boom? A jak se bude tenhle styl vyvíjet dál? Zahraj si trochu na vizionáře...

Pohodová hudba bude podle mě vždycky zažívat obrovský boom... Přesto mám ale pocit, že lidi jsou momentálně muzikou přesyceni. Je totiž teď tak snadné se k ní dostat - útočí na tebe ze všech stran. Co se týče těch vizí, vidím to tak, že do klubové scény se začnou čím dál víc vměšovat styly jako folk, jazz a různá spirituální hudba. Uvidíme... :)

Kromě charizmatického hlasu Big Bullyho, který nedávno okořenil tvůj track Face To The Floor, nedáváš ve své tvorbě příliš prostoru vokalistům... Hlasy ti spíše překáží, nebo to je jednoduše tím, že nemůžeš kolem sebe nalézt nikoho zajímavého?

Možná tě to překvapí, ale v muzice, kterou dělám, se jednoduše skladby s vokály o poznání hůř prodávají labelům... Přesto jsem zrovna teď u Neim Records vydal společný track s Fadilou. Hotová už je taky skladba s hlasem Matthiase Wittmanna a další se zpěvákem Robertem Conroyem. Když nad tím teď přemýšlím, vypadá to, že už 50 procent mé produkce tvoří tracky s vokály... Kdo by to byl ještě před pár lety řekl. :)

Před časem jsi mě zaujal live setem z nějakého klubu, kde kromě tebe byli ještě další dva muzikanti... Jak máte své role vlastně rozdělené?

To máš asi na mysli právě náš živák pod hlavičkou Narcotic Syntax... Achim hraje na kytaru přes různé šílené efekty, James dokazuje, že "osmsetosmička" od Rolandu ještě stále nepatří do starého železa a já mám dohled nad tím vším a hraju si s výsledným zvukem. Což na první pohled vypadá, že jsem tam úplně zbytečný, ale snažím se těm jejich kolážím dodat úplně jiný, mnohem více psychedeličtější rozměr. Všechny nás to hrozně baví, tak snad jdeme tou správnou cestou. :)

Každý máme nějaké vzory... Jak je tomu u tebe? Na jakého muzikanta nedáš dodnes dopustit a kdo je pro tebe tou věčnou inspirací?

Mám rád úplné začátky Mike Oldfielda, když to bylo pořádně "deep", vážím si Manuela Göttschinga a hodně inspirující byli jednoznačně Frank Zappa a Jimi Hendrix. O tom snad nikdo nemá sebemenší pochyby...

Co by asi dělal Yapacc dnes, pokud by se tenkrát tak hluboko neponořil do skládání muziky?

Zřejmě by psal o filozofii, nebo rozjížděl nějakou svou restauraci. To by mu šlo. :)

Ptal se Myclick v srpnu 2011.

překlad: Jaromír Bednář

foto: archiv

Německý producent Yapacc se, stejně jako jeho krajanka Souki a ruský DJ Onlee, historicky poprvé u nás představí 22. září v rámci noci Unplugged na House boatu U Bukanýra.