ROZHOVOR
Björn Wilke: "Počet předlužených dvacítek z Evropy nabude masivních rozměrů"
Německý DJ, který má na svém kontě nejen několik vlastní skladeb, ale zejména vystoupení v několika desítkách zemí po celém světě. Proč položil úspěšné vydavatelství Hablando, co si myslí o současné Ibize, jak se tam prosadil a jak bojuje proti úpadku vinylů?
Ahoj Björne! Srdečně tě zdravíme ze zasněženého Praha-city. Mohl by ses prosím pro začátek krátce českým čtenářům představit? Kdo je Björn Wilke a jaký je jeho sound?
Ahoj! Björn Wilke je jeden DJ z Německa, který rád a celkem dost cestuje, na svém kontě má různé releasy a hudebně se usídlil někde mezi žánry house, techhouse a deep techno.
Na jaké hudbě si vyrůstal? Co v tobě vyvolalo vztah k elektronické hudbě?
Můj starší brácha dříve chodil do klubu Dorian Gray ve Frankfurtu a poslouchal třeba ABC, Front 242 a spoustu dalších super věcí. Líbilo se mi to a díky tomu se ve mně pomalu rozvíjel vztah k elektronické muzice. Pravým začátkem pak byly první parties začátkem devadesátých let v Kolíně (Warehouse) a ve Frankfurtu (Omen), kde jsem viděl v akci lidi jako Sven Väth nebo Laurent Garnier. Od té doby jsem se na tuto hudbu zafixoval a určitě se jí chtěl do budoucna věnovat!
Ve tvé biografii jsem se dočetl, že si s hraním začínal na Ibize, a to hned na vyhlášené terase slavného klubu Space... Jak jsi se k tomu dostal? A jaký máš názor na celý kult okolo tohohle ostrova?
V polovině 90. let jsem ve Space pracoval jako barman; několika promotérům, kteří zajišťovali chod terasy, jsem pak dal záznamy svých setů. No a pak se tito promotéři na mě obrátili, jestli si tam také nechci někdy zahrát…
No a Ibiza a tamní hype, který se tam v mezidobí rozvinul.. k tomu můžu říct snad jen to, že každým rokem je to tam o tom samém, všechno je totálně předražené a koná se tam až příliš mnoho špatných mejdanů. Výjimku tam dojista tvoří Cocoon, kteří dělají skvělé akce. Hrál jsem tam na jejich akci jako host při loňském zavírání ostrova.
Nicméně úplně mě tam loni vylekalo, jak přeplněná Ibiza je a kolik dá člověk momentálně za long drinky. 18 Eur za long drink? Ale no tak… Obávám se, že takto Ibiza skončí jako snobské-VIP-místo, anebo počet předlužených dvacítek z Evropy nabude masivních rozměrů :-).
Hrál jsi ve více než 40 zemích světa.. to je hodně slušné číslo...
Ano, cestování je jedním z mých hlavních stimulů, proč to celé dělám. Není přece nic hezčího, než potkávat a poznávat nové lidi, země a kultury.
V roce 2005 jsi založil značku Kaato Music. U Kaato ale nejde jen o hudbu, ale mezi vaše aktivity patří také booking umělců a akcí nebo výroba lifestyleového oblečení. Jak takový obyčejný den u Kaato Music vypadá?
Kaato dělám zatím jenom já sám; zároveň mám ale pocit, že už mi tak trochu přerůstá přes hlavu. Můj den vypadá asi takhle: v 7 hod vstávám, pak je čas na ranní kávu, vyřízení běžných věcí v kanceláři, studium na univerzitě a pak několik hodin ve studiu – a pak už klepe na dveře večer.. Naštěstí mám všechno kromě školy pod jednou střechou, což mi ušetří ježdění po městě.
Před Kaato jsi měl ještě label Hablando. Proč jsi jeho chod ukončil a zřídil Kaato?
Značka Hablando byla smluvně vázána na Media Records, tedy takový sublabel Media Records, kde se tehdy vydávaly komerční věci např. od Gigi D’Agostino nebo Mauro Picotto. Chtěl jsem pryč od vazeb na komerční vydavatelství a mít neomezenou moc nad mým stoprocentně vlastním a finančně nezávislým labelem.
Releasy Kaato Music jsou k dostání jak na vinylu, tak digitálně. V dnešní době je určitě těžké se nějakým způsobem odlišit od konkurence dalších stovek digitálních značek. Ačkoli já osobně na vinyl nedám dopustit, není vydávat desky v dnešní době pro label příliš velké riziko?
Ano, je. Počty kusů vydaných vinylů dramaticky poklesly. Snažím se to kompenzovat tím, že kupujícímu za jeho peníze nabízím poměrně hodně: čtyři tracky, LP Cut (takže cca 40 min muziky na jedné desce), graficky barevný vinyl. Pak člověk drží v ruce něco výjimečného a motivace zříct se levných mp3 je větší.
Nedávno jsi vydal release pro Outils du Connaisseur. Co můžeme od tebe čekat jako další?
Jako další vyjdou dva remixy mé skladby "Rush" na Kaato Music, které udělali producenti Saeed Younan a D. Diggler. Saeed je za posledních několik měsíců hodně vysoko v Beatport Charts a dělá vážně dobrý, nakopnutý tribal věci. Tracky od něj se mi fakt líbí. D. Diggler má svůj nezaměnitelný hutný houseový sound, ten se na tu desku také velmi hodí. Datum vydání je 27. ledna na Beatportu. Mimo to vyjde ode mne ještě remix na značce Younan Music a jedno celé EP na opětovně spuštěném a obnoveném labelu Electric Soul, který vlastní Onionz z New Yorku.
A co na Kaato, jaké další žhavé kousky se objeví tam?
Po mém EP s remixy, které jsem uváděl, se objeví tracky od projektů Afrilounge, Jussi Pekka, Fabian Böhm, Someone Else nebo Saeed Younan, jakož i od Gwen Maze ze značky Supernature nebo Pepperpot z Paříže.
Točí se u tebe všechno jen kolem muziky a Kaato anebo máš ještě nějaký jiný job?
Žiju z muziky a muzikou, přičemž mojí další vášní je sport. Vedle toho studuji na škole sportovní management a v roce 2011 jsem s tím doufám hotov.
Někdy hraješ i velmi dlouhé sety (pět hodin není nic výjimečného). Kde jsi hrál nejdéle?
Ach.. nemám tušení. V Thajsku jsme si společně s Tobi Neumannem dali na pláži takovou easy-session. Ta tenkrát trvala tuším něco okolo 20 hodin.. Ale myslím, že nějaké hraní z posledních deseti let, když připočítám hraní na následné after-party, se tomu určitě vyrovnalo.
Jaké vybavení používáš při hraní?
Používám Traktor s vinyly a k tomu midi controller – momentálně D1 od Allen & Heath.
Tvoje zastávka v pátek 22.1. v Praze bude tvou vůbec první, nebo jsi se už někdy předtím v naší stověžaté matičce objevil?
Ano, u vás jsem už byl, ale je to už věčnost, něco okolo deseti let...
Budeš vystupovat na lodi – house boatu U Bukanýra – na párty Just Like That, kde před tebou hráli např. Baaz, Iron Curtis, Matt Flores, Boris Hotton nebo Herb LF. Co od tebe můžou návštěvníci naší slavné pražské kocábky očekávat?
Snad zábavný groovy deep set se spoustou dobré nálady. Moc se na vaši loď a na Prahu těším!