Zdeněk Krejčí: "Když můžeš o tričku pokecat"

Ahoj Zdeňku. Pro rozhovor jsem si tě vybral jakožto majitele firmy na jedny z nejzábavnějších triček co znám. Na začátek by ale asi bylo nejlepší, aby ses přestavil trochu sám...

Čau, jmenuju se Zdeněk Krejčí, někdo mě může znát pod přezdívkou Wert. Designu a grafice se věnuju už asi přes osm, devět let. Se značkou Defect, o které se budeme asi bavit nejvíc, jsem začínal někdy kolem roku 2001.

Zajímalo by mě, jestli jsi ke grafice a téhle formě vyjadřování inklinoval už od malička? Bavila tě na základce třeba výtvarná výchova?

Určitě, vždycky mě bavilo kreslit a chodil jsem na kreslení. Na střední jsem chtěl jít dokonce studovat fotku, ale to mi bylo zakázaný (úsměv), takže jsem udělal gympl. Později jsem se přes počítače dostal zpátky ke grafice a grafickému designu.

Čemu všemu se Defect věnuje?

Zatím děláme hlavně trička. Je to hlavně proto, že to je pro nás nejjednoduší. Samozřejmě máme ambice to nějak víc rozjet, ale už to říkám pár let (smích). Problém je, že Defect není hlavní náplní mé práce. Začalo to tak, že jsem dělal trička vlastně jen ze srandy pro sebe nebo pro kámoše a postupně to trochu přelezlo až do té podoby, ve které je to teď. Ale pořád je to vlastně underground.

Já ale vím, že děláš i design na prkna…

No tak já dělám všechno možný, takže to je jen jedná část takového okruhu věcí, které dělám. Výhoda je, že se na věcech Defect celkem vyřádím a můžu dělat různý nesmysly. Ale zpátky k prknům, teď poslední dva roky vybírám a organizuju lidi, kteří se pak podílí na designu prken Frople. To je taková stará česká značka, založená už roku 1986. Je to vlastně firma z doby, kdy se ještě jezdilo na žehlícím prkně (smích). Frople stál u začátku snowboardingu u nás, taky vychovali našeho nejznámějšího jezdce Martina Černíka.

Jak ses k téhle spolupráci dostal?

Já pro ně původně dělal webové stránky. To bylo s Martinem Kermesem někdy v roce 2003. Od té doby se jim starám o stránky a postupně jsem začal zkoušet i designy na prkna. Samozřejmě na tom nedělám sám, ale podílí se na tom několik lidí. Já jsem hlavně v pozici toho organizátora a oslovuju lidi, o nichž si myslím, že jsou schopni a ochotni udělat něco zajímavého, Frople má ale samozřejmě i své lidi.

Je vidět, že tohle tě opravdu baví. Otázka ale je, jestli tě to uživí?

No neuživí (smích). Hlavní zdroj mých příjmů je pořád práce pro reklamky a dělání nějakých podobných věcí, hlavně na internet. Potom mám i své klienty, pro které dělám co je potřeba.

Pracuješ na volné noze? Dělal jsi někdy i "dělníka" v reklamce?

Teď dělám freelance (na volné noze – pozn. red), ale pracoval jsem i v reklamce. Dělal jsem tam rok a něco, a to mi stačilo (smích). Potom jsem ještě pro tu reklamku dělal tři nebo čtyři roky externě. To jsem dělal vlastně už projektově, měl jsem pod sebou nějaké lidi, které jsem si vybral a odevzdával jen práci a nemusel sedět v kanclu.

Teď trochu odbočím: myslím, že málokdo ví, jak to v reklamních agenturách funguje. Opravdu tam grafici a kreativci zajdou jen pokecat, na brko, chvíli si pokecat o super nápadech a šup domů?

No někdy to tak fakt je… Záleží na tom, jak k tomu kdo přistoupí, ale je pravda, že výhodou zaměstnanecké práce je, že si to vlastně jen odsedíš a můžeš s čistou hlavou zase domů. Ale když máš svojí firmu, tak už se musíš snažit, abys nezemřel hlady a zaplatil lidi, které musíš zaplatit. Takže musíš opravdu něco dělat.

Sám říkáš, že na některé zakázky přibíráš další lidi. Jak to funguje? Nemáš třeba problém akceptovat jejich pohled na tu zakázku. Přecijen kreativní lidé bývají často egoisté a prosazují jen svůj názor.

No dneska už není doba, kdy by člověk všechno zmáknul sám. Nejde to ani časově, ani ten výsledek by nebyl dobrý. Je nutné tu práci rozdělit a každý udělá nějakou část a já už mám dneska team lidí, na které se můžu spolehnout, že to dopadne dobře.

Co se týče prosazování vlastních věcí, tak s tím jsem měl vždycky problém. Tedy hlavně s tím, že jsem nikdy neuměl dát od zakázky ruce pryč. Vždycky jsem se snažil, aby se tam dostalo něco mého a nevyšla z toho jen nějaká "accountská" matlanice.

Teď jsi ale v opačné pozici, ty jsi zodpovědný klientovi...

Tak já naštěstí vymýšlím kreativu a většinu grafiky sám a lidi si jen najímám na věci, se kterými potřebuju pomoct, takže s tím nemám příliš problém.

Asi každý, kdo viděl tvoje trička, uzná, že jsou provokativní. Je pro tebe důležitější ten nápad nebo grafické zpracování?

Původně byl pro mě primární hezký obrázek, ale postupem času mě to začalo nudit. Hezký obrázek je sice hezký, ale časem jsem začal chtít… Ne úplně provokovat, ale dostávat z té věci nějakou odezvu. Když uděláš nějaké vtipné tričko a zastaví tě někdo na ulici nebo v baru a můžete o tom třeba pokecat. To mě baví a příjde mi to zajímavější než právě to "hezké tričko s hezkým obrázkem".

Kolik teď nabízíte designů?

Tak ono to pořád roste, teď aktuálně asi dvacetšest designů, ale naší zvláštností je, že staré designy již nedotiskujeme. Takže vlastě každé tričko je tak trochu originál, vyrobí se jen v omezené sérii kolem sto kusů.

Vrátíte se k dotisku těch starších?

Na to se mě ptá docela hodně lidí, ale pokud ano, tak určitě až za delší dobu, kdy se tomu už spíš zasmějeme.

Ať si vezmu tričko nebo snowboard, tak pořád tvoříš vlastně na specifických a omezených prostorech. Bereš to jako omezení nebo spíš výzvu?

Tak je pravda, že to technologické omezení tu je a formát určuje, jak ta věc bude vypadat. A asi by se mi líbilo dělat u nějaké velké firmy, která má ty možnosti mnohem větší, než my, co to tu tak trochu šmudláme. Když vyrábíš v obrovských sériích, tak není problém dělat různé uchylárny, jako potisknout něco už před sešitím a tak. Já jsem hrozně omezený tím, že potiskujeme většinou až hotová trička.

Jak vzniká takové tričko? Je dlouhá cesta od nápadu k prodeji?

To je hrozně individuální. Někdy mě něco napadne, rychle si to nakreslím na papír a pak to nechám trochu uležet. A někdy to pak rozpracuju dál, někdy vyhodím. Vyhazuju hodně věcí, ale hodně si jich nechám, i když bych je asi vyhodit měl (smích). Prostě mám doma stoh papírů s nápady a poznámkami.

A ty i v digitální době stále používáš tužku a papír?

Tak v té první fázi skicování a zachycení nápadů je pořád nenahraditelná.

Je způsob, jak i laik pozná kvalitní design?

Určitě, když člověku ukážeš dvě věci, tak pozná tu, kterou dělal dobrý designér. Měla by tam být prostě určitá kvalita rozpoznatelná i pro laika.

Ale takhle se spostě lidem líbí i kýč…

Já si myslím, že když je to dobře udělané, tak to člověk pozná. Ale každý den narážím na to, že lidé chtějí už ozkoušené a vlastně nezajímavé tvary a barvy. A s tím se snažím trochu bojovat. Takže je asi pravda, že věci, co lidé najdou na Defectu nebo na Pose.ru, což je naše nová značka, nejsou úplně pro každého.

Teď si narazil na váš nový brand, jaký je vlastně rozdíl mezi Defect a Pose.ru?

Tak Defect je vlastně zastřešující název a značka design a streetwearového oblečení. Pose.ru je pak taková podznačka pro, jak já říkám, hardcorové pozéry. Je to ovlivněné hodně tím, že jezdím na kole a tak se tam tahle kultura promítá. Dokonce sponzorujeme dva teamové jezdce. Talentovaný Filip Kamidra alias Žena a sebevražedný Daniel Bařák, přezdívaný Pahýl, který nemá jednu nohu. Dokonce i tu jednu nohu má momentálně zlomenou. Tak to je taková zajímavost. A jezdí dost dobře. Potom se snažíme podporovat i skupinu Inside kru.

No a co do budoucna, budete tedy rozšiřovat sortiment? Třeba mikina je celkem blízko trička…

Tak mikiny občas děláme… Ale nechci o tom moc spekulovat, ať se lidi zaregistrují u nás na stránkách a až něco bude, tak se ozveme…(smích)

Hodně designérů se zároveň zapojuje i do tzv. street artu. Láká tě měnit tímhle způsoberm veřejný postor?

Tak já už ten termín vnímám spíš jako nadávku. Samozřejmě, že jsou věci, které se mi líbí, ale jinak bych za to sekal ruce (smích).