ROZHOVOR
Michael Burian: "Vždy mám hroznou trému."
Vypracovat se z lokálnĂho DJe na hvÄ›zdu špiÄŤkovĂ© velikosti se obvykle zadařà jen nÄ›kolika mála jedincĹŻm. V ÄŤeskĂ©m prostĹ™edĂ se to podaĹ™ilo i sympaťákovi z jiĹľnĂch ÄŚech, Michaelovi Burianovi. PoslednĂ vĂkend řádil na Loveparade v BerlĂnÄ› na Climax tracku s kamarády z Indie. KromÄ› toho procestuje v následujĂcĂm roce celĂ˝ svÄ›t. OstatnÄ› mnoho vĂ˝prav má jiĹľ za sebou. A jak je to s jeho minulostĂ? Dávno pryÄŤ jsou doby, kdy se zelenáčem Paulem z vĂ˝chodnĂho BerlĂna hráli v SobÄ›slavi pro 40 návštÄ›vnĂkĹŻ. Nejen o tom, ale i o jeho dÄ›tstvĂ a desĂtkách dalšĂch tĂ©mat jsme si popovĂdali v kavárnÄ› Radosti FX. HezkĂ© ÄŤtenĂ!
foto: bionAsi nebude nic novĂ©ho, kdyĹľ tÄ› oznaÄŤĂm za jednu ze stálic ÄŤeskĂ©ho djskĂ©ho nebe. NávštÄ›vnĂci tÄ› mohou vĂdat v malĂ˝ch klubech po celĂ© republice, stejnÄ› tak jako na nejvÄ›tšĂch mega párty na sportovnĂch stadionech a festivalech. Jsem rád, Ĺľe máme po dlouhĂ©m ÄŤase opÄ›t pĹ™ĂleĹľitost posedÄ›t a popovĂdat si o vÄ›cech, na kterĂ© obvykle pĹ™Ăliš prostoru nezbĂ˝vá. ProfilovĂ˝ rozhovor má ale svá pravidla a ta se nevyhnou ani tobÄ› Michale. VĂš jak zaÄŤĂt?
Profiláky jsme ÄŤetl skoro všechny, takĹľe se náhodou celkem orientuju (smĂch)! PocházĂm z PelhĹ™imova, aÄŤkoliv jsem se kvĹŻli malovánĂ v nemocnici narodil v Humpolci. Odtud mimochodem pocházĂ takĂ© maminka a babiÄŤka s dÄ›dou. Jsem prostÄ› kluk z malĂ©ho mÄ›sta. Vychodil jsem v nÄ›m základnĂ i stĹ™ednà školu. DÄ›lal jsem hotelovĂ© uÄŤilištÄ› a pozdÄ›ji si v ÄŚeskĂ˝ch BudÄ›jovicĂch dodÄ›lal po dvouletĂ© nástavbÄ› maturitu. Jsem tedy pĹŻvodnÄ› kuchaĹ™ – ÄŤĂšnĂk a v oboru dĂky pozdÄ›jšĂmu studiu i ekonom. To kdybych chtÄ›l v budoucnu tĹ™eba Ĺ™Ădit nÄ›jakou restauraci nebo hotel.
Máš nějaké sourozence, nebo jsi vyrůstal jako jedináček?
To urÄŤitÄ› ne, mám dva sourozence. StaršĂho a mladšĂho bratra. Jsem takovĂ˝ ten prostĹ™ednĂÄŤek.
Vzpomeneš si na svoje dětstv� Jaká nálada v rodině panovala?
Ve svĂ© nároÄŤnĂ© dobÄ› pomÄ›rnÄ› dost protikomunistická. MÄ›li jsme štÄ›stĂ, Ĺľe se táta Ĺľivil jako muzikant a dĂky tomu mÄ›l hodnÄ› pĹ™ĂleĹľitostĂ cestovat. Jezdil takĂ© hodnÄ› na západ, takĹľe jsme mÄ›li alespoĹ malinko pĹ™ehled, jak to za hranicemi vypadá. Hrál na saxofon a nÄ›kolik dalšĂch nástrojĹŻ, vÄ›tšinou jazzovĂ© vÄ›ci. Na druhou stranu jsem si ho zase moc neuĹľĂval, protoĹľe byl pĹŻl roku pryÄŤ, aby se na pár tĂ˝dnĹŻ vrátil domĹŻ a hned zase zmizel.
MĹŻĹľeš Ĺ™Ăct, Ĺľe tÄ› táta hudebnÄ› nÄ›jak zásadnÄ› ovlivnil?
To Ĺ™Ăct nemĹŻĹľu, ale hodnÄ› mÄ› v muzice podporoval. StejnÄ› jako maminka, oba mÄ› ve všem, co se tĂ˝kalo muziky vĹľdycky vyšli maximálnÄ› vstĹ™Ăc. To byla oproti mĂ˝m spolužákĹŻm velká vĂ˝hoda, protoĹľe jejich rodiÄŤe pro tyhle vÄ›ci cit nemÄ›li a spĂš se snaĹľili, aby jejich ratolesti šli studovat a dÄ›lat nÄ›co "seriĂłznĂho".
Ty vlivy v rodinÄ› musely bĂ˝t celkem dost zajĂmavĂ©, uĹľ jen kvĹŻli dvÄ›ma bráchĹŻm, ne? Co jsi tĹ™eba v obdobĂ mezi základnĂ a stĹ™ednà školou nejvĂce poslouchal?
Tam pĹ™esnÄ› byl ten stylovĂ˝ zlom, protoĹľe staršà bratr patĹ™il do generace rocku a heavy metalu a já Depeche Mode a elektroniky. Neustále jsme se proto prali o magneťák a zajĂmavĂ© byly tĹ™eba cesty autem s rodiÄŤema, kdy jsme se domlouvali, kdo si co bude na cestÄ› pouštÄ›t.
Dalo se v tĂ© dobÄ› na PelhĹ™imovsku vyrazit nÄ›kam za zábavou? MyslĂm, nÄ›jaká slušná diskotĂ©ka ÄŤi klubĂk…
Na námÄ›stĂ existovala diskoška, kde dÄ›lali kaĹľdĂ© stĹ™edy veÄŤĂrky pro teenagery, kteřà museli bĂ˝t brzo na internátÄ›. To bylo asi jedinĂ© mĂsto, kde to trochu Ĺľilo. Jinak sem tam nárazovĂ© akce, ale to bylo asi tak všechno.
Jasný, zpátky k té muzice…
No, v tĂ© dobÄ› jsem byl blázen do synťákĹŻ a podobnĂ˝ch hraÄŤiÄŤek, takĹľe jsme mÄ›li s kamarádama kapelku, ve kterĂ© jsme si zkoušeli hrát. NÄ›kdy v osmdesátĂ©m osmĂ©m jsem dostal šanci podĂvat se s tátou na západ a tam jsem se poprvĂ© dostal do regulĂ©rnĂho noÄŤnĂho klubu. To bylo nÄ›co neuvěřitelnĂ©ho, protoĹľe jsem tam vidÄ›l za pultem velkĂ©ho ÄŤernocha, jak na Technicsech mixuje hudbu z vinylovĂ˝ch desek. To mě úplnÄ› dostalo a klidnÄ› mĹŻĹľu Ĺ™Ăct, Ĺľe to byl pro mĹŻj dalšà život hroznÄ› zásadnĂ bod. DomĹŻ jsem se vracel s tĂm, Ĺľe synťáky jsou sice super, ale já tyhle gramce prostÄ› musĂm co nejdĹ™Ăve mĂt! SnaĹľil jsem se je sehnat, ale u nás byl trošku problĂ©m, Ĺľe tohle vĹŻbec nikdo nedÄ›lal. Ani nebylo koho se zeptat, jak to vlastnÄ› celĂ© funguje. MÄ›l jsem ze začátku nÄ›jakĂ© Tesly, ale brzo mi bylo jasnĂ©, Ĺľe takhle to prostÄ› fungovat nebude.
Začal jsi tedy hrát…
Ne hned. Chodil jsem asi pĹŻl roku do normálnĂ práce, byl zamÄ›stnancem hotelu, kterĂ˝ patĹ™il k tomu uÄŤilišti, kde jsem studoval. KaĹľdopádnÄ› dĂky kontaktĹŻm, kterĂ© jsem nasbĂral v BudÄ›jovicĂch se mi podaĹ™ilo poznat ÄŤlovÄ›ka, kterĂ˝ si hned po revoluci otevĹ™el vlastnĂ klub. MÄ›lo to vypadat pĹ™esnÄ› tak, jak jsem to vidÄ›l na západÄ› – celĂ˝ veÄŤer se bude mixovat taneÄŤnĂ hudba. JedinĂ˝ problĂ©m byl, Ĺľe nemÄ›l DJe a tak oslovil mÄ›. Rychle jsem se proto do BudÄ›jic pĹ™estÄ›hoval a zaÄŤal svojĂ prvnĂ rezidenturu.
Jak na tebe vlastně celé to obdobà revoluce působilo?
KonÄŤil jsem školu a cĂtil, Ĺľe se pomÄ›ry vĂ˝raznÄ› uvolĹujĂ. ProtoĹľe táta pracoval na západÄ›, my jsem nemohli cestovat, jelikoĹľ komunisti mÄ›li strach, Ĺľe emigrujeme. Pár let pĹ™ed osmdesátĂ˝m devátĂ˝m to uĹľ ale bylo trošku lepšà a otec mohl brát ÄŤleny rodiny s sebou. NavĂc tu byl silnĂ˝ tlak ze všech stran a bylo jasnĂ©, Ĺľe dĹ™Ăve nebo pozdÄ›ji to padne. Dneska mi to pĹ™ijde hroznÄ› směšnĂ© a neuvěřitelnĂ©, Ĺľe nÄ›co takovĂ©ho vĹŻbec mohlo fungovat. Co se týče reĹľimu, dĂky tátovi jsem mohl nosit frajerskĂ© dĹľĂny a triÄŤko s nápisem, coĹľ se hroznÄ› nelĂbilo profesorĹŻm. S tĂm jsem mÄ›l neustálĂ© problĂ©my, s tĂm co nosĂm a Ĺľe mám náušnice. Pamatuji si, jak si mÄ› fyzikářka pozvala do kabinetu a chtÄ›la, abych si pĹ™ed nĂ okamĹľitÄ› náušnici sundal. Ĺ˝e prĂ˝ si pozve rodiÄŤe na sdruĹľenĂ a pořádnÄ› mi to vytmavĂ. Já jĂ na to jen Ĺ™ekl, Ĺľe mi tu náušnici pĂchala mamka a jĂ mále trefil šlak. TakovĂ˝ch vÄ›cĂ bylo hodnÄ›, vlastnÄ› neustálĂ˝ boj.
Dobrá. Jsme v klubu na jihu ÄŚech. Vznikla nÄ›kdy v tĂ©hle dobÄ› a tady tvoje pĹ™ezdĂvka Elektromajk, se kterou jsi pozdÄ›ji nÄ›kolik let vystupoval?
UĹľ si to moc nepamatuji, ale myslĂm, Ĺľe ano. Byli jsme kousek od hranic a tak jsme ve volnĂ©m ÄŤase podnikali vĂ˝lety pĹ™es hranice. Jezdili jsme tĹ™eba na velkĂ© rave party do Mnichova, kde na starĂ©m letišti hráli Sven Veath, Marusha, WestBam a jim podobnĂ.
Tehdy všichni mladĂ a plnĂ sĂly…
Hehe, pĹ™esnÄ› tak. ZĂrali jsme na to s vyvalenĂ˝ma oÄŤima a snaĹľili se nÄ›co podobnĂ©ho podniknout tady, protoĹľe lidi v ÄŚechách byli ĂşplnÄ› nÄ›kde jinde. Pamatuji si, jak za mnou v klubu chodili, jestli jsem se nezbláznil, jestli jsem normálnĂ, Ĺľe hraju nÄ›jakĂ© šĂlenĂ© zvuky. Jinak ten klub o nÄ›mĹľ celou dobu mluvĂm se jmenoval New York a bohuĹľel teÄŹ je z nÄ›ho přÚerná diskotĂ©ka. Ve svĂ© dobÄ› to byl prostor ĂşplnÄ› super. ProstÄ› na Ăşrovni, jak interiĂ©rovÄ›, tak vybavenĂm. KlidnÄ› bych ho pĹ™irovnal k Radosti FX.
KdyĹľ uĹľ o tom mluvĂš, jezdĂval jsi kalit do Prahy?
JasnÄ›! NejvĂce asi právÄ› do Radosti, obvykle ve ÄŤtvrtek, kdy lidi z Planet Alfa dÄ›lali mejdany, na kterĂ© jezdily hvÄ›zdy jako Sasha, Carl Cox nebo Paul Van Dyk. To byl celkem Ăşlet, ty lidi tu hráli za pár korun jen proto, Ĺľe je to bavilo. A podle toho ty akce taky vypadaly, byly hroznÄ› euforickĂ©. Lidi pĹ™išli a upĹ™ĂmnÄ› si tu party uĹľili. VĹŻbec jsi nevidÄ›l takovĂ© to pozĂ©rstvĂ, kterĂ©ho vidĂš dneska.
To je zajĂmavĂ©, Ĺľe jsi to zmĂnil, hele… CĂtĂš dnes mezi klubery nÄ›jakou kĹ™eÄŤ?
To hroznÄ›. Dneska je to tak padesát na padesát. Je to stejnĂ© venku i u nás. Na party pĹ™ijde polovina lidĂ na muziku a polovina se pĹ™ijde jen ukazovat. Na druhou stranu mĂłda a life style se s taneÄŤnĂ muzikou naprosto spojil. SvĂ˝m zpĹŻsobem to taneÄŤnĂ hudbÄ› pomohlo, protoĹľe tĂm, Ĺľe se na nĂ napojili lidi z velkĂ©ho byznysu ji trochu posunuli dál. Pro spoustu lidĂ sice špatnĂ˝m smÄ›rem, ale Ĺ™eknÄ›me si, co je špatnĂ© a co dobrĂ©, Ĺľe ano…
Michale, pojÄŹme se pomalu pĹ™esunout.. VĂm, Ĺľe jsi hodnÄ› spolupracoval s nÄ›meckĂ˝m labelem MFS, kterĂ˝ ti vydal dvÄ› desky. To bylo asi takĂ© dost zásadnĂ, ne?
To nepochybnÄ›, Juki. Majitel je asi všem dobĹ™e známĂ˝ Mark Reeder, kterĂ©ho jsem poznal dĂky tomu, Ĺľe jsme sem vozili Paul Van Dyka. Mimo to, mluvĂš-li o deskách, stejnÄ› dĹŻleĹľitĂ© bylo moje CD u tehdejšĂho Tripmagu, kterĂ© se jmenovalo Trancing a mÄ›lo na pĹ™ebalu puding. PĹ™idánĂ cĂ©dĂ©ÄŤek k ÄŤasopisu byla pomÄ›rnÄ› revoluÄŤnĂ vÄ›c a to moje slavilo obrovskĂ˝ ĂşspÄ›ch. Tahle vÄ›c mÄ› vlastnÄ› dostala z "regionálnĂho" DJe k publiku po celĂ© republice a dostala mÄ› do podvÄ›domĂ. Od tĂ© doby jsem vlastnÄ› zaÄŤal hrát všude a ne jen na jihu.
TeÄŹ si tak Ĺ™Ăkám, jakĂ© maliÄŤkosti dokážà zmÄ›nit celĂ˝ vĂ˝voj událostĂ, Ĺľe?
PĹ™esnÄ›! Já Ĺ™Ăkám, Ĺľe nenĂ těžkĂ© něčeho dosáhnout aĹĄ dÄ›láš cokoliv, ale je dĹŻleĹľitĂ© znát tÄ›ch pár základnĂch bodĹŻ. A ÄŤasto to jsou taky jen náhody.
Inklinoval jsi vĹľdy k tranceu, nebo jsi hrál i jinĂ© styly? MyslĂm ty základnĂ, jako house nebo techno…
Nikdy jsem nehrál vyslovenÄ› techno ani house. VĹľdy jsem to tak nÄ›jak mixoval a nikdy to nebylo v jednom stylu. DĂky tomuhle postupu takĂ© asi vznikl progressive, protoĹľe to dÄ›lalo vĂc DJĹŻ, kteřà experimentovali.
DalšĂm klĂÄŤem v tvĂ© kariĂ©Ĺ™e bylo i nepochybnÄ› angaĹľmá v Praze, Ĺľe?
Klubu Roxy se lĂbilo, co hraju a navĂc jsem zapadal do konceptu jejich párty Zen. Z tÄ›ch se pak zanedlouho staly moĹľná nejĂşspěšnÄ›jšà akce vĹŻbec. Dnes jsem se tam vrátil a jsem zvÄ›davĂ˝, jakĂ˝m smÄ›rem se to vyvine.
Fajn. Zpátky k vydávánĂ. MFS ještÄ› funguje?
MFS teÄŹ nic nevydává a Mark si Ĺ™ešà nÄ›jakĂ© osobnĂ problĂ©my. ZaloĹľil jsem, ale label svĹŻj vlastnĂ, kterĂ˝ se jmenuje Bohemian recordings. Mezi tĂm jsem vydal nÄ›kolik desek u jinĂ˝ch vydavatelstvĂ, ale podstatnĂ© je, Ĺľe s tĂmhle novĂ˝m pĹ™ipravujeme moje DVDÄŤko, kterĂ© vyjde na podzim.
Prodávajà ve světě tvoje placky?
MusĂm Ĺ™Ăct, Ĺľe ano. VlastnÄ› všechny vÄ›ci, kterĂ© vyšly jsou vyprodanĂ© a v podstatÄ› se uĹľ nedajĂ dokoupit, jelikoĹľ je nikdo nedolisovával. TeÄŹ pracujeme na podobÄ› MP3, takĹľe jednáme s BeatPortem a s Vonyc, coĹľ jsou vlastnÄ› inetovĂ© shopy, co prodávajĂ empĂ©trojky. Tohle je myslĂm budoucnost a vinyly se uĹľ moc dlouho dÄ›lat nebudou. Technika a digitalizace jde neuvěřitelnÄ› dopĹ™edu a nabĂzĂ tolik moĹľnostĂ, Ĺľe lidi prostÄ› pĹ™ejdou na jiná mĂ©dia.
Jak takové vydánà desky z tvého pohledu, coby producenta vypadá?
ĹeknÄ›me, Ĺľe máme track, kterĂ˝ je super a myslĂm si, Ĺľe by mÄ›l bĂ˝t na desce. BuÄŹ mám label, se kterĂ˝m dÄ›lám a on ho chce vydat, nebo si ho prostÄ› musĂm najĂt. TakĹľe ho vypálĂm na CD ÄŤi upravĂm do MP3 a rozešlu nÄ›kolika vydavatelstvĂm u nichĹľ si myslĂm, Ĺľe hudebnÄ› zapadám. Potom ÄŤekám jestli se ozvou a bude se jim, nebo nebude lĂbit. KaĹľdĂ˝ label má svĹŻj release plan, takĹľe ti Ĺ™ekne, Ĺľe letos vydávajĂ dvacet vinylĹŻ, deset uĹľ majĂ naplánovanĂ˝ch a ten tvĹŻj tedy bude jedenáctĂ˝. Potom znovu ÄŤekám neĹľ ten proces probÄ›hne. MusĂ se vymyslet obal, jak se bude deska prodávat a podobnÄ›. To uĹľ je ale práce toho vydavatelstvĂ. MusĂ domluvit distribuci, reklamu, promotion a tak dál. Je to celkem dlouhĂ˝ proces a mĹŻĹľu to hezky ilustrovat se svĂ˝m poslednĂm singlem EP Praha, kterĂ˝ vydal nÄ›meckĂ˝ Circle music. Desku jsme odevzdali v lednu a vyšla aĹľ na konci srpna. Trvalo to dĂ©le neĹľ pĹŻl roku. KdyĹľ to ale jde digitálnÄ›, mĹŻĹľe se to hned prodávat v MP3 na BeatPortu.
PouĹľĂváš Final scratch? Loutka si v tom poslednÄ› hroznÄ› liboval.
PouĹľĂvám ho v kombinaci s CDÄŤky. U Final scratche máš dvÄ› moĹľnosti, buÄŹ ovládáš software klasicky gramofonama pĹ™es desky na kterĂ˝ch je ÄŤasovĂ˝ kĂłd, nebo s final scratch II, kde se to dá ovládat uĹľ pĹ™es CD. U desek byl problĂ©m, Ĺľe kdyĹľ jsi mÄ›l špatnou techniku, tĹ™eba jen zlĂ© pĹ™enosky, software ÄŤasto blbnul.
Nechme teÄŹ na chvĂli muziky a pojÄŹme si povĂdat o jinĂ˝ch vÄ›cech. Pamatuji si, Ĺľe jsi velice intenzivnÄ› spolupracoval s Jirkou PokornĂ˝m, kterĂ˝ ti se svou agenturou JPA dÄ›lal booking. Jak se to celĂ© sebÄ›hlo?
S JiĹ™Ăm jsem se seznámil v BenešovÄ› na KC Karlov dĂky Vectifovi. Ale abych zaÄŤal nÄ›jak popoĹ™adÄ›. Nikdy pĹ™ed tĂm jsem nemÄ›l vlastnĂ booking, protoĹľe jsem nenašel nikoho, kdo by to dÄ›lal podle mĂ˝ch pĹ™edstav. Jirka byl ÄŤerstvĂ˝ a ambiciĂłznĂ nadšenec do scĂ©ny a po ÄŤase a jednĂ© schĹŻzce jsem usoudil, Ĺľe mi vlastnÄ› mluvĂ z duše. Pro mÄ› to bylo jasnĂ© rozhodnutĂ a tak jsem si Ĺ™ekl, proÄŤ to nezkusit? Naše spolupráce pokraÄŤovala aĹľ do roku 2004, kdy mÄ›la agentura problĂ©my po nepodaĹ™enĂ˝ch Creamfields. Nefungovalo to vĹľdy tak, jak jsem si pĹ™edstavoval, ale urÄŤitÄ› to svĹŻj smysl mÄ›lo.
V téhle době jsi hodně cestoval po světě. Jen namátkou Mexiko, Indie… Kdys poprvé vycestoval jako DJ do zahranič�
PrvnĂ cestovanĂ bylo kousek. JeštÄ› v dobÄ›, kdy jsem hrál v BudÄ›jicĂch jsem dostal nabĂdku rezidentury v Linzi, kam jsem jezdil v roce 95 a 96 kaĹľdĂ˝ ÄŤtvrtek hrát. MoĹľná jako jedinĂ˝ ÄŤeskĂ˝ DJ. PozdÄ›ji jsem se dĂky spolupráci s MFS dostal na Loveparade v Mexiku nebo do anglickĂ©ho Turnmills.
Můžeš trošku rozvést tu návštěvu Loveparade v Mexiku? Přeci jen pro našince je to dost velká exotika…
KlidnÄ› to mĹŻĹľeme porovnat s LP v BerlĂnÄ›. KdyĹľ jsem tam byl já, byla to myslĂm teprve druhá akce, takĹľe nebyla oproti BerlĂnu tak vychytaná. Bylo to trošku undergroundovĂ©, ale všude tanÄŤili lidi z latinsko-americkou mentalitou, takĹľe ve finále na námÄ›stĂ Revoluce, kde bylo pĂłdium aĹľ do rána celkem mejdan. Kazdopadne hrát pro 350 000 lidi byl nezapomenutelny zazitek.
OK. Poslednà část našeho povĂdánĂ a life styleová tĂ©mata. HodnÄ› lidĂ pĹ™ed pár lety operovalo s termĂnem “krize taneÄŤnĂ scĂ©ny". MÄ›l jsi ty jako zástupce ÄŤeskĂ© DJskĂ© špiÄŤky stejnĂ˝ pocit? PociĹĄoval jsi, Ĺľe by se scĂ©na dostávala do nÄ›jakĂ© recese?
Abych ti Ĺ™ekl pravdu, já jsem to nikdy ani moc nepocĂtil. Ale jinak si myslĂm, Ĺľe je to normálnĂ, Ĺľe kaĹľdá kultura je vlnovka. VĂ˝voj jde nahoru a pak spadne, aby se znovu zvednul. Jinak to ani nejde. DĂky tomu, Ĺľe se tu objevil Creamfields a hodnÄ› dalšĂch festivalĹŻ se scĂ©na zkomercionalizovala a dĂky tomu se na všechno nabalilo hroznÄ› moc novĂ˝ch lidĂ, kteřà s taneÄŤnĂ scĂ©nou nemÄ›li nic spoleÄŤnĂ©ho. Bylo jasnĂ©, Ĺľe tohle prostÄ› musĂ jednou skonÄŤit. PromotĂ©Ĺ™i si mysleli, Ĺľe lidĂ bude chodit ÄŤĂm dál vĂc, ale to byla pochopitelnÄ› hloupost. Má to i druhou stranu mince. DĂky tomu zaÄŤali lidĂ© zase chodit do klubĹŻ. StejnĂ© to bylo v NÄ›mecku, kde taneÄŤnĂ hudba Ĺľije pĹ™edevšĂm v klubech. Nehraje se v nich uĹľ schranz, ale pomalejšà a pomÄ›rnÄ› hodnÄ› inteligentnĂ muzika.
Jak vnĂmáš svoje publikum v klubech? Máš na nÄ›j nÄ›jakĂ˝ názor?
Je to tak pĹŻl na pĹŻl. NÄ›kterĂ© obliÄŤeje znám dlouhá lĂ©ta, jsou to lidi, co vyrostli na Zenech a dneska si párty uĹľ celkem vybĂrajĂ. No a pak je tam hodnÄ› mladĂ˝ch lidĂ, skoro ještÄ› dÄ›ti. A to je myslĂm dobĹ™e, Ĺľe tyhle ĂşplnÄ› nejmladšà lidi chodĂ do klubĹŻ. VĹľdyĹĄ, kdyby všichni odrostli, pro koho bychom hráli?
MÄ›l jsi nÄ›kdy pĹ™i hranĂ opravdu trapnĂ˝ pocit? Ĺ˝e sis Ĺ™Ăkal, pro koho to vlastnÄ› hraješ?
Někdy určitě jo. To se prostě stane a je to neovlivnitelné. Roli v tom hraje hrozně moc faktorů. Od klubu až po zvukový aparát a momentálnà náladu.
MĂváš ještÄ› nÄ›kdy trĂ©mu pĹ™ed hranĂm?
Hehe! PokaĹľdĂ©! A hroznou. Teda ona to nenĂ ĂşplnÄ› trĂ©ma, ale jistá nedoÄŤkavost. ĂšplnÄ› nesnášĂm ÄŤas ÄŤekánĂ do chvĂle neĹľ zaÄŤnu hrát. A potom takĂ©, kdyĹľ jedu nÄ›kam do ciziny poprvĂ©, kde nevĂm co mám ÄŤekat.
Tak si Ĺ™Ăkám, jakĂ˝ je to pocit hrát pro nÄ›kolik desĂtek tisĂc lidĂ?
Je to ohromná odpovÄ›dnost. NÄ›co od tebe oÄŤekávajĂ, ty je musĂš dostat do varu a nesmĂš je zklamat. ÄŚĂm vĂc jich je, o to je to těžšĂ. KdyĹľ se ti to, ale povede, je to obrovská euforie.
Tak jo. Úplný závěr, Michale. Jak vypadá tvůj úplně obyčejný, průměrný den?
Vstanu okolo devátĂ© , probÄ›hne snĂdanÄ› kouknu na mail a jdu si zacviÄŤit do fitka. To tedy kaĹľdĂ˝ den neklapne, ale snaĹľĂm se to dodrĹľovat. Potom mám nÄ›jakĂ© schĹŻzky a nebo pracuji v našà kanceláři na mailech a dalšĂch vÄ›cech se svĂ˝m tĂ˝mem. VeÄŤer se potom zavĂrám do studia a nÄ›kdy po pĹŻlnoci jdu spát.