ROZHOVOR

 

Dan Walterstein: "Kvantita s kvalitou by měly jít ruku v ruce".

Jak už tomu tradičně bývá, pražský podzim přináší nejedno zajímavé překvapení. Kdo ještě na jaře pomýšlel na emigraci v souvislosti s koncem rezidentních párty v klubu Roxy, může si dnes leda klepat na čelo. Žádný konec to pochopitelně nebyl! Klub se má vesele k světu, získal staro-nové vedení v podobě bří Waltersteinů a Marka Lakomého, nový soundystém i kontrolu chování návštěvníků na ulici. Za měsíc se můžete těšit na Zen a Bush, hned na to Elektru a od ledna už na normální dramaturgii. Reportážní rozhovor jsme uskutečnili v kanceláři s provozním ředitelem Danem Waltersteinem. Hezké čtení a v Roxy ahoj!

 

Dane, známe se spolu už velmi dlouho, ale pro čtenáře, kteří s tebou prostřednictvím tohoto povídání přijdou do styku poprvé, by určitě nebylo od věci shrnout, co jsi vlastně zač. Kdy ses na taneční scéně objevil poprvé a jaká byla v kostce tvá kariéra?

Hehe, máš pravdu, nějaký pátek to už bude Juki. Je mi třiatřicet let a prožívám si tak krásná Kristova léta. Od roku devadesát mám co do činění s hudbou a to převážně tou klubovou. V těch dobách jsem organizoval "nezávislé" diskotéky, kde se hrály nějaké kytary, EBM a podobně. Prostě to, co jsi na normální zábavě neslyšel a nebylo tu do revoluce obvyklé. Později jsem v Poděbradech otevřel první klub, který měl sice úspěch, ale na několik let mě to finančně totálně zruinovalo.

Jak je to možné, když měl klub úspěch?

Lidi prostě neměli moc peněz, protože tenkrát ještě nebyl nastavený model za kolik se uživit. Měli jsem tam nejnižší možné ceny, ale vzhledem k nedostatku zkušeností s ekonomikou jsme prostě po roce zjistili, že jsme v mínusu. Časem jsem tvrdou prací získal peníze zpátky – nebylo jiného zbytí než šestnáct hodin denně vydělávat na dluh. V roce 95 otevírali kamarádi další klub, kde jsem dostal funkci dramaturga a produkčního. Byla to hezká euforická doba, ale náklady na provoz byly tak vysoké, že ti kamarádi to museli dotovat ze své další podnikatelské činnosti a to je po čase prostě přestalo bavit. Přemýšlel jsem tedy co dál a co bych kromě tohoto mohl ještě dělat. Dostal jsem se tak ke konkurzu na moderátora do Radia 1. Ten jsem udělal a od té doby tam pracuji pravidelně - což je dneska vesměs už deset let.

Potom přišel další poměrně důležitý bod tvé "kariéry", že?

Ano. V devadesátém devátém jsem se poprvé seznámil s klubem Roxy coby zaměstnanec. Začal jsem pracovat na baru a po roce přestoupil do PR oddělení. Stalo se to náhodou, když mi zavolal kamarád den po Silvestru, že mu onemocněli dva barmani a on je potřebuje zaskočit. Původně jsem tuhle práci v úmyslu vůbec neměl. Někdy v době, kdy jsem pracoval v PR se Roxy loučilo s tehdejším hudebním dramaturgem a tehdejší ředitelka Roxy mi nabídla postup. Vzhledem k tomu, že mě dosavadní práce hodně bavila, moc jsem o to zájem nejevil, ale de facto jsem ani neměl jinou možnost než to vzít. Tam jsem se společně s Lenkou Senovou a Davidem Urbanem seznámil s celou strukturou fungování produkce. Po festivalu GO Planet Roxy jsem klub opustil. Teď  jsem zpět a mimo jiné se věnuji Radiu 1, hudebnímu ambassadoringu a stále i DJskému hraní.

Můžeš prosím pro čtenáře specifikovat, co to vlastně znamená být dramaturgem klubu jako je Roxy?

Znamená to tvořit veškerou hudební strategii klubu. Když tady seděl David Urban tak to pro mě byla velká škola, protože je to velice fundovaná osoba a o hudební dramaturgii jsme se vždy společně radili. Vymýšlelo se jaké kapely by tu měly hrát a jaký je feedback od lidí. Pochopitelně umožňovat představení také mladým nadějným začátečníkům, protože to je vlastně jedno z poslání tohoto místa. Co se týče parties, jde o to vozit taková jména, která kopírují současnou taneční scénu a zároveň objevovat něco nového, co se tu ještě nehrálo. Roxy prostě nedělalo jen tutové věci, ale i projekty, které byly po sumarizaci ztrátové.

Jakým způsobem se to dotovalo? To přece nejde udržet do nekonečna…

Pochopitelně, když jsi ve ztrátě, musíš to něčím vynahradit. Byl tu support ze strany sponzorů a partnerů klubu a samozřejmě také nějaké granty na podporu uměleckého fungování.

Před několika měsíci rozhodlo vedení klubu a Linhartova nadace o pozastavení víkendových tanečních párty. Napsáno bylo k tématu již dost, nicméně hodně stojím o tvůj subjektivní pohled. Proč k tomu vlastně došlo? Šlo o reálný problém či šikanu ze strany úřadů?

Můj subjektivní pohled je jednoduchý. Myslím si, že když člověk bydlí v centru zrovna nad nebo naproti Roxy, logicky nějaký pohyb návštěvníků vnímá. Na druhou stranu je to jistá daň za bydlení v centru. Do té problematiky moc nevidím, ale cítil jsem ze strany města snahu udělat z centra po desáté hodině klidovou zónu. Ať je to jak chce, Roxy patří v celém regionu k naprostým unikátům. Jiné místo s takovou kapacitou a možností aktivit široko daleko prostě není. Můžeš jít na internet zadarmo, dát si kafe, podívat se na výstavy, divadla, filmy, případně si dojít dolů na koncert, zahrát si fotbálek, číst…Když to zkrátím, ideální stav velkoměsta prostě není ten, že tu bude po desáté hodině úplně mrtvo. Navíc největší hluk často ani nedělají samotní návštěvníci klubu Roxy, ale opilí Britové, kteří v ranních hodinách po shlédnutí několika fotbalových zápasů a porno kanálů opouštějí puby a dělají nepořádek. Běžný kluber přijde do Roxy a později ho hned úplně v klidu opustí.
Slovo šikana, které jsi naznačil, bych v tomto kontextu určitě nepoužil. Každý si jen prostě hájí své území a  to je nepochybně jedno ze zásadních práv a svobod.

Takže žádné demolování a totální destrukce, jak to popisují některé nájemnice okolních domů v důchodovém věku?

Vůbec ne! Sám jsem byl svědkem, kdy popelnice ničily právě tyhle skupinky lidí. Potulují se po městě naprosto bez žádné kontroly a co si budeme povídat, udržování nočního pořádku není ze strany policie moc v pořádku. Stačí se v noci projít po Václavském náměstí, ten život je naprosto nevídaný.

Co si vůbec myslíš o záměrech některých radních vytlačit mladou  kulturu na okraje města do industriálních čtvrtí? Před časem se o tom poměrně živě diskutovalo…

Pokud by šel vymyslet způsob jak přesunout celou tuhle budovu i s klubem někam jinam, tak jak v Mostě přesunuli celý kostel, proč ne. Stavět to ale v nějaké hale je podle mě naprostý nesmysl. Ani turista nebude jezdit někam na periferie, ale zůstane v centru. Nemám úplně nastudované, jak fungují kluby v jiných metropolích, ale třeba na Ibize mají kluby snad úplně všude. K těm speciálním zónám: myslím, že je to stejně zbytečné, protože dříve nebo později tam vzniknou novostavby a zase to bude někoho rušit.

Okej. Můžeš nám prosím vysvětlit, co se v klubu Roxy dělo po poslední taneční party Climax? Hodně lidí má pocit, že klub vůbec nefunguje, ale to přece není úplná pravda, že?

Pravda je, že z některých tiskových prohlášení se mohlo zdát, že klub končí. Dál tu ale probíhaly koncerty, které možná část návštěvníků nezajímaly. Byla  tu pochopitelně také normální dramaturgie a klubová strategie. Koncertní produkci vedl Martin Juráček a ten třeba dokázal ve spolupráci s některými agenturami vytvořit perfektní klima pro SKA koncerty. Tahle komunita lidí je hodně specifická a na některé koncerty dorazilo i několik set lidí.. Probíhaly tu také minoritní filmové festivaly nebo zajeté modely Free mondays.

V MF Dnes jsem si přečetl článek, který popisoval změny v klubu. Prý je tu nový aparát, nový systém kontroly návštěvníků a podobně…

To je pravda. Je tu speciální sound systém, který se dělá speciálně pro kluby. Jmenuje se
L-Acoustic a splňuje všechny požadavky, aby hrál dynamicky a přitom nedělal hluk. Tenhle zvuk je naprosto vyvážený a my udělali ještě nějaké úpravy proto, abychom netlačili ten zvuk jen z pódia. Na noční provoz máme zavěšené bedny na balkónech, takže se vytváří model kvadra. Tím pádem všichni návštěvníci slyší stejně. Některým lidem to může připadat méně nahlas, ale co si budeme povídat, účelem hudební produkce není návštěvníkovi roztrhat uši. Můžu říct, že tenhle aparát jsme léta chtěli a teď ho konečně máme.

Kdy tedy začne produkce po dvaadvacáté hodině?

Už začala a v prosinci se pomalu začnou vracet některé rezidentní noci.

Můžeš být konkrétní?

Můžu. Šestnáctého prosince bude ZEN. Den poté by měla být BUSH a den před Štědrým večerem Elektra. Nastanou určitě nějaké změny, ale ty bych zatím nerad prozrazoval. Co se týče koncertů, tak máme nasmlouváno do konce února a budeme se snažit být atraktivní, tak jak tomu bývalo dřív. Kvantita s kvalitou by měly jít ruku v ruce.

Teď mě napadá, jak to je a bude s Free Mondays? Vím, že je David přesunul do prostoru Abaton. Navázali jste nějakou spolupráci?

Jestli narážíš na článek v MF, tak bych chtěl  pár věcí poupravit. Nikdo z Roxy nezmiňoval, že by FM v Abatonu měly skončit. Free Mondays je ale koncept, který, když to řeknu všeobecně, vymyslela Roxy promotion a proto by měl zůstat v Roxy. Myslím si, že tak jako Elektru zapůjčilo se svolením do Brna či Mixer do Radosti FX, tak to mělo být i s Free Mondays v Abatonu. FM v Roxy nikdy nekončily a je to teď taková trosku schizofrenní situace. Na oboje FM chodí určitá skupina lidí a teď je otázka, jak tenhle vztah může fungovat do budoucna. My máme určitě lepší výchozí podmínky, protože jsme v centru. Uznávám, že v podstatě nevím, jak s tímhle problémem naložit a viděl bych to spíše na osobní schůzku.

Myslím, že ses i zmiňoval o spolupráci s ochrankou klubu… Zůstane stejná na níž jsme zvyklí?

Samozřejmě zůstane ta, na kterou jste zvyklí. Pokud nebude nevyhovovat návštěvníkům nebo vedení klubu, tak jak by měla, nastoupíme k opatření změn. Případně k formám užší spolupráce, pravidelným schůzkám či školení.

Uvažujete nějaká nová pravidla před vchodem do klubu? Myslím na ulici…

Tam by to mělo začít fungovat jako v Anglii, totiž tak, že se nebude vytvářet obrovský špunt na dveřích, ale bude se stát fronta a podobně. K tomu budou sloužit zábrany a speciálně vytvořené koridory.

Budeme-li mluvit o dramaturgii klubu, plánujete zachování kinematografie a příbuzných odvětví?

Vymysleli jsme koncept Kinokavárna 3000 uvádí Light camera revolution, což je vlastně koncept propojení hudebního a filmového umění. V prostoru chilloutu probíhají filmová představení s autentickým zvukem a paralelně s tím jde do hlavního sálu obraz, kde k němu hrají DJové. Tenhle projekt se může zdát někomu méně atraktivní než dřívější rezidentní noci, ale každopádně my plánujeme vše ještě zpestřit Třeba VJingem na širší umělecké platformě. To znamená, že se do budoucna dostaneme k tomu, že v klubu bude přítomno více VJs a budou se konat takzvané VJ battles - VJské "bitvy". Nebudou to vysloveně připravené videoprojekce, ale tihle kluci a holky si s tím budou hrát přímo na místě. Myslím, že by to mohlo být pro návštěvníky určitě zajímavé.

Dobrá. Pojďme do závěru. Pochopil-li jsem správně, jsi nyní provozní ředitel. Co to znamená a kdo další se bude pohybovat kolem tebe? Kdo se stará o PR?

Provozní ředitel má na starosti fungování celého klubu. Za ta léta se ukázalo, že jeden člověk nemůže mít na starost provoz a zároveň finance. Proto se finančním ředitelem stal můj kolega Marek Lakomý. Pokud jde o mě, mám na starost koordinaci všech lidí v prostoru, vyhodnocování jejich práce. Když budu konkrétní, jde o provoz, PR, dramaturgie, technika. Znáš prostě každý kout a máš určitou svoji vizi, jak by to mělo vypadat – jsi tak trochu hlídacím psem a zároveň reprezentuješ klub směrem k veřejnosti. Té práce je prostě dost. Na pozici PR asistenta Pavel Poncar a momentálním šéfem PR oddělení je Michal Walterstein. Oba mají velký potenciál a to mě moc těší!

Perfektní. Dane, přeji ti hodně štěstí, děkuji za rozhovor a na Zenu určitě na shledanou!

foto: Dancer

 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016