Recenze: Mr. Oizo – Moustache (Half A Scissor)

Quentin, tedy pan Oizo, vydával desky ještě mnohem dřív, než se zrodil žlutý plyšák Flat Eric a věřte, že jeho dva první singly #1 a M-Seq byly mnohem přístupnější než jeho tvorba několika posledních let. Jeho ranné práce již vykazovaly jistou bláznivost a nespoutanost, přesto šlo o klasický a ověřený F Com-ácký houseík. Ovšem jeho první album Analog Worms Attack už bylo úplně o něčem jiném. Mimo pecky Flat Beat, která byla na albu pouze jako bonusový track na konci, obsahovalo tohle CD pouze jeden další singl a to Last Night A DJ Killed My Dog. Přiznám se, že z ostatního materiálu na albu bych další singl asi vyrobit nedokázal.

Po útočících analogových červech uplynulo šest let a Mr. Oizo ještě více propadl temnotám hlubokého vesmíru. Jak jinak si vysvětlit jeho novou desku Moustache, která sice obsahuje tolik oblíbený house, techno nebo breakbeat, ale v tak těžké a nestravitelné formě, že pocuchá nervy nejednomu z vás. A to věřím, že máte silné žaludky.

Polovina tracků z tohoto prazvláštního CDčka dosahuje stěží dvou minut délky a to je možná jedna z mála pozitivních věcí, které tu mohu najít. Faktem je, že se tu stále něco děje. Neustále zvraty v rytmu a dejme tomu melodiích vás nenechají v klidu a bedlivě budete poslouchat, co se stane dál. Otázkou ovšem zůstává, jestli tuhle desku budete chtít takhle bedlivě poslouchat více než jednou. Hned úvodní skladba Nazis vás vtáhne do světa, kde žlutý plyšák dávno zemřel. Jestli ho v současnosti nahradila nějaká příšera z bažin se v bookletu téhle desky neuvádí. Přiznám se, že v hodně skladbách mě zaujal rozvíjející se motiv v úvodu, ten byl však většinou pohřben, například zběsilostmi jako v tracku Cpu, kdy nevíte, jestli je to schválně, anebo vám přeskakuje CDčko.

Daleko lepšími mi na tomto albu přijdou breakbeatové skladby (The End, A Nun). Ty většinou Quentin nechal bez nějakých větších obscénností. V některých skladbách (Berleef, Scum Hotel), vás spíš napadne, že Quentin ladil rádio než že by regulérně skládal muziku. V několika málo případech se dočkáte i poměrně příjemných houseových skladeb (I Was A Straw And I Was Anxious, Stunt), ale většinou tu najdete tracky, které se normálně budou jen tvářit a nakonec do nich Oizo napasuje smršť beatů a scratchů, celé to pak usekne a vzápětí začne úplně něčím jiným, byť půjde stále o jeden a ten samý track (Drop Urge Need Elle). Občas se i ve zběsilosti najde krása a tak skladba Vagiclean má u mě plus, protože mi hodně připomíná jednu z mnoha hudebních poloh Apexe Twina, kterého hodně obdivuji a Mr. Oizo se touto skladbou k němu poměrně zdárně přiblížil.

Možná tahle deska může v někom vyvolat pocit, že jde o revoluční experiment, ale za mě říkám: ani náhodou. Experiment může být dobrý a špatný a Mr. Oizo experimentovat tak, až z toho vzešel paskvil obsahující všechno možné bez ladu a skladbu, bez hlavy a paty. Sám jsem zvědav, kolik z této desky vyjde singlů. Myslím, že prvním a posledním je právě Stunt, který vyšel ještě před samotným vydání tohoto alba. I když mám experimenty rád, tak tahle deska rozhodně není povedená.

HodnocenĂ­: 30%

Mr. Oizo – Moustache (Half A Scissor) (promo version)
formát: CD
ÄŤas: 39:46

label: F Communications

kat.ÄŤ.: F 230 CD

info: www.mroizo.com, www.fcom.fr

Tracklist:

01. Nazis
02. The End
03. Moustache
04. A Nun
05. (e)
06. I Was A Straw And I Was Anxious
07. Berleef
08. Cpu
09. Nurse Bob
10. Half A Scissor
11. (ee)
12. Stunt
13. Scum Hotel
14. Drop Urge Need Elle
15. 1$44
16. Vagiclean