RED BULL SOUNDCLASH 2011 

V hlavních rolích budou především příznivci účastníků souboje. Nad jejich hlavami bude viset deciloměr, který na pokyn moderátora večera Tomáše Hanáka změří řev fanoušků Davida Kollera a NightWork a s naprostou přesností určí, kdo má větší podporu.

Kapely se utkají v několika kolech, která prokáží, jak dobří jsou muzikanti a jaký přehled mají o svém soupeři.

Vítěz může být jen jeden. „Do souboje s Nightwork dám všechno, ale tajně doufám, že na plameny nedojde. Leckdo si totiž myslí, že oheň na mém těle v klipu k písni Ty a já byl vytvořen na počítači, ale já při jeho natáčení skutečně hořel - a to celkem sedmkrát,“ slibuje David Koller.

Zápas s matadorem české rockové scény nepodceňuje ani parta kolem Františka Soukupa, Kuby Prachaře a Vojty Dyka. Pro vítězství prý udělají maximum. „Vsadil bych všechno, což dopodučuji i našim fanouškům. A pro jejich větší pocit dobře investovaných peněz mohu prozradit, že my máme s Davidem Kollerem společného zvukaře, kterému jsme už v obálce předali nemalý obnos, aby našeho protivníka natolik ztlumil, takže vítězství nás nemůže minout,“ prozradil část taktiky Vojta Dyk.

Loni Red Bull Soundclash naprosto ovládli chlapci z Hanspaulky Tata Bojs. Kdo zvítězí letos? Mladoši Nightwork nebo zkušená "jasná páká" David Koller? Jasno bude v pátek 21. října kolem půlnoci.

Co pro vás znamená být zpěvákem roku?

Nejspíš to znamená, že jsem se v životě naučil přece jen trochu zpívat... Ale po pravdě řečeno mě vítězství v této kategorii překvapilo, protože v ní byl posmrtně nominován i Petr Muk - o to víc mě to potěšilo. Nehledě na to, že tahle soška je jasným dokladem toho, že si akademici moji poslední desku Teď a tady přinejmenším jednou pustili. A nejspíš se jim líbila, když pro mě hlasovali. Což mě těší, protože já sám mám ze svého posledního alba dodnes velmi dobrý pocit. Jen mě mrzí, že se mně a Petrovi Kofroňovi, producentovi mé desky a dirigentovi Agon Orchestra, dodnes nepodařilo zrealizovat náš vzájemný hudební souboj. Měl se konat teď na podzim, ale nějak se nám to celé nepodařilo zprodukovat. Tak se alespoň mohu soustředit na muzikantské klání s Nightwork v rámci akce Red Bull SoundClash!

Půjdete do této hudební události roku stejně zapáleně, jako jste hořel ve svém klipu k písni Ty a já, kde vás za bicí soupravou stravují plameny?

Určitě dám do souboje s Nightwork všechno, ale tajně doufám, že na plameny nedojde. Leckdo si totiž myslí, že oheň na mém těle v klipu k písni Ty a já byl vytvořen na počítači, ale já při jeho natáčení skutečně hořel - a to celkem sedmkrát! Pokaždé mě potřeli speciální filmařskou pastou a zapálili - jedná se o jakýsi studenější oheň, který na sobě člověk může nechat bezpečně hořet asi dvacet vteřin, pak je nejlepší lehnout na zem a nechat se uhasit. Vyzkoušel jsem si to na vlastní kůži, akorát když mi měl hořet obličej, tak jsem se nechal zastoupit dublérem, který byl s hlavou v plamenech schopen i bubnovat! Takhle kaskadérský kousek už mě nelákal, ale na druhou stranu si říkám, že kdybych při natáčení tohohle klipu uhořel, to by teprve byla slavná deska!

Vyplatí se vůbec ještě dnes, kdy na tuzemských televizích prakticky chybí hudební pořady, natáčet klipy?

Moc se to pochopitelně nevyplatí. S nápadem na tenhle klip přišel režisér Martin Krejčí, který jinak točí reklamy - vlastně se živím prodejem nápadů. A celé video je v podstatě jeho pohledem na situaci v showbusinessu - člověk na veřejném prostranství může za bicími klidně uhořet a všem je to jedno. Mimochodem polovinu nákladů na tenhle klip, které dosahovaly skoro půl milionů korun, zaplatila produkční společnost Dawson, o druhou polovinu jsem se podělil já s Martinem Krejčím... Tak asi taková je dnes situace v hudebním průmyslu.

Mizerná situace gramofonového průmyslu je důvodem, proč jste si svou poslední desku Teď a tady vydal vlastním nákladem?

To je podle mého jediná cesta do budoucna, jak svobodně tvořit, i když finančně se příliš nevyplácí. Ale pokud hudebník nechce podléhat komerčnímu tlaku gramofirem, nic jiného mu nezbývá. Alespoň já měl jasno ve chvíli, kdy za mnou přišel zaměstnanec jedné vydavatelské společnosti a začal mě přesvědčovat, abych z písně vystřihnul třetí sloku a nahradil ji refrénem, protože pak prý bude skladba vhodnější pro rozhlasové stanice. V ten okamžik jsem věděl, že buď mě čeká spousta hádek, nebo si musím desku vydat sám. A protože se odmítám strefovat do rádiových formátů, tak jsem šel vlastní cestou. Chtěl jsem zkrátka svoji diskografii uzavřít nahrávkou, za kterou bych si plně stál - jsem totiž bytostně přesvědčen, že tohle je nejspíš moje poslední album. Za dva, tři roky už se podle mého žádné desky prodávat nebudou.

Na žádné nové desce tedy v současné době nepracujete?

Ne. V tuhle chvíli se připravuji na souboj Red Bull SoundClash, koncertuji s vlastní kapelou a navíc už skoro tři roky hraji s Jasnou pákou - tehdy jsem zjistil, že mám zase po třiceti letech chuť s Michalem Ambrožem, s nímž jsem tenkrát Jasnou páku zakládal, hrát ten náš podivný postpunk. Dneska je to pochopitelně v úplně jiné sestavě - hlavní zpěvák je Petr Váša, občas si k mikrofonu stoupne Michalova dcera Magdalena, máme tři kytary a šest zpěváků, takže výsledkem je neskutečná energie. A lidem se to nejspíš líbí, protože vystupujeme až dvacetkrát do měsíce. Takže na nedostatek práce si nemohu stěžovat…

Hudbě se po vašem vzoru začal věnovat i váš nejstarší syn Adam - nikdy jste mu to nerozmlouval?

Myslím, že by si to rozmluvit nedal. Dneska občas hraje v mé kapele a taky mi pomáhá s provozem nahrávacího studia - pokud tedy má na tátu čas, protože učinkuje ještě v pěti dalších kapelách. A musím říct, že v dobrých kapelách! V současné době vystupuje s Anetou Langerovou a Janem Budařem, pomáhal s písničkami Debbi, která na letošních Andělech zvítězila v kategorii Skladba roku s písní Touch The Sun, občas to táhne se skupinou Bug’n’Dub, která byla letos nominována v kategorii Ska & reggae, takže o muzikantské příležitosti rozhodně nemá nouzi. Ale musí se hodně ohánět - tak jako každý muzikant, který se chce tímhle druhem umění živit. Ostatně k hudbě vedu i své dva mladší syny - už se pomalu učí na klavír a na kytaru.

V nedávné době jste začal podporovat petici za léčebné využití konopí. Vy jste někdy využil jeho účinků?

Viděl jsem, co dělá konopí s kůží, a byl jsem překvapený, nakolik je to účinná látka! Jsem zastáncem přírodních prostředků, navíc jsem přesvědčen, že v dnešní přechemizované době se v oblasti léčiv jedná především o byznys farmaceutických firem a organizací s nimi finančně provázaných, takže je podle mého dobré podporovat jakoukoliv přírodní léčbu!

Letos na jaře získala při předávání cen Anděl dvě sošky v mimořádných kategoriích Album a Kapela dvacetiletí i vaše bývalá skupina Lucie. Logicky se tedy nabízí otázka - neuvažujete o znovuobnovení této tuzemské hudební legendy?

Ani v nejmenším mi nevadilo, že jsme vyhráli kategorii Album dvacetiletí, protože deska Černý kočky mokrý žáby se nám skutečně povedla! Takže jsem měl z této ceny obrovskou radost, kterou mi kazila jen skutečnost, že slavnostnímu ceremoniálu nebyl přítomen Ivan Král, producent této nahrávky, který žije ve Spojených státech. To on by si totiž z nás všech zasloužil tuhle sošku nejvíc. Zkoušeli jsme tenkrát v rockovém klubu Bunkr a Ivan nám z Ameriky každý den psal, ať mu pošleme další a další písničky. Skládali jsme jednu skladbu za druhou a veškeré výsledky posílali za velkou louži, ale on nám neustále odepisoval, že to všechno je málo a ať pošleme další skladby. Nakonec jsme vytvořili tolik materiálu, že jsme z něj postavili i velkou část následující desky Větší než malé množství lásky... Ale co se týká znovuobnovení Lucie, tak na to nedokážu odpovědět. Občas si s klukama zavoláme, někdy se vidíme, ale na comeback Lucie to zatím nevypadá. Michal Dvořák má svůj projekt Vivaldianno, Robert Kodym chystá novou desku Wanastowích Vjecý, P.B. Ch. připravuje sólové album a já mám práce až nad hlavu...

Někdo si z těchto indícií jako Sherlock Holmes sestavil správnou odpověď, jiní dosud tápou. Konec dohadům! Už žádné další nápovědy! Největší hudební klání letošního roku sezve do ringu jednoho z nejlepších tuzemských hitmakerů DAVIDA KOLLERA, kterému se postaví mladá, ale nadmíru úspěšná kapela NIGHTWORK. A už teď lze prozradit, že obě kapely se na bojové střetnutí připravují s pečlivostí armád NATO. Dokonce chystají společné soustředění v bývalé továrně v Doubicích, kde si vzájemně budou koukat pod prsty a zkoumat, jak hrají soupeři. "Pro mě bude velkým zážitkem už samotné hraní s Davidem Kollerem - kde by mě něco takového napadlo, když jsem si v osmi letech doma vidličkami bubnoval do lampičky v rytmu písní z první desky mé oblíbené kapely Lucie!" usmívá se Jakub Prachař, kytarista Nightwork.

A slibuje, že všichni společně budou pochopitelně pilně trénovat i povinné disciplíny - třeba skladbu v aranžmá country music. "Mám radši bluegrass, ale proti country rozhodně nejsem," tvrdí Jakub Prachař. A dodává: "Dokonce si dovolím tvrdit, že bratři Nedvědi mají několik výborných písní - bohužel oděných v nevkusném hávu. To snad o mém vztahu k tomuto žánru vypovídá vše!" Se stejnou hudbou nemá problém ani bývalý člen kapely Lucie; ostatně jeho hit Amerika je přinejmenším folková píseň - a od toho už je ke country jen coby banjem dohodil! David Koller už zkouší i písně kapely Nightwork, ale svůj konkrétní výběr z repertoáru tohoto popového souboru zatím prozradit nechce. I když alespoň naznačuje: "Zatím si nejsem jistý, jestli se při jedné z nich nepřevlékneme za gaye!" I z toho je patrné, že je odhodlaný celou akci pojmout především jako zábavu. I když: "Sranda musí být, ale rozhodně do tohohle hudebního souboje půjdeme naplno. Vždyť původní význam slova concerto znamená souboj!" vášnivě slibuje David Koller za celou svou kapelu.

Se zcela opačným tvrzením přichází naopak Jakub Prachař; jménem celé kapely Nightwork: "Nejsme soutěživá kapela, chceme si to především užít!" To ovšem svorně tvrdily v loňském roce i skupiny Monkey Business a Tata Bojs - a jaké napětí pak vládlo v kubu SaSaZu! "Viděl jsem sestřih z prvního ročníku Red Bull Soundclash a byl jsem nadšen - je to skvělý nápad, nad kterým jsem svého času už taky přemýšlel. Postavit proti sobě dvě kapely, dát jim přesná pravidla a ukažte, co umíte - to nemůže dopadnout špatně!" věří David Koller, jehož slova potvrzuje i Jakub Prachař. "V SaSaZu jsem loni nebyl, ale viděl jsem dost ukázek na internetu - tahle akce slibuje spoustu muziky a ještě víc zábavy.

A kdo vyhraje, není podstatné." Asi to myslí upřímně - i když o vítězi rozhoduje křik, dupot, pískot a potlesk publika, na hlasivky věrného fanklubu kapela Nightwork rozhodně nespoléhá: "Na našich webových stránkách není žádná úpěnlivá prosba k našim fanouškům, aby nás přišli podpořit a dopomohli nám tak k vítězství. Osobně bych dokonce navrhoval, aby každá skupina měla právo na přesnou polovinu vstupenek, čímž by síly byly vyrovnány. Jen zatím úplně přesně nevím, jak by zájemce o lístek u pokladny dosvědčoval, že je příznivce toho kterého hudebního tělesa. I když jedno řešení mě napadá - buď by se mohl prokázat deskou, nebo třeba zazpívat tři hity svých idolů. Ale to by se asi u kasy tvořily příliš dlouhé fronty..."

CO JE RED BULL SOUNDCLASH:

Jeden klub a dvě kapely naproti sobě. Čtyři kola unikátního souboje a diváci uprostřed mezi dvěma pódii rozhodují o vítězi! Dobře známé písničky, jak jste je doposud neslyšeli. Nečekané hudební styly, coververze a zbraň s tváří tajného hosta. Takový koncept zde ještě nebyl. Red Bull Soundclash je ultimátní hudební konverzace.