Be DJ

Philips 530. Tak se jmenuje hlavní aktér celé této kampaně. Konkurence se nebojí, protože si na pomoc přizval ty nejlepší v oboru DJingu. Carl Cox, Cut Killer, Mauro Picotto, Sander Kleinenberg a Chris Liebing. Podpořit tento vskutku originální nápad k nám do Čech přijeli Mauro Picotto a Chris Liebing.

Z pořadatelského hlediska se o celou party postarala agentura JPA, která má po letošním Creamfields hodně co napravovat. Jak se jí to povedlo? Měl jsem obavy z prostoru jménem Abaton, které bylo nevhodné pro větší produkce především díky horšímu zvučení, málo prostoru pro cokoli (tanec nebo např. dekorace). Byl jsem mile překvapen především dekoracemi, osvětlením prostor a zvukem, jehož kvality jsem se obával. Zaskočen jsem byl poněkud množstvím lidí, které se neustále zvětšovalo. Tomu jsem příliš neporozuměl. Hodně zklamaných lidí jsem potkal odcházejících s faktem, že si nekoupili lístek v předprodeji, protože na místě již k dispozici lístky nebyly s tím, že je vyprodáno. (pozn. lístky ještě byly samozřejmě za horentní sumy na příjezdové cestě nebo u security u vstupu) Jaká je tedy kapacita takového prostoru jako je Abaton? A jaký počet lístků byl prodán v předprodeji a na místě? Já se nedopočítal. Ale zpět k party samotné.

Ve sklepě se nacházel VIP Room, kde se o hudební produkci postaralo několik velmi zajímavých a známých postav české scény. Tady bych vyzdvihl Kaisersozeho, který si tu zabrousil do svého druhého "já" Aleph a "dýpoval, klikoval a katoval" a ostravskou talentovanou Djane E-lite, která nad ránem s velikým citem bavila osazenstvo již pro všechny otevřeného prostoru. V suterénu, dá-li se tak tento prostor pojmenovat, se hrál nalomený beat. Zastihl jsem breakbeatového krále českých luhů a hájů Kaplicka, který podmanivě určoval, kterou ruku si mám zlomit první a kdy přijde na řadu vykloubení kolena a vůbec… chtěl jsem zůstat celý a tak jsem stoupal za duněním. :o) V mezipatře se nacházel bar, posezení a projekce, která přenášela dění z BE DJ Room a samozřejmě i párek reprobeden, to aby nebylo obrazu bez zvuku samotnému smutno. Tančilo se zde, potkávalo, promlouvalo a vůbec to byl opravdový dopravní uzel. Každým schůdkem mě pohlcovalo bassové vlnění. Na schodech ještě nikdo nepolehával ani neposedával a tak se dalo pohybovat bez jakýchkoli komplikací. Michael Burian to celé řídil. A řídil to na jedničku. Zaplněná BE DJ Room reagovala výborně. Zvukem jsem byl okouzlen. Nebyl ani zbytečně nahlas a nebyl ani příliš potichu. Byl čistý a odnikud mě nerušil jakýkoli odraz či zpitvořené echo. Oči jsem nemohl sundat z pódia, které bylo originální, ale dalo mi hned vědět, kdo že je vlastně patronem celé party. Dekorace byly jednoduché a krásné. Dva obří gramofony ze zelených neonových trubic. Super nápad. Na nich byly umístěny plazmové obrazovky, které ostatně byly kromě Break Sounds room všude. Nad Djem byl světelný kruh, ve kterém se odehrávala projekce ať už live přímo z party nebo z představ Vjs, kteří sídlili na balkóně. Horko zatím nebylo.

Úderem půlnoci se představily hned dvě zahraniční akvizice. Mauro Picotto na BE DJ a Fake Sam Brak Sounds Room. Začnu nejdříve s Britem Fake Samem, který se pustil vší silou do technicky velmi náročného breakbeatu. Někdo namítne, že to není těžké míchat, ale já na to odpovím, že to, jak míchal tenhle Brit těžké být musí. Spousta scratchí a cutů. Velmi čistá práce s cross-faderem. Bylo to jeho premiérové vystoupení u nás a myslím, že nebylo zcela určitě ani derniérou.

Mauro Picotto, Ital, kterého vynášejí chvalozpěvy skoro až do nebe mezitím určoval dění na hlavní scéně. Jak on sám říká, není ani techno ani trance ani houseový DJ. Kdo je tedy Mauro Picotto? Na Creamfields mě jeho spíše do trance laděný set příliš neuspokojil, ale tam to bylo jiné. Zlobil zvuk a dýchat se ve stanu nedalo. Úsudek je tak často zkreslený. V Abatonu panovaly ideální podmínky. Mauro Picotto mě ovšem opět nepřesvědčil. Na jednom fóru mi slovenský HU připomněl, že nemám hledat v technu filozofii. Asi má pravdu. U Picotta jsem nenašel ani myšlenku. Dlouhé předlouhé mixy, ve kterých se často ztratil nejeden clubber při čekání na vytoužený nástup beatů, melodie, čehokoli. To bylo největším specifikem jeho vystoupení. Poslední kapkou kalichu hořkosti mého poznání byla snad už jen až přílišná teatrálnost, kterou Mauro bezesporu ovládá na jedničku. Kroutit jedním "čudlíkem" a přitom se naklepávat a tokat jako páv, to je opravdu těžké. Clubbeři juchali. Výsledku tedy bylo dosaženo a mělo by být vlastně jedno jak.

Lucca je v současné době exportním artiklem této země číslo jedna, alespoň co se týče Djingu. Během posledního roku se vyšvihla s naprostou elegancí z pozice pravidelně kritizované do pozice samozřejmě chválené. Lucca se díky své píli, trpělivosti a taktéž díky dovednostem jejího manažera Pavla Tesaře dostala velmi daleko. A přeci to stále jde ještě dál. Při popisování jejích vystoupení poslední doby narážím na nedostatečnou slovní zásobu. Stejné pocity mám už jen u Agenta, u kterého to povětšinou zfouknu slovem "standard". Ano i u Luccy mě nenapadá nic jiného, než že Lucca zahrála svůj standard, který je na vysoké úrovni.

Chris Liebing vydal album s názvem Evolution (pozn. recenzi chybí jen ozvučit a vychytat pár much a máte jí na stole), které je zajímavé a i trochu retrospektivní. Na Liebingovo vystoupení jsem se těšil. Liebing je neuvěřitelně charismatický chlapík, který si vás podmaní jedním pohledem. Liebing byl nekompromisní, tvrdý, rovný a diktující. A přesto se stále smál a hecoval. To bylo trochu jiné hecování, než co předvedl Ital Picotto. Agresivní a brutálně krátké a přesné mixy, u kterých stihl tento Němec rozdávat úsměvy. Připadá vám to povědomé? RUSH! Ano, stejné vystupování má i tento borec. Detailem je už jen to, že Rushova manažerka je Tina Schrőder, partnerka Chrise Liebinga. :)

BE DJ Room byla narvaná až k prasknutí a nedalo se hýbat, dýchat a jakékoli cestování bylo jen pro silné nátury. Plné bylo i mezipatro. Plno bylo v ex-VIP prostoru. Trochu hůř na tom byla zlámaná stage, kde se již po výborném breakbeatu v podání Fake Sama předvedla čerstvá maminka Babe LN, IM Cyber a vždy usměvavý Inspiral X62. K těmto třem není třeba žádný komentář přeci!

Nestihl jsem vítěze soutěže BE DJ Wegu, což mě mrzí, ale doufám, že budu příležitost ještě mít. Nestihl jsem Pietra, ale tady mě zarazily stížnosti, že přepálil a že to vůbec nebylo na tu hodinu, ve které hrál dobré. Nevím, nemohu sloužit stejně jako u Sub.D.Vision. V čase Kaisersozeho krutovlády na MAIN BE DJ Room jsem již cestoval podzemními tunely pod Prahou.

JPA nakonec pořadatelství zvládla dobře. Dobře se postavili i k nepopulárnímu kroku uzavření prostor a dejme tomu dodržení nějaké kapacity, i když se můžeme ptát, zda-li to bylo včas a proč security prodávala na vlastní triko. Dekorace byly originální a hezké. Plasmové obrazovky byly luxusním a velmi příjemným a užitečným oživením prostor. Zvuk byl nad očekávání dobrý. Snad jen ten vzduch se chvílemi nedal dýchat a horko bylo na hlavní scéně veliké, ale takový je už Abaton.