Report z akce Trentemoller @ Roxy od Miky Rizka

Samotný program čtvrtečního večera nebyl nijak rozsáhlý. Otevření klubu na sedmou hodinu a předskokani First Hate z Kodaně. Bohužel jsem tuto temnou ambientní kapelu nestihl. :( Při příchodu jsem se šel podívat klasicky na balkón, který byl zaplněn netrpělivě čekajícími návštěvníky. To samé by se dalo říct o parketu. Cestou přes šatnu a bar jsem se vrátil zpět na balkón, odkud jsem pozoroval začátek show Trentemollerovy kapely. Scéna byla ponořena do tmy a Marie Fisker začala hrát na kytaru "Still on Fire". S každým úderem do kytary se zpoza její postavy rozsvítilo světlo.



V tom se už ve tmě připravil zbytek kapely a doplnil Marii. Začátek byl energický a publikum to ocenilo hlasitou odezvou. Kapela dále pokračovala na temném pódiu, kde vynikaly siluety jednotlivých muzikantů. Pokračovali v elektroničtějším stylu, kdy si spíše Anders hrál s klávesami a mašinkami, kterými dokázal rozsekat úžasné zvuky, jež byly doplněny živými nástroji. Chvílemi mi to připomínalo nádech The Cure s Depeche Mode dohromady.



Po půlhodině temného představení si jeden ze členů sundal kytaru a spolu s Andersem rozjeli přes syntezátory energický pronikavý zvuk, který doprovázel odtemnění pódia spolu s výsunem velkých lampiónů. Ty byly vyplněny něčím, co připomínalo vrtule, které se točily a blikaly do rytmu. Celá tato scénografie  doplnila výborně rozjetou atmosféru. Pokračovalo se ve velkém stylu a skladba "Vamp" z prvního alba byla vygradována do samplu Daft Punk.



Opravdu se mi jejich improvizace líbila, zvláště když se Anders odpoutal od kláves a v těch více indie-rockovějších věcech si stoupl před bubeníka a do jeho rytmu mu ještě navíc třískal do činelu. Také Marie Fisker nabídla svůj hlas a zdárně vyzpívávala vysoké tóny. Nevím, zda to byla chyba zvukaře, ale některé její pasáže nebylo vůbec slyšet.



Oproti předešlé akci zde, kde zvuk vůbec nevynikl, Trentemollerovy živé nástroje  zněly o něco lépe, ale to bylo spíše díky kytarovým kombům. Musím uznat, že jsem nevěděl, co mám od tohoto večera čekat, ale osobně mě muzikanti příjemně překvapili svým energickým představením, improvizací a vlastně i celkovým dekorativním doplňkem...

Miky Rizek

foto: Petr Klapper