Report z Trancefusion – Ocean Of Love od Čéši

Ještě že jsem si nastavil budíka... Dávat si oraz v peřinách před mejdanem, je někdy dost ošemetná věc. Člověku se může lehce stát, že usne a nevyleze z postele. Rozespalý jsem naběhl do skříně, hodil na sebe nějaké nesmysly a vyrazil vstříc Holešovickému výstavišti. Bylo přesně deset hodin a pět minut a před branami se již nacházely početné skupinky těšící se na dnešní mejdan. Davy postupně plynuly dál a já jsem byl rád, protože jsem konečně viděl i v tuto dobu hodně lidí. Lidí, kteří se přišli bavit, přišli si to užít, přišli si zatančit a o to jde promotérům především. O radost z lidí a o povedený mejdan, který jim nachystali...

Odložil jsem si věci do šatny, vybral si jeden z mnoha stánků s žetony a byl vybaven pro celou noc. Moc dlouho jsem se nerozmýšlel a zamíříl si to rovnou na hlavní stage. V tento moment tam byl už slušný taneční dav a příjemné teplo. Stíhl jsem dokonce pár minut DJe Omnia a ano, nebylo to zlé... Celou hlavní stage zdobily velké panely z LED diod jako projekce a velký světelný oblouk, ve kterém bylo zavěšeno srdce - srdce, jež se stalo symbolem této TF. Jelikož bylo zatím dost brzy a já se zde nacházel úplně sám, (kdo by se se mnou táhnul na trance, že?) obcházel jsem si všechna místa a zákoutí. Na druhém pódiu bylo prozatím dost chladno a otočné pódium mi evokovalo párty kdysi dávno v Brně v pavilonu Z s Carlem Coxem. Jenomže tady to lidé moc nepodpořili a stáli převážně jen v jednom místě a za celou noc se to příliš nezměnilo...

Velmi se mi zamlouvala koncepce zákazu kouření v celém prostoru jen s jedním vyhrazeným místem pro tuto činnost. Nejen, že se vám daleko lépe dýchá, ale nevznikají tím ani žádné konflikty z důvodu, že vám někdo fouká pod nos nebo, že vás popálí... Byl jsem zpět před hlavním pódiem a užíval si dokonalé houslové intro. Live! Po něm se za přehrávače postavil Orjan Nilsen. Tenhle chlapík ze severu, stejně stár jako já, byl pro mě prvním velkým a pozitivním překvapením. Moc hezký set a živelnost - se kterou ho podal - za tu by se nemusel stydět nikdo. Vybíhání před dav, hecování, úsměvy - to se prostě vidí jen na trance akcích a ne, že by to nebylo efektivní. Každý styl má své a každý DJ to prodává jinak... Každopádně tomuhle chlapíkovi nemám co vytknout. V dobu, ve kterou hrál, si to dával slušně a lidé mu to dávali zpět ve dvakrát takovém měřítku...

Po tomto skvělém setu se na hlavním pódiu objevila dvojice žen s jejich live vystoupením. Julie Thompson + Sarah Howells, které předváděly, jak náročné je, když vyjdete před takový dav a musíte zpívat... V některých momentech mi jejich zpěv dost silně tahal uši, ale alespoň bylo slyšet, že to neflákají a opravdu zpívají živě. Mám na Trancefusion velmi rád tuto různorodost - pokaždé se tu děje něco, co vás obohatí a ukáže vám nové rozměry hudby, ale i přes tohle - já raději tančím, tudíž jsem se odebral pryč a potuloval se všude po Průmyslovém Paláci, sem tam jsem potkal nějaké známé a snažil se s nimi prohodit pár slov...

Na hlavní scénu však již dorazilo pro mnohé to největší lákadlo, kterého se zde mohli dočkat. Pan ATB! Měl jsem tu možnost slyšet ho už několikrát s tím, že na poslední TF zahrál celkem svižný set. Tentokrát se mi to však příliš nelíbilo, ale v davu o několika tisících lidech by bylo bláhové si myslet, že se vše bude zamlouvat všem. ATB v průběhu setu prostě dával od všeho trochu, protože jedině on zahraje rockové pecky v trance remixech nebo pro mě tak disco znějící "In My Mind In My Head" a následně něco tak nádherného, jako je "Sky And Sand" od Paula Kalkbrennera... Naštěstí pro tyto případy jsou přeci ostatní pódia a já tudíž nebudu lamentovat nad jeho zvedačkami rukou a líbivé hraní pro ty, jež ho znají z rádia. V klidu a pohodlně jsem se přesunul na druhou stage, kde se mi dostalo mnohem kvalitnějšího soundu a já se tak mohl hezky v poklidu připravit na svého favorita číslo jedna pro tento večer. Prozatím mi tu tempo udával John O´Callaghan a ano - toto bylo také to, co mě rozhýbalo. Zahrál opravdu několik skvělých věcí a moc se mi líbill například track "Stresstest", který má silný taneční potenciál. John mi také připravil příjemný warm-up před Simonem, který je mým trance favoritem od prvního okamžiku, co jsem ho měl kdysi možnost slyšet na konkurenční akci Transmission. Od té doby, pokaždé, když tu hrál, mě nikdy nezklamal. A nyní? Nyní si opět vyspoužil první příčku!

Simon Patterson na pódiu s názvem Hell stage všem ukázal, co je to procházet se techtrance peklem. Ani vteřina zaváhání, chvilky, které nám dal na vydechnutí, vzápětí střídaly nekonečně dlouhé minuty dunícího beatu a nekompromisního zvuku. Z reprobeden se rval ven takový rachot, že i s ucpávkami uší jsem měl co dělat, abych to ustál. Možná to bylo chvílemi přebuzené, ale lidem to ani příliš nevadilo. Tančili jsme jak utržení ze řetězu, ba co víc, ještě se tím řetězem oháněli... Nedalo se dělat nic jiného, než zhluboka dýchat a snažit se zůstat při vědomí. Taneční smršť byla neúprosná. Simon je prostě bůh... Pro mě rozhodně! Čekal jsem, co se bude dít na Hell stage po něm a prý by to měli být nějací týpci, co hrají hard style, ale jako pardon?! Organ Donors předvedli takový šílený electro house střižený s dubstepem, že jsem to vlastně ani nepochopil. To se mi vážně nelíbilo a tak jsem raději zmizel mrknutím oka na hlavní stage, kde již nějakou tu minutu hrál DJ Shogun.



O tomhle chlápkovi jsem nikdy neměl ani potuchy - vždyť těch DJs je tolik, to se nedá vše předem vysledovat. Po akci jsem si zjistil, že v roce 2012 byl 68. v pořadí DJ TOP 100, což není asi tak zlé, ale v podstatě v dnešní době vlastně nepodstatné. Pro mě to bylo ale druhé velké a pozitivní překvapení na této akci. Zahrál jedním slovem famózně! Jeho set byl jako pořádný boj s tanečními kreacemi a já se opět k ránu dostával do své tradiční taneční rozjetosti. Celé bych to označil jako jeden velký taneční výlet do trance světa a rozhodně jsem v tom nezůstal sám... No a na závěr? Menno de Jong, ano ten ze země, odkud pochází tolik slavných trance DJs. No a divíte se? Vždyť jak už kdysi do rádia živě prohlásil jeden z nich: "Počasí je u nás na hov.o, tak děláme muziku, která nás rozveselí." No a k tomu není co dodat. Hala už byla poloprázdná a místa tolik, že jste se nemuseli bát dělat otočky a usmívat se na všechny kolem, i na ty, jež vás vlastně ani nevidí... Menno de Jong byl to pravé na odchod - unavil poslední zbytky partypeople a svým setem velmi důstojně uzavřel tuto TF. Musím to nějak shrnout závěrem, takže zhodnocení ve faktech.



Hlavní stage - krásná, velká, tak jak bývá zvykem. Novinka v podobě přesunutého pódia a krásných tanečnic - ty tu nikdy chybět nebudou. Velké srdce, jež tuto noc inspirovalo spoustu lidí k tomu, aby si projevili více než oceán lásky. Záchody? Totálka fuj, ale za to můžete vy, lidi. Uklízecí čety působily příjemným dojmem. Trošku pomalejší barmani, i když žetonový systém by tohle měl právě odbourat. Hell stage měla chvílemi přebuzený zvuk - hučelo mi v hlavě ještě celou neděli. Zajímavá dekorace v podobě draků sršících mlhu do lidí. Otočné pódium bylo velmi příjemnou změnou, bohužel nevyužité díky lidem shlukujících se na jednom místě u vstupu. Ceny v pohodě a místa k sezení a k zábavě naplno využitá. Já si to prostě na TF vždy užiju... Vím, že tu budu mít několik DJs, jež mě unaví a já tak ráno vždy odejdu spokojený. Co se návštěvnosti týče, myslím si, že byla celkem slušná. Oproti Decadance - Night of Heroes mnohonásobně vyšší! Hezké jaro všem a mějte se rádi...

čéša

video: ronny

Autor se zřekl svého honoráře za tento článek ve prospěch Klubu nemocných cystickou fibrózou, o.s. Přispět můžete i vy - více informací zde.