Report z Rock for People od Sody

Den první

Po nultém dni festivalu, kdy byl areál částečně pod vodou, se počasí umoudřilo, vysvitlo slunce a panovaly tropické teploty - zkrátka počasí jako stvořené pro letní festival. Po příjezdu do Festivalparku jsme vyrazili okouknout areál. Jak už bývá zvykem, nacházel se zde veliký výběr jídla a pití za přijatelné ceny. Nechyběly zde stánky s oblečením a dalšími maličkostmi. Ve dvoupatrové T–Mobile Zoně jste si mohli vyzkoušet různé hry, zasoutěžit si o věcné ceny nebo si dobít mobil. Jediné, co jsem trochu postrádal, byly nějaké adrenalinové sporty, které bývají součástí každého festivalu. Je ale pravda, že jsem byl na hudebním festivalu a na jiné věci než muziku většinou nezbývá čas...

První jméno, kvůli kterému jsme na RfP vyrazili, byl Example. Ten si s sebou přivezl kapelu plnou skvělých hudebníků. Celý koncert jsem nestíhal, jak oni střídali kytary za mixážní pult nebo klávesy... Jedna skladba byla více kytarová, pak zase trochu dubstepová nebo v žánru trance. Hudební styly se měnily i několikrát během skladby, atmosféra byla strhující, všichni měli ruce nad hlavami a uživali si koncert do sytosti. I nám se koncert líbil, nechyběla mu ta správná energie a štáva. Example odehrál snad všechny své hity a že jich má... Kickstart, Changed The Way, You Kiss Me, Midnight Run, Stay Awake, Watch The Sun Come Up a další a další. Krátce po jeho koncertu měli na pódiu T-Mobile vystoupit legendární The Prodigy. Ti nás ovšem z blíže nezjištěných důvodů nechali čekat dlouhých 40 minut. Čekání bylo dlouhé, ale vynahradili nám ho show, která následovala...

Od prvních tónů lidi řádili a skákali jako zběsilí. Já měl to štěstí vidět Prodigy na RfP už před dvěma lety, ale to jsem měl z jejich koncertu rozporuplný zážitek. Nyní se mně zdálo, že do toho dávali víc než minule. Jen jeden z frontmanů Keith Flint odzpíval jedinou skladbu "Firestarter", jinak tam byl po zbytek koncertu jenom tak na oko, protože o zbytek skladeb se postaral sám Maxim Reality. Jak se blížila půlka vystoupení, tak prostor čím dál tím více řídnul a řídnul... Ani my jsme to nevydrželi až do konce a podle množství návštěvníků, kteří místo koncertu trávili čas jinde v areálu, bylo při letošním vystoupení  o poznání méně fanoušků než minule...

Den druhý

V tento den jsme nikam nespěchali, protože nás zajímal až koncert Orbital, který měl začít až před půl desátou... Při příjezdu do Hradce Králové oblohu osvětlovaly blesky snad ze všech stran. Bohužel to nejhorší nás teprve čekalo. Před Festivalparkem už byly na silnici spadané větve, foukal silný vítr a k tomu silně pršelo. Do areálu nepouštěli ani auta, ani návštěvníky, vypadl proud a všude panoval zmatek. Návštěvníci s batohy na zádech hromadně opouštěli areál a vypadalo to, že vše skončilo. Tomu jsme nechtěli věřit a vyčkávali jsme v autě. Nakonec krátce před jedenáctou hodinou začali opět návštěvníky pouštět do areálu. První pohled byl strašný... Velké pivní stany byly rozlámány jako třísky a vypadalo to tu jako po válce. V areálu nic moc nefungovalo a lidi chtěli po tom všem pít a jíst, takže opět nastal trochu zmatek.

Nás, stejně jako většinu návštěvníků, především zajímalo, jak to bude s vystoupením Skrillexe. Jeho čas se neúprosně blížil a na pódiu se spíše uklízelo, než že by se něco připravovalo. Jediné pódium, které teď fungovalo, byla Evropa 2 stage, na které hrál rádoby DJ Pavel Cejnar. Ten pouštěl jednu sra... za druhou, jako by vysílal v rádiu. Nic horšího jsem už dlouho neslyšel, připadal jsem si jako na nějaké vesnické diskotéce. Pavel nás zabíjel i ohranými hláškami jako: "Všichni ruce nad hlavu!" a podobně. Nejhorší ale bylo, když začal zpívat: "Hasiči co jste dělali...", to jsem šel do kolen! Naše nálada byla na bodu mrazu, netrpělivě jsme očekávali vystoupení Skrillexe a místo toho jsme byli nuceni poslouchat tohle?!

Naštěstí krátce nato opět vypadl proud a z dálky jsme slyšeli nějaký silný beat... Źe by ještě hrálo další pódium? Velký dav lidí se hrnul za zvukem, který vycházel z velkého hangáru YouTube stage. Už z dálky byl slyšet dubstep. Že by to byl Skrillex? Ten měl ale přece hrát na hlavním pódiu... Byl to on! Sám velký elektronický mág, držitel 3 cen Grammy. Hangár byl zaplněn k prasknutí a atmosféra neskutečná. Skrillex mixoval různé styly jako dubstep, trance a D´n´B, jeho set byl tedy pestrý a plný jeho tracků nebo známých remixů. S jakou razancí mixoval, to nemělo obdoby! Prostě skvěle rozjetá párty se skvělou atmosférou. Na jeho set budu ještě dlouho vzpomínat a lituji jen lidi, kteří o jeho mix přišli, protože se o něm nedozvěděli. Nikde totiž nebyla informace o tom, že Skrillex vystoupí na YouTube stage. :( Po konci jeho vystoupení následoval neskutečně dlouhý aplaus, jaký jsem tady na RfP nikdy nazažil. Skvělý zážitek! Bohužel Skrillex se už na pódium nevrátil. Místo něho vystoupil jeden z organizátorů, aby nám objasnil situaci. Poděkoval, že jsme i v těchto podmínkách vydrželi a že program festivalu bude pokračovat podle programu.

Den třetí

Poslední den festivalu nám nabízel nejzajímavější program. Proto jsme nechápali, proč dav lidí čeká na autobus domů a další návštěvníci s batohy opouští areál. Nevěřícně jsme teď kroutili hlavou. Co se zase stalo?! Naštěstí  se nic nedělo, asi jen někomu došly síly nebo peníze. Z dálky jsem slyšel, jak se areálem nesl nenapodobitelný hlas zpěvačky Mette Lindberg z dua The Asteroids Galaxy Tour. Tento podvečerní čas se skvěle hodil pro toto popové duo z Dánska. Na RfP vystoupili v šestičlenné sestavě a předvedli nám, jak zní pop v jiné galaxii. Dalším koncertem, na který jsme se těšili, byl ten od francouzských Irie Révoltés. Před pódiem čekal celkem slušný dav fanoušků. Irie byli připraveni na svůj živák, ale na pódium vystoupil jeden z organizátorů, aby nám oznámil, že kvůli blížící se bouřce bude koncert odložen. Bohužel za pár chvil byl zcela zrušen. Naštvaný dav se teď prchal schovat před bouří, která se blížila. Byl to naprosto stejný scénář jako včera -  blížila se devátá hodina a s ní i bouřka. Ovšem kdo zná počasí v HK, ten ví, že dneska to přišlo z druhé strany, takže by to neměl být takový mazec jako včera. Došlo na naše slova, bouřka nás minula a díky skvělé on-line informovanosti, která chyběla včera, nám organizátoři oznámili, že je vše v pořádku: "V areálu je meteorolog!".

Většina návštěvníků mířila přímo k pódiu T-Mobile, kde by měli hrát Crystal Castles. Ti zatím jen zvučili, ale i to nám zlepšilo náladu, protože to vypadalo, že o jejich koncert nepřijdeme... Celou dobu jsem si říkal, že alespoň ty CC musí vystoupit, ty jsem chtěl moc, moc slyšet. Hurááá -  Crystal Castles začali svůj koncert! Tvrdé elektro plné psychedelie doplněné zpěvem Alice Glass tvořilo dohromady šílený bordel všemožných zvuků. Skladby, které znám, byly, jak je u živých koncertů zvykem, překopány do tanečnějších nebo tvrdších verzí. Někdy to není na škodu, ale v tomto případě jsem si chtěl užít více melencholie a deep nálady, kterou v některých skladbách je. Největším hitem, a pro mě i hřebem festivalu, byla "Not In Love", kterou v originále nazpíval Rob Smith z The Cure.

Po celém těle jsem měl husí kůži! To si myslím, že je bez komentáře... Kdo zažil, ví, kdo ne, má smůlu. Poslední koncert, na který jsme se těšili, byl ten od britských Dreadzone, kteří se na RfP vrátili po dvou letech. Kvůli změně programu začal jejich koncert až před půl třetí ráno. Po třech dnech na festivalu jsme už nohy necítili, ale přeci jen jsme díky skvělému, energickému vystoupení plného tanečních rytmů reggae, balkánu a okořeněného elekronikou vydrželi až do konce. Především za to mohli frontmani Earl 16 a MC Spee, který je velký showman. Rozdával tolik energie, kolik se do nás vešlo. Celý tým Dreadzone je vlastně skvělou partou showmanů a to se vždy odrazí na jejich vystoupení. To letošní bylo výbornou tečkou 18. ročníku Rock for People...

Závěrem bych chtěl poděkovat všem organizátorům, pořadatelské službě, záchranářům, hasičům a security za profesionální přístup. Několikrát to totiž vypadalo, že bude festival zrušen a jen díky těmto lidem mohl bez větších problémů fungovat dál. Děkujeme!

soda

foto: gusman