Report z festivalu Exit 2011 od Koudise

Po týdenním cestování napříč Evropou jsem ve čtvrtek dopoledne dorazil k "Petrovaradin fortress", abych si vyřídil akreditaci. Po dlouhé a náročné cestě jsem byl nemile překvapen ze složitosti a byrokracie akreditačního systému... K tomu na místě zjišťuji, že slíbený fotopass nedostanu a to i přesto, že mám s sebou emailovou korespondenci se slečnou, která mi ji slíbila. Systém je ale asi neomylný a neoblomný a odcházím tedy jen s visačkou "Press". Připadám si asi jako malíř, kterému seberou štětec. S postupem času si ale uvědomuji, jaké to mám vlastně štěstí - konečně si mohu užít akci bez těžkého fotoaparátu na krku. :) Ubytování jsem řešil na poslední chvíli přes www.hostelworld.com, kde jsem si ho zajistil ve 20 km vzdáleném městečku. Při příjezdu se seznamuji s majiteli rodinného domečku Draganem a Oliverou. Ochotně mě vítají s úsměvem na tváři. Vybaluji si zavazadla v pokoji, který sdílím ještě s dalšími pěti lidmi a konečně ulehám na postel a seznamuji se spolubydlícími. V penzionu je všehochuť mladých lidí, kteří si přijeli užít Exit i za daň několika desítek hodin strávených na cestě. Holanďané, Řekové, Angličani, Finové, Slovinci a další. Jsme tady jedna velká rodina. Ubytování sice nemá pět hvězdiček, ale je to rozhodně lepší jak stanové městečko, kde by se ve velmi teplém počasí a s nekončící afterparty moc dobře nespalo. Místní obyvatelé jsou velmi podnikaví a snaží se vydělat na festivalu co nejvíce. Je to pro ně totiž jediné období, kdy si mohou přivydělat na cestovním ruchu. Já jsem měl štěstí a narazil na majitele penzionu, kteří byli féroví! Dragan s manželkou Oliverou se pro dobro věci přesunuli do kuchyně, kde si udělali zázemí a nájemníkům uvolnili zbytek domu.

Na terase diskutujeme o muzice, festivalu, životě a popíjíme vychlazené pivo. Panuje zde vysloveně rodinná atmosféra. Po dni stráveném u Dunaje, kde okusím místní chladivou vodu, jedu s Holanďankami do centra dění vlakem. Nacpaný vlak z Beogradu nás veze svižným tempem na hlavní nádraží a vzduchem se line natěšená atmosféra. Čtyřdenní koncept festivalu naštěstí počítal i s tím, že si tancechtiví posluchači přes den potřebují odpočinout, proto hudební program začínal až od šesté hodiny večer. Skvělé rozhodnutí - hlavně v teplém týdnu, v němž se tento festival uskutečnil. Denní teploty ve stínu šplhaly k hranici 37 stupňů! Na hlavním nádraží vidím skupinku lidí, kteří mávají papírovými cedulemi. Chvilku si připadám jako na letišti a hledám cedulku se svým jménem. Nápisy však hlásají jediné: "Ubytování". Cestou na hrad mi hezké slečny nabízejí tvrdý alkohol, který se na festivalu neprodává, překupníci v ruce drží cigarety, setkávám se i s vychlazenými nápoji, které podnikavci uchovávají ve vaničce s ledem. Přicházím k turniketům, které stíhaly návaly lidí, přičemž plastové pásky byly opatřeny čárovými kódy, což urychlovalo odbavování návštěvníků. Na další pozici jsme se mohli těšit na prohlídku od místní policie. Chlapy prohledávali borci v uniformách a děvčata zas měly na starosti strážnice ve slušivém stejnokroji. Příště bych jen organizátorům doporučil obrátit role. :) Konečně jsme uvnitř a zvědavě si prohlížíme prostory. Nic tak velkého jsem ještě neviděl - je tu hlava na hlavě. Plocha je ctihodně veliká a členitá. Těžko to k něčemu přirovnat - možná tak 10x větší jak náš fesťák Summer Of Love, když se konal ještě na závodišti? Tohle dokázala posoudit jen má chodidla, která za celonoční procházky získala puchýře. Značení na festivalu přitom nebylo dotažené do konce a člověk se tam snadno ztratil...

První den jsem bohužel nenašel ani Dance Arenu a rozhodně jsem nebyl sám. Teprve druhý den jsem ji objevil zhruba 500 metrů za hlavním pódiem bez jakéhokoliv značení, schovanou v malebném údolí. Pochválit ale musím jejich žetonový systém, ke kterému jsem původně nechoval moc velkou důvěru. Žetony zajišťovaly rychlou obsluhu na barech, kde tudíž nevznikaly dlouhé fronty. Mohli jsme si zakoupit festivalovou minci na vodu, energetický drink, pivo a víno. Toalet bylo dostatek a rozmístěné po celém prostoru pevnosti, takže nehrozilo, aby návštěvník musel odbíhat daleko. Ochranka byla standardně označena čísly, jak to na zahraničních festivalech bývá zvykem. Super řešení, které nás chrání před anonymitou a brutalitou špatně zvolené bezpečnostní agentury. Inovativních nápadů na festivalu bylo dostatek a ukázaly se jako nutnost. Jenom tak se dal zvládnout dav lidí, kteří pevnost navštívili. Uchvátily mě semafory v tunelech a oddělená schodiště, která zajišťovala průchodnost a bezpečnost. Ten, kdo měl hlad, si mohl vybrat z nepřeberného množství pochutin. Hotdogy, langoše, vařená kukuřice, sladkosti, pizza, bagety a dokonce i KFC tu mělo své zastoupení. Zvukové a obrazové vybavení bylo na té nejvyšší úrovni. Přitom každé z více jak dvacítky pódií mělo vyladěný a silný zvuk, Main stage se rozpínala do obrovských rozměrů a pódium se tyčilo jak do výšky, tak i do šířky. I ti nejpřednější potřebovali dalekohled, aby rozpoznali svého idola. Naštěstí na každé straně hlavního pódia bylo jedno velké plátno, na které se přenášel obraz pomocí extra silných projektorů. Za samotnými vystupujícími byla ohromná LED stěna. Všude samá světla, na žádném pódiu se nešetřilo. Když jsem konečně druhý den našel Dance Arenu, byl jsem ohromen. Na to, že to byla druhá stage, dala se bezesporu srovnat s těmi největšími pódii, která jsem kdy v ČR viděl. Opět obrovská LED stěna za DJem a na vedlejších obrovských sloupech (kde byly schovány reproduktory) se promítaly vychytané a zábavné projekce spolu se střídající se reklamou.

Co se týče ostatních pódií, tak si mohl každý vybrat dle libosti. Metal, rock, latinské rytmy, místní folklór, drum´n´bass, house, techno, disco. To vše na Exitu! Zábavné místo bylo například Silent Disco, kde každý návštěvník dostal sluchátka a mohl si přepínat mezi dvěmi DJs, kteří pouštěli komerční hity. Při pohledu na dav, který tancuje v naprostém tichu a ještě na jiné písničky, byl velmi humorný. O kousek dál bylo pro změnu 3D Disco, na němž návštěvníci vstoupili do stanu, kde se na horní plochu promítala 3D projekce. Pokud by se tam hrála jiná muzika, nežli ta až příliš komerční, mohlo by to být lepší... První den jsem šel za nosem, který mě přivedl na Main Stage, kde se zrovna připravovali Arcade Fire. Art-rock doplněný řadou nástrojů od kytary až po violu nebyl špatný. Energická show plná nových písní z nového alba "The Suburbs" posluchače bavila. Já jsem se ovšem po půlce koncertu přesunul jinam, abych prozkoumal zákoutí pevnosti. Dalo by se říct, že jsem celou noc jen prochodil a vždy se pouze na pár minut někde zastavil. Muziky bylo hodně a já byl jen jeden. :) Co dřív si vybrat?! Po druhé hodině ranní jsem se dostavil na hlavní stage, kde začali hrát mí čtvrteční favorité – Magnetic Man. Tři dubstepoví velikáni: Skream, Benga a Artwork rozpálili LED projekci na plný výkon a servírovali nám syrové beaty. Dokonce zahráli i moji srdcovou záležitost a tou byla (a stále je) Getting Nowhere, v níž hostuje John Legend. To jsme všichni začali skákat dva metry vysoko a mávat rukama. Po konci koncertu jsem se odebral do penzionu, kde jsem po prohýřené noci spokojeně usnul. Odpolední příjemné probuzení s následnou prohlídkou města uteklo jako voda a opět jsem byl na Exitu s předsevzetím, že dneska opravdu tu Dance Arenu najdu. A taky že našel! :) Zrovna hrál Dimiz příjemný tech-house, který jsem si vsedě vychutnával na horních plošinách s nádherným výhledem na parket. Maya Jane Coles, která převzala otěže po Dimizovi, zrychlila a zabrousila i do tvrdších vod. Po chvilce jsem mrknul na hodinky a vidím, že by na hlavním pódiu zrovna měla začít hrát M.I.A.

Utíkal jsem, co mi nohy stačily - i když jsou pódia téměř vedle sebe, dobrých 10 minut je potřeba na transport. M.I.A. ještě nezačala hrát, ale vše už se schylovalo ke startu. Pódium potemnělo a na obrazovkách se zobrazovalo intro, které je jak ušité pro tuhle multižánrovou krásku. Čas mě ovšem opět tlačil a tak jsem běžel do Dance Areny, kde mají vystoupit ONI! Mluvím o kapele, která ovlivnila elektronickou muziku do takové míry, že ji dostala i do širšího povědomí našich spoluobčanů. Underworld! To kvůli nim jsem jel až do Srbska, abych si je poslechl pod širým nebem. Teď jsem zabral místo u hradeb a říkal si, že jsem celkem dobře vybral a na lukrativní prostor jsem byl v tu chvíli pyšný. Výhled na pódium dobrý a přitom jsem měl kolem sebe dostatek místa. Bohužel se ukázalo, že místo u hradeb nebyl zrovna dobrý nápad. :( Přeplněná arena nedovolila nikomu při koncertu legendy odejít ze zabraného fleku. Dav se rozrůstal a postupně mě utlačoval směrem k hradbám a to včetně "bonusu" - mládenci, kteří to přehnali s pivem, se začali brodit davem k hradbám a vykonávat svojí potřebu jen půl metru ode mě. Co se týče samotného koncertu, tak ten byl fenomenální! I když už to nejsou žádní mladicí, předvedli nám strhující koncert plný starých i nových hitů. Tolik energie jsem ještě během živáku neviděl, Underworld se zkrátka stali hlavní hvězdou letošního Exitu! Chyba byla jen v tom, že vystoupili v Dance Areně a ne třeba na mnohem větším hlavním pódiu, které by si rozhodně zasloužili. Plný dojmů jsem se přesunul na Main Stage, kde se odehrávala afterparty po koncertech. Koncept to byl výborný a v pozdních nočních hodinách jsme se mohli nechat rozbít zlámaným beatem. Zrovna tam hrálo uskupení Digital Soundboy Soundsystem, ve kterém působí například jungle legenda Shy FX nebo MC Youngman & Stamina. Jedno z nejlepších vystoupení festivalu! Výborná spolupráce s publikem, kluci si dělali s davem co se jim zachtělo a publikum poslouchalo! Všichni skákali, vřískali a pařili. Shy FX sázel jeden hit za druhým, aniž by budil dojem, že hraje D´n´B diskotéku a Youngman & Stamina mu skvěle sekundovali a publikum hecovali. Respekt hoši! Nerad jsem se s tímto vystoupením loučil, ale byla na řadě změna účinkujícího. S.P.Y. feat. MC Stamina změnili tempo a hráli v duchu temnějšího zvuku. Slunce začalo vycházet a já jsem se pomalu přesouval k východu. A hurá do postele!

Třetí večer po včerejší zkušenosti z Dance Areny jsem se rozhodl trávit na menších pódiích. Zaujala mě Urban Bug Stage, na níž jsem zaslechl pohodový house plný klikání, praskání a příjemného chvění. Stočil jsem se tedy za zvukem a poslouchal jako jeden z mála duo Damjan Eltech - Feđa Knajdl. Sedl jsem si do udusané a zaprášené trávy a vydržel zde i na další dvojku. Shewby – Fugas se přesunuli do více deep vlny house music a i nadále mě velmi bavili. Zrovna začínala v Areně hrát Groove Armada, kterou jsem ovšem vynechal z důvodu přeplněného prostoru před pódiem. Rozhodnutí jsem ani nelitoval... Minulý rok jsem ji slyšel na festivalu Melt!, nebylo to špatné, ale nemusím ji nutně slyšet znovu. Místo toho jsem zabočil na Happynovisad Stage, která mi byla doposud utajena. Menší stage bez projekce, zato ale vybavena dostatečným množstvím světel, se už příjemně zaplnila. Lidí tak akorát na to, aby atmosféra byla útulná a my návštěvníci se mohli v pohodlí vlnit do rytmu. Zrovna se tu střídal Jam City s Girl Unit. Hodinový set Girl Unit byl přitom to nejlepší, co jsem na Exitu slyšel. Objev roku! Zasněná muzika, dubstep, přechody, nevím co všechno ještě, ale úplně mě to vtáhlo do transu. Celý set jsem protančil v naprosté euforii... S nelibostí jsem pak přijal konec setu a hlasitě zatleskal. Následně jsem se přesunul opět na afterparty na hlavním pódiu, které zrovna patřilo Brookes Brothers, ale zdržel se tu jen na chvilku. Na můj vkus až příliš zlámaná diskoška. Vracím se až na Dannyho Byrda, kterému výborně sekunduje Dynamite MC. Slunce zaplavuje odpadky zpustošenou pevnost - nejvyšší čas jít do postele... Poslední den festivalu jsem nucen oželet a vracím se zpět do naší malebné republiky. Sice přicházím o Portishead, Digitalism, Photeka a další, ale tři dny pod širým nebem je pro mě až moc. Spokojený a unavený se vracím domů s pocitem naplnění a teď už jen všem čtenářům vřele doporučuji Exit navštívit!

text: koudis koudis@techno.cz

foto: Exitfest.org