REPORT

 

Report z Commix od Katky

Nebývá zvykem pořádat akce s větším věhlasem v týdnu, od toho máme pátky a soboty. Ale občas nám to kalendář zařídí i tak, že díky státnímu svátku se i v týdnu najde nějaký ten den volna. A tak se naskytne příležitost k tomu, vyrazit na nějakou akci, která se táhne klidně až do rána. Seskupení, která si říká DNB Fever, se proto rozhodlo přizvat na další, zářijový, díl své drum and bassové noci Culture Shock zvučné jméno – Commix!

 
A že je pondělí nás vůbec nebolí.

Ačkoli je tedy pondělní večer, vyrážím do víru města, jak se tak říká. Asi v půl desáté jsem už na místě, tedy v Chapeau Rouge! Na místě, které mě k sobě moc nevábí, ale když je dobrý line-up, co člověk neobětuje, že? Po schodech scházím do patra s názvem "Dance club", odevzdávám vstupenku a dostávám razítko, které zase nebudu moci dva dny smýt. Jdu se podívat na parket a jsem překvapena, kolik lidí už posedává okolo něj nebo postává v klubu s pivem v ruce. Na to, že je asi teprve deset hodin, je to tedy slušný výkon. A ještě lepší tehdy, když se přihrne velká skupinka lidí oblečených do triček Prague Pub Crawl. A už se tančí o sto šest. A já už se přidávám, protože nám ústecká dvojka Waclosh a Vex (dohromady Wave) pouští pěkné písničky. Výrazná basová linka je samozřejmostí, takže o deep není nouze, ale přihazují i ostřejší věci. Postřehnu dBridgovu Inner Disbelief, Organiser od SpectraSoulácké dvojky, Perezovu I´m Free nebo Dark Days (Alix Perez feat. Foreign Beggars). Ta je výborná, a vůbec celé Dark Days EP je famózní. A já už jenom doufám, že mi nějaký DJ konečně dopřeje i tu věc s nekompromisní basou, Behind Time!

My World.

Než se naději, blíží se jedenáctá a s ní střídání stráží. Wave nám ještě jako tečku za svým setem dopřejí Set It Off (Friction & K-Tee) a už se za mixáky staví ahZ. Ten svůj set rozbíhá velmi velmi pozvolna. Nějaký ten autonomic jsme od něj určitě čekali, takže si libujeme v těch občas klidnějších tónech a často měnících se rytmech. Samozřejmě nesmí chybět Acacia Avenue z dílny Instra:metal, dBridge a Skreama. Následně ahZ přisazuje další skvělé věci a zrychluje tempo. Třeba pomocí nedávno vydaného Sebova tracku s krásným vokálem Never Let You Go. Řada dojde i na frantíka Naibu (Doubts), nebo na další skvělou věc severského Seby s velmi výrazným rytmem a tentokrát s vokálem, který pro mě tak krásný není, Pressure Point. Závěr ještě stačí odlehčit nějakou věcí s chilloutovým nádechem a už jej střídá Koogi. Ten jako první pouští Justified našich dnešních headlinerů Commix a hned za ní známou Murderation (Logistics). Pak trochu přitvrzuje a sází na Jubeiovu produkci (tuším, že Unforgiven). Potěší nás i Underpass (Rockwell), Judgement Day (Calibre) a ještě jednou Inner Disbelief (dBridge). Poté také My World (Mosus & S.P.Y), kterou jsem ve čtvrtek objevila, stačila si jí zamilovat a Koogi hned další den zahrát. Tak jsem mu v duchu posílala velký dík. A ten další o hodinu a půl později i Georgi Levingsovi, polovině partičky Commix, za skvělý set...

O rewindy není nouze.

Commix asi nebylo třeba nikomu ze zúčastněných představovat. Jejich album Call To Mind z roku 2007 udělalo díru do světa drum and bassu, a skladby z něj i na dnešních akcích sklízejí úspěch. Od té doby se ale ledacos změnilo, a s tím i přístup těchto producentů k hudbě. Po bližším zkoumání jejich tvorby, zejména té z posledního roku, je patrné, že přitvrdili. Tak se dalo čekat, že set, který v Chapeau uslyšíme, nebude tak liquid funkový, tak jako jejich debutové album. George Levings tyto (mé) domněnky jenom potvrdil, a tak jsme se zase dočkali dost výrazného rytmu a hutnější hudby. Svůj výstup odstartoval tvorbou z vlastní, commixácké, produkce, ale bohužel jsem si zavčasu nevybavila její název. Následovalo pár méně i více známých věcí: Fade Away (Alix Perez), další věc od SpectraSoul (nejspíš Buried), něco méně známého a první tóny další "komiksárny". Rewind. A ještě jednou pěkně od znova si naše sluchové orgány vychutnávají Belleview v dBridgově mixu, která už hodně brzy vyjde na labelu Metalheadz pod názvem Re:Call To Mind. Krátce nato nám pouští atmosférickou Painted Smile (Commix), také nějakou tu Breakovinu (Crunchy) a dalšího Alixe Pereze (Forsaken Feat. Peven Everett and SpectraSoul). Odpočinout nás zkrátka nenechal, protože následovala Satellite Type (Commix) a hned na to Patience (Jubei). Já vím, už je to docela ohraná věc, ale já z ní ještě pořád omdlévám. Rewind! Tak si vyřváváme hlasivky a startuje od začátku.

Až do rána ne.

Ani se nenadějeme a hodina Georgeova setu je pryč. Ale moc těch známých fláků jsme ještě neslyšeli. A tady je ten největší! Taktéž se dočkává rewindu a také hlasových doprovodů jejích fanoušků, kteří si rádi zapěli "All I Ever", refrén Be True (Commix). Úplný závěr setu už tak nějak vypouštím a žíznivá se pomalu plazím na bar. Po krátkém občerstvení rozebíráme naše dojmy z proběhlých setů a sem tam registrujeme, jaká hudba se k nám line ze stage a jak moc nás štvalo, nebo neštvalo, že na parketu bylo málo místa k nějakému pohybování se. Podle rozpisu se nám o zvukový doprovod starají Stantha s Panoramou, kteří se za pultem mají střídat až do půl šesté. To ještě moje hodinky ani zdaleka neukazují, ale přesto je mi jasné, že až do takových ranních hodin se nezdržím, i když nám pánové vyhrávají pěkně. Poněkolikáté zaznívají SpectraSoul, ale tentokrát jejich melodická Guardian i Alix Perez (Myriads) a ještě jedna příjemná skladba od All Thieves, Stars (Zero T Remix). Ale to už je poslední kousek, který k nám doléhá, když si vyzvedáváme bundy z šatny a mizíme do deštivé noci...
 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016