Report z festivalu Bažant Pohoda 2010 od Macia
Těžko si představit v našich končinách festival, jehož jméno tak přesně vystihuje jeho atmosféru a který se těší takové oblibě a podpoře lidí. Pokud něco podobného chcete zažít, musíte se vydat k našim východním sousedům a jen tak tiše závidět. Pohoda má za sebou svůj 14. ročník a bylo to skvělé!
Myslet si, že se zvládnu rozepsat o celém programu a že jsem znal všechna jména z té obsáhlé knížečky s nápisem Festival guide, kterou jsme dostali u vchodu, by bylo naivní. 196 vystupujích z 27 zemí, z toho 110 koncertů, to celé pochopitelně napříč všemi žánry, takový hudební rozhled má asi málokdo. Nicméně i tak jsem si užil jeden z nejlepších festivalů, které si umíte představit, a pokusím se alespoň pár skvělých momentů popsat.

Tím nejsilnějším okamžikem bylo, když ředitel festivalu Michal Kaščák letošní ročník zahajoval, nikdo se v tu chvíli nedivil slzám v jeho očích s ohledem na události loňského ročníku a všichni chápali, že to byl pro celý tým agentury Pohoda jistě neobyčejně náročný rok. Nikdo si nehrál na mrtvého brouka, obětem loňského neštěstí, kdy se zřítil taneční stan, a jejich pozůstalým zde mohl každý zapálit svíčku na pietním místě, které bylo symbolicky zřízeno tam, kde loni zmíněná scéna stála. Ve čtvrtek se na hlavní stagei promítal dokumentární film režiséra Marcela Nevíma – Pohoda 13, není třeba dodávat, jak moc velké emoce zmíněný dokument vzbuzuje. Vzpomínky na smutné události loňského roku završil sobotní koncert slovenského komorního orchestru.

Všechny ostatní scény mezi třetí a čtvrtou hodinou, tedy v čase, kdy vloni došlo ke zřícení stanu, musely utichnout a pouze na hlavním pódiu zněly tóny Vivaldiho Čtyř ročních období. Na závěr orchestr zahrál část díla Jaro, jakožto smysl síly života a naděje. Ale zpět k pátku, už když jsme prošli turnikety u vchodu, byla všude cítit skvělá atmosféra, počasí se více než vydařilo, nebe modré bez mráčku, a tak jsme se vydali vstříc prohlídce areálu. Některé nápady mi přijdou úžasné a je škoda, že nemohou fungovat u nás, například chill out stan Curaprox, kde vás zdarma obdarují kartáčkem na zuby a ještě vám dají podrobnou instruktáž, jak že si to vlastně svůj chrup máte čistit. O kousek vedle zase stánek Zanussi, kde vám v ledničkách uschovají vaše vlastní potraviny, ohřejí vám jídlo v mikrovlnce, uvaří vodu na čaj a těm náročnějším i vyžehlí triko.

Další skvělý nápad je postavení Tesco supermarketu, kde si nakoupíte vše, co jste doma zapomněli a vše, co by vám snad mohlo na festivale scházet. Dětský park zase umožňuje rodičům strávit skvělý festivalový víkend, aniž by byli nějak limitováni sháněním hlídání pro své ratolesti. Pro ty, které bolí ruce i nohy byl zde zase Accenture brain park, kde pro změnu může na chvíli zaměstnat mozkové závity a zahrát si šachy s mistry v oboru, udělat si IQ test, luštit sudoku nebo si zahrát Člověče, nezlob se.
Uprostřed letiště zase vyrostl provizorní slunečnicový park s lavičkami a v mobilní transfuzní stanici můžete darovat krev. S takto skvělými nápady bych mohl pokračovat do nekonečna a nikdy by mě vyprávění nepřestalo bavit. Areál je opravdu obrovský a rozhodně se v něm nenudíte. První vystoupení, které absolvujeme, je pro nás neznámá americká kapela The Golden Filter, kterou tvoří vokalistka původem z Austrálie Penelope Trappes a producent Stephen Hindman, který má na starosti klávesy a ostatní elektronické mašinky. Na stagei se ještě rozrostli o jednoho člena, který měl na starosti bicí a svojí hodinovou jízdou ve stylu, který by se dal popsat jako směsice indie, popu, glam neo disca dostali do varu celé publikum.