Report z koncertu Brendana Perryho od Myclicka

Může mrtvý tancovat? Ale jak se na tohle vlastně tancuje?!

Možná Baraka. Tam poprvé jsem tu náročnou muziku zaregistroval a ačkoliv jsem tehdy tak užasle sledoval na plátně megamix těch krátkých a přesto na sebe navazujících záběrů z celého světa, tehdy jsem musel na chvilku oči zavřít. Dokonalý soundtrack, ale co je to za lidi, kteří tak vehementně upozorňují na fakt, že mrtvý může tancovat? A dá se vlastně na tohle tancovat? Proboha, jak?! Vždyť pod tou tíhou člověk ani nemůže pozvednout ruku a taky nohy vypovídají službu – úplně paralyzované tělo neschopné pohybu. Klíč? Jen jeden, žádný duplikát a ta další alba pouze napověděla, jak moc to ti dva myslí vážně! Ona si ta jejich tvorba o zařazení do nějakého dramatického či dokonce katastrofického snímku tak snadno říkala... Kdo viděl závěrečnou scénu jednoho hned z několika filmových zpracování povídky Stephena Kinga s názvem Mlha, musí mi dát za pravdu. Ta beznaděj tam, kterou znovu podbarvuje ona slavná The Host Of Seraphim, vás musí i v tom důvěrně známém obýváku srazit na kolena. A vůbec není nutné, abyste byli od přírody přecitlivělí... Stejně podlehnete!

"Jen se u nás posaďte, budete to potřebovat!"

Ano, dobrovolně přiznávám, že celou tu středu jsem měl strach - patrně nejemotivnější vystoupení, jež jsem kdy absolvoval a právě zvědavost mě do Divadla Archa, které mám stále více v oblibě, přitáhla. A zase pozdě! :( Imogen Heap tu před necelým měsícem začala po hned dvou předskokanech "až" po čtvrt na deset, pusto prázdno v pasáži i ve foyeur bylo však varující. Pouhých dvacet minut po osmé, teď už si jen v rychlosti odložit u sympatických šatnářek a otevřít dveře do sálu... Parádní účast, přičemž z divadla se stalo skutečné divadlo! Jeden vedle druhého teď způsobně seděl na úzkých šedých židličkách a ty se opravdu hodily – tohle bude těžké. Velmi těžké! Jen pár byste jich našli volných, takový byl o ně zájem a opozdilci či hrdinové taktně postávali podél sálu a bez hnutí, naprosto uhranuti, přihlíželi. A také bez řečí! Tady si nikdo nedovolil špitnout, nikdo si nedovolil zapálit, ovládal je naprosto dokonale... Dveře se za mnou neslyšně uzavřely v okamžiku, kdy se sálem nesla zcela bezchybná interpretace jedné z mých nejoblíbenějších skladeb právě z tvorby Dead Can Dance - The Carnival Is Over.

Video: Brendan Perry – The Carnival Is Over (live @ Divadlo Archa)

Hlas, charisma, ale hlavně ta muzika. Ta muzika...

Na sobě černou koženou bundu, přestože tu bylo poměrně vedro a on přijímal další energii od reflektorů shora, bojovně nakročen a v tváři ten svůj kamenný výraz. Naprosto bez chybičky, bez nejmenšího zakolísání vyprávěl to své: "Outside. The storm clouds gathering, moved silently along the dusty boulevard, where flowers turning crane their fragile necks..." Povedlo se - uhranul je, ochrnul je, zcela paralyzoval! A teprve tehdy, až do hrobového ticha dozněl dlouhý tón z poslední zmáčknuté klapky na syntezátoru, se osmělili a zalili ho za tenhle parádní výkon aplausem. Uf, to byla váha, panečku! Tak poklidně, tak procítěně a přesto vám jen tak mimochodem naloží takové břímě na hřbet. To on by měl být politik, tohle je náš kandidát do voleb – tak snadno mu podlehnete, tak snadno mu uvěříte a tahle slova přitom ani náhodou nejsou prázdná... Přesto se nespoléhá jen na ten silný a mocný hlas, který je schopen se bez mikrofonů takřka obejít a nespoléhá se ani na charisma, to kouzlo osobnosti - chtělo to také hudbu a pustit ji ze záznamu, to by bylo velmi trapné a zbabělé. On sám si na krk zavěšoval různé kytary, po jeho levici se do klaviatury bořil hráč na syntezátor, po jeho pravici další kytarista, který mu bude fušovat do řemesla a také útlounká basistka Rachel Haden, tam vzadu ty krásné škopky dráždil Dan Gresson.

Už jste někdy podepisovali dva tisíce desek?

A ten byl také často hybnou pákou tohoto kvintetu – nahlas jim to odpočítal a po té čtvrté se pustili do dalšího naplánovaného kusu. Aby Brendan už zase svým hlasem jako zvon zvonil na poplach... Jakákoliv projekce byla zbytečná, jeho hudba každičký snímek spolehlivě převyšuje a tak tu jen světelné efekty na tmavém závěsu za nimi otáčely zubatými kolečky či umělými sluníčky a nic víc už nebylo potřeba. Zvuk parádní, snad jen ty kytary prostor zbytečně rozřezávaly na tenoučké plátky, ale kdo ví, zda tohle jemné mučení nebylo už od počátku v plánu. :) Zpívalo mu to úžasně, ale na slovo byl poněkud skoupý. Tolik hlubokých myšlenek a barvitě vykreslené příběhy v jeho vlastních textech a když měl promluvit k nám, jen co další aplaus polevil, omezil se jen na název dopředu naplánované skladby a čas od času připojil pro fanoušky tu tolik magickou formulku "new song." Tedy nic jiného, než skladby z alba Ark, které už všichni naši piráti mají a nebo si ho v té limitované edici s podpisem autora odtud odnesou. Té oficiální se tahle deska s krásným obsahem a neméně působivým obalem totiž dočká až v červnu zásluhou respektovaného vydavatelství Cooking Vinyl.

Video: Brendan Perry – The Arcane (live @ Divadlo Archa)
 
Středa? Temnoty třeba - v Praze i v Brně!

Po čem vlastně ti před ním prahnou více? To nebylo zase až tak těžké uhodnout. Pouhé tři vteřiny, jen pár úvodních tónů a vzrušený jekot i přes tu hradbu odposlechů musel slyšet až tam nahoru. Jasně, už čtrnáct let jsme se bez přítomností až příliš živých Dead Can Dance u nás museli obejít a přestože se v roce 2005 výjimečně spojili, aby odehráli pár dalších koncertů, teď bylo jejich "pravěké" zboží přijímáno s povděkem. To byl i případ téměř rockové vypalovačky A Passage In Time - už jenom krůček chyběl k tomu, aby mu v refrénech začali přizvukovat. Opravdu přepychovou atmosféru jsme mu tady svorně vytvořili, jako bychom právě v ten poslední březnový den měli chuť na neveselo truchlivo. Vždyť takoví Autechre, kteří v ten samý den vystupovali o pár set kilometrů vedle, také ve své tvorbě neukrývají zrovna nic k popukání. Byl to zkrátka takový temný den! Temný a přesto krásný... Ten unikátní recept na to, aby v tak svazující hudbě pokaždé ještě vysvitla nějaká ta jiskřička, nosí v hlavě jenom on a od své první sólové desky měl dlouhých deset let k přemýšlení. Když se člověk ponoří třeba do takové The Golden Rule, chce ji slyšet znovu a znovu. Kolik naděje se v ní jen dme na povrch...

Chybí mu ta Lisa, chybí...

Tohle však nebylo vyznání jednoho životem až příliš zklamaného písničkáře a přestože by vůbec nebylo od věci, vyslechnout si ho někdy jen tak na židličce se španělkou, tak jako to předloni s velkým úspěchem udělali švýcarští The Young Gods, protentokrát se opíral o umění svých čtyř hravých kolegů. A ti si představení za spolupráci zasloužili stejně jako mistr zvuku, který je na druhé straně sálu pevně svíral v otěžích. Nepřímo také prozradil, jak moc mu Lisa chybí... I takový tvrďák občas potřeboval ženský hlas a přestože baskytaristka Rachel jejím kvalitám ani tak širokému rozsahu nestačila, byl její občasný doprovod vítaným zpestřením tohoto koncertu. Už tolik toho odzpíval a přesto nebylo po chrapotu ani památky. Střídavě hlasivky zaléval vodou bez bublinek spolu s douškem horkého nápoje z konvice a stále byl jeho přednes kvalitní... Když bral se svým ansámblem po dalším výrazném a procítěném kousku Utopia do zaječích, už přítomnost muže za mixážním pultem pro odposlechy upozorňovala na fakt, že do konce vystoupení je ještě daleko.

Video: Brendan Perry – Severance (live @ Divadlo Archa)
         
"Vrať se, ještě něco uneseme!"

Vrátili se a on přihodil dálkami vonící Voyage Of Bran i s těmi věrnými přírodními ruchy, v níž Rachel vyměnila basovku za maličký drnkací nástroj, ale také Spirit, ve které svůj kazatelský vemlouvavý hlas už zase představil v mnohem zpěvnější rovině. Teď už všichni sedící při takové odměně opravdu šíleli a moc dobře si uvědomovali, že ještě chvilku a budou jenom vzpomínat... Do dalšího troufalého vytleskávání tedy dali úplně vše, někteří i dupali, jen aby je až tam dozadu mistr slyšel a on se ten zázrak opravdu stal! Ještě jednou se nám ukázal a tak až s tolik vznešenou Severance se padesátiletý umělec rozloučil nadobro. To teď chápal úplně každý a jen co znovu opustil s máváním jeviště, v hledišti to konečně ožilo. Po takové době mohli všichni diváci konečně svobodně promluvit - to byla úleva, úplný happy end! :) A tak teprve až teď jsme mohli vzpomínat na to, jak skvělé to bylo... Vrátí se?

Videa: beryx2