Agentův report z ROW 14 v Barceloně

Cesta do Barcelony je snadná, let trvá jen něco přes dvě hodiny. Na letišti na mě čeká hned první překvapení. Chvíli jsem myslel, že jsme přistáli jinde, protože jsem letiště vůbec nepoznával. No ano, od mé poslední návštěvy katalánské metropole byl otevřen nový terminál, i když dost vzdálený od těch starších. Dostal číslo 1 a ten starý se musel poroučet a spokojit se s dvojkou. Pro mě je moderní španělská architektura pastvou pro oči. Nejinak tomu je i u této gigantické letištní haly. Některými prvky se podobá letišti v Madridu, které já osobně považuji za nejhezčí a nejúčelněji řešené letiště v Evropě. To barcelonské je jednoduché, všude přiznaný beton, světlé a vzdušné. Prostě krása.

Na letišti na mě čeká runner, jmenuje se Oliver a je první den v nové práci. Je to Španěl, který žil několik let v Berlíně a teď se vrátil domů. Očividně je trochu nesvůj a auto hledá na letištním parkovišti půl hodiny. Chvíli jsem měl dojem že do hotelu vezu já jeho, protože hotel nemohl najít a tak jsem se dočkal i vjezdu do jednosměrky. Nakonec hotel nacházíme a tak se jdu ubytovat.    

Hraju od dvou ráno, což je ve Španělsku skoro hlavní čas. Bohužel na druhé stagei. Klub ROW 14 má hlavní a druhou stage. Obě jsou skvěle technicky vybavené, nechybí silný a kvalitní sound systém, projekce a také velké množství míst na sezení jak uvnitř, tak i venku na klubové zahradě. U vchodu vás postříká umělý vodopád stékající po umělé skále a před ním je již téměř plné klubové parkoviště. Klub má tu zvláštnost, že když se majiteli chce, zmáčkne tlačítko a střecha nad hlavním floorem se odsune a hned tu máme malý open-air pro patnáct set lidí. Bohužel se tak neděje v zimním období a tak střecha zůstane celou noc zavřená.

Dnešní párty má silnou Knedeep sestavu. Rush, Miss Djax, Bold, Dejan Miličevič, Du Art a já. Zatímco na hlavní stagei se jede hned od začátku pěkně z ostra - DuArt hraje rychlejší groovy techno a prokládá ho četnými triky a efekty, mojí stage rozjíždí Dejan svým, jak sám říká, techno minimalem. Před tím než začne hrát se svěřuje, že začíná skládat house s živými nástroji, které mu nahrává jeho srbský kamarád v Belěhradě. 

Klub se začíná zaplňovat a v půl druhé je narvaný k prasknutí. Ve dvě hodiny nastupuju, v krvi mám už určitě tak promili a jde se pěkně na věc. Během mého hraní se parket, který pojme tak do stovky lidí, pěkně naplnil a několikrát i zcela vyprázdnil. Miluju, jak si Španělé dokáží užívat noc. Hraje se mi skvěle, technické zázemí je na špičkové úrovni a drinky poletují od baru ke mně rychlostí světla. 

Po hraní jdu okouknout klub a jeho zázemí. Po mě nastupuje Bold a dává klasické techínko prokládané groovy skladbami. Jeho přítelkyně ze Slovinska, kterou bere snad na všechna svá vystoupení, je zase pěkně vymóděná. Teď neletí lýtkové pseudo semiš návleky alá Škoda 105L, ale růžová nebo fialová a to v míře nemalé. Vůbec je klub plný exotů. Španělky si lejou drinky za výstřihy a při každém mixu zaburácí klubem řev fanoušků. Tou dobou totiž na mainu, po skvělé Miss Djax, už točí kotouče mistr Rush. Jeho výkon se standardně dobrý a lidi má omotané kolem svých velkých černých chmatáků hned při první skladbě.

Venku je docela frišno tak obhlídka klubové zahrady je rychlá, sice je všude venku topení, ale dost fouká vítr. Zahrada je výborně řešena, spousta místa pro sezení a ležení (specialita španělských klubů), všude dost soukromí a tajných tmavých koutů, ale i bárek s krásnou Španělkou.

Klub zavírá v sedm a já držím až do konce. Po skončení nás čeká obvyklá "Zombie" snídaně na hotelu a pak ťapky a šlapky do postele. Náš místní kamarád Brody, který je vždy na každém hraní jakéhokoliv člena Kne Deep ve Španělsku byl opět celou noc ve formě. A že to byla skvělá noc. Již se těším na mé další hraní v tomto klubu, které je naplánované už na 16. dubna.