Report z koncertu Puding Pani Elvisovej od Myclicka

Za pudingem? To musíte po ledu!

Už ten jejich název zvedne člověka ze židle... Jen další šílení pankáči v řadě, které si budete odteď nadosmrti pamatovat? Kdepak! Punk to není ani náhodou, ale co tedy vlastně? Pop bez urážky, na nějž můžete chvíli tančit a chvíli se zase za to bříško popadat a je přitom úplně jedno, zda jsou ty texty až příliš jednoduché, infantilní či je napsal sám život. Důležité je, že baví a přestože tahle parta občas působí spíše jako lehce přerostlá školní kapela, tu originalitu jí spolu s vtipem, který se naštěstí neopakuje, rozhodně nelze upřít. A kdy naposledy jste se vlastně v té záplavě angličtiny setkali s tou měkkou slovenčinou?! Teď už se jen vydrápat po té souvislé vrstvě ledu, která Prahu tak náhle sevřela, na ten žižkovský kopec a kdo neskončí v nemocnici se zlomeninou, ten se s nimi již za chvilku může zlomit v kolenou! Zatím to však vypadalo, že to vzhledem k tomu náledí každý raději vzdal. :( Hodinky ukazovaly deset minut po půl osmé, po té dlouhatánské a pro Palác Akropolis tak typické frontě na šatnu ani památky, jen pouhých pět příchozích si tu chtělo odložit a následně se spustit do sklepení. Pravda, s propagací to žižkovský palác rozhodně nepřeháněl, takže nezbývalo než doufat, že početná slovenská komunita už o dnu D, ať už díky sociálním sítím či prosté šuškandě, dávno ví.

Jen puding, který nikomu nechutná?

Tam dole to nebylo o moc lepší. V sále ani noha, krásný mixážní pult zvukaře si jen posmutněle poblikával a tam na pódiu v modrém mlžném oparu se poněkud ztrácely nástroje. Aby ticho nebylo hrobové, o to se ze záznamu starali The Young Gods a každý si tak mohl zavzpomínat na výtečný předloňský koncert s živým přednesem alba Knock On Wood, o kousek vedle se na Malé scéně v záplavě smyčců znovu a znovu rozněžňoval Moby. Slušný propadák, chtělo to o poznání menší klub... Těžko říci, jestli tam v zákulisí zatím na sporáku vařili slovenští hosté puding vanilkový, jahodový, banánový či kakaový, jisté je, že si dávali poněkud na čas. :( Na druhou stranu... Vy byste dobrovolně hráli jen pro čtyři zdi a jednoho zvukaře mezi nimi? Možná tak v začátcích, ale po patnácti letech fungování?! To obě nalejvárny tu fungovaly jedinečně! Mrštní barmani odbavili během chvilky jakékoliv přání a těch přitom bylo čím dál více... Zatímco sál zel stále prázdnotou i o hodinu později, v Divadelním baru i na Malé scéně už panoval čilý ruch a všechna ta volná místa už byla zcela rozebrána zadnicemi příchozích. Tak kdy? Teprve až pět minut před tři čtvrtě na devět měl zvukař plné ruce práce a starat se teď musel hned o tři pudingy – Bicí, Klávesový a Basovkový. Boli tu! Jenže...

"Naozaj hráte stereohudbu?!" To určitě...

Pokud jedno z novoročních předsevzetí majstera zvuku znělo: "Vyrobit tu nejkulaťoulin¬katější kouli!" pak mohl být spokojen - tohle mu vyšlo na jednotku. Ještě nikdy jsem neslyšel na tomto místě tak nepříjemný sound! Pod tlakem, vysoko převysoko a téměř mono – to byly hlavní trumfy zvukařovy rozehrané partie a on je odkryl okamžitě. Tak tohle bolelo! Zatímco uši trpěly, alespoň ty oči si užívaly... Pánové si z Blavy totiž přivezli projekci a to ne jen tak ledajakou – tahle byla ušita šikovným krejčím přímo na míru a věrně korespondovala s tím, jak se jim právě od pusy prášilo. Mistr VJ byl zřejmě věrným posluchačem a fantazie mu opravdu nechyběla. Teď to za nimi na tom obrovském plátně hrálo všemi barvami, což se v případě Milošových menin o něco později ukázalo jako velmi dobrý tah. Vždyť, když oslava, tak farebná a klidně i bez balónků a konfet. Tentokrát pouze trio? Ne, chtěli to mít napínavější a tak se tu Slivka objevila až s druhou písničkou v pořadí a s absencí kytaristy Marcela si kvintet poradil po svém. Samozřejmě s humorem. Průběžně ho během koncertu sháněli, jako by tu mezi námi někde opravdu byl. :) Naštěstí se jeho nepřítomnost na výsledku nijak neprojevila - i tak byli velmi hluční a zvukař jim k tomu vydatně pomáhal... Místo toho, aby pracoval na nápravě - vždyť tenhle aparát umí hrát tak křišťálově! Stále opakovaná fráze "My hráme stereohudbu!" pak působila vyloženě jako provokace.

Koľko Košičanov a koľko smažek?

Tady to vážně nebylo poznat a koho příroda neobdařila představivostí či neměl jejich produkci dostatečně naposlouchanou, ten se nestačil divit. Jejich slovíčka se mnohdy kamsi ztratila a vtip tak zůstal bez pointy. :( Příchod Slivky vyvolal velké ovace a už od té druhé písničky se tu každý vrtěl do stran či skákal do výšky a spokojeně kynul rukou do rytmu. Kdo zažil pár slovenských žúrek, ví moc dobře, jak se naši sousedé umí nespoutaně bavit a hudba, kterou tu na nás hrnuli, byla velmi skočná... Slovákov vel´a, ale kolik rusky mluvících, to vám nepovím. A právě oni by zajisté ocenili úvodní sloku skladby Govorit Mockba: "Ja chaču rebjata i dom nad rikoj. Malinkjiego malčika, děvušku s toboj. Ja choču sabaku i košku i garmošku. Ja chaču na daču pojechat s toboj..." Na plátně se teď do rytmu natřásal zástup matrjošek, vystřídali je mašírující vojáci, proletěli jsme se nad Sibiří se zasněženými jehličnany, už jen ta opravdická garmoška pro dokonalou iluzi tu chyběla! Rusy však vokalista Pino, který na maličkém synťáku často našel i ty staré a dodnes fungující rejstříky, nechával zcela bez povšimnutí. Zajímali ho len Košičania! :) Hlavně tam vpravo to ožilo, hlavně tam našel své rodáky... Tak obyvatele Košic bychom měli a což takhle smažky?

Kdy má vlastně u nás svátek Miloš?

Tady už byla odezva menší a přesto právě o nich stejnojmenná pesnička bola! :) Už jsem zažil koncert, kdy unavený interpret jen bez špetky zájmu přezpíval svůj repertoár z posledního CD, sebral prachy a vypadl, PPE předváděli v praxi komunikaci s publikem na té nejvyšší možné úrovni. Rozhodně ne naposledy tu skloňovali Košice, v projekci se mezitím proletěla nakreslená raketa nad bratislavským Novým mostom s reštykou, co tak věrně připomíná UFO, a všechna tahle skoro až přehnaná aktivita na publikum báječně fungovala... Dozvěděli jsme se, že v sobotu bude bubeník Miloš slavit svátek a protože tu nikdo neuměl odpovědět na otázku, kedy má vlastně Miloš ten svůj den u nás, oslavili to raději s předstihem. "Milošové meniny - všetci majú buli!" se teď rozléhalo sálem a zároveň problikávalo na plátně a Miloš, který při bubnování občas i obstojně rapoval, do těch úderů dal vše. Vždyť tahle skladba byla hlavně o něm! :) A jiná zase o Michaelu Jacksonovi. Nutno podotknout, že PPE se mu stihli poklonit daleko předtím, než nás tak předčasně opustil a nepřipojili se tak k dlouhému seznamu těch, kteří se jen na jeho smrti hodlali zviditelnit. Projekci teď měl král popu jenom pro sebe a divím se, že si jeho Měsíční krok energičtí Košičania nenatrénovali, to by teprve byla podívaná!

http://www.youtube.com/watch?v=uKBAKecAdgA

PPE? Ne, VVP aneb Velmi Vtipný Puding!

Zapomenout se nemohlo ani na novinku Mladí chemici, která se dočkala i několika vydařených remixových úprav a další ze zábavných textů, jenž na singlu tak procítěně zapěl soubor Mladé Hlasy spolu s příjemně houpavou muzikou, to bylo to pravé osvěžení tohoto koncertu. Ten opravdu uháněl a poprvé se s námi sympatičtí Slováci loučili přesně po hodince, nicméně rozdováděné publikum si je tak snadno přitáhlo zase zpět. :) Světla opět pohasla a tou historicky poslední skladbou se tak krátce před desátou stala uvrčená hopa_hopa. Vytáhli se! Přesně ten zvuk, který teď tolik frčí, tedy kombinace řízných kytar s ostrými syntetickými zvuky jako na zakázku pro francouzské značky Ed Banger a Kitsuné... Příjemná tečka a to nadšení poloprázdného kotle teď sálalo po celém sále. Žhavá, vtipná a originální show se špatným zvukem a s výtečnou projekcí, takhle nějak by se to dalo napsat jednou větou. :) Takže? Příště doražte určitě také a kolonka národnost slovenská ve vašem rodném listu rozhodně není povinnou. Všimli jste si, že se smějeme čím dál méně? Hledejte každou příležitost k tomu, jak to napravit, ať se nám v těch mrazech, krizích, zemětřeseních a hloupostech našich politiků žije alespoň jakž takž...

Video: trubkaLbA ladislav.balint@gmail.com