REPORT
Report z festivalu JazzNight od Sody
V Hořicích se uskutečnil již 15. ročník festivalu JazzNight, který nabídl řadu českých i zahraničních kapel. Festival oficiálně začal už 30.října a trval až do soboty 7. listopadu. Já jsem měl bohužel možnost zúčastnit se pouze v pátek 6.listopadu, kdy vystupovala švýcarská kapela Brink Man Ship a -123 min.
Jazzobití pod horami
V našem malém podkrkonošském městečku se už úctyhodných patnáct let koná každý podzim jazzový festival, na kterém vystupuje celá řada úspěšných kapel a projektů z celého světa. Tento festival má velkou tradici a účastní se ho široká veřejnost od mladších až po pamětníky, kteří nemůžou chybět na žádném ročníku. Letošní ročník nesl podtitul "Jazzobití pod horami" a přinesl spoustu kvalitní muziky.)
Obří saxofon…
Mé pracovní povinnosti mi umožnily navštívit pouze páteční večer a to až po deváté hodině, a proto jsem také přišel o pražskou formaci Madfinger. Při mém pozdním příchodu už hrála švýcarská kapela Brink Man Ship, která jede turné po celé České republice a částěně i po Evropě. Hráli pomalejší, chvílemi na mě až příliš monotónní jazz okořeněný trochou drumanbassu a elektroniky. Nejvíce mě zaujal Jan Galega Brönnimann a jeho saxofon, který byl větší než on sám. Téměř dvoumetrový hudební nástroj se opravdu jen tak nevidí a hra na něj není nic jednoduchého, ale Jan to zvládal na výbornou. Než se připravil další vystupující, zkrátilo nám čas v bluesové kavárně duo Beňa&Ptaszek. Ti pobavili publikum velmi originálním až teatrálním přednesem.
Minuty před koncem…
Nastal čas na dnešní závěrečnou kapelu a tou jsou čeští -123min. Uvedl je ředitel zdejšího kulturního domu Koruna Jan Sezima a poukázal na to, že kytarista, zpěvák i textař v jedné osobě Zdeněk Bíma začínal právě na těchto prknech před 15 lety. Na tuto formaci se publikum opravdu těšilo a dali to patřičně znát hned na začátku. Živý a melodický jazz doplněný zpěvem Zdeňka Bímy návštěvníky opravdu bavil. Dávali to znát hlasitým aplausem po každé skladbě. Starší část publika je teď trochu překvapena z nastoleného tempa, ale za to ti mladší si přišli na své. Poměrně rychlý jazz s dominantním „kopákem“, to je to pravé na konec dnešního večera. Poté, co se kapela odebrala do backstage, přišel hlavní organizátor Honza Sezima a říká: "Chcete ještě jednu?" To se strhl velký aplaus spíše jako někde na rockovém koncertě a kapele nezbývá než přidat ještě jednu skladbu.
Závěrem jen dodám, že mě mrzí, že jsem nemohl být na celém festivalu, protože jak jsem slyšel, nabídl spoustu kvalitní muziky. Na závěr bych chtěl festivalu popřát vše nejlepší do dalších jazzových 15 let.
