Report z koncertu Skye od Myclicka

Hala ještě NE, ale větší klub ANO!

Těch koncertů je teď tolik, že jejich pořadatelé kluby nezvykle vytěžují i v neděli... Samozřejmě k naší velké radosti a spokojenosti! A pokud jsme se před týdnem houpali v kolenou v Lucerna Music Baru se Zion Train, teď jsme si přišli pro jedno příjemné pohlazení do Roxy. Kdo se jednou setkal tváří v tvář se sameťákem Skye Edwards, ten totiž už neodolá - na to vemte jed! A zkuste se naopak zeptat fandů kapely Morcheeba, jak jim vyhovuje její náhrada... Pojďme tedy v neděli za Skye, ovšem ne do Holešovic, ale do samého centra – do Roxy, kde je poslední dobou koncertů jako toho šafránu. :( Že je tahle událost určena pro úplně jiné publikum, než pro pravidelné víkendové party people, bylo zřejmé okamžitě. Zatímco oni se té fronty na šatnu hned tak nedočkají, případně ji způsobně zatočí ke spodnímu baru tak, aby co nejméně překáželi, tady ji nějaký šikula ohnul přímo vzhůru k zrcadlu a ostatní se ho jednoduše chytli, respektive se postavili za něj. Bylo deset minut po osmé, na parketu teď vyrovnána jedna řada za druhou od stěny ke stěně až do prostoru baru a na balkónu už jen pár zbývajících míst, abyste měli Skye jako na dlani. Slušný výsledek... Na halu u nás ještě nemá, zato vyhlášený klub už vypadá téměř vyprodaně.

Když se chce, tak to fakt hraje!

Koho byste si vlastně u nás dokázali představit v roli předskokana? Já třeba Khoibu s Emou Brabcovou. :) Jenže žádná Khoiba už není a Ema má mísu zatím jen poloprázdnou z těch vokálních příspěvků pro druhé... Takže? Tentokrát bez předkapely! A jak už to tak vypadá, Skye je také pěkně nedočkavá - všechny ty dlaně v těch prvních řadách ji na pódiu uctivě přivítaly přesně ve čtvrt na devět. To si tenhle kvartet stoupl na značky, které si při zvukovce nakreslil. Tam dozadu ke škopkům na vyvýšený stupínek bicák, mírně vpravo kytarista, mírně vlevo basák a ten poslední bod čtyřúhelníku teď tvořila ona zcela uprostřed a nejblíže k hraně pódia. Na sobě krásnou černou róbu, která tolik ladila s její ebenovou pletí a s vlasy jako uhel, pomrkávala svými silně zvýrazněnými mandlovými kukadly a ty bílé zuby v širokém úsměvu teď zářily přes celý sál. Zvukaři jejich tolik důležité muzikantské zázemí rozhodně nepodcenili a každý z těch muzikantů se tu musel cítit jako v bavlnce. Oproti normálu byl u kytaristů počet jejich odposlechů zdvojnásoben, v případě Skye dokonce ztrojnásoben. A zvuk ven, který se teď zásluhou úvodní skladby Love Show z reproduktorů vyvalil, nás všechny do jednoho málem porazil. Tohle fakt hrálo a velmi dobře!

"What´s wrong with her?!"

Basy poťouchle pošťuchovaly do nohou, žaludek si užíval poskakování na zvukové trampolíně, žádná stará zrezivělá pilka vám však neřezala do oušek - zdá se, že tady někdo hodně dlouho vyvažoval, dokud nebyl s výsledkem úplně spokojen. Oni dohráli, ona dozpívala, na můj vkus však poněkud vlažnější přijetí, než by si zasloužila... Možná měli všichni své nedopité kelímky ještě stále v rukou, snad se to postupem času zlepší! Zlepšilo a to hned s druhou What´s Wrong With Me. Aby ne! Když pominu album Big Calm, (pro mě osobně tu NEJ desku z diskografie Morcheeby) s touhle výraznou peckou se po oznámení její sólové dráhy musel setkat také úplně každý, kdo nemá sluchové orgány ucpané ušním mazem. Neboj Skye, všechno bylo v naprostém pořádku! :)  Přestože se v tom úvodu překvapivě držela zpátky a kromě skromného "thank you" po každé ze skladeb se o kontakt s publikem snažila minimálně, po půlhodince úplně roztála. Jakoby ta jiskřička konečně přeskočila... Teprve až teď jsem pochopil, proč si vlastně už v druhé skladbě dávala ty dlaně k uším, aby se jen z pár hrdel v sále dočkala opakování toho jednoduchého popěvku. Byl to strategický krok – na obecenstvu nenápadně pracovala namísto toho, aby se podbízela lacinými frázemi a do mikrofonu hecovala. Otherwise byla tou první, která tady na minulost s projektem bratrů Godfreyových upozornila a dle očekávání právě tahle známá tvorba posloužila k tomu, aby publikum pod sebou správně rozvášnila. A kdy tedy definitivně opadly zábrany?

"Až ukážu takhle, uděláte tohle..."

Jednoznačně s The Sea z onoho červeného alba Morcheeby!  Nejprve tu zcela profesionálně valnou většinu lidí Skye několikrát přinutila na povel zvednout obě ruce vzhůru a ještě zařvat jako na lesy, prostorem teď však nepříjemně a zcela nepochopitelně vzhledem k aranžím téhle balady drnčely ošklivé basy. :( Sotva utichly, následovalo jen pár polaskání strun a to pravé podzimní pohlazení bylo tu! "I left my soul there, down by the sea, I lost control here, living free!" začala s tím nakažlivým refrénem ona a aniž by si o pomoc říkala, ti pod ní se okamžitě přidali. "Á, tak vy ji znáte?!" zahrála tak přesvědčivě překvapení a od této chvíle už měla k dispozici slušný sbor, složený ze samých amatérů... Trochu pozdě na to, že už po další písničce pravila, že teď nás čeká jen ta úplně poslední. A aby dodala svým slovům váhu, otočila se k muzikantům a s tím odzbrojujícím úsměvem a zajíkáním jen pronesla: "oni mi prostě nevěří..." Hodinky ukazovaly přesně devět a zdálo se, že to myslela smrtelně vážně. Kytaristi teď shodili své krásky, velmi přesný bubeník odložil metličky a svorně zmizeli v zákulisí.

Jen více coververzí!

Za zmínku z tohoto pásma určitě stojí také ta totálně překopaná klasika Feel Good Inc., která samozřejmě jinak náleží graficky vydařeným Gorillaz! Opravdu moc povedená coververze, u níž se tak dlouho nemůžete rozhodnout, zda je lepší poněkud strojový originál či tahle procítěná a provzdušněná interpretace, v níž kromě textu nezůstal kámen na kameni. Škoda jen, že si Skye zároveň nevzpomněla na jinou svou zdařilou předělávku a sice ještě klasičtější klasiku od Blondie. Herecké nadání, jak sama už několikrát předvedla, jí rozhodně nechybí a určitě by si příslušnou telefonní scénku s některým z muzikantů ke Call Me vymyslela... Do silného a už dlouho trvajícího řevu a vytleskávání teď pouze jejich technik odvážně obcházel všechna ta comba, posouval bubeníkovu soupravu zpátky na značky a k mikrofonnímu stojanu nainstaloval kytaru. Že by? Pravda, už to nevypadalo, ale vrátila se. Ano, úplně sama samotinká! Ten černobílý elegantní strunný nástroj si pověsila na rameno a takto akusticky nám zadrnkala věc z jejího debutu Mind How You Go. Parádní odlehčení! Tohle znělo jako při posezení u táboráku, kdy řeka tak bezstarostně plyne okolo a čas konečně stojí. Normální country. :)

"My víme, kterou chceme slyšet, ale ty ji neumíš zahrát..." :)

Přesto naopak tak starostlivě pronášela své "I don´t know why?" a také já jsem si zrovna lámal hlavu, proč se do té hry na kytaru tolik nutí, když je výsledek takový... Takový... Neohrabaný! Tím to však neskončilo. Teprve teď rozehrála kontakt s publikem naplno! "Řekněte mi, jakou chcete slyšet a já vám ji zahraju!" Jenže tak jednoduché to přitom nebylo. Sama se přiznala, že tuhle zrovna na kytaru neumí a že je také špatnou kytaristkou, což ostatně bylo s každým kouskem, o který se teď snažila, znát... Také se zajímala o hodně podstatný fakt, zda chceme slyšet něco starého či naopak něco zbrusu nového. A když jí připadalo že hluk, který se za ní tam nahoru line, je v obou případech až příliš vyrovnaný, dala hlasovat. Trefa! I ten počet zdvižených paží byl teď nachlup stejný. :) Proč si tedy nedat starší Over And Over, kterou zná český fanoušek natolik, že jí pomůže ty špatně zahrané akordy překrýt. :) Pletli by se takhle Hendrixovi ruce? Určitě ne a věřím tomu, že by se jí tady hezky od plic zasmál. Na druhou stranu všichni ti dole při ní teď stáli a spolu s ní se jejím chybám smáli. Když nic jiného, alespoň se znovu a znovu omlouvala.

Co má společného Skye, Anya a Tonya? Nejenom to ypsilon!

Hendrixovi by to asi neprošlo, ale s tímhle kukučem se dá dělat ledacos a obdobně ho využívá i Tonya Graves v Monkey Business či Anya v Alvik. Tedy ne, že by snad zmíněné dámy někdy něco pokazily – jen je ta podobnost mezi nimi až příliš velká, stejně jako charisma, které kolem sebe vyzařují... Po pravdivé a neméně působivé Rome, Wasn´t Built In A Day ji konečně zbytek ansámblu vysvobodil, aby už společně přihodili parádní Monster And Demons, která je pro opojné zážitky pod širým nebem jako stvořená a teprve Exhale se stala tou úplně poslední. Překvapivě ve 21:40, nicméně stálo to za to! Nejdříve pravé polovině sálu poradila, jak má zpívat, pak to samé o něco níž nacvičila s tou levou. Potom už jen stačilo jako policajt ukazovat a dýchali spolu s ní. Parádní finále, při němž se nad chybičkami prostě to oko jednoduše přimhouřit musí... Vždyť kolik toho sluníčka si v listopadu užijete? To z ní to v neděli jenom sálalo! 

Video: Skye live @ Roxy

foto: Petr Klapper petr@petrklapper.com

Kompletní fotoreport naleznete zde.
video: Jan Malý (iWork.cz)