REPORT
Report z festivalu Stimul: Bez Gaslamp Killera by to nemělo cenu
Zomby nepřijede, místo něj bude Gaslamp Killer. Když mi v pondělí večer dorazila tahle textovka, úterní pokračování festivalu Stimul pro mě mělo nového headlinera. Přesně tak večírek v pražské Arše i dopadl. Beatové orgie jsem pak ještě dokonal v Roxy při setu Guie Boratta. Perfekcionisti, jakými pořadatelé Stimulu jsou, s dobrou náladou ten večer ovšem asi neusínali.
Poté co Zomby potvrdil svou pověst a o víkendu nevystoupil na výborně obsazeném polském Unsoundu, by asi jen blázen čekal, že o dva dny později přijede do "nějaké Prahy". Pořadatelé průběžného festivalu Stimul však zareagovali briskně a jako „náhradu“ si objednali Američana jménem Gaslamp Killer, jehož pověst baviče zaznamenala v posledních měsících obrovský vzestup.
Rozpačitý úvod s Cloaks
Do Archy jsem v úterý dorazil kolem půl deváté, chvilku po avizovaném začátku akce. Jenže do sálu se ještě nepouštělo a po projektu Cloaks, který měl surový večírek zahájit, ani stopy. Kolem deváté otevřeli mladí zřízenci divadla dveře do sálu a za gramofony stanul Yukimura. Krátký set, ve kterém zavzpomínal i na zdejší loňské vystoupení Amona Tobina, zakončil o půl desáté potlesk a příchod dua Cloaks.
Přes rozvláčný začátek, kdy se seznamovali s technikou a publikem, se dostali až ke kartáčovým sekvencím odkazujícím na tvorbu Milanese a Scorna. Jenže když konečně začala muzika gradovat, zradila je technika – jeden z gramofonů přehrál vždy jen kousek skladby a pak začala jehla přeskakovat. Pořadatelé jakoby se najednou vytratili, bezmocní a viditelně nezkušení Cloaks jen lomili rukama a zbytek vystoupení odehráli se špatnou náladou z jednoho gramofonu. Pauzy mezi pouštěním jednotlivých desek vyplnili lupanci nebo sporými efekty. Docela nuda.
Headlinerem byl rázem Gaslamp Killer
Když na pódium vtrhl Gaslamp Killer, zívající atmosféra se najednou obrátila o 180 stupňů. Tenhle showman z Los Angeles si během chvilky zapojil laptop a mikrofon, pozdravil Prahu a nesilnější set večera mohl začít. "Tohle je nová věc od Jokera, alespoň teda pro mě," řekl ještě do mikrofonu a odstartoval nadupané vystoupení bez jediného slabého místa. A přitom je to tak jednoduché. Dubstepové beaty běžně obalené v depresivních efektech ozdobil klaunským exhibicionismem Time Exilea a známými popovými melodiemi. Když pak zahřátý parní stroj nakopl Killer dřevním rock´n´rollem, mohlo se jít slavit. Na něco takového tu přece nejsme zvyklí. Zbytečně krátký set zakončil, jak se dalo čekat, amenovým breakcorem. Jo, tohle byl zážitek, kvůli kterému se na úterní Stimul vyplatilo jít.
I zádumčivý The Bug aka Kevin Martin, který začal bezprostředně po Američanovi, působil jako odzbrojený zbojník před soudem. První půl hodinu se sice hutným dubem snažil všechny přítomné omráčit, ale fungovaly jen skladby a motivy z jeho loňského alba London Zoo. Na síle jim ale ubíralo, že nezazněly v jednolitém setu, ale jen jako útržky v jednotlivých sekvencích. Martinovi pak přišla na pomoc dvojice MCs. Zatímco Flowdan hlásil jako samopal, jeho stařešina Daddy Freddy se deklamací dostával do transu a odzbrojoval dav svou bezprostředností.
A dojezd s Borattem
Bug se v tu chvíli úplně ztratil a pasoval se do role jakéhosi diskžokeje, kterého si Flowdan a Daddy Freddy přivezli do Prahy místo předtočeného podkladu. DJe zastiňoval i totálně přesycený zvuk, který by vás v jiné situaci zaručeně vyhnal z párty.
U jindy perfektně zvládnutého "Stimul soundu" tohle překvapí asi nejvíc. I když se pořadatelé bavili na parketu, kvalita zvuku a v případě Cloaks i technické problémy na pódiu jakoby neviděli a neslyšeli. Škoda. Z české premiéry producenta Buga je tak rázem jen afterparty po nedostižném cirkusovém spektáklu z dílny jménem Gaslamp Killer.
Zatímco dubstepový dýchánek načatý v Arše pokračoval po půlnoci v Crossu, já zamířil do Roxy za Brazilcem Gui Borattem. Končící líbivý set jeho stájového kolegy Navida Tahernii je balzámem na rozdrásané uši. Potlesk, za laptopem se objevuje Boratto. Pár minut si pohrával s mainstreamovými techno beaty, až se dostal ke smrtící kombinaci dvou nejsilnějších skladeb z jeho letošní desky – Take My Breath Away & No Turning Back. Tímhle vyvrcholil celý úterní večer. Čisté a minimalistické Borattovo techno vás bez problémů roztancovalo i po několikahodinovém dubstepovém ataku.
Spojit dvě totálně rozdílné akce v jednu se v předvečer státního svátku ukázalo jako ideální řešení. Hutné a temné vize podané na špatném zvuku v Arše stoprocentně vyvážil skvělý zvuk a emotivní melodie v Roxy. Já odcházel se skvělou náladou. Otázkou ale je, jak to ráno usínali pořadatelé Stimulu. Jestliže se jim vloni nelíbil výkon Amona Tobina, tentokrát si už zřejmě museli trhat žíly.