Report z akce ZEN 10th Anniversary od Myclicka

Ani Garnier, ani Deadmau5, ani Tiësto, tak kolik jich přijde?

Velká škoda, že se to nedalo načasovat lépe. :( Takový Laurent Garnier, to by bylo pro tyhle kulatiny pravé terno a dodnes na jeho březnovou návštěvu této párty rád vzpomínám a ještě zřejmě dlouho budu. Ta atmosféra, to nadšení, ten skákající dav s pusou od ucha k uchu. Tak přesně tohle mi tady bude dnes chybět, uvědomil jsem si okamžitě, když jsem tři minuty před jedenáctou práh Roxy s dveřmi dokořán překročil... Jasně, Kris Menace je také šikula a rozhodně palec nahoru za každé nové jméno, které se u nás objeví! Jeho devizou jsou silné melodie, jemné zvuky, nic agresivního, nic podbízivého či laciného a chrlí poměrně originální produkci, pokud je to dneska v taneční hudbě ještě vůbec možné. Tak trošku německý Deadmau5, co se stylového zaměření týče. Jenže... Zatímco kanadský nováček a francouzský veterán by s přehledem legendární pražský klub už svou přítomností zaplnili až po střechu, Kris si u nás své posluchače stále hledá a jde mu to zoufale pomalu. Takže? Jen jeden velký risk!

Chillout? Odteď místo pro upovídané a zamilované...

Mám výhodu, že kolem sebe nepotřebuji zfanatizovaný tisícihlavý dav k tomu, abych si užil hosta, kterého mám rád a také jsem se po dlouhé době vyrazil podívat, jaký je rozdíl mezi úsporným prázdninovým provozem s tím pro dalších deset měsíců v roce uvnitř mého oblíbeného klubu. Obával jsem se totiž, že ta věčně omílaná krize spojená s nechutí utrácet své nejisté peníze za kulturní povyražení, doženou svorně nové vedení klubu k uzavření toho horního podlaží, aby v tom spodním nakonec vůbec někdo byl. Naštěstí ne! Opět jsem se tedy mohl po tom důvěrně známém prostoru rozhlédnout shora a dokonce se protáhnout i do chilloutu, který přes prázdniny také zahálel. Ten se však odteď stal už jen jakousi odpočívárnou či čekárnou na to, až to dole konečně začne a stálí rezidenti této noci, dvojka Airto a Lillou, přišli náhle o práci. O tu nejhezčí práci na světě... Přes to jejich pracoviště teď bylo od stropu nataženo plátno a na něm díky projekci rotovaly obrazce různých tvarů i barev. Ony laminátové ledové kostky tu byly vyměněny za lavice, médi už se pravděpodobně nikdy nedočkáme, tak trochu pošmourno, tak trochu smutno...

22:00: "VJ a osvětlovač nastoupí na značky! Do kumbálu..."

Obdobně to však vypadalo také v tom hlavním sále. Kromě druhého polystyrénového loga této noci, které bylo umístěno na ono obrovské zrcadlo v mezipatře, se tu mistr dekoratér více rozmáchnout nemohl... Jo, dekorace – na těch se vždy šetří nejdříve a v sále teď nebyla jediná! Nu, berme to z té lepší stránky, alespoň nebudou VJům a osvětlovačům překážet, ale kdo nám to dnes vlastně svítí? Další změna! Oba dva balkóny nyní vyfasovaly dlouhý rudý látkový závěs na kroužkách... Útulný pokojíček pro obsluhu, avšak příliš anonymní pro návštěvníky - teď už jen člověk musí věřit, že tam uvnitř opravdu někdo přebývá a že prsty na spouštích má živá lidská bytost a ne jenom nějaký inteligentní automat. Novinkou je také jakési puzzle různých velikostí ze čtverců a obdélníků, které je připevněno na stěnách obou balkónů. Stoupněte si přímo doprostřed a odnesete si jedinečný zážitek – ta iluze je vážně dokonalá! Pouhý krok před tou obrovskou propastí a o kousek dál už pokračuje dlouhatánský tunel, v němž to hraje všemi barvami, přesýpají se tu různé kovové plástve a abstraktní obrazce nebo v něm sviští vysokou rychlostí auta. Skočit či neskočit jako Indiana Jones na druhou stranu? Uf, málem se mi zatočila hlava a přitom to nebylo vůbec nic těžkého, jen ten nápad...

"Jednou Cuba Libre!" Cože?

Tam dole to však vypadalo spíše jako po obrovské katastrofě, která naši planetu právě postihla. Jen jeden člověk v trenýrkách to neštěstí přežil, zoufale a zcela dezorientovaně však pobíhá sem a tam, občas vydá nějaký neartikulovaný skřek. Proti němu teď velmi rychle a nahlas duní muzika a to tak, že každý z té party barmanů se raději ještě jednou na objednávku optá, než ji do puntíku vyplní. Ten častý efekt Flanger, který tu Martin Gredner neúnavně mačkal, vám v tom ostrém svistu přímo trhal slova od úst! Nudil se, bylo to znát už na první pohled... Často nechával ty dlouhatánské tracky dohrát až úplně do konce a až na poslední chvíli navázal - člověk, který ke svým pověstným grimasám a gestikulaci potřebuje obecenstvo jako sůl, se bez něho najednou musel obejít. :( Velmi nelehký úkol byl však vykompenzován tříhodinovým setem, tak doufejme, že nakonec bude pro koho hrát a komu tleskat. Progressive house a electro house se staly základními stavebními kameny jeho setu a on se přitom snažil být různorodým – chvíli sladká, chvíli jemně našlehaná, chvíli nadýchaná byla tahle hudební koláž a podával ji přitom velmi rychle, aby se náhodou nesrazila...

Kris Menace? Zahraniční host pro zahraniční hosty...

Jen těch odběratelů bylo stále málo a teprve v půl jedné ten tucet poctivě vyšlapujících doplnily už poněkolikáté ony záchranné hloučky turistů, kteří přes den běhají po památkách a v noci po klubech a barech. Kdy vlastně tihle mladí lidé spí? :) Obláčky mlhy pár metrů nad parketem si s výbojkami inteligentních hlav nebývale rozuměly, obě výkonné plazmy byly tentokrát uklizeny až nad pódium, po vizuální stránce to není vůbec špatné! Copak asi předvede hlavní host? Bylo pár minut po jedné, jeho Traktor už dávno bez použití klíčku nastartován a zároveň propojen s CD přehrávači. Bez dramatického úvodu, bez tleskání, bez vítání, prostě nezájem – jen další pouštěč v řadě... Navázal tedy na poslední z Martinových stříbrných koleček a kdo čekal od začátku do konce průřez jeho početnou diskografií, ten musel být velmi překvapen. Deadmau5 se tehdy na Human Traffix svým peřím chlubil poměrně často, Kris to vzal spíše přes ty oblíbené skladby, které ho za posledních pár let oslovily...

"Proč takové vykopávky, Krisi?!"

Už po deseti minutách tu zatroubily lodní sirény ze skladby Grindhouse, pod níž se loni podepsal Radioslave a do této podoby ji přemíchal Dubfire a od té doby opravdu jen v málokterém setu chyběla. Jenom na chvilku se pak německý host zasnil s Toddem Terje, který si pro změnu vzal do rukou Balearic Incarnation pro projekt Dolle Jolle, náhle však šokoval s nalomeným bootlegem Breathe od Prodigy a aby toho nebylo málo, o půl hodiny později jsme si tuhle vykutálenou bandu, která se k nám už zase chystá, připomněli podruhé. Tentokrát Firestarter... Proboha proč, když je tu tolik té muziky nové? Měl snad strach, že mu ten prořídlý parket prořídne ještě více? To první a vlastně jediné nadšení se dostavilo teprve až v souvislosti s již zmíněnou hitovkou Discopolis. Poznali ji bezpečně a těch pět minut si viditelně užívali, ale jinak se po jeho uvolněné a tak decentně discem ovlivněné produkci zcela slehla zem. Jako by to snad ani nebyl on, tyhle věci byly tolik tvrdé, tolik kruté - po narozeninovém nádechu ani památky. Technika víceméně jeho skladby rovnala do sebe sama, tak měl spoustu času na hrátky s efekty i lomcování se šavlemi, ti dole však tuhle exhibici nijak neocenili a spíše se z parketu pozvolna vytráceli.

A vítězem se stává... Roman Rai!

Druhý z rezidentů ho vystřídal už pět minut před třetí hodinou a Roman Rai od prvního mixu působil, jako by si odtud chtěl ráno odnést titul Zlatá míchačka 2009. Žádná ze skladeb se tu neohřála déle než čtyři minuty, stylový záběr měl již tradičně velmi široký a ke slovu se dostal třeba i Chelonis R. Jones, jehož výborné frázování prostě nenapodobíte, dále tu neopomněl protočit ani svou vlastní Velvet Dance a zároveň upozornit i na parádní pecku Changes, pod níž je z poloviny podepsán náš DJ Schwa a která na to vydání teprve čeká... Luxusní práce a jen velká škoda, že tento set přišel až na úplný závěr tohoto mejdanu a že si ho před tou pátou užívala už jen hrstka těch, kteří měli ještě dostatek sil. Už poněkolikáté Roman hlavní hvězdu zcela zastínil a já jsem moc rád, že jsem si na jeho ranní set počkal! Opravdu podivné narozeniny to byly a jen pevně věřím, že se nad touto nocí nestahují černočerná mračna a že právě proto tak nějak nebylo co vlastně oslavovat...