Report z festivalu Shotgun od Myclicka

Tolik překážek... Kolik lidí je asi přeskočí?

Inu, nemají to ti seveřané vůbec jednoduché a o stále více klacků pod nohami klopýtají... Dobrovolně a bez nátlaku se však rozhodli svůj festival uspořádat v době, kdy školní škamny opět ožily a dovolenou se chlubí jen pár šťastlivců. Což o to, místní si ty letní radovánky ochotně prodlouží, ovšem ti z daleka, kteří tu rok co rok v přilehlém kempu k ránu skládali hlavu v jedné z chatiček pod břízkami, mohli už v červnu tak maximálně vykulit oči. Ano, je vyprodáno – za vším hledej návštěvníky ze sousedního Polska a tihle prý rychlým rovným beatům i těm stejně rychlým zlámaným rozhodně neholdují... Co teď? Poležet si v autě, pod širákem nebo snad v nějakém hotelu přímo ve městě? To ať si každý vybere a zváží dle svých možností i fyzičky! :) A aby toho nebylo málo, ve čtvrtek odpoledne se na pár minut Prahou prohnala vichřice s přívalem deště, rtuť teploměrů před ní utekla zbaběle dolů a na obloze bylo najednou těch černých a šedých mračen mnohem více. V kolika případech asi teď zvítězí ta pravá domácí pohoda nad vzděláváním, užíváním, tancováním a nasáváním pod širým nebem s hvězdičkami nad hlavou? Už třetí hodina odpoledne s otevřením bran ledacos prozradí... A když dostanou všichni ti nedočkavci fóra, mohl by se v půl šesté člověk dostavit na slušně rozjetý mejdan.

"Prosím, co si dáte?"

Místní Dyzlegtic Division právě uvolnila prostor za gramofony sehrané dvojce KapSak v levém rohu již dobře známého areálu, přičemž konstrukce pódia byla oproti loňskému ročníku otočena o devadesát stupňů vlevo. V cestě za posluchačovými bubínky jí totiž letos nebude stát vůbec nic vyjma stanu pro zvukaře, osvětlovače a projektáře či projektanty. To pravé pódium totiž nahradil "jen" krytý stan, který jistě přijde vzhledem k situaci na obloze vhod, zato bez onoho malého kulatého, který loni posloužil jako domov pro chillout, minimal a house, se musíme obejít. Ty lavičky místo něho se však budou také hodit. Vždyť noc bude tááák dlouhá... Co tu máme dále? Pár mobilních záchodů v počtu deset kusů, ale bez možnosti užít si zde s malou kouzelnou zástrčkou pár minut soukromí. Zatím jsou čisté a voňavé, toaletní papír dokonce na svém místě, bohužel všichni už teď tušíme, jak dlouho jim to s tou naší náturou asi vydrží. :( Žíznivci pro změnu nyní míří do rozložitého stanu červeného, kde najdou píp se zlatavým mokem dostatek a alko i nealko je tu podáváno v širokém výběru a s rozumnými cenami od sympatické obsluhy, které nechybí úsměv na lících. Ti bez energie pak do stanu uprostřed, pod jehož plachtou najdou množství modrostříbrných plechovek. A ty hladovějící zase potěší jediný malý bílý přívěs v areálu, který však v útrobách skrývá neuvěřitelné množství dobrot od guláše přes langoše, klobásy, bramboráky, vařenou kukuřici a steaky až po svařák, čaj a kávu... Prima, budou se hodit, zvlášť za i v tomto případě lidové ceny. Jaký to rozdíl oproti čtvrteční návštěvě klubu SaSaZu, v němž Groove Armada nakonec až příliš rychle zabalila! .(

MIDI LIDI

Přitáhnou už v sedm MIDI LIDI lidi?

Vážně nevím, jak to ti dva dělají, ale ani Kaplick, ani Saku mě prostě zklamat nedokážou. Nepopírám, že bych si od nich někdy rád poslechl něco ve stylu Remember Breakbeat, ale jejich zvuk je stále tolik "fresh"... Navíc ten hodinu a půl trvající výlet po světových hudebních kuchyních byl tolik barevný, až oči přecházely – chvíli "progy," chvíli "rovnobrejky," náhle v zákulisí zakvákaly dubstepové wobbly, tu na povrch vyplul Apparat a přitom to spolu všechno tak nádherně ladilo! Hodně profesionální práce pro dvacítku půlkami vrtících a desítku na trávě sedících, přičemž lví podíl na ní měl opravdu vymazlený sound system, který neponechal jediné frekvenční pásmo bez povšimnutí a zároveň byl vybaven i slušnou vyřídilkou. S patnáctiminutovým skluzem kvůli přestavbě pódia jeho vábení využili také MIDI LIDI, to když si nás do jeho spárů Petr Marek odborně přitáhl ještě o něco blíže. Na tomto místě se tahle parta nevyskytuje každý den a tak si klidně mohli dovolit učinit vtip opakovaným, Petr se do svých předepsaných rolí opět naplno položil, znovu předstíral výpadek techniky, teatrálně si pohrával se svou oblíbenou zdravicí "Dobrý večer!" a po pódiu poletoval tam a zase zpátky. Nic nového pod sluncem, které už stejně pomalu zapadalo, velká škoda jen, že hlas Markéty zvukař tentokrát poměrně přiškrtil. :( Líbili se, plácalo se, prostor před pódiem zvědavci už poměrně zaplnili a tak se svérázné trio ještě jednou navrátilo, aby přidalo.

DJ Tactical

"Bude-li pršet, nezmoknem!"

Do tíživého ticha, které se teď nad areálem rozhostilo, bylo slyšet jen pravidelné dunění z nedalekého stanu – pravda, je pár minut po osmé a hned ti první v něm mají před sebou nelehký úkol. Awacs a Monotype budou totiž hned čtyřem gramofonům domlouvat, aby se otáčely stejně rychle... Zvuk z těch kosmických reproduktorů Funktion One sice tolik neburácel jako na hlavním pódiu, nicméně objímal dokonale a velmi přátelsky a kupříkladu postarší Face It od Svena Vätha tu zněla s tímto zázemím velmi mazlivě! Zatím pouze hrstka věrných a zvědavých, doufejme jen, že do areálu každou chvílí dorazí posily, abychom se tu snad nemuseli bát – vždyť už je na čase! Ten se mezitím ponořil do úplné tmy a pohled na hlavní stage bral dech... Tolik barevných světýlek s věrnými odstíny, ostrá palba stroboskopů, dva zelené lasery, dvě zrcadlové koule a nad hlavami všech teď v širokém spektru poblikávalo několik pruhů LED diod. Dámy a pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás to má?! Možná právě v tomto okamžiku jsem si uvědomil, že seškrtání pódií má překvapivě i své výhody. Vždyť kolikrát už se vám na fesťáku stalo, že jste chtěli být prostě úplně všude a s jazykem na vestě stejně nakonec něco zajímavého propásli? Tady jste měli na výběr jen dvě možnosti a od toho krásného pódia ke stanu to bylo pouhých pár kroků. Počasí nám kupodivu zatím stále přálo, ale v případě průtrže mračen bychom se v tomhle počtu pod lešenářskou konstrukci s plachtou i do stanu zcela určitě vešli všichni...

Sweg

Člověk přijde na SUWU 3 a nakonec vidí a slyší Subprime... :)

2K a Sweg názorně předvedli, že si násilné škatulkování do krabičky s visačkou Liquid funk rozhodně nezaslouží, i oni přitom zavzpomínali díky Makotovi na nedávno zesnulého Michaela Jacksona s Human Nature pro všechny VIP a ty jemné kousky vždy na střídačku obratně zahušťovali. Řeznická zástěra ještě nebyla třeba, ale obouvali se do toho slušně a odměnou jim bylo spokojené kolíbání od všech, kteří se již nemohli dočkat prvního zahraničního hosta. Do půlnoci však času dost a slovenský Raganova ve stanu byl rychlejší... Pro mě premiéra a jednoznačně velké překvapení tohoto festivalu. Když nad tím tak přemýšlím, tak právě on se pro mě stal vrcholem sobotní noci! Ačkoliv přicestoval z východu, jako by jeho laptop obsahoval jen typický berlínský sound a ke všemu si je moc dobře vědom toho, jak skvěle umí ti pánové za notebooky publikum nudit... Opravdu netuším, zda si svou body language trénoval o den dříve před bratislavským zrkadlem, jisté je, že stačilo vyslat pár posunků a zhoupnout se v kolenou a pokaždé ti před ním pookřáli a začali ječet. Hodně inteligentní a originální práce, motivy zasněné s důrazem na silnou nosnou melodii, s plochami je kamarád (pardon, kamarát) a také on tu proplouval napříč styly jako úhoř. Jak se vlastně řekne po slovensky úhoř? :)  Tak svého favorita ze stanu jsem už měl, toho pod širým nebem jsem nemusel hledat příliš dlouho. To, co předvedli SUWU 3 respektive dneska už Subprime, se opravdu špatně popisuje slovy, to se musí zažít na vlastní kůži. Za touhle trojkou teď ve výborné projekci rotovaly větrné mlýny, které nenápadně napovídaly zemi původu a jejich MC Rät se okamžitě stal miláčkem publika.

Subprime

Kdepak Holanďané, bludný je Loktibrada!

Rozvášnění tanečníci teď do mikrofonu opakovali přesně to, co chtěl slyšet, on také spolu s vtipnou vizualizací informoval o aktuálním přerodu téhle party, rozdával dárky v podobě CDček s graficky zdařilými obaly, oba mladé pány vybízel ke scratchování a hlas měl stále jako zvon! Tohle byla pravá pekelnická show, až na nás ten nahoře musel seslat pár výhrůžných kapek, abychom se tam dole trochu uklidnili. Vůbec nevadily, jen jsme se museli pod stříškou více semknout k sobě, to se stále větší zimou už to bylo horší – v tomhle případě pomáhal alkohol, návštěva horkými nápoji vybaveného přívěsu či pobyt v neméně rozdováděném stanu. Jen jste nesměli být stylově příliš vyhraněni. :) A právě zde byl dotyčný zmrzlík svědkem neplánovaného posunu. Slovenský technobijec Loktibrada zřejmě ještě po severu Čech někde bloudil a tak musel u mixážního pultu od sebe lokty roztáhnout a bradu vystrčit náš Click Joe. Mistr mohl být spokojen, ta vrčivá a rozpustilá Traffic Jam od Cobblestone Jazz bezpečně rozhýbala všechny zdejší končetiny a on tak přišel k hotovému. Kdo se však těšil na přísný diktát, ten si musel počkat teprve až na spojení holandsko-slovenské dvojky Jeroen Liebregts + DJ Boss - tohle bylo víc od srdce než od podlahy. Ti dva se o něco později s námi skutečně nepárali, stejně jako dobře naložený Elektrabel. Nabídl přesně ty zvuky, které mám tolik rád, vynikající aroma, důmyslné zvraty, správně kovový nádech, jen to úderné tempo... Už jsem od něho slyšel větší "romantiku," tohle vypadalo, jako když honem honem pospíchá do hotelu na kutě!. :)

Brookes Brothers? Jeden bratr tady, druhý tam...

Venku mezitím došlo ke střídání stráží, britské duo Brookes Brothers však reprezentoval pouze jeden z bratrů. :( Ten druhý zřejmě to samé zatím předváděl v domácím Norwichi, ale neměli jsme náhodou kliku na toho lepšího z nich? Únava nebyla na stále stejném množství tanečníků vůbec znát a on teď hrál opravdu za dva. Chvíli zjemnil do reggae, jindy zase beaty narovnal do zběsilého tempa, v jeho setu nechyběly ani hitovky typu I Remember, kterou před časem napsal Deadmau5 s Kaskade a následně rozcuchal J Majik & Wickaman či totálně překopaná A Bit Patchy původně od Switche, holt se snažil být vzhledem k pokročilé hodině zábavným a to mu vycházelo na výbornou! Jen ten zvuk ve srovnání se začátkem fesťáku nějak utrpěl na kráse... Upravovala se snad jeho hladina v souvislosti s nějakou tou stížností od nespokojeného spáče nebo byla na vině jen špatná kvalita protáčeného materiálu? Přesně do čtyř jsem se vzdělával, užíval, tancoval a nasával pod širým nebem s hvězdičkami nad hlavou, ale pak už jsem netoužil po ničem jiném, než té měkké postýlce v penziónu Kristýna, kde se tak dobře spí! Ano, vybral jsem si dobře a moc rád se sem za ten rok zase vrátím. Teď už jen pevně věřím, že organizátory viditelný úbytek zájemců o tuhle muziku od pořádání toho dalšího Shotgunu neodradí. Díky vám všem za můj jediný letošní open-air, ty ostatní mě totiž nechávaly zcela chladným...

Video: Subprime – Live @ Shotgun

foto: archiv

video: Sound-of-E http://www.sound-of-e.de