Monegros Desert Festival – Festival tak trochu jinak!

Do poloviny letošního července jsem mohl posuzovat kvality tohoto velkolepého festivalu pouze prostřednictvím fotoreportů a záznamů z vystoupení předních světových umělců, kterých se na každém ročníku vystřídá na několik desítek, ale 18. července se vše změnilo a já si užil jeden z nejlepších mejdanů, na které jsem měl možnost kdy vyrazit společně s dalšími bezmála padesáti tisíci návštěvníky.   

V polovině prvního prázdninového měsíce jsem společně s Katie jsme vyrazili směr Barcelona. Po dvoudenní návštěvě překrásného města se spoustou historických a uměleckých staveb míříme v konvoji několika aut, plně naložených temperamentními Španěly a přáteli z Jihoafrické republiky a Amsterdamu, asi dvě stě kilometrů do vnitrozemí do malého městečka Fraga, kde je mimo jiné i legendární klub Florida 135, jehož majitelem je "překvapivě" pořadatel samotného Monegros. 

Po dvou hodinách cesty konečně přijíždíme na místo, kde je pro nás den před propuknutím festivalu připravena Warm up party v apartmánu jednoho z pořadatelů. Nutno podotknout, že pořádání tohoto festivalu, stejně jako provozování klubu Florida 135, Raw 14 a dalších aktivit spojených s hudební produkcí, je rodinnou záležitostí, která má v rodině Lassierových více jak třicetiletou tradici. 

Následující den, kdy zbývá už jen několik málo hodin do odstartování jednoho z největších festivalů Španělska, je na programu oběd s pořádající rodinou a jejich přáteli. Při této příležitosti se seznamuji se všemi členy teamu, kteří nemalým dílem přispívají k rozvoji elektronické hudby ve Španělsku. Už v tuto chvíli si uvědomuji, že úroveň festivalu a vztah a láska promotérů k hudbě a  lidem vůbec je na úplně jiném levelu, než s kterým se v mnohých případech setkávám u nás. 

Mé hodinky právě odbily čtvrtou hodinu a my nastupujeme do auta a jedeme přímo na festival, který je od Fragy vzdálen asi patnáct minut. Po několika minutách se dostáváme na silnici, která se táhne pouští, a kterou místy lemují stavení a haciendy, jež jsou pro tuto zemi charakteristické. Po několika kilometrech pouštní jízdy se dostáváme do pro mě překvapivé kolony, která stejně jako my, míří na festival.  Zanedlouho se prokousáváme štrúdlem vozidel a vjíždíme na VIP parkoviště, které je situováno jen pár kroků od hlavního pódia. 

Už se nemohu dočkat na to, co mě uvnitř areálu čeká. Vcházím dovnitř. Již kolem šesté hodiny odpolední je festival příjemně zaplněn zhruba deseti tisíci návštěvníky a na hlavní stagi předvádí svůj um prostřednictvím special openning setu Cristian Varela, který partypeople servíruje poměrně pestrý set plný známých skladeb jako je například remix legendárních Plastic Dreams.

Christian Varela

Následuje první drink za poměrně příznivou cenu a hromadná exkurze s pořadatelem. První zastávka je v obchodu se suvenýry a kolekcí oblečení spojenou s festivalem, kterou má na starosti nejstarší členka pořádající rodiny. Nejedná se však o stánek 2x2 metry, na který jsme zvyklí na našich fesťácích, ale o malé šapitó, kde si můžete koupit od plakátů, klíčenek, dámských kalhotek až po trička, čepice a mikiny s logem festivalu. 

Dále navštěvujeme jeden ze stanů, z kterého se v ten okamžik linou energické drum & bassové zvuky. Fran The Breakstorm & MC´s Prince Osito & R-Vee předvádí  zajímavou show, která na lidi opravdu funguje.

Na tak velkém letním open airu mne zaujala přítomná šatna, která mi přijde jako výborný nápad a vřele jí doporučuji i  našim promotérům. Stejně tak jsem byl mile překvapen z čtyřmetrového tunelu, ve kterém jste se mohli velmi příjemně osvěžit vodou z rozprašovačů a zchladit ve více jak třicetistupňovém vedru vaše rozpálené tělo. No nic, svůj časový plán mám vytvořen a zbývá mi jen omrknout další tři z celkem pěti stagí, které patnácté výročí festivalu  Monegros nabízelo.  

Na dohled mám Red Bull Music Academy stage, která je nejmenší ze všech. Za doprovodu Mikela Teby postávám na baru a objednávám si jak jinak než vodku s Red Bullem, abych se na nadcházející mejdan patřičně naladil. S drinkem v ruce míjím Hazard Open Air stage, která je věnována především Hard technu a všem jeho odnožím. V ten okamžik zde právě roztáčí své asfaltové placky půvabná Fatima Haji. Ta mě popravdě moc neoslovuje a tak se vydávám na druhou největší stage festivalu, kterou je ohromný stan, jehož stavba začala již čtrnáct dní před otevřením jeho bran. Hudební produkce se line v rytmech hip hopu a formace Tote King Band, která ví, jak dostat party people do toho správného varu.

Po krátkém odpočinku se opět vracím do života festivalu. Namířeno mám opět na Hazard Open Ari stage na Narkotica Dluxe, o kterém jsem již mnoho slyšel, ale neměl jsem tu čest být u jeho vystoupení živě. Je osm hodin večer,  počet návštěvníků rapidně stoupl a dle mého odhadu  se blíží ke dvaceti pěti tisícům. Narkotic začíná hodně zostra. Kombinace tvrdých a nekompromisních techno tracků s melodickými skladbami s latinskými prvky se mi velice zamlouvá a když se ohlédnu kolem sebe a slyším reakce publika, tak se ujišťuji, že určitě nejsem sám. Tento mladý temperamentní Španěl ví, jak si poradit s tancechtivým davem a brilantně míchá jeden track za druhým.

Carl Cox

Po necelé hodině je mým cílem hlavní scéna, která nese název Festivales de Aragón a jeden z nejpopulárnějších djů planety - Carl Cox. Carlovo svižné techno mě opravdu baví. Tu a tam popadne do ruky mikrofon a pozdraví téměř dvacetitisícové publikum před hlavní stageí, které na jeho slova patřičně reaguje. Když nahlédnu do zákulisí stage, naskýtá se mi opravdu zajímavý pohled na nespočet techniky včetně několika druhů mixážních pultů, tří párů gramofonů a cd playerů, kterou obletuje team více jak desítky lidí jako hejno  pilných včeliček. Samotná stage je doslova obsypána monstrózním světelným parkem, LEDkovými stěnami a dvěma děly, které chvíli co chvíli chrlí do roztančeného davu řádnou porci mlhy.

Postávám jen několik málo metrů od ikony světové elektronické scény, snažím se vžít do jeho role a představuji si, jak manipuluji s takovou masou lidí. V polovině Carlova vystoupení se na schůdcích na pódium vynoří hlava celého festivalu s manželkou a namířeno má rovnou za Carlem, kterého přivítá a zároveň zdraví i početný dav, který na jeho pozdrav odpovídá řevem a tleskotem.

Orbital

Je něco málo před třičtvrtě na jedenáct a já se odebírám s vyschlým hrdlem do VIP zóny, abych si trochu odpočinul a nabral sil na zbývající část festivalu. Z VIP se mi naskýtá krásný pohled na hlavní pódium, na kterém právě rozjíždí své live vystoupení projekt Orbital. V tu chvíli už nelituji toho, že jsem nebyl přítomen na vystoupení těchto postarších pánů na Planet festivalu. Charakteristické svítící brýle a nespočet nejrůznějších mašinek vyluzující kouzelné zvuky, které dávají dohromady kultovní tracky jako jsou například Chime nebo Impact, to jsou v jedné větě bratři Phil a Paul Hartnollovi ze Sevenoakes, kteří ovlivňují světovou elektronickou scénu přes úctyhodných dvacet let.

Jejich vystoupení si ale nestihnu užít celé, poněvadž v jednom z ohromných stanů si již chystá své nádobíčko charismatický Marco Carola. Do Eristoff Tentu se dostávám zhruba deset minut před zahájením minimalového výletu a právě v tuto chvíli nastává okamžik, kdy se na jedné ze stagí zcela změní styl.

Ve chvíli, kdy si Marco připravuje svou potřebnou techniku, to na pódiu pěkně vře v rytmu drum&bassu. Pendulum společně s MC Jakesem jedou na plné pecky a nutno podotknout, že jsou právem na výslunní světového scény! Po posledních dvou traccích již zmiňované drum&bassové špičky hudební produkce ve stanu na malou chvilku utichne. Lidé ale neodchází. Po chvíli se rozezní krátké intro s přitažlivým ženským hlasem a mistr Carola přebírá opratě a rovná donedávna zlomený beat. Očekával jsem, že převážná část přítomných partypeople se odebere do jiného stanu, ale opak byl pravdou. Připadal jsem si jako na Staroměstském náměstí, když naše hokejová reprezentace právě vyhrála titul. Výborná atmosféra je všude kolem a minimalový mág do nás všech pumpuje jednu bombu za druhou. Nechybí ani počiny z jeho vlastní dílny, kterými jsou například Plaster nebo Bloody Cash. Musím se přiznat, že se bavím opravdu neskutečně a mé srdce tiše plesá.:)

Sven Väth

Něco málo po dvanácté mé kroky směřují k hlavní stagei. Cestou doplňuji potřebné tekutiny a zanedlouho už stojím za ikonou elektronické scény – papa Svenem, který se společně se svým asistentem připravuje na nadcházející vystoupení. Atmosféra je nepopsatelná. Takovou jsem snad zažil jen v Německu nebo na parties u nás před šesti lety... Od promotéra festivalu se dovídám zajímavou informaci, že Sven si vlastně tak trochu odskočil soukromým tryskáčem z výročí jeho dnes již legendárního frankfurtského klubu Cocoon, kam po vystoupení opět míří na plánovanou afterparty. Jeho projev před publikem je opravdu nevšední zážitek. Zábavné kreace a pohyby baví mne i všechny tanečníky, jejichž počet na hlavní stagi převyšuje číslo 20 tisíc.

Společně s přáteli tak poskakujeme v jeho těsné blízkosti za doprovodu nejnovějších a v současnosti i nevydaných pecek z jeho vlastního labelu Cocoon. Vždy, když jsem přítomen na vystoupení tohoto krále elektronické scény, dýchne na mě těžko popsatelný pocit. Svenova komunikace s lidmi mi místy připomíná spíše šamana, který s nimi hýbe jako s loutkami v tranzu. Pro mě určitě jedno z nejlepších vystoupení na Monegros!
 
Jelikož jsem se ale již letos měl tu čest s ikonou světové elekronické scény v pražské Mecce, společně s celou skupinou jsem se přemístil do vedlejšího San Miguel Experience stanu, kde už se také velmi početný dav nemohl dočkat živého vystoupení Luciano present AEther. To mělo sice asi půlhodinové zpoždění a ve stanu, jehož počet návštěvníků přesahoval deset tisíc, nastalo na tuto dobu ticho, ale alespoň jsem této chvíle využil a podělil se o svoje zážitky s mými sparing partnery...:) Po chvíli ale zaznělo krátké intro, které se vzápětí změnilo v dynamický beat s hutnou basovou linkou. Skvělý nástup v rytmu techhousu a minimalu, který se po několika traccích změnil v příjemné light techno s neustálým vývojem. To vše podtrhovala parádní video projekce, která přidávala na výborné vroucí atmosféře.

Video: Luciano presents AEther

Je něco málo po půl třetí a mé kroky se odebírají opět do VIP zóny, kde doplňuji tekutiny a utíkám na hlavní pódium. Tam už baví přítomné svým pulsujícím minimalem další ikona - Richie Hawtin. Propracovaný set plný různých efektů, které nabízí v současnosti jeden z nejpoužívanějších softwarů - Tracktor scratch, všechny očividně baví. Abych byl upřímný, tak ač byla většina tracků opravdové techminimalové lahůdky, jako jsou například Gaiser – Semaphore,  Len Faki - BX 3 nebo Ricky Ambilotti  a Construkt, celý set mi přišel v jedné rovině, ve které se nic zásadního nedělo. Ale proti gustu žádný dišputát... I tak jsem si Richieho vystoupení vychutnal, stejně jako Sven je pro mě tato persona  opravdovou ikonou, která po pěknou řadu let udává směr současné elektronické hudbě a je velkou škodou, že u nás nevystoupila už pěkně dlouho.

Video: Richie Hawtin

Zhruba v polovině jeho setu se přesouvám na dalšího mága za mixážním pultem, kterým je Ricardo Villalobos. Tento charismatický Čilan se stylovým tričkem s legendárními Kiss pro tento večer zvolil o poznání svižnější sound, než jsem byl doposud prostřednictvím jeho setů zvyklý. Jeho pověstná patka poskakovala ze strany na stranu při manévrování se dvěma gramofony a dvěma cd playery, ze kterých se linula jedna pecka za druhou. Opravdu skvělý zážitek, který bych vám přál zažít. Výborný mixing, dobrý výběr tracků a set, který měl dynamický vývoj – to je Ricardo Villalobos přátelé!

Ve čtyři hodiny ráno se společně s několika dalšími vydávám na procházku celým festivalem. Z Hazard open air stage do mě buší drsné hard techno v podání Borise S, na Redbull Music Academy baví návštěvníky tohoto podia Subfocus a našim cílem je nejvzdálenější Eristoff tent, kde již přebírá žezlo po Crookers další z mých top dj´s – Josh Wink. K mému údivu ovšem vydržím na této stagi jen několik málo desítek minut, protože Josh hraje pro mou maličkost poměrně nudně. Jeho set mě jednoduše neoslovuje a tak se s kručením v žaludku odebírám do jedné z pizzerií, kde dostávám za příjemnou cenu obrovskou pizzu, kterou mi přímo z pece servíruje sympatická obsluha.

Po vytrávení se svižným krokem vydávám zpět na hlavní stage, kde už rozjíždí velmi zajímavé livko na pomezí electra a techna mistr Vitalic, kterého mi již několikrát doporučoval kolega Myclick. Cestou se ubírá můj zrak na rozzářenou oblohu plnou hvězd a velmi jasného dorůstajícího měsíce, na které v tu chvíli plachtí paraglidista, který musí mít určitě neskutečný pohled z ptačí perspektivy na večkeré dění na Monegros. Vitalic do lidí pumpuje pro mě originální sound plný energie bez dlouhých offbeatových ploch, což mě baví stejně jako všechny tanečníky kolem dokola.

Kolem páté hodiny už vidím jak se z pozahorizontu klube slunce a obsloha mění své barvy. V půl šesté nastupuje na hlavní stagi další matador světového techna – Dave Clarke. Našlapaný set, ve kterém zaznělo hned několik jeho hitů jako je například Red 2, se nad ránem skvěle hodil a vhodně zapadl do celovečerního konceptu. Na druhé největší stagi už servíroval všem přítomný svůj sound bývalý člen Deep Dish – Dubfire. Brilantní producent, který vydává jednu minimalovou bombu za druhou, mě ale vůbec neoslovuje. Nevím, zda-li je to technologií Tracktor Scratche nebo výběrem tracků, které jsou si tak podobné, že mnohdy ani dav nepostřehne, že se jedná o další skladbu. Chybí mi i komunikace s publikem, ale to už je holt někdy úděl některých umělců používajících ke svým vystoupením notebook.

V půl osmé se už přesouvám se svým známým z Amsterdamu do stanu, který ještě před pár hodinami hostil Marca Carolu nebo Loco Dice, jehož vystoupení mi v tom nespočtu významných umělců k velké škodě uniklo. Tam už se o zábavu všech stará CircoLoco Showcase. Bezmála deset dj´s, kteří baví svým minimalem pod hlavičkou CircoLoco příznivce tohoto stylu po celém světě se po několika skladbách střídají za mixem v jakémsi back2back setu. Super atmosféra a skvělá hudba, co víc k tomu dodat…:)

Video: Sino live!

V devět ráno se značně společensky unaven odebírám přes Hazard Open Air stage, kde si dávám jedno portoriko za doprovodu beatů od Andrease Kremera, do VIP zóny, z níž sleduji parádní set Technasie & Dosema, kteří uzavírali i hlavní podium na letošním Summer of Love. Dynamické techno s chytlavými melodiemi – to je v krátkosti set Sino-live!, kteří baví i na poměrně pokročilou hodinu mnohatisícový dav.

Posledním vystupujícím, který uzavíral celý festival a jehož um plný scratchingu, vraceček a parádiček jsem měl tu čest  slyšet, byl dj Murphy. Chvílemi až moc tvrdý set byl opravdu skvělou tečkou za tímto velkolepým festivalem, který nemá obdoby.

Video: DJ Murphy

V polovině jeho setu se ale hromadně přesouváme na soukromou afterparty do našeho apartmánu a já si při cestě zpět uvědomuji, že to, co jsem předchozích několik hodin slyšel a zažil, byla asi ta nejlepší party, na které jsem kdy vůbec byl. Pokud budete příští rok přemýšlet kam vyrazit za kvalitní hudbou na zahraniční festival, mějte na paměti, že Monegros vás rozhodně nezklame. Tak příští rok na Monegros!!!

Special thanx to Juanito, Josh, Katie, Markus and all Monegros family!!!

+ skvělá organizace
+ kvalitní lineup
+ výborný zvuk
+ parádní videoprojekce
+ neopakovatelná atmosféra

- v jednu chvíli stejná produkce ve stejném stylu na třech pódiích

Stupnice Subgateova: 11/10