Dotkni se Písku 2009 - víkendová reportáž

Vše podstatné se odehrávalo v samotném centru, čili všechny přístupové ulice do centra byly střeženy ochrankou a dále mohli jen lidé se vstupenkou (papírovým náramkem) za 50 v předprodeji nebo na místě 80 Kč, což dělá tento „multikulturní festival“ jeden z nejlevnějších u nás v ČR. Prvních 10000 návštěvníků obdrželo zlatou pamětní minci, která je každý rok s jiným motivem a stává se tak ceněným sběratelským kouskem. Celkem prý za oba dva dny navštívilo městské slavnosti cca 15000 lidí. Vše bylo perfektně předem připravené a jestli jste s sebou měli oficiální program, který rozdávali u každého vstupu, museli jste najít cokoliv. My osobně jsme večerní sobotní parkování v centru zvládli bez větších problémů a místo našli asi po 10 minutách po příjezdu do Písku.



Sám hlavní pořadatel celých slavností Robin Mikušiak z agentury Free Production se vyjadřoval před akcí v samých pozitivech, i když obavy jsou nějaké vždycky. „Nechci nikoho nazývat headlinerem. Myslím, že si v programu každý najde své oblíbené umělce,“

Navíc přesunutí celého hudebního dění od loňského roku z Ostrova a Výstaviště za řekou na 3 náměstí do centra bylo klíčové nejen kvůli návštěvnosti. Ostatně to dokládá i trend poslední doby, kdy se většina akcí, ať už sportovních nebo kulturních, přesouvá do center měst.

Tohoto velmi zkušeného člověka v pořádání různých hudebních akcí, nejen na Jihu Čech, zná snad každý clubber v kraji. Za připomenutí stojí jeho několikaletá série parties v Č.Budějovicích s názvem Explosion nebo nyní Therappy Session či Green Up a v Písku potom další freeridová záležitost Xbox 360 Slopestyle.

Moje mise začala úderem 20 hodiny na Velkém náměstí v Okodom stanu rozehřívačkou v podobě „drumce“ s Dj Spookem + Itchym. Bylo zde zhruba 30 pařících partypeople a vzhledem k velikosti daného prostoru i přijatelné místo na tancování pro každého. Musím říct, že hráli velmi energický, ze začátku na mě moc tvrdý D&B, ale později jsem se i já dočkal trochu té melodie. Atmosféra ve stanu houstla postupem času poměrně slušně.


Okodom stan

Jenže já měl na programu další zastávku a to hlavního podia, kde od 21:30 byly na programu Mig 21 s Jiřím Macháčkem a protože ho mám rád nejen jako velkýho šoumena a herce, nemohl jsem si ho nechat ujít. Zpívaly se hity jako Slepic Pírka, Malotraktorem a další jež rozpívaly a rozezněly hlasivky všech přítomných pod pódiem. Hodinové vystoupení bylo zakončeno velkým příjemným překvapením snad všech, možná i samotných členů kapely, kromě frontmana, který vyrukoval na publikum s otázkou: „co kdybychom si zazpívali nějakou tu píseckou písničku?“ Ne, že by jich zrovna bylo mnoho, ale jedna známá se našla. „Co třeba Tou Putimskou Branou“. „No proč ne, co hoši, to dáme ne“ a taky že to dali s parádním několikatisícovým sborem pod sebou. Po té se s velkýma ovacema s náma rozloučili a já po krátké pauze na pivo a domácí bramborák jsem pokračoval dál.


Mig 21

Moderátor oznamuje, že od 23 hodin se na nás už chystá skupina Skyline. Moje bývalá spolužačka, kterou jsem tam úplnou náhodou potkal se mě ptá, co jsou zač. Sám jsem přemýšlel, co jí odpovím, protože po odchodu Jitky Charvátové (hlavní zpěvačky) jsem je přestal poslouchat. Takže elektronická muzika bylo jediný co ze mě vypadlo. Netrvalo dlouho a Skyline už řvali na celý okolí pro mě dost divnej zvuk – něco mezi rockem, punkem, elektrem, drumíkem, breakem a bůh ví čím ještě. Po pár skladbách jsem radši odešel do Okodom stanu, kde jsem završil můj páteční tah.


Skyline

Je sobota a podle mýho vytištěnýho rozpisu, kde bylo všechno co jsem chtěl navštívit, měli hrát od 19:30 do 22:30 v Okodomu písecky housový uskupení Deep Sanding Crew, které pravidelně ve městě pořádá housové akce v Pí Local Clubu. Dorazil jsem sice s menším zpožděním něco okolo půl 9, po rychlém pivku a klobásce, po exkurzi stánku s medovinou vyrážím příjemně naladěn cestou necestou na další snad úspěšný sobotní tah s velice bohatým naplánovaným programem.

Začínáme na horním Alšově náměstí, kde zrovna začínají hrát pro mě neznámý United Flavour, o to víc jsem byl docela příjemně překvapen, když spustily první skladbu. Raggea, Ska, Soul a Latino styl není zase tak špatná věc, ale musí být kvalitní a to v tomto případě bezesporu bylo. Víc než půl hodinky jsem jim ale nedal.


United Flavour

Pomalu se s mým dvojitým dámským doprovodem vydáváme na Velké náměstí docela dost početným davem k mému oblíbenému stanu, kde se hrál zrovna pohodovej funky house. I když se to holkám moc nelíbilo, později je to, jak oni říkaly, zimou stejně roztancovalo.

Největší nával všech věkových skupin zaznamenala od 21:30 hrající nebo spíš tančící Šumsvistu s Danielem Nekonečným nesoucího k podiu na ramenou v jeho křesle s jeho brazilskými
tanečnicemi. Já ho teda nemám moc v oblibě, ale musím uznat, že pyrotechnická show, která prý zabrala celou jednu dodávku, byla opravdu velkolepá. Oslovení „miláčkové moji“ jeho brrrrr hlasem se mi moc nezamlouvalo.

Nejklidnějším místem bylo asi nádvoří u Sladovny, kde na kytaru hrál a zpíval jeden umělec hity např. od Beatles aj. podobných na přání. K tomu posezení na lavičce u barevně osvětlené tryskající fontáně prostě nemělo chybu.

Celé slavnosti vyvrcholily lampionovým průvodem ke kamennému mostu, kde následně na to ve 23:00 byl odpálen z náplavky u řeky Otavy 11 minutový nádherný ohňostroj se scénickou hudbou. Počasí vyšlo náramně, takže příjemná teplota a nebe bez mráčku udělali spolu s krásnýma slečnama tu nejhezčí atmosféru. Starý most a okolí řeky mezi oběma mosty, kde se vše odehrávalo, praskalo ve švech. Ještě aby ne, vždyť na tuhle světelnou podívanou na obloze se těší všechny věkové skupiny od těch nejmenších až po nejstarší. Zaznamenal jsem tam i v tak pozdní dobu hned několik starších babiček a dědečků se svýma vnoučkama.



Po té jsme ještě šli přes most na druhou stranu na pouť, že si zařádíme jako malý děti. Z dálky jen bylo slyšet: „kupujte žetonky na další jízdu“ a směska přes sebe hrající muziky, prostě pravej nejfalšovanej kramářskej kravál. Jediný co nás lákalo byly autíčka a mnou oblíbený labutě. Jenže nevyhrálo ani jedno, autíčka furt narvaný a když holky uviděly, že se kolotoč s labutěma točí i pozpátku a dokonce skoro 15 minut jedna jízda, bylo jasno... Štace pak pokračovala zpět na nádvoří a náměstí do Okodom stanu, kde se tančilo na break a jungle až do ranních hodin.
Co říct, snad jen, bylo to super a za rok se tam zase sejdeme.

Marden