Report z Lunchmeat A/V Session s Daedelusem od Ondřeje

Do bývalé tovární budovy Meet Factory škrcené z jedné strany železnicí a z druhé mnohaproudovou silniční spojkou jsme dorazili ve středu 3. června po půl deváté večer. V hlavním sále se sice ještě sedělo na rozkládacích židlích, ale Daedelus ve společném setu s Foolkem, který byl v line-upu avizován jako workshop ovládání jejich controllerů monome, už pouštějí do sedícího davu energické dávky zlomené ostré munice.

Po pár minutách Daedelus zavírá svůj laptop a přenechává hodinový prostor Foolkovi. Židle se na žádost pořadatelů uklízejí, tady se bude tančit! Slovenský producent předvádí jednolitý set bez jediného hluchého místa a navíc se dokáže pohybovat ve velkém množství žánrů položených na zlomených beatech. Vrcholem je několikaminutová pasáž se samply Twinovy skladby Windowlicker, jíž Foolk dobarvuje jemné taneční breaky přecházející do zběsilého, avšak nijak experimentálního, drum´n´bassu.

Pět minut před desátou se na pódiu objevuje Alfred Weisberg-Roberts aka Daedelus s červeným ručníkem, spolu se zaplněným parketem tleská Foolkovi za výživný set, otevírá svůj laptop a může se začít. Z vysokých reproduktorů se náhle dere několikrát živější a energizující zvuk. Hned od prvních minut si tak Daedelus podmanil celou Meet Factory. A ty, co ještě odolávali, zlomil výživný techhouseový remix Harder, Better, Faster, Stronger s dlouhým nájezdem a tempem měnícím se po každém taktu.

Daedelus staví maximalistické sonické opusy na řízném houseu přecházejícím v temný dubstep, který se rozplývá do galaktického drill´n´bassu. Jím použité samply doplňoval častými odkazy z pop music – zaslechnout se třeba dal vypreparovaný hlas Gwen Stefani napnutý na naostřených beatech – anebo strašidelnými výplněmi á la Milanese.

Největšího ohlasu se však dočkala skladba Drummery Jam. Už její první střípky propadající jako jemné mrholení mezi doznívajícími motivy způsobily pískot a tleskání v davu. Alfred se jen pousmál a na svém monomu pustil Jam v plné kráse. Nedalo se vzdorovat, tenhle splašený dril bylo třeba následovat. Energie teď už z reprobeden nepulzovala, ale zářila bez přestání. Daedelus se ze sympatického baviče změnil do podoby ozbrojeného krvelačného pronásledovatele, jemuž je dobré jít naproti. Stejně jako před třemi roky Aphex Twin na německém festivalu Melt!.

Alfred vystřihnul hodinový set, který pražské kluby už dlouho nepamatují. Zpocený a zničený dav si sice vynutil jeden přídavek, ale to nejlepší už stejně bylo odkryto chvíli předtím. Jako poslední se na pódiu objevil domácí Matoa, ale i přes valivý dubstep, který by jindy zafungoval i na mrtvého, šlo po Daedelusově zvukové exhibici jen o příjemnou kulisu na odchod k tramvaji.

Třetí pokračování Lunchmeat A/V Session v Meet Factory představilo i VJe, jejich umění však hudba úplně potlačila. Nicméně zmínit by se minimálně slušelo zábavný retro vizuální doprovod Daedelusova vystoupení, jenž obstaral Španěl Tohyto, vizualista barcelonského Sonaru.

Text + foto: Ondřej Stratilík