Minireport a rozhovor z Bushe s Makoto a Deeizm

Na akci jsme dorazili poněkud později, kdy už hrál Smote, DJ a producent ze Slovenska. Melodický a osvěžující set pomalu připravoval publikum na příchod Makoto a Deeizm, mimo jiné i optimálním obsahem tracků s ženským vokálem. Příjemně jsme se bavili, myslím stejně jako většina ostatních lidí, kteří stihli do té doby dorazit.

Chvíli jsme nedávali pozor, ale výměna DJů na pódiu byla patrná stylově. Makoto zahrál několik svých tracků s featuringem MC Conrada (např. Golden Girl), povedený remix tracku Human Nature od Michaela Jacksona a při hraní tracku s featuringem MC Deeizm jsem to poznal jenom tak, že zvuk zpěv byl znatelně čistší. Nevím, jestli jsem byl sám, ale přišlo mi, že Deeizm díky zvuku nebylo uplně rozumět, což mě trochu mrzelo.
V určitém momentě, přibližně ve tří čtvrtinách Makotova hraní se v našich hlavách vyskytlo neodbytné nutkání udělat s dvojicí krátký rozhovor. Po sérii náznaků ze strany Mad směrem k Deeizm, u které jsme stáli pod pódiem, došlo k navázání kontaktu a krátce po výměně DJs, jsme se ocitli v backstage v blízkosti výše jmenovaných headlinerů...

Ještě třeba zmínit, že s Makotem se střídal s 2K. Z minulosti, kdy jsem měl možnost ho slyšet na jiných akcích, přišel mi na post Makotova následníka jako velmi dobrý krok. Z 15ti minut hraní 2K, co jsme ještě poslechli, pokračoval velmi příjemným rychlejším tempem.

Naše otázky v rozhovoru vycházely z částečně známého konceptu a zbytek vyplynul z naší konverzace...  Možná z tohoto důvodu se rozhovor může jevit místy jako mírně nekoncentrovaný, ale po úvaze jsme se rozhodli o naší konverzaci podělit.

Mad: V roce 1999 byl drum’n’bass v jeho původní podobě prohlášen za mrtvý, jak se k tomu stavíte vy? Jak drum’n’bass v současnosti vnímá publikum například v Japonsku?

Makoto: V Japonsku byl dřív dnb dost v kurzu, ale dneska už je to jinak. V současnosti je dnb dost underground a v porovnání s house a technem se o něj moc lidí nezajímá. Je  úplně mimo mainstream.

Mad: Makoto, a co tvoje spolupráce s LTJ Bukemem, jak se to vyvinulo směrem k současnosti?

Makoto: Už pár let spolu neděláme. Pracuju teď v zásade na svých věcech a releasy pro Good Looking už neprodukuju.
Deeizm: Makoto usiloval o svojí nezávislost a samozřejmě naplnění svých cílů dělat hudbu. Hudbu, která vychází třeba na Good Looking, Metalheadz. Vlastně se k tomu dopracoval přes svůj label Human Elements se kterým má plány i budoucnosti a myslím, že má se svojí muzikou hodně co říct.

Ape: Vzpomínám si, že jsem nedávno slyšel poslední Human Elements podcast a dost se mi to líbilo. Můžu se zeptat, jak jste se vy dva vlastně dali dohromady?

Deeizm: V roce 2003 jsem se "upsala" u Good Looking, stejně jako Makoto už mnohem dřív. Tady jsem poznala princip spolupráce DJ – MC právě na příkladu LTJ Bukema a MC Conrada, kteří se snažili o maximální souznění v tom co DJ hraje a MC říká. Pak jsem přišla já, trochu jiná, a muzika, kterou dělá Makoto je od té Bukemovy taky rozdílná, tak nás LTJ představil. Udělali jsme spolu 2 věci a pak rozjeli spolupráci v živém vystoupení a tím, že vyšlo Progression Sessions 9 (Makoto & Deeizm, kompilace vydávaná na Good Looking labelu, pozn. Ape), tak jsme vešli ve známost.

Ape: Takže jste vlastně vnikli jako "konkurenční" projekt k LTJ Bukemovi a Conradovi?

Deeizm: Svým způsobem ano, ale chtěli jsme být jiní. Nechtěli jsme kopírovat, ale jít svojí cestou.

Ape: Ono taky ženský hlas zní o poznání jinak než ten mužský, že jo :-).

Deeizm: Jasně, Makoto totiž dělá sexy muziku a potřeboval k sobě nějaký sexy hlas. Hehe.

Ape: Abych byl upřímnej, svého času jsem viděl tvoje vystoupení na DNBTV s DJ Flight a moc se mi to líbilo.

Deeizm: Vážně?

Ape: Jo, bylo to fajn. Musel jsem si to pak ještě párkrát pustit.

Deeizm: Nepovídej, a proč víckrát? :-)

Ape: Podívej, já myslím, že nejenom u nás v Čechách je poslední dobou populární dubstep. DJ Flight má celkem tendenci hrát alternativní a dubstep tracky a mě se líbílo, jak jsi přijemně reagovala na změny nálad. Nejenom zpěvem, ale i pohybem :-). Podobně jako i dneska.

-- na stole se ocitají dva talíře se sushi a Makoto i Deeizm s údivem chvíli přestávají reagovat --

Deeizm: Oh, díky. Makoto sice hraje trochu jinou hudbu než Flight, ale já nejsem "hype MC", snažím se svým zpěvem vyjádřit emoce co ve mně vyvolává hudba.

Ape: Já myslím, že je to tak dobře, protože "hype MC" může být v podstatě kdokoliv (pozn. pro toho, kdo nemá představu o významu spojení "hype MC" – je to ten, co křičí stupidní fráze do davu).

Deeizm: Jasně, jinak bys zklouznul k tomu, že budeš jako MC "povídat" půl hodiny a zbytek času už se budeš zákonitě jenom opakovat.

Mad: Ale povězte mi, když vyjdeme z toho, že drum’n’bass už je 10 let po smrti, proč je pro vás stále aktuální?

Deeizm: Dnb už je tu řekněme od roku ’93, což je sakra dlouhá doba, ale já myslím, že ještě neumřel. Událo se v tomhle směru hodně nových věcí. Mám dojem, že se to všechno točí v cyklech – chvíli je na útlumu, aby se pak vrátil s nějakými svěžími prvky. Dubstep jde teď nahoru a slyšíš i lidi, kteří dělají hiphop, třeba Jay-Z v Americe, jak rapujou do dubstepu. Hip hop a dubstep mají dle mého momentálně navrch a klasický drum’and’bass jde pro mně osobně trochu do útlumu. Myslím, že tady jsou dvě cesty – jsou tu věci, jako dělá Makoto a pak lidi jako třeba D-Bridge, Break, Instra:mental kteři se přiklání víc k dubstepu. Ale myslím, že potom, co bude drum’n’bass chvíli stranou zájmu, lidi se k němu zase po nějaké době vrátí, protože je rytmus dubstepu omrzí. Přece jen je drum’n’bass rychlejší o poznání dynamičtější...

Ape: Máš dojem, že lidi dubstep unaví?

Deeizm: Zkus si představit, že by tu dubstep byl tak dlouho jako drum’n’bass – tedy cca 16 let. Já si to představit nedokážu.

Ape: Asi máš pravdu, je trochu "línější" a když si představím, že bych ho poslouchal delší dobu v kuse, asi by mě to taky unavilo.

Deeizm: Já dubstep miluju, ale rozdíl slyšíme oba. Chtěla bych slyšet nějaký dubstep, co vyprodukuje tady Makoto, protože dělá melodickou muziku.

Ape: Makoto, máš v plánu vydat nějaký dubstep?

Makoto: Víš, já moc nemám rád to škatulkování: To je dubstep, tohle je drum’n’bass a tak. Mohl bych třeba říct, že pro mě je drum’n’bass house, protože jsou tam určité společné melodie. Ne, ale vážně, já myslím, že drum’n’bass neumře. Myslím, že drum’n’bass je stejně tak živý jako house.
Deeizm: Myslím, že by se měl drum’n’bass o trochu zjednodušit. Třeba dubstep je na tomhle zjednodušení vysloveně založen.

Mad: A když byste měli popsat rozdíl v chování lidí, co chodí na drum’n’bass tady, v Anglii a v Japonsku?

Deeizm: V Anglii je ta odezva od lidí dost silná, asi hlavně proto, že mi rozumí. Rozumí tomu, co říkám a jsou schopní na to snáze reflektovat. V Japonsku je to jinak. Jejich řeč je jiná, zkus si někdy poslechnout, jak to zní. Asi bych zvládla zpívat trochu Japonsky, ale ta moje rytmika by byla ta tam. Ale japonské publikum mám ráda.
Makoto: Mám dojem, že lidi v Anglii víc paří.

Ape: Ok, a co si myslíte o dnešním večeru?

Deeizm: Paráda, já jsem spokojená. Zpočátku jsem měla pocit, že mikrofon nebyl dost nahlas - cítila jsem se víc "v pozadí" a nemohla tak dobře "promlouvat k lidem", ale pak to zvukař vyladil.

Ape: Akorát nám přišlo škoda, že na tebe nesvítilo nějaké světlo, a skoro celou dobu jsi zpívala na kraji ve tmě.

Deeizm: Mě to nevadilo. Víš co, je mi 29, a nepotřebuju, aby na mě lidi koukali. (všichni jsme se zasmáli) Není důležité jak vypadám, ale co se snažím sdělit lidem. Když jsem vidět, tak mě lidi fotografují, nahrávají na mobil a pak to dají někam na Youtube a bez toho klidně můžu žít.

Mad: Jste v Česku poprvé?

Makoto & Deeizm: Ne, ne, už jsme tu dvakrát byli předtím. Jednou jsme hráli tady a pak taky v létě na Sázava festu (pozn. rok 2007).

Ape: Chystáte se pobýt pár dnů v Praze nebo máte nějaké další vystoupení?

Makoto: Jedem hned "zítra" vlakem do Polska, do Katowic na další akci, akorát nevíme, kde to je :-).

Ape: To může být cca 400km.

Mad: A když jdete doma někam se pobavit za muzikou, jaké jsou obecné preference? Na co lidi nejvíc chodí?

Deeizm: Já myslím, že na house. Když do klubu, tak na house.
Makoto: V Japonsku je to podobně.
Deeizm: Já sama občas zpívam i do house music, vlastně můj hlas je i v jednom tracku.

Ape: Mmm, to bych si rád poslechl. Musím se podívat na internet.

Deeizm: Akorát do house music zpívám pod jiným jménem...

Ape: A pod jakým?

Deeizm: (gestem naznačila, že nám to nepoví)

Ape: No, tak se budu muset zeptat svých zdrojů :-).

Mad: Ještě mi dovolte poslední otázku. Myslíte si, že kapela Prodigy ovlivnila nějakým způsobem příchod drum’n’bassu na "scénu" blíž k mainstreamu?

Makoto: (něco zamumlal s pusou plnou sushi).
Deeism: Rozhodně. A ať tak či onak, díky Prodigy jsem poznala "hardcore" muziku.

Mad & Ape: Děkujem moc za váš čas a za rozhovor a mějte se dobře.

Makoto & Deeizm: Taky díky, ahoj.

Ještě malé shrnutí celkového dojmu.

Přibližně půl hodiny před koncem Makotova setu začal parket mírně řídnout a to i přes to, že Makoto hrál o něco svižněji, než bych sám čekal. Vlastně tutéž zkušenost s překvapivě svižným tempem jsem měl (Ape) i s posledním navštívenou akcí LTJ Bukema a MC Conrada v Praze. Mám pocit, že stejně jako se zrychlila za poslední léta doba, tak i pomalejší muzika (rozuměj drum’n’bass) už nedokáže lidi tolik uspokojit.

Pokud jste zvládli dočíst až sem, naše úsilí nebylo marné.