REPORT
Report z koncertu Los Ministers od Sody
V pátek 17. 4. jsme v klubu Bastion v Jaroměři přivítali španělskou kapelu Los Ministers, na kterou dnes v Madridu chodí běžně více než tisícovka příznivců. Naprosto originální muzika, která se dá jen těžko někam zařadit, která se pohybuje se někde mezi bigbeatem, rocksteady a ska. Koncert stále gradoval a nebral konce. Bylo z něj cítit slunné Španělsko a v mnohém připomínal nedávný koncert Babylon Cirkus.
Do klubu jsme dorazili kolem desáté hodiny a to už byl z větší části zaplněn. V tu chvíli nám DJ servíroval dobře známé reggae kousky a příjemně nás ladil na očekávaný koncert. Co mě velmi potěšilo, byl připravený zvuk, který zde nebývá úplnou samozřejmostí. Dávám první drink, pozdravím známé a bedlivě vyčkávám nástup kapely.
Přiznám se, že o Los Ministers nic moc nevím, ale o to víc mě zajímalo, co nám předvedou. Někteří je můžou pamatovat z předloňského ročníku Reggae Ethnic Session, kde se představili jako jedna z hlavních kapel festivalu.Tak konečně je ten správný čas a pánové v sáčku nastupují na podium. Začínají pro mě trochu překvapivě pomalejším bigbeatem, a tak začínám mít obavy, jestli tady jsem dobře;) Ale jak se později ukázalo, byl jsem tu dobře.
Členové kapely si celý koncert předávali jako štafetový kolík sóla na své nástroje a nenechali nám ani chvilku pro potlesk. Jeden a pak zase druhý trombón, saxofon, kytara, basa, bicí a perkuse, každou chvíli má některý z nich svoje sólo, a když to rozjedou všichni naráz, tak to opravdu stojí za to. Ne, že by to při sólech byla nuda, ale tu správnou šťávu to dostává teprve, když se všechno spojí dohromady. Jsme zhruba za půlkou koncertu a kamarád mně říká: „je to nějaký utahaný“ a já mu na to říkám: „no stress, dočkej času“. Jak jsem to dořekl, tak to teprve začalo! Z pomalejšího bigbeatu se najednou stává energické „skáčko“. I když zpěv slyšíme jen v málo skladbách, tak i přesto kapela dokonale promlouvá k publiku. Dlouho jsem necítil jenom z čistě instrumentální muziky tolik emocí jako lásku, štěstí a na druhou stranu bolest. Dalo se z toho vycítit hodně a každý si mohl představovat, co chtěl. Musím ještě vyzdvihnout výbornou práci dechové sekce, protože to co předváděl saxofonista a především trombonisté, bylo nevídané. Hodně mně v tomto směru připomínají slovenskou kapelu Polemic.
Blížíme se ke konci koncertu a vystoupení stále graduje, až si říkám, jestli vůbec bude konec. Kapela hlásí poslední skladbu večera, která byla okořeněna výborným zpěvem a sklízí také velké ovace. Los Ministers se loučí, ale to jim publikum nechce věřit a hlasitým aplausem jim dává jasně najevo, že ještě nechce konec. Přidávají ještě skladbu, ale scénář se opakuje - nastává opět hlasitý aplaus. Přidají další skladbu?? Rovnou dvě, aby to zbytečně neprotahovali. Teď už, ale zdraví publikum a odchází do back stage. To se, ale opět strhl velký aplaus, lidi tleskají s rukama nad hlavou a řvou, co jim hlasivky dovolí. Neuvěřitelné, ale kapela se vrací, aby nám přidala čtvrtou opravdu poslední skladbu večera. Zase se mi potvrdilo, že se vyplatí se vydat i na u nás poměrně neznámou kapelu a ne jezdit jen na osvědčená jména.