Report z Citadely Flashback od Čéši

Jelikož jsem nebyl nikým omezen a nikdo mě nezdržoval, dorazil jsem na místo konání již velmi brzy a to krátce před devátou hodinou. Než jsem se stačil rozkoukat, uklidit si oblečení do šatny sektoru žlutá barva, končil na hlavní stagei svůj rozehřívací set Click Joe. Po něm se již chystal na pódiu Dj Orbith.

Orbitha máme nyní v Praze velmi poskrovnu, a tak jsem se těšil co nového předvede, co nového vytáhne a co zahraje. Bylo to fajn, hrál věci pro mne absolutně neznámé, i když pár věcí jsem nakonec rozpoznal. Bylo to našláplé, mělo to tvar a občasný skřípot a vrzot k pravému electro nášupu patří. Na Orbitha se již před velkou a krásnou led stěnou tvořil hlouček tancujících, ale v celkovém pohledu se to v prázdnotě Boby Centra ztrácelo. Zatím jsem to připisoval brzké hodině a jinému hudebnímu zaměření a koncepci párty.

Čas postupně ubíhal, lidé postupně přibývali, rozhodně to ale nebylo tempem apokalyptickým. Vše to bylo hlavně tím, že se tu prostě nesešla ta velká početná skupina mladých lidí, co mají ještě mnoho sil na to, aby tancovali od začátku do konce. Citadela přilákala opravdu trochu „jiné“ publikum než tomu bývá na Boby zvykem. Po několika letech jsem tudíž měl možnost vidět, trošku dospělejší mejdan, trošku jiný, trošku i chladnější. Holt ve stáří už v sobě tolik vášně nemáte :o)

Po Orbithovi se na hlavní stage postavil Dj Karotte. Tento malý, hubený, ale tak veselý človíček spustil něco nevídaného. Na začátek to bylo tak skvělé, že jsem se obával, zda-li mu to vydrží po celou dobu jeho hraní. Jak jsem malinko pochyboval, tak se také chvílemi stávalo. Karotte hrál parádně, ale měl i stinné chvilky, nudnější pasáže, větší pauzy, bublání a klikání. Naštěstí tohle všechno doháněl svým vystupováním a tím jak si to užíval. Tenhle chlápek byl prostě něco jako soft bratr Marka EGho :o) Skákal, pařil, předváděl jak dokonale zná všechny  tracky, co hraje. Karotte byl pro mne bavičem večera, hudebně však úplně nepřesvědčil.

Karotte

Nastala půlnoc, Boby Centrum se již slušně zaplnilo, odhadoval bych to tak na 2500 až 3000 návštěvníků. Šel jsem se projít pomalu i na druhou, tentokráte techno stage. La Grota nabízela velmi slušný zvuk, jen poněkud velkou tmu. Hrálo se tam svižně a stejně tak jako na hlavní stagei nebyla zcela zaplněná. Když jsem šel zpět, všímal jsem si i prázdných koutků, které bývají na jiných akcích zcela zaplněny posedávajícími partypeople, nyní zely prázdnotou ...

A máme tu hlavní hvězdu večera. Sebastien Léger nastoupil na velké vysunuté pódium které po stranách lemovala taneční mola. Sebastian navázal na Karotteho, ze začátku si dával trošku na čas, posléze ale zahraje mnohem veseleji. Lidé se baví, atmosféra je svěží, ruce nahoře a teď tu zní track od Daft Punk „around the world“ ... spoře oděné tanečnice tancují a v zákulisí se připravují legendy tanečních pódii, Dark Angels. Mireček a Pepíno si po tak velké pauze střihli premiéru. Boužel z toho co jsem odpozoroval, nesetkali se zrovna s pochopením a obdivem. Klukům to sice opravdu tancuje stále skvěle, mají super formu, ale už to není takové jako dřív, to už vlastně nikdy nebude. Lidé ne vždy ocenili to, jak se kluci snažili. Legendy neožily tak, jak bych si představoval, velká škoda, hlavně pro lidi, pro které kluci tancují... Sebastien si asi libuje v Daft punk, jelikož další peckou která zní přes celé Boby, je track „one more time“ ve velmi povedeném remixu ... Lidé chvilkově šílí, vydávám se dolů před led panel. Ufff, nedá se tam skoro tancovat, potřeboval bych svářečckou přilbu. Světlo je tak intenzivní že mi vypaluje do sítnice reklamu a upoutávku na Apokalypsu... Raději se vzdaluji na druhou stage.

LĂ©ger

V tu chvíli tam již tempo udávají kluci slovenští, Boss a Toky ... Dlhý a široký :o) Ne, to je jen sranda. Boss vyčnívá a blonďatá hlava se mihotá do rytmu techna. Kluci to tam sází hlava nehlava. Jedou si to svoje, parádní svižná technosmršť. Lidé tancují, mají zatnuté pěsti, zuby a oddávají se tomu pravému technošílenství...

Po druhé hodině ráno nastoupil na hlavní stage Richard Duran. Tak tomuhle chlapíkovi fakt dík. Hrál přesně to, co mám rád. Přidal jak na tempu, tak i na ráznosti. Přitvrzuje, ale dává nám i šanci na odpočinek, jemná plocha střídá vokál a zase nějaký ten beat. Tancuji vepředu pod pódiem a gogo ani nevnímám. Je mi fajn, líbí se mi to. Duran byl pro mne tento večer to nejlepší, co jsem slyšel a na co jsem si zatancoval.

Když už mi docházejí síly, nastoupil Johan Gielen. Tenhle blonďatej chlápek tomu nasadil opravdovou korunu trance. Bylo to velmi osobité, ale na mě až moc tranceoidní :o) Nevadilo mi to, už jsem beztak neměl dost sil. Seděl jsem a z vrchu Boby Centra pozoroval to hemžení dole na place. Lidem se to líbilo, konečně také něco měkčího v Brně, přes Boby zní jásot, vzřískot a hle i velmi známá melodie z filmu Blade. Nevím sice přesně od koho to je, ale je to ten track jak se tancuje v tom podzemí a ze stropu kape krev. Velmi hutný beat a řezaný zvuk, no a  tady tomu vévodily lasery a světla. Hezká podívaná :)

V hodinu již velmi časně ranní nastoupil Michael Poliak. Tohodle mladýho klučinu mám rád, umí zahrát fakt fajnově. Slyším jen začátek a je mi líto, že musím na autobus. Beru si tedy věci a sám s fajn pocitem a poctivě odtančenými kilometry jedu směr domov ...

Citadela je zpátky, dle mého se povedla na jedničku. Žádne organizační problémy, pobíhající uklidové čety sbírající bordel, super zvuk, perfektní stage a zázemí, fajnová světla... Citadela má opět co nabídnout, zábava to tu byla opravdu dobrá, tak uvidíme co bude příště.

Btw. Já měl opravdu flashback, asi dvakrát :o)