Report z párty Bush s High Contrastem od Myclicka

Jeden se sprchuje, přes tisíc jich míří do podzemí - jaký to kontrast!

Normálně to přiznám, proč taky ne? Z klubů mi vyhovují spíše ty menší a když se zaplní tak do poloviny své kapacity, je to pro mě (nikoli pro majitele) tak akorát. Mám zkrátka rád svobodu a nesnáším strkanice... Ačkoli bych se za normálních okolností dotkl kliky od dveří Roxy krátce po čtvrt na dvanáct, tentokrát jsem si raději pospíšil. Fandů drum'n'bassu je u nás čím dál víc a jak dokázali na posledním dílu Let It Roll, už se nevejdou ani do obrovských hal. Kdy se konečně sejdou v některé z těch arén, kterým jméno "věnoval" mobilní operátor? Také omezená kapacita šatny, i přestože organizátoři slibovali posilu, mě ovšem hnala kupředu! Zimní bundu do zadní kapsy kalhot prostě nezmuchláte. :( Že to nebyl planý poplach vyrazit na místo už o hodinu dříve, jsem si uvědomil, jen co jsem v Revoluční udělal vlevo v bok! a svižnou chůzí teď upaloval dlouhou Dlouhou k cíli. Hlouček těch, kteří nákup nechali na poslední chvíli a teď hodlali o poslední tři stovky kouzelných lupínků bojovat, stále neubýval a zcela zablokoval vchod. Omlouvám se, ale bylo tu pouze jedno východisko, jak se dostat z této nepřehledné situace – obejít ten chumel zprava, dokud se vše u kasy nevyřeší a část zájemců se poté vydá dolů a část bohužel jen domů...

Spěchá a tančí úplně každý – příchozí, šatnáři, dokonce i barmani!

Jen o maličko menší hlouček jste mohli spatřit o patro níže a bylo hned poznat, že do Roxy právě přijeli sváteční návštěvníci z široka i z daleka. Tohle nebyla žádná disciplinovaná fronta podél zdi až k baru, tedy jakési nepsané pravidlo, které už ti stálí štamgasti ovládají levou zadní. Nebo se jen každý bál, že už se na něho chudáka nedostane a ti před ním mu kovové háčky vyfouknou? Pravda, plnily se velmi rychle a přiznám se, že takhle hbitě se pohybovat hned tři šatnáře, už jsem dlouho neviděl. Skoro to vypadalo, že také oni teď tančí do rytmu toho, co podle line-upu DJane Terqua míchá dohromady. Ani u barů tomu však nebylo jinak a už dlouho se strážci nápojů takhle nezadýchali a nezapotili. Také oni tu tančili a to rovnou se skleněnými činkami, na nichž si museli hlídat vodorovný stav hladinek a ještě reagovat na neustálé povzbuzování zprava i zleva. Každý tu měl žízeň, zvlášť tady u stropu – takhle nějak to přece musí vypadat v tropech! Všech pět gentlemanů na seznamu hráčů ustoupilo stranou a přednost dle bontonu dostala dáma. Stejně jako tomu bylo o týden dříve na Breaksome. Terqua se rozhodně nemusela obávat, že by hrála pro nikoho - už v tuto časnou hodinu tu plný parket poctivě přešlapoval zelí.

DJane Terqua

Když Terqua přeskočí jedno roční období...

Tohle nebyl vzhledem k dění v kalendáři jarní set, tohle byla rovnou vzrušující letní jízda kabrioletem po kopečkách nahoru a dolů, kdy si vítr tak příjemně hraje s vašimi vlasy. Místo slunečních paprsků se do vás opírají barevné reflektory světelného parku a sound systém, který jste si pořídili, teď testujete pořádně nahlas. Hlavně písničky mu opravdu sluší, snad jen v basech ta karosérie občas zadrnčí... Tohle děvče bylo na High Contrasta rozhodně připraveno! Vůbec netuším, kolikrát tu z desek během své hodinky protočila produkci značky Hospital, když to obrovské H, visící v průhledném kruhu ze stropu nemohla ani ona ze svého stanoviště přehlédnout, ale její nástupce Kubatko mohl být navýsost spokojen. Už teď to na parketu vřelo, už teď jeho nájemníci zvedali v nájezdech ruce nad hlavu, už teď se Terqua dočkala prvních oslavných reakcí na svou sbírku zpívánek. Tím nejpozornějším posluchačem jejího setu byl bezesporu člověk, který měl tento večer pod pravým i levým palcem, co se vizualizací týče – VJ Quark! Právě on poslouchal ty zpívané refrény, přepisoval si je a text pak nechával roztočit na obou plazmách a protentokrát třech k sobě spojených plátnech. První minuty Jakubova setu však takto rozjuchané nebyly a ze svého penálu na CDčka alespoň teď v počátku tahal o poznání temnější materiál...

"Bundu do pytle a na záchod se zařaď tááámhle na konec fronty!"

Opravdu by se dalo pochybovat o jeho zdravém rozumu, když by do svého setu nezařadil vlastní materiál, s nímž má každý drum´n´bassový fanda už úctyhodných sedm let tu čest. Ať už to byl vydařený a samozřejmě neoficiální remix staré klasiky Mr. Loverman od Shabby Rankse či jeho vlastní téměř hymna A Few Magic Words, obě práce patřily k ozdobám tohoto večírku a pouze předpokládám, že pro tak početný dav je sám autor zatím ještě nehrál. Úderem půlnoci, kdy si Ghonzales připojoval notebook k Seratu, už jste se mohli klubem pohybovat jen s obtížemi, o půl hodiny později se kolem šatny s množstvím modrých pytlů, které tentokrát neskrývaly odpadky, ale další ošacení, vinuly dvě dlouhé fronty na toalety. Ta kratší byla samozřejmě pro pány, dámy holt musely přicházet s předstihem... O kousek vedle se mezitím po hodince střídala dvojka Brada/Yannick, přičemž druhý jmenovaný na sebe prozradil, že s breakbeatem je dnes spojován spíše výjimečně a tak se tady éterem linuly také electro houseové hitovky. Ani zde neměli pánové o tanečníky nouzi, když už si nemáte kam stoupnout, vezmete zavděk i tím miniaturním parketem, že? Ghonzales si teď užíval zvýšené pozornosti publika, jež s nadšenými ovacemi reagovalo na jakoukoliv změnu v té které hrané skladbě, ovšem to pravé davové šílenství vypuklo pět minut před jednou. Stačila k tomu pouhá přítomnost slavného kudrnáče u lešenářské konstrukce.

High Contrast

High Contrast hvězdou pop music, Quark největším hypochondrem...

Lincoln byl tu a dámy pár kroků za ním ječely svými vysokými hlásky úplně stejně, jako před dvanácti lety na koncertu Michaela Jacksona. To všechno v okamžiku, kdy na talíř ještě nepoložil ani jednu asfaltovou dobrotu, proboha, co se stane asi pak? :) A co se tedy stalo pak? Dle Ghonzalesových pokynů pustil hlavní host za velikého jekotu nejprve CDčko, aby jeho předchůdce vysvobodil gramofony od Serata a uvolnil mu pracoviště od notebooku. Valná část hostova setu byla totiž míchána z white labelů, které tu postupně ze svého record bagu vytahoval. Na stanovišti osvětlovačů začalo být rušno a Ondra, Pavel a Standa teď chvilku nevěděli, co mají zmáčknout dříve... Hospitalovské logo se začalo náhle pomalu otáčet v prostoru, zářivky na konstrukci hrály všemi barvami, mlhostroj upustil velkou dávku páry, světla schovaná za odkládacím stolem DJe vystřelila ke stropu své dlouhé žluté paprsky a zelený laser utkal z těch tenkých zelených vláken první tunel tohoto večera. Zdá se to přesvícené, zvláště na drum'n'bassovém večírku, viďte? Opak byl pravdou a vše samozřejmě nežhnulo zároveň, vždycky je to o komunikaci a ti tři se spolu uměli dohodnout... Vtipálek Quark si před touto párty vyhledal veškerou nemocniční tématiku a na plazmách i plátnech teď kromě už poněkud fádního Hospital rotoval také téměř schwabachem vyvedený nápis Höspital, za chvíli zas Krankenhaus a co se asi nejvíc rýmuje se slovem Ambulance? Třeba Turbulence? :)

Marky byl bavič, High Contrast "jen" pouštěč... Ale jaký!

Ano, v té jsme se celé dvě hodiny nacházeli a každý v ní překvapivě vískal i vřískal nadšením! Jak už se dalo předpokládat, na přetřesu noci byly především jeho vlastní tracky a ať už šlo o In-A-Gadda-Da-Vida (opravdu šílený název) či slavnou Racing Green (tu bych už naopak nečekal), tanečníci na svém přeplněném parketu skákali do výšky, jejich paže kynuly do rytmu a očekávali další a další nálož těch příjemně uvolněných skladeb se silnými melodiemi a s jemnými beaty. On se však uchýlil také k temným počinům s mručivými basovými linkami, přihodil skladby tolik vonící po dávných dobách, zkrátka snažil se o pestrost a ono mu to vycházelo. Svou vlastní Kiss Kiss Bang Bang tu protočil v remixu od Jonnyho L, zavzpomínal i na nedávné návštěvníky Roxy, dvojku Matrix & Futurebound prostřednictvím jejich Family, ale že dojde také na jeho remix pro oprášenou Something Good od Utah Saints, to bylo ještě snad nad všechny ty světelné efekty v klubu jasnější. Co se samotných mixů týče, ty se daly označit spíše za ty kratší a rychlé, s efekty to nikterak nepřeháněl a na podobné gramofonové exhibice s Technicsem vzhůru nohama, které tu předváděl Marky, tak na ty jsme mohli zapomenout také. Už od pohledu skromný a soustředěný mladík to neměl zrovna jednoduché – každý si s ním chtěl podávat ruce, každý se ho snažil oslovit, téměř non-stop byl pod palbou blesků fotoaparátů a ochranka za ním měla teď plné ruce práce, aby rozvášněné fandy uhlídala...

2K

"Mařko, už dohrál, pudem domu?"

Inu nemají to lehké ty hvězdy. Ovšem také si užijí ten největší aplaus. V okamžiku, kdy pět minut po třetí hodině DJ Nitrous pokládal na pravý gramofon svou první desku, spustila se obrovská vřava, která trvala ještě dvě minuty poté, co ten jeho poslední kotouč dohrál až do konce! Osvětlovači ho teď po právu zalili bílou svatozáří, on se jen plaše uklonil a zamával, ti dole ho však odmítali jen tak pustit. Nitrousova placka putovala tedy zpátky do obalu a milý Lincoln byl po vzoru kapel donucen, aby ještě jednu přidal. :) Teprve pak se mohla dvojka Nitropank pustit do díla a víte, jak to je... Můžete hrát sebelépe, ale prostě nejste High Contrast. Navíc tolik hodin v sauně také není nic zdravého. Už v půl čtvrté jste si u baru mohli bez problémů objednat, ve tři čtvrtě do vás nikdo na parketu nestrkal a ten chladný proudící vzduch tak příjemně osvěžoval. Zpívánek bylo za celý večer dost a jak 2K tak Nitrous, kteří se teď za gramofony střídali, se bez nich poměrně obešli. Tentokrát však ukázali své hladce oholené tváře a vsadili na muziku jemnou, melodickou a vášnivou, přičemž do konceptu celé párty přesně pasovali. Žena vše začala, žena vše skončila, jak ovšem IM Cyber zahrála, to už vám nepovím. Za gramofony se začala ochomýtat právě v okamžiku, kdy jsem se já ochomýtal u šatny a přebíral bundu pro cestu ku domovu. Hodinky ukazovaly půl páté a Quark teď na plazmách vykouzlil tu pravou elektronickou Bush - každé stéblo trávy se hýbalo a všechno v tak ostrých barvách kvetlo...

IM Cyber

Kdypak se nám vrátí?

Už si mlhavě vzpomínám, proč jsem byl před třemi roky tak nadšený ze svého prvního Cosmic Tripu. Také tenhle Velšan se zasloužil o to, že byl pro mě fesťák na severu zaručeně tím NEJ z celého léta. Byl sice jen jedním z mnoha, kteří zde vystoupili, ale jeho ranní set myšlenky na spánek zcela zahnal. Skočili jste s ním rovnýma nohama do nového dne a stopy únavy byly najednou pryč. Jak on to jen dělá? Kde je ten tajný recept? Tolik optimismu umí ze svých drážek předat a skoro nic za to nechce... Jasně, za mixem jen spojuje, není velkým tanečníkem, netleská, nehecuje a neotáčí techniku vzhůru nohama. Ale potřebujete k životu tohle divadélko? Pokud ano, pak si přijďte spravit chuť příště! Už za necelý měsíc se v Roxy představí Andy C a zatímco Lincoln smíchá za deset minut desky tři, Andrew jich vytáhne tak osm a na ono hecování si pro jistotu ještě přiveze pána, který se schoval pod přezdívku MC GQ. Jedno je jisté, tentokrát můžeme na ty "písničky" opravdu zapomenout, tohle bude pořádně od podlahy! Nevím jak vy, ale já už se nemohu dočkat... Tak kolik se nás na stejném místě sejde tentokrát?

Video: High Contrast – Racing Green

foto: sweg sweg@shadowbox.cz