REPORT

 

Report z Creamfields od Jukiho

Tak. Největší masový taneční festival v historii ČR je za námi. Jak jste si již zajisté sami povšimli, stále vyvolává reakce ze všech zainteresovaných stran. Verdikt je podle reakcí návštěvníků i vyjadření pořádající agentury zcela jasný. Po hudební stránce skvělé, po organizační průšvih. Krátká reportáž je určena pro čtenáře, kteří nenavštěvují náš messageboard, nebo chtějí znát již beztak obecné postřehy členů redakce.

 
Creamfields 09.08. 2002


Creamfields. Slovo za poslední tři týdny skolňované snad tisícekrát. Do všech tvarů, ve všech souvislostech. Už se mi o něm dokonce i zdá: osamocen, na čele označen trojlistou vrtulí kráčím rozlehlou travnatou plání. Je noc. Chladno. Kolem mě zvláštní lidé. Mají divné pohledy, kterým nerozumím. I oni jsou označeni. Tak jako já. Všichni tady. Kde to k sakru jsem ? Patříme snad k sobě ? Jsme jako armáda. Početná a velká. Pod dohledem. Jsme jako stádo.

Přibližně v těchto místech onen podivný sen končí. Rozpolcení obecnou ztrátu ideí (jež byly po celou dobu vlastně jen skvělou kamufláží propracovaného marketingu) a jeho "kulturně-politickou" symboliku ponechme stranou. První fáze McDonaldizace české taneční scény v podobě licenčního užívání zahraniční značky je za námi a nyní nezbývá nic jiného, než celou anabázi po dlouhé bitvě na diskuzních fórech uzavřít.

Jak tedy největší, nejmasovější a vůbec na všechny světové strany "nej" promoterský počin dopadl ? Zcela jasně. Na čumák. Zdržme se však kvapu a postupujme disciplinovaně a popořádku.

Architektura uspořádání roudnického areálu na první pohled vůbec nebyla špatná. Pořádající agentura JPA zvolila pro účel stanového města originální přístup a místo klasické "nudle" upřednostnila půdorys útvaru přípomínající čtverec s dominujícími hlavními stagei a barem uprostřed. Velká návštěvnost a tedy i kumulace lidí však bohužel způsobila nepřehledné a nesnadno prostupné tlačenice. Kritický stav nastal ve chvíli, kdy zcela nezvládnutá cirkulace směnných žetonů pro konzumaci vytvořila až padesátimetrové fronty u na výdej specializovaných stánků. Agresivita zasahující securitní služby i přítomných návštěvníků patří spíše na pole primitivních diskotékových kultur, než-li tanečních akcí a oboum stranám tak připišme na vrub velké a varovné mínus.

Šest připravených stageí nabídla po hudební stránce koncentraci toho nejlepšího co mohla letošní sezóna nabídnout. Hvězdných jmen se na několikrát změněném line-upu (agenti západních umělců se chovali jako malé děti) objevilo skutečně mnoho a proto snad jen připomeňme vystoupení headlinerů akce Underworld, skupiny Kosheen, formace Layo a Buschwacka, Paula Oakenfolda, statného němce Timo Maase či excelující DJe Shadowa. Chvalitebné bylo i obsazení hlavní stage, které dalo prostor nadějným i uznávaným českým kapelám... Všichni presentovali své umění na jedničku, předvedli retrospektivu své dosavadní práce i materiál z připravovaných alb. Neštěstím bylo v některých případech špatné nazvučení, jež značně devalvovalo veškeré zážitky z produkce.

Zábavní park se z propagovaných rozměrů smrskl na pojízdný přívěs s obligátní atrakcí Twister, jež zcela pochopitelně údivem nikoho neusadila. K velkému a to vskutku monstróznímu positivu patří vizuálně skutečně zdařilý ohňostroj, jenž vypukl během setu Paula Oakenfolda a neskutečně atmosféru nakopl. Za zmínku a převelikou pochvalu stojí i projekce teamu z Phase. Delikátní korespondence s rytmy a tóny nesoucími se prostorem zavdala skutečné radosti a atmosferické euforii. Taktéž světelný park, jež u nás zatím neměl obdoby, překvapil svým výkonem a schopností přetvořit festival ve veliký dynamický svět zábavy. Zbytek noci se krom několika organizačních lapsů (nedostatek žetonů, pitná voda) nesl v poměrně klidné linii.

Za to ráno. Problémem dle mnohých názorů největším a nejzávažnějším byl výpadek a nedostatečný provoz kyvadlové dopravy. Nejpříjemná situace způsobila nejednu rozepři, konflikt a opravdu nepříjemný závěr. Škoda. Jinak dobrá atmosféra, umělci budována po celé trvání večera tak vyšuměla do ztracena.

Jaký by asi měl být závěr ? Upřímně se přiznám, že nevím. Rozporů mnoho a možná i více, než kdykoliv předtím. Jedno se bije přes druhé, úsměv a nadšení střídá chaos a drobné znechucení. Spláchnu tedy veškerou pachuť a závěr nechám otevřený. Ten pravý si totiž každý z vás musí zformulovat sám.

A já jen dodávám, že to vypadá, že pořádající agentura JPA (jejímž prvním opravdu mega velkým počinem byly právě Creamfields) se v příštím ročníku z chyb letošního maximálně poučí a udrží tak tradici opravdu velké akce s mega lineupem za více než přijatelnou cenu. Takže se opět máme na co těšit.... Dan Kafka
 
 
 
 

FOTOREPORTY

 
Dan
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016