Report z pátečního Houseskeletu 3 od Romana

Navštívit klub CZ Beat mě poprvé v životě napadlo právě až v den konání Houseskeletu 3. Po chvilce bloudění ulicí Štítného v Praze 3, jsem přeci jen ten správný vchod našel a i když by se to při pohledu na zdivo baráku, kde vysely názvy restaurace Anubis, nemuselo zdát, tak právě zde se nacházel i CZ Beat. Nic náhodně nenechávající člen ostrahy zkontroloval mojí plnoletost, byť to byla spíše setrvačnost, která ho k tomu přiměla a po točitých schodech vzhůru do sklepa. Normálně se sklepům raději vyhýbám, jenže z tohoto sklepa se linul příjemný houseový beat a to byla pozvánka k jeho návštěvě jak hrom.

Překvapení číslo jedna: každý je pánem své vlastní šatny. Po příchodu na místo mě jako první trkly do očí bundy a kabáty pověšené na věšácích rozmístěných po zdech anebo jen tak volně položené na opěradla židlí. Nějak mě tedy ani nenapadlo se po šatně shánět a udělal jsem to samé. Nakonec proč ne. Překvapení číslo dvě: sympatičtí barmani. No vážně. Snad ještě nikdy anebo už moc dlouho ne, jsem nenarazil na tak příjemnou obsluhu za barem. Pro někoho tím nejdůležitějším místem v klubu, které předčí i oblast DJského pultu. Ruku v ruce s "galantní" obsluhou šly také velmi příjemné ceny. A překvapení číslo tři: na odhadech návštěvnosti hudebních akcí by si nejspíš vylámala zuby kdejaká věštkyně. Cestou do CZ Beatu mě ani ve snu nenapadlo, že si budu připadat, i v tak poměrně malém klubu, tolik sám. Progrese návštěvnosti směrem k půlnoci tentokrát vůbec nebrala na síle a tak kolem desáté se v klubu nacházelo přibližně dvacet návštěvníků, po půlnoci maximálně čtyřicet a ve tři ráno, kdy teprve svůj set končil Dan s Ivanem, pařilo na parketu cca 7 lidí a věřte nevěřte, zbytek klubu zel prázdnotou.

Škoda té (ne)účasti, díky které i tak trochu zapadla hudební stránka celého Houseskeletu. Na parketu se z velké části noci nic nedělo a tak po vzoru ostatních i já byl zabrán do družného hovoru s dlouho neviděným přítelem. Když už nic jiného, tak hudební doprovod od DJs byl více než lahodný. Jako první se postavil za mixážní pult Mr. Shorty a po něm Irlbec. Jména mě nic neříkající, ovšem hudebně báječní. Už dlouho jsem si chtěl poslechnout ryzí taneční house. Bez všeho toho electra, acidu a dalších prvků, které jsou teď v módě a které někteří DJs přidávají bez uvážení. Mr. Shorty hrál na úvod naprosto výborně a snad jen jeho neznalost by omlouvala nezájem lidí, kteří si prostě CZ Beat v pátek večer za svého hudebního společníka nevybrali. Střídání svižnějšího progressive houseu a houseu se neskončilo ani krátce po jedenácté večerní, kdy hitem Sun Is Shining od Boba Marleyho odstartoval svojí dvouhodinovku Irlbec. Po vzoru prvního hitu se Irlbec neštítil ani dalších houseových hitovek (třeba Stupidisco od Junior Jack a další) a celý večer dostal rázem novou, hodně zábavnou tvář. Také se na parketu tu a tam objevili první tanečníci a vypadalo to, že se přeci jen celá noc rozjede, protože prostory klubu se konečně začaly nesměle plnit.

To číslo se ale zastavilo na méně než padesáti lidech a tak v trochu nedůstojné atmosféře začal svůj set Dan Cooley společně s Ivanem M., který ho, jak je jeho dobrým zvykem, doprovázel na saxofon. Dvojice bavičů mám rád odjakživa a po pátečním Houseskeletu si k Tomovi a Jerrymu, Budu a Spencerovi anebo Laurelu a Hardymu, přidám právě Dana a Ivana. Jejich set byl protkán inteligentní houseovou muzikou, která by sama o sobě fungovala na jedničku. Ivan M. jí ale přesto na těch správných místech vyšperkovával k dokonalosti a ačkoliv na to byli dva, jejich souhra zněla, jako by to byl jen jeden. Moje euforická nálada stoupala k výšinám a vlastně si z velké části setu Dana Cooleyho pamatuji právě saxofon Ivana Myslikovjana, který když se někdy v minulosti rozhodoval, na co bude hrát, vybral si moc správně. Ještě set Drexe čekal přítomné návštěvníky, ačkoliv by se už dali spočítat jen na prstech horních končetin. Musím se přiznat, že z toho už si nepamatuji vážně téměř nic a také ve čtyři ráno byl nejvyšší čas vydat se na kutě, nejen proto, abych došel, ale hlavně byl to teprve pátek, takže abych nabral síly na následující sobotu.

Soucítím se všemi, kteří se na této akci podíleli, protože co už jiného, než příjemné prostředí, nadstandardní hudba a vstupné zdarma, by mělo přilákat návštěvníky nejen na parket, ale vůbec do celého klubu. Je pravda, že třetí díl Houseskeletu se konal po delší odmlce od dílu druhého a tak lidé možná pozapomněli. Ale snad nebyl tento díl pro pořadatele natolik určující, aby od série Houseskelet definitivně upustili. Příště už snad dorazí lidí více a užijí si houseovou noc, která mi v podobném obrázku, jaký nabídl klub CZ Beat, v Praze chyběla.