Polské Creamfields - návrat do doby kamenné?

Ještě plný čerstvých zážitků a také údivů po návratu z polské Wroclawy usedám za notebook sepsat postřehy z právě uplynulé noci na letišti Miroslawicze, kde se odehrál první letošní polský festival Creamfields.

Po velmi náročné cestě na festival, respektive hledání toho správného letiště (Polákům totiž ukážete vstupenku s místem konání a oni jsou schopni poslat Vás úplně na jiné letiště, nebo při rozložení polské mapy se Vás dokonce zeptaji „kde je Wroclaw“?) Krátce před půl devátou, po téměř pěti hodinách a desítkách kilometrů nad plán, konečně parkujeme.


První dojmy jsou pozitivní. Festivalová sezóna právě začíná! Pár desítek metrů od nás se v západu slunce vypínají mohutné party stany spolu s hlavní Cream Stage a dvěma jeřáby s Bungee jumpingem. Nedočkavě vyskakujeme z auta a vyrážíme hledat místo pro akreditace. Hned na začátku nás překvapuje, že festival o rozloze velmi podobné táborskému Love Planet (možná ještě o kus větší) má vstupní bránu na druhé straně, než je parkoviště. Následuje tedy dlouhé obcházení festivalového plotu a poté ještě delší fronta na akreditace. Po dvaceti minutách máme dobrý pocit, že akreditace proběhly bez nejmenší komplikace a dokonce i fotopassy se zdály být v pořádku. S páskou označenou nápisem „press“, nás dvě milé Polky pouští do areálu.


Rozhlížejíc se na všechny strany postupujeme směr hlavní stage, kde speaker právě uvádí Kosheen. První slova zpěvačky očividně přitahují obrovský počet lidí, kteří ze všech stran míří rychlým krokem právě ke Kosheen na Cream Stage. Já i fotograf Acid jsme si vědomi, že nás na backstage nechají fotit jen prvních pár skladeb a tak hned vyrážíme hledat vstup za zábrany. Po prvním neúspěchu, kdy nás securitas ujišťují, že na backstage nemůžeme, se na druhý pokus naprosto bezproblémově ocitáme mezi Kosheen a kotlem fanoušku. A zde přichází náš první údiv. Jsme tu sami?! Ano, jedna z nejočekávanějších letních akcí v Polsku a my jsme zde až na jednu výjimku jediní fotografové. Je pro nás až neuvěřitelné, že např. polský hudební server FTB.pl, který se může pyšnit několika sty tisíci návštěvníky, zde zřejmě nemají žádného fotografa. To všechno ale v následujících řádkách také pochopíte, my teď ještě s nadšením fotografujeme rozjařený dav a stage s fantastickým světelným parkem. Máme nafoceno a tak není potřeba dále věnovat pozornost této části line upu a odcházíme zpět do prostoru určenému návštěvníkům. Když se však chci vzápětí vrátit ještě pro jednu fotku, zjišťuji, že pásky označeni jako press na backstage už přístup nemají. Po vyjednávání s tvrdohlavým sekuriťákem se smiřujeme s nemilou reailitou, že detailní fotky interpretů pro Vás bohužel nenafotíme.

Vracíme se za zbytkem naši výpravy a hřeje nás alespoň velmi příjemná atmosféra, která zde zatím panuje. Poláci jsou také obrovští „pozéři“. Jen vytáhnete foťák a máte kolem sebe tucet Poláků, kteří se chtějí nechat vyfotit. Překvapila nás i velmi vysoká koncentrace opravdu hezkých Polek, které s námi navíc opravdu hodně flirtovaly. Je zábavné pozorovat, jak si nejprve myslí, že fotíme za prachy a poté, když jim to vyvrátíme a ještě jim k tomu nabídneme vizitku, kde svou fotku najdou, tak nevěří vlastním očím/uším. V tuhle dobu jsem na krátko získal dobrý pocit z polského národa, přestože k němu mám určitou averzi získanou hlavně díky mému prožitému mládí v příhraničním městě s Polskem..

Pojďme se ale tentokrát namísto rozborů hudebních výkonů umělců pobavit o problémech, kterým patří náš údiv a které nám hlavně celý festival velmi znepříjemnily. Jak už jsem naznačil, polská scéna je o výraznou dobu pozadu oproti naší scéně a to potvrzovalo i dalších několik zásadních organizačních chyb. Představte si, že pivo se prodává v pouze jedné části festivalu, která je navíc plotem oddělena od hlavního dění a securitas mají příkaz nikoho s pivem k hudbě nepustit. Jelikož jsme ale vychytralí Češi, tak tento problém jsme formou „pašování“ piva vzápětí vyřešili.

Teď ale ten horší nedostatek, který nám značně pokazil celkový dojem z festivalu. Abstinenti mi možná rozumět nebudou, ale zbylých 99% party people asi stejně jako já nedovedou pochopit, že na celém festivalu nebyl alkohol. Zmínil jsem sice pivo, ale s pivem to mělo společného pouze barvu a pěnu. Po osmém pivu, kdy zjistíte, že jste naprosto střízlivý, se o pivu vážně mluvit nedá.

Pokračování reportu na http://www.poslouchej.net/h2424-Creamfields-mimo-nadupaneho-Line-upu-nic-nenabidly.htm